Podcast
Bohumil Hrabalova novela Postřižiny z roku 1976 poetickým jazykem vypráví o životě v nymburském pivovaru na počátku 20. století. Dílo zachycuje střet nespoutané živelnosti paní sládkové Maryšky s řádem jejího manžela Francina a oslavuje radost z maličkostí a smyslovost uprostřed společenských změn.
| Literární druh | Epika (próza) |
|---|---|
| Žánr | Novela |
| Literární směr | Není explicitně uveden |
| Časoprostor | Pivovar v Nymburce, počátek 20. století, období modernizace |
| Kompozice | Dvanáct kapitol, chronologická, metoda řazení asociací |
| Vypravěč | Ich-forma, paní sládková Maryška |
| Hlavní postavy | Maryška, Francin, strýc Pepin, doktor Gruntorád |
| Téma | Život v pivovaru, vzpomínky, střet konzervatismu s modernizací, oslava radosti ze života |
| Motivy | Dlouhé vlasy Maryšky, zabijačka, pivo, strýc Pepin, rozhlas, elektrický proud, zkracování |
Úvod
Postřižiny Bohumila Hrabala je novela, která poetickým jazykem vypráví o životě v pivovaru na počátku 20. století. Zachycuje střet nespoutané živelnosti s řádem a konzervatismem skrze postavu paní sládkové Maryšky a jejího manžela Francina. Dílo je plné humoru, smyslovosti a lásky k životu.
Děj se odehrává v pivovaru v Nymburce a čtenářům přibližuje období rychlých společenských změn. Tento rozbor se zaměří na Hrabalovu metodu řazení asociací, hlavní myšlenky a kompozici díla, které je významnou součástí české prózy 20. století.
Literární druh a žánr
Literárním druhem je epika ve formě prózy.
Žánrově se jedná o novelu. Charakterizuje ji menší rozsah než román a obvykle se soustředí na jednu dějovou linii nebo menší počet postav, což odpovídá vzpomínkám paní sládkové. Dílo má silné autobiografické prvky a je psáno osobitým, poetickým jazykem s množstvím asociací, což je pro Hrabala typické.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem díla je život v pivovaru na počátku 20. století a vzpomínky paní sládkové na období změn a její nespoutanou radost ze života. Zachycuje střet konzervativního světa s modernizací a individualismem.
Hlavní myšlenkou a poselstvím je oslava přirozenosti, radosti z maličkostí a smyslovosti. Paní sládková se chová přirozeně, je šťastná z jednoduchých věcí, ráda jí, pije a nikoho neodsuzuje. Kniha vybízí čtenáře k podobnému vnímání světa.
Záměrem autora bylo zachytit atmosféru a kouzlo ztraceného světa, plného barev, zvuků a vůní, a zároveň poukázat na příchod nových časů. Hrabal v díle reaguje na pomíjivost a nostalgicky vzpomíná na dobu plnou osobitých postav a nespoutané energie.
Klíčové motivy:
- Dlouhé vlasy Maryšky: Symbol ženské krásy, nespoutanosti a smyslnosti, zároveň i tradice, která je nakonec obětována.
- Zabijačka a pivo: Oslava hojnosti, smyslových požitků a radosti ze života.
- Strýc Pepin: Ztělesnění živelnosti, hlučnosti a nespoutané energie, která narušuje zavedené pořádky.
- Rozhlas, elektrický proud a zkracování: Symboly modernizace, pokroku a změn, které Maryška s nadšením přijímá, zatímco Francin se jich obává.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
15 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Dílo je členěno do dvanácti kapitol a začíná citátem Gustava Flauberta „Paní Bovaryová jsem já“. Tento citát naznačuje hluboké vžití vypravěčky do svého příběhu a její identifikaci s osudem.
Vyprávění probíhá převážně chronologicky, sleduje události v jejich časové posloupnosti. Autor využívá zvláštní druh vypravování s metodou řazení asociací, kdy jedna myšlenka či vzpomínka přirozeně navazuje na druhou, často prostřednictvím dlouhých souvětí, které dodávají textu plynulost a poetický ráz.
Časoprostor
Děj novely Postřižiny se odehrává v pivovaru v Nymburce.
Časově je příběh zasazen do počátku 20. století, konkrétně do období, kdy do tradičního života pronikají první vlny modernizace, jako je zavedení elektrického proudu či rozhlasu.
Prostředí pivovaru má pro děj a atmosféru zásadní význam. Je kulisou pro všední i nevšední události, místem, kde se střetává tradiční řád s novými trendy a kde se naplno projevuje Maryščina láska k životu a smyslovým požitkům. Slouží jako mikrokosmos pro pozorování společenských změn.
