Bohumil Hrabal

Úvod

Bohumil Hrabal (1914–1997) byl český prozaik a jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Proslul svým svébytným stylem, tzv. „pábením“, a schopností transformovat triviální realitu v groteskní a poetické příběhy.

Jeho přínos české i světové literatuře spočívá v originálním zpracování každodenních zážitků, využívání autobiografických prvků a unikátním jazykovém projevu, který oslovil čtenáře po celém světě. Stal se třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století a jeho díla jsou dodnes ceněna pro hloubku a humor.

Životopis

Původ a dětství

Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Židenicích u Brna jako Bohumil František Kilian svobodné matce Marii Boženě Kilianové. Kmotrem mu byl František Hrabal, za něhož se jeho matka provdala v roce 1916 a který následně dal písemný souhlas k užívání svého příjmení Bohumilem.

Do tří let žil u prarodičů v Brně, poté se s rodinou přestěhoval do Polné a v srpnu 1919 do Nymburka. Mezi klíčové osoby jeho dětství patřil nevlastní strýc Josef Hrabal, který se stal předobrazem literární postavy strýce Pepina.

Studia a dospělost

Středoškolská studia zahájil v Brně, ale po neúspěchu přešel na reálku v Nymburce, kde v roce 1934 odmaturoval. Následně absolvoval další maturitu z latiny a začal studovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, přičemž navštěvoval i přednášky z literatury, umění a filozofie.

Kvůli uzavření vysokých škol během okupace dokončil studia až v roce 1946 s titulem JUDr. Během války a po ní vystřídal řadu dělnických profesí, například železničního dělníka a výpravčího v Kostomlatech nad Labem, pojišťovacího agenta, brigádníka v kladenských ocelárnách nebo baliče starého papíru ve sběrných surovinách. Tyto zkušenosti se staly nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro jeho budoucí tvorbu.

Spisovatel

Bohumil Hrabal se spisovatelem z povolání stal v roce 1963. Od roku 1950 do roku 1973 žil v pražské Libni a v roce 1956 se oženil s Eliškou Plevovou (Pipsi). Později si pořídili chatu v Kersku a v roce 1973 se přestěhovali do Kobylis.

Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, a tak psal do samizdatových a exilových periodik. Roku 1975 mu po sebekritickém prohlášení bylo opět umožněno publikovat, avšak pod dohledem cenzury. Přátelil se s Jiřím Kolářem, obdivoval Vladimíra Boudníka a byl blízký filozofovi Egonu Bondymu. Byl také stálým hostem hospody „U Zlatého tygra“ v Praze, kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem, Billem Clintonem a Madeleine Albrightovou.

Závěr života

Bohumil Hrabal zemřel v Praze v roce 1997 v nedožitých 83 letech. Jeho smrt nastala po pádu z okna pátého patra ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka, kde se léčil. Ačkoliv byla událost uzavřena jako tragická nehoda při krmení ptáků, objevily se i spekulace o sebevraždě.

Je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku u Sadské, po boku svých blízkých, včetně matky, nevlastního otce, strýce a manželky. Byl uložen do dubové rakve s nápisem „PIVOVAR POLNÁ“, jak si přál.

Literární směr a období

Bohumil Hrabal patří mezi nejosobitější autory české literatury druhé poloviny 20. století, jehož tvorbu nelze jednoznačně zařadit do jednoho konkrétního směru. Jeho dílo se vyznačuje originálním prolínáním prvků poetismu a surrealismu, zároveň je považován za dílčího pokračovatele Franze Kafky.

Jeho styl je typický pro poválečnou modernu a postmodernu, kde se mísí autenticita s uměleckou imaginací a groteskností. I když nebyl členem Skupiny 42, jeho „pábení“ má s touto skupinou styčné body v důrazu na všední život a periferii. Mezi další významné autory jeho doby, kteří byli jeho přáteli či souputníky, patří Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Jan Kameníček nebo Jiří Kolář.

