Shrnutí na Asertivní komunikace a její techniky

## Úvod Tento materiál vysvětluje, jak efektivně a důstojně žádat o něco, co od druhých potřebujeme, a jak podávat i přijímat kritiku tak, aby vztahy zůstaly funkční. Najdete zde jednoduché kroky, konkrétní formulace a praktické příklady vhodné pro každodenní situace. > Definice: Žádost je přímé vyjádření potřeby nebo přání směrem k druhé osobě, kdy uznáváme, že druhý může, ale nemusí vyhovět. Kritika je sdělení o tom, že chování druhého nám způsobuje problém; jejím cílem je informovat, ne zranit. ## Žádost – principy a přímá formulace ### Kdy žádat - Máme-li právo (jako zákazník, klient, host) – použijeme přímou žádost. - Nemáme-li automatické právo – i tak je důležité požádat, protože tím pečujeme o své potřeby a posilujeme sebevědomí. ### Přímá žádost – kroky 1. Nabytí vnitřní jistoty (udělat si v hlavě pořádek). 2. Přímé oslovení: „Prosím, dejte mi...“ nebo „Chci Vás požádat: Dejte...“ 3. Vysvětlení kontextu, je-li třeba: „Chápu, že už zavíráte, přesto prosím: prodejte mi...“ 4. Poděkování na konci. Doplňkové neverbální prvky: oční kontakt, přiměřená mimika, gesta, jistota hlasu. > Příklad: Prosím, mohl(a) byste mi prodat tu poslední knihy? Chápu, že už zavíráte, ale opravdu bych ji rád(a) získal(a). Děkuji. ### Reakce, když přímá žádost neuspěje – „Trychtýř" Používáme jen výjimečně, když nám na cíli opravdu hodně záleží. Zásada: nedrtit partnera. 1. Rekapitulující otázka (zrcadlo): "Ty tedy říkáš: Nemůžu ti vyhovět..." 2. Mírný tlak: "Je to tvoje poslední slovo?" 3. Střední tlak: "Je to tvoje definitivní rozhodnutí?" 4. Silný tlak: "Nejsi tedy v žádném případě a za žádných okolností ochoten mi vyhovět?" + „pak mám tedy smůlu. Ale děkuji ti za čas, který jsi mi věnoval." > Příklad použití: Když vám v obchodě odmítnou slevu a opravdu vám na ní záleží, můžete postupně jít krok za krokem, ale vždy s respektem. ## Kritika – podání (jak sdělovat, když nám něco vadí) > Definice: Asertivně podaná kritika je sdělení o tom, jak naše potřeby nebo pocity ovlivňuje chování druhého; není cílem ubližovat nebo získat převahu. Pořadí kroků při podávání kritiky: 1. Vyjádření pocitu: „Jsem teď naštvaná/ý.“ 2. Pojmenování problému: „Vadí mi, že...“ nebo „Nechci, aby...“ 3. Pojmenování změny: „Já chci, abys...“ 4. Vyjádření respektu: „Možná to trápí jenom mě a tobě to nepřijde tak důležité.“ 5. Zdůraznění změny: „...ale pro mě je to důležité.“ Kontrolní otázky na závěr: - „Můžu s tím počítat?“ - „Můžeme se na tom domluvit?“ - Nebo pevné stanovisko: „Trvám na tom." Zásady, které je nutné dodržovat: - Mluvit o sobě (první osoba): „Mně vadí...“ namísto „Ty jsi...“. - Nehodnotit osobu, informovat o konkrétním chování. - Vyhýbat se vágním generalizacím (nikdy, vždy) – používat konkrétní příklady. > Příklad: Jsem teď naštvaný, když přijdeš pozdě bez zprávy, vadí mi to, protože tím rušíš plán. Chci, abys mi příště napsal(a) zprávu, pokud budeš mít zpoždění. Možná ti to nepřijde velké, ale pro mě je to důležité. Můžeme se na tom domluvit? ## Kritika – přijímání > Definice: Přijímání kritiky znamená naslouchat, zpracovat informaci a rozhodnout, jak na ni zareagovat, přičemž si zachováváme důstojnost. Přijatelná kritika je ta bez urážek a posměchu. Postup přijatelného přijetí kritiky (3 kroky): 1. Informace o našem pocitu (negativním nebo pozitivním): např. „Zaskočilo mě to...“ nebo „Těší mě, že si o mě děláš starost...“ 2. Postoj k věci: buď souhlasím ("Taky si to myslím"), nebo nesouhlasím ("Nevidím to tak"). 3. Navržení dalšího kroku nebo dohody: „Díky, zkusím to změnit“ nebo „Potřebuji čas na rozmyšlenou." Tabulka: přijetí kritiky – příklad formulace | Situace | Pocit | Postoj | Další krok | | --- | --- | --- | --- | | Kolega upozorní na chybu v práci | Zaskočilo mě to | Souhlasím, uznávám chybu | Opravím a pošlu verzi do 2 dnů | | Přítel říká, že jsem často nedostupný | Cítím se nepříjemně | Nevidím to úplně tak | Navrhnu kompromis (více zpráv) | > Příklad: Děkuji, že jsi mi to řekl(a). Zasko