Jazyk a vypravěč
Vypravěčem je v díle ich-forma, příběh je vyprávěn z pohledu hlavní postavy – paní sládkové Maryšky. Díky tomu je čtenář vtažen přímo do jejích myšlenek, pocitů a vzpomínek.
Jazykový styl je poetický, vyznačuje se bohatostí a barvitostí. Hrabal hojně využívá hovorovou řeč a nespisovný jazyk, což přispívá k autenticitě a živosti vyprávění. V textu se objevují dlouhá, rozvětvená souvětí, která odrážejí tok Maryščiných myšlenek a asociací.
Mezi výrazné jazykové prostředky patří právě metoda řazení asociací, která vytváří unikátní vyprávěcí proud. Autor mistrně pracuje s detaily a smyslovými vjemy, čímž oživuje popisované scény a postavy.
Hlavní postavy
- Maryška: Hlavní vypravěčka a ústřední postava. Je to mladá, bezdětná, vdaná žena. Její krása a dlouhé blonďaté vlasy jsou její chloubou. Maryška je veselá, sebevědomá, živelná a plná lásky k životu. S nadšením přijímá novinky a ráda provokuje konvenční chování, což často nelíbí jejímu manželovi. Je nadšená ze všech prací v pivovaru, zejména ze zabijačky.
- Francin: Maryščin manžel a sládek v pivovaru. Miluje svou ženu, ale je povahou spíše ostýchavý a konzervativní. Snaží se udržet řád a stabilitu, což je v kontrastu s Maryščinou nespoutaností. Francin píše reklamní slogany a cvičí s pružinami, což poukazuje na jeho snahu o pokrok, ale v mezích.
- Strýc Pepin: Francinův bratr a švec, který přijede na návštěvu a zůstane v pivovaru natrvalo. Je dobrosrdečný, ale zároveň hlučný, nešikovný a plný historek ze života. Jeho živelná energie a nespoutané chování narušují Francinův pořádek a dodávají příběhu humor a chaos. Je ztělesněním nespoutané svobody.
- Doktor Gruntorád: Starší lékař, který obdivuje Maryščinu krásu. Je jedním z mála, kdo její nespoutanost toleruje a je jím okouzlen.
Shrnutí děje
Novela Postřižiny začíná citátem Gustava Flauberta „Paní Bovaryová jsem já“, který uvádí do světa vzpomínek paní sládkové Maryšky.
Maryška, mladá manželka vedoucího pivovaru Francina, je hlavní vypravěčkou. Vzpomíná na život v pivovaru na počátku 20. století, na dobu svícení petrolejkami a těšení se na elektrický proud. Její chloubou jsou dlouhé blonďaté vlasy, o které pečuje kadeřník Boďa a ke kterým má citový vztah jak ona, tak i její manžel. Maryška s láskou vykonává všechny práce v pivovaru a je obzvláště nadšená z každoroční zabijačky.
Francin je na rozdíl od Maryšky ostýchavý a není nadšen z jejího nespoutaného chování. Do pivovaru přijíždí Francinův strýc Pepin, hlučný a dobrosrdečný švec, který svými historkami o medvídkovi mývalovi a vojenském životě okamžitě strhne pozornost. Pepin se v pivovaru zdrží mnohem déle, než bylo v plánu, a svou živelností neustále narušuje Francinovu idylu. Maryška se s Pepinem ráda pouští do různých vylomenin, například společně vylezou na pivovarský komín, zatímco jí krásně vlají vlasy.
Do městečka přichází rozhlas, symbol pokroku, a Maryška ho s nadšením vítá. Nechá si zkrátit sukni, nohy od stolu a v rozjařenosti dokonce usekne ocásek psovi Mucíkovi. Pes ze šoku zešílí a Francin ho musí v noci zastřelit, což je pro něj velice bolestné. Jednoho večera Francin přinese gramofon a vyzve Maryšku k tanci. Při tanci s Pepinem si Maryška vyvrtne kotník. Francin je pak šťastný, že se o ni může starat, a masíruje jí nohu neonovým světlem. Sádru jí sundává doktor Gruntorád, kterého Maryška za odměnu léčí nezředěným eukalyptovým olejem, ale on jí to pro její krásu odpouští.
V závěru novely se Maryška rozhodne pro radikální změnu – nechá si ustřihnout své dlouhé vlasy. Lidé ji nepoznávají a jsou překvapeni. Doma ji Francin potrestá pumpičkou na kolo. Tímto aktem pro oba manžele začíná nový život, symbolizující konec jedné éry a nástup jiné.