Charakteristika tvorby

Hrabalova tvorba je silně autobiografická; hojně čerpal z autentických životních zkušeností a setkání s lidmi, které s nevšední uměleckou imaginací transformoval. Klíčovým prvkem je pábení – termín, kterým označoval osobité milovníky života a jejich barvité vyprávění, plné groteskna, nadsázky a komična, někdy s nádechem skepse a černého humoru.

Jeho typický jazyk a styl se pohybuje mezi triviálním a vysoce kultivovaným, s častým používáním slangu a poetismů. Autor experimentoval s formou, například v novele Taneční hodiny pro starší a pokročilé, která je tvořena jediným souvětím. Vypravěč často promlouvá ich-formou a jeho dílo zahrnuje širokou škálu žánrů, od povídek a novel po romány, úvahy a lyriku.

Vývoj Hrabalova stylu reflektuje jeho životní etapy; zatímco raná tvorba je plná nespoutaného pábení, v pozdních prózách, jako je například trilogie Vita nuova, Proluky a Svatby v domě, se objevují silné melancholické, avšak nikdy depresivní tóny, spojené se vzpomínáním a bilancováním.

Přehled díla

Próza

• Perlička na dně (1963) — sbírka povídek, z nichž některé byly zfilmovány.
• Pábitelé (1964) — sbírka povídek představující autorův koncept „pábení“.
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) — novela psaná jako jedno dlouhé souvětí, literární experiment.
• Ostře sledované vlaky (1965) — novela s tématem okupace, zfilmovaná Jiřím Menzelem, oceněná Oscarem.
• Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) — povídky, z nichž některé byly předlohou pro film Skřivánci na niti.
• Automat Svět (1966) — výbor z již vydaných povídek, mapující svět obyčejných lidí.
• Morytáty a legendy (1968) — dvanáct próz s pitoreskními náměty z lidového prostředí.
• Poupata (1970) — povídky, jejichž náklad byl z velké části zničen komunistickou cenzurou.
• Městečko, kde se zastavil čas (1973) — vzpomínková próza o dětství v Nymburce.
• Postřižiny (1976) — vzpomínková próza o životě v nymburském pivovaru, zfilmovaná Jiřím Menzelem.
• Slavnosti sněženek (1978) — povídky z prostředí Kerska, zfilmované Jiřím Menzelem.
• Krasosmutnění (1979) — povídky navazující na Postřižiny s melancholickými tóny.
• Obsluhoval jsem anglického krále (1980) — román o hotelovém číšníkovi, zfilmovaný Jiřím Menzelem.
• Harlekýnovy milióny (1981) — próza završující nymburskou trilogii.
• Něžní barbaři (1981) — novela zachycující přátelství s Vladimírem Boudníkem a Egonem Bondym.
• Svatby v domě (1987) — autobiografická próza, první část trilogie psané v ženském rodě.
• Vita nuova (1986) — autobiografická próza, vyprávění očima Hrabalovy ženy.
• Proluky (1987) — autobiografická próza, uzavírající trilogii o životě Hrabala a jeho manželky.
• Příliš hlučná samota (1989) — filozofická novela o baliči starého papíru a jeho vztahu ke knihám.

Poezie

• Ztracená ulička (1991) — soubor básní z roku 1948, odrážejících autorovy rané myšlenky.

Úvahy a eseje

• Domácí úkoly: úvahy a rozhovory (1970) — sbírka úvah a rozhovorů, které reflektují autorovy názory.
• I balóny mohou vzlétnout (1993) — sbírka esejů a úvah, shrnující Hrabalovy postřehy.

Scénáře

• Ostře sledované vlaky (1966) — spoluautor scénáře s Jiřím Menzelem.
• Postřižiny (1980) — spoluautor scénáře a technického scénáře s Jiřím Menzelem.
• Slavnosti sněženek (1983) — spoluautor scénáře s Jiřím Menzelem.

Vliv a odkaz

Bohumil Hrabal měl nesmírný vliv na českou literaturu a stal se jedním z jejích pilířů 20. století. Jeho dílo, přeložené do více než 28 jazyků, ho řadí mezi nejznámější české spisovatele v zahraničí. Jeho osobitý styl, tzv. pábení, a unikátní pohled na svět ovlivnily mnoho následujících generací autorů.

