Podcast na Dějiny tělesné kultury v novověku

Kapitoly

Úvod

Charakteristika novověku

Tělocvik pro bohaté a chudé

Doba temna a Jan Amos Komenský

Komenský, superstar vzdělávání

Osvícenci a zdravý duch

Znovuzrození člověka

Dům radosti

Nové myšlení, nové objevy

Pokus o souhrn vědění

Závěrečné shrnutí

Přepis

Karolína: Představ si, že sedíš u maturity a dostaneš otázku na tělesnou kulturu v novověku. Co odděluje trojku od jedničky? Většina zmíní, že šlechta se učila šermovat a jezdit na koni. To je pravda, ale je to jen půlka příběhu.

Petr: Přesně tak. Ten detail, který ti zajistí jedničku, je pochopení, jak se myšlenka na pohyb a hru úplně proměnila díky jedné obrovské válce a pár geniálním myslitelům.

Karolína: A přesně na to se dnes zaměříme. Posloucháte Studyfi Podcast.

Petr: Tak pojďme na to. Novověk... to je docela dlouhé období. Začíná někdy objevením Ameriky a končí třeba Velkou francouzskou revolucí.

Karolína: Takže období velkých změn. Humanismus, renesance, ale pak taky baroko a spousta náboženských válek, které všechno ovlivnily.

Petr: Ano, a to všechno se samozřejmě promítlo i do toho, jak se lidé dívali na své tělo a na pohyb.

Karolína: Takže, jak to vypadalo v praxi? Byl rozdíl mezi tím, jak 'sportovala' šlechta a jak třeba měšťané?

Petr: Obrovský. Šlechtici měli soukromé učitele, chodili na univerzity, jezuitské koleje... a hlavně jezdili na takzvané kavalírské cesty. To byla taková vzdělávací tour po Evropě.

Karolína: To zní jako nejlepší školní výlet všech dob.

Petr: To rozhodně. Měšťané to měli skromnější – ve městech vznikaly míčovny, kuželny, střelnice. Ale na venkově se toho moc neměnilo, tam byla hlavní 'tělocvik' hlavně tvrdá práce na poli.

Karolína: Pak ale přišla třicetiletá válka a baroko. To se často označuje jako doba temna, ne?

Petr: Pro české země to byla drsná doba rekatolizace a nástupu absolutismu. Tělesná výchova se zase smrskla hlavně na brannou přípravu. Všechno se točilo kolem armády.

Karolína: Takže žádné hry, jen dril?

Petr: V podstatě ano. Ale i v téhle době se objevil někdo, kdo viděl svět úplně jinak. A tím byl Jan Amos Komenský.

Karolína: Učitel národů! Toho znám!

Petr: Přesně! Komenský přišel s revoluční myšlenkou. Chtěl vzdělání pro všechny – kluky, holky, bohaté i chudé. A hlavně říkal, že hra je klíčová.

Karolína: Jeho slavné 'škola hrou', že?

Petr: Přesně tak. On chápal, že pohyb je podmínkou zdraví. V díle 'Informatorium školy mateřské' dokonce píše, a teď cituji: 'Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste...'

Karolína: To zní neuvěřitelně moderně. Jako by to psal dneska nějaký pediatr.

Petr: Úplně! Dokonce navrhoval obnovení olympijských her. Byl to naprostý vizionář.

Karolína: A navázal na něj někdo? Třeba v osvícenství?

Petr: Určitě. John Locke s heslem 've zdravém těle zdravý duch'. Jean Jacques Rousseau, který zdůrazňoval přirozenou výchovu a rovnováhu mezi tělem a rozumem. Nebo Pestalozzi, který vytvořil systém takzvaných kloubových cvičení.

Karolína: Takže ten základ, který položil Komenský – že tělo a mysl patří k sobě a hra je důležitá – se dál rozvíjel.

Petr: Přesně tak. A to je ten klíčový posun od pouhého vojenského výcviku šlechty k modernímu pojetí tělesné výchovy pro všechny.

Karolína: Takže tenhle posun k tělovýchově pro všechny... to už zní hodně moderně. Kam se to vyvíjelo dál? Předpokládám, že klíčovou roli tady sehrála renesance, ne?

Petr: Naprosto klíčovou. Celý ten myšlenkový směr, humanismus, se zrodil v Itálii a postavil do středu pozornosti člověka. Ne jako hříšníka, ale jako důstojnou bytost, která má rozum a právo se svobodně rozhodovat.

Karolína: Humanismus a renesance... upřímně, občas se mi to trochu plete. Jaký je v tom hlavní rozdíl?

Petr: Je to jednoduché. Humanismus byl ten myšlenkový proud – věda, literatura, filozofie. A renesance byl jeho projev v umění a v životním stylu. Ostatně, renesance znamená „znovuzrození“. Znovuzrození antických ideálů.

