Řecké divadlo
Klíčová slova: Řecké divadlo, Římské divadlo, Středověké divadlo
Klíčové pojmy: Vznik v náboženských obřadech Dionýsa, Thespis zavedl samostatného herce (hypokritos), Chor byl základem, postupem vznikl dialog, Masky a koturny zvýrazňovaly postavy a hlas, Orchestra vždy kruhová, centrum představení, Skéné sloužilo jako pozadí a zázemí pro herce, Mechane a ekkyklema umožňovaly jevištní efekty, Divadlo plnilo společenskou a rituální funkci, Kolektivní katarze jako společný emoční prožitek, Rozčleněné hlediště s vyhrazenými místy, Thespidovo kočovné divadlo = thespiská káru, Chiton a barvy měly symbolický význam
## Úvod
Řecké divadlo je kolébkou evropské divadelní tradice. Vznikalo v řeckých městech od 8. století př. n. l. jako součást náboženských oslav, zejména kultu boha Dionýsa. Z divadelních rituálů se postupně vyvinuly literární formy tragédie a komedie a také technické prvky scény, kostýmů a maskování.
> Definice: Řecké divadlo = divadelní praxe a stavby v antickém Řecku spojené s náboženskými obřady, dramatickými soutěžemi a komunitním prožíváním příběhů.
## Hlavní rysy vzniku řeckého divadla
### Náboženský původ
- Divadlo vzniklo v kontextu kultu Dionýsa a jiných náboženských slavností (např. eleusinská mystéria).
- Původní formy byly průvody, zpěv a recitace mýtů, které zobrazovaly život bohů a hrdinů.
> Definice: Dithyrambos = starověká poezie a hymna na oslavu Dionýsa, která stála u zrodu dramatických forem.
### Zrod herectví a sboru
- Zpěvné sbory (chor) doprovázely vyprávění; postupem času se objevily dialogy.
- Hypokritos = hlavní zpěvák a první „herec“, v dialozích odpovídal sboru.
- Thespis je považován za jednoho z prvních, kdo vnesl do rituálu samostatnou hereckou postavu.
> Definice: Thespis = athénský básník a organizátor, po němž je pojmenován pojem "thespian" (herec).
### Masky a kostýmy
- Masky (látkové, často sádrové podklady) znázorňovaly postavy, zvětšovaly rysy a pomáhaly nahlas artikulovat text.
- Koturny = vysoké podrážky obuvi, které zvýrazňovaly postavu na scéně.
- Chiton = oděv s barevnou symbolikou, často s výcpávkami pro znázornění postavy.
### Žánry: tragédie a komedie
- **Tragédie** vznikala při vážných písních a sborovém zpěvu; často zobrazovala mýty a osudy hrdinů.
- **Komedie** byla spojena s lidovými oslavami, živými písněmi a satyrskými prvky; satyrové figury provázely slavnosti.
## Divadelní prostor a architektura
Řecké divadlo mělo jasně rozčleněný prostor, který se vyvíjel z mobilních obřadních míst na kamenné stavby.
### Základní části řeckého divadla
- **Theatron**: celá divadelní stavba, místo pro diváky.
- **Orchestra**: původně kruhový centrální prostor pro zpěv sboru (VŽDY KRUHOVÁ).
- **Skéné**: pozadí scény, původně dřevěné; sloužilo také jako zázemí a vchod pro herce.
- **Logeion**: vyvýšená hrací plocha pro herce.
- **Prohedria**: vyhrazená místa pro hodnostáře a kněží.
> Definice: Orchestra = kruhová plocha před pódiem, kde zpíval a tančil sbor.
### Technické pomůcky a jevištní efekty
- **Mechane**: stavební jeřáb pro znázornění božských sestupů či výstupů ("deus ex machina").
- **Ekkyklema**: vozík nebo otočná plošina pro přenášení scénických obrazů, často i mrtvých těles.
- **Periaktoi**: otočné trojboké plochy pro rychlou změnu pozadí.
- **Cháronovo schodiště**: otvor uprostřed schodiště vedoucí do chodby pod orchestrou, předchůdce propadla.
### Rozmístění diváků
- Hlediště bylo rozděleno do sektorů a vrstev: gradus (sedadla), kerkis (sektor), diazoma (vodorovná ulička), klimates (schodiště).
- Díky členění byly vyhrazeny zóny: imma (horní vrstvy), media (poctiví místní), summa (cizinci, ženy, otroci), prohedria (důstojníci).
## Společenská role a funkce divadla
- Divadlo bylo veřejný rituál i občanská událost; sloužilo k výchově, zábavě i společenské reflexi.
- Pojem kolektivní katarze: společné emocionální prožití, které pomáhá společnosti uvědomit si příčiny tragédií a jejich morální implikace.
- Divadelní soutěže (např. tragické soutěže od 400 př. n. l.) podporovaly literární tvorbu a profesionální kompozici her.
Fun fact: Herci v Řecku byli respektovaní natolik, že se nemuseli účastnit války a získávali výsady od městských společenství.
## Praktické příklady a aplikace
1. Čtení Homérových příběhů nahlas: procvičování intonace a role sboru — pomůže pochopit, jak se vyvíjel dialog z původního přednášení.
2. Analýza masky: studenti vytvoří jednoduchou masku a porovnají, jak se mění vnímání postavy s maskou a bez ní.
3. Model divadla: postavit papírový model orchesty, skéné a theatronu pro pochopení prostorových vztahů.
## Tabulka: Porovnání hlavních jevištních