Za svého života se Hrabal potýkal s cenzurou, zejména po roce 1970, kdy mu bylo několik let zakázáno oficiálně publikovat. Přesto jeho dílo vycházelo samizdatem a v exilu a po roce 1989 se dočkalo plného uznání doma i ve světě. Za své knihy získal řadu ocenění, například italskou cenu Premio Elba za Příliš hlučnou samotu, Národní cenu České republiky za Obsluhoval jsem anglického krále, francouzské vyznamenání Officier de l'ordre des arts et des lettres nebo Cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky. Společně s Jiřím Menzelem obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda za film Ostře sledované vlaky a v roce 1996 mu Václav Havel udělil medaili „Za zásluhy“.

Řada jeho děl byla úspěšně zfilmována, přičemž „dvorním“ adaptátorem se stal režisér Jiří Menzel. Mezi nejslavnější adaptace patří oscarové Ostře sledované vlaky či Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále. Sám Hrabal se na scénářích často podílel a objevoval se v epizodních rolích.

Jeho odkaz žije dál v mnoha místech pojmenovaných na jeho počest, jako je náměstí Bohumila Hrabala v Praze-Libni, Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce, Lavička Bohumila Hrabala v Nymburce či Naučná stezka Bohumila Hrabala v Kersku, kde měl chatu. Po spisovateli byla také pojmenována planetka 4112 Hrabal.

FAQ – Často kladené otázky

• Kdo byl Bohumil Hrabal a jaký je jeho přínos české literatuře? Bohumil Hrabal byl prozaik 20. století, známý svým originálním stylem „pábení“ a osobitým pohledem na svět. Je považován za jednoho z nejdůležitějších českých autorů, který dokázal s humorem a groteskností zachytit život obyčejných lidí a autentické zážitky.

• Co je to „pábení“ a jak se projevuje v Hrabalově díle? „Pábení“ je Hrabalův termín pro svérázné vyprávění, které se vyznačuje nadsázkou, fantazií, ústní tradicí a smyslem pro bizarní detaily. V jeho dílech je to způsob, jakým postavy vnímají a sdílejí své životní zkušenosti, často s prvky poetismu a surrealismu.

• Jak Hrabalovy profesní zkušenosti ovlivnily jeho tvorbu? Hrabal během života vystřídal řadu dělnických profesí, například výpravčího, baliče papíru nebo skladníka. Tyto autentické zkušenosti z běžného života, setkání s obyčejnými lidmi a atmosféra periferních prostředí se staly klíčovým a nevyčerpatelným zdrojem námětů a inspirace pro jeho díla, která často odrážela realitu tehdejšího Československa.

• Které jsou nejznámější filmové adaptace Hrabalových děl a kdo je režíroval? Mezi nejznámější filmové adaptace Hrabalova díla patří Ostře sledované vlaky (oceněné Oscarem), Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále. Většinu z nich režíroval Jiří Menzel, který se stal Hrabalovým „dvorním“ filmovým adaptátorem.

• Jaký byl vztah Bohumila Hrabala k politickému režimu v Československu v 70. letech? V 70. letech 20. století Hrabal čelil politické cenzuře a nesměl oficiálně publikovat, takže jeho díla vycházela samizdatem nebo v exilu. Po sebekritickém prohlášení v roce 1975 mu bylo pod dohledem režimu opět povoleno publikovat, což mu umožnilo vrátit se na literární scénu, byť s omezeními.

• Která místa jsou s Bohumilem Hrabalem nejvíce spjata? S Hrabalem jsou nejvíce spjaty Židenice (místo narození), Nymburk (dětství, studium), pražská Libeň (dlouholeté bydliště) a Kersko (místo jeho chaty a inspirace pro Slavnosti sněženek). Na mnoha z těchto míst najdeme pamětní desky, ulice či instituce pojmenované po něm.