Karolína: Znovuzrození... to zní jako něco, co bych potřebovala po zkouškovém.

Petr: Kdo z nás ne. Ale teď vážně, dokonale to vystihuje jeden text z té doby – „O důstojnosti člověka“.

Karolína: O čem je?

Petr: Představ si, že Bůh říká Adamovi: 'Nestvořil jsem tě ani jako nebešťana, ani jako pozemšťana. Dal jsem ti svobodnou vůli. Můžeš klesnout na úroveň zvířete, ale taky se můžeš povznést k božskému.'

Karolína: Páni. Takže člověk je tvůrcem sebe sama. To je neuvěřitelně silná myšlenka.

Petr: Přesně. A to je jádro humanismu. Člověk má svůj osud ve svých rukou. To úplně změnilo pohled na vzdělání.

Karolína: A jak konkrétně se to projevilo ve školách? Měl někdo odvahu postavit školu na takových principech?

Petr: Měl! A byl to Ital Vittorino da Feltre. V Mantově založil školu, které se přezdívalo „La Casa Gioiosa“ neboli Dům radosti.

Karolína: Dům radosti? To zní spíš jako prázdninový tábor než škola.

Petr: A ono to tak trochu i bylo! Vittorino naprosto zavrhoval tělesné tresty. Chtěl, aby se děti učily v radostném a přátelském prostředí. Vracel se k antickému ideálu kalokagathie – tedy harmonii těla a ducha.

Karolína: Takže se tam nejen učili latinu a matematiku?

Petr: Přesně tak. Výuka se střídala s výcvikem ve zbrani, zápasem, plaváním, jízdou na koni nebo míčovými hrami. A co je nejdůležitější... vedle dětí z bohatých rodin tam přijímal i talentované chudé žáky, kterým platil studium.

Karolína: Neuvěřitelné. Škola bez trestů, s hromadou sportu a ještě k tomu přístupná pro všechny. To zní jako sen i dnes.

Petr: Přesně tak. Byl to naprostý průkopník. A ukázal, jak se humanistické myšlenky dají převést do praxe.

Karolína: Kromě da Feltreho, kdo další patří mezi ty zásadní postavy, které bychom si měli pamatovat?

Petr: Určitě Francesco Petrarca, který je považován za otce humanismu. Pak samozřejmě politolog Niccolò Machiavelli nebo univerzální génius Leonardo da Vinci.

Karolína: A co mimo Itálii?

Petr: V Anglii to byl třeba Francis Bacon, který položil základy moderní vědy založené na experimentu. A nesmíme zapomenout na Andrease Vesalia, vlámského anatoma, který díky pitvám neuvěřitelně posunul znalosti o lidském těle.

Karolína: A do toho všeho přišel vynález knihtisku, že?

Petr: Ano, Johannes Gutenberg a jeho vynález změnil vše. Myšlenky se najednou mohly šířit rychlostí, která byla do té doby nepředstavitelná. Byla to informační revoluce, takový internet 15. století.

Karolína: Takže když to shrneme: renesance obrátila pozornost k člověku, k jeho rozumu i tělu, a dala mu do rukou odpovědnost za vlastní život. A to všechno se díky knihtisku rychle šířilo po Evropě. Co se dělo dál?

Petr: Dál přišlo osvícenství. Věk rozumu. Lidé byli přesvědčeni, že rozumem lze poznat a vysvětlit všechno. A logickým krokem bylo... pokusit se všechno to vědění sepsat a uspořádat. I my Češi tu máme skvělý příklad – Komenského Orbis pictus.

Karolína: Svět v obrazech! To znám. Takže snaha udělat takovou Wikipedii své doby tu byla už dávno.

Petr: Přesně tak! Ale ten největší projekt byla francouzská Encyklopedie, kterou vedli Denis Diderot a Jean d'Alembert. To nebyl jen souhrn znalostí. Byla to revoluce. Poprvé postavili vědu, umění a řemesla na stejnou úroveň.

Karolína: Takže recept na výrobu sýra byl stejně důležitý jako filozofická úvaha?

Petr: V podstatě ano! Ukazovali, že hodnota je v lidské práci a znalostech, nejen v abstraktním myšlení. Chtěli dát lidem moc skrze vědění. To byl neuvěřitelně odvážný a podvratný čin.

Karolína: Takže když to celé shrneme – od renesance, která znovu objevila člověka, přes knihtisk, který šířil myšlenky, až po osvícenství, které chtělo všechno vědění uspořádat a dát ho lidem. To je obrovský posun.

Petr: Je to tak. Je to cesta od světa řízeného vírou a autoritou ke světu, kde je nejvyšší hodnotou lidský rozum. A pochopení tohohle oblouku je klíčové pro maturitu i pro chápání dnešního světa.

Karolína: Petře, moc děkuji za skvělé shrnutí. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech. Držíme palce u studia a těšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Na slyšenou!

Petr: Na slyšenou!