William Styron - Sophiina volba

Podcast

Sophiina volba0:00 / 10:19

0:001:00 zbývá

1x

„Sophiina volba“ je psychologický román Williama Styrona z roku 1979, který se zabývá devastujícími dopady holokaustu a nezhojitelnými ranami, jež zanechává na lidské psychice. Dílo zkoumá témata viny, morálních dilemat a složitosti lidského utrpení, zdůrazňující, že minulost nelze zapomenout a její stíny neustále pronásledují přítomnost.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	psychologický román s prvky (proti)válečné a historické prózy, autobiografické rysy
Literární směr	Není explicitně uveden.
Časoprostor	Léto/podzim 1947 v Brooklynu; retrospektivně předválečné/válečné Polsko (Krakov, Varšava), Osvětim
Kompozice	Složitá, prolínání dvou časových rovin (1947 Brooklyn a Sophiina minulost), ich-forma, chronologický děj s retrospektivami
Vypravěč	Ich-forma, mladý spisovatel Stingo, autorovo alter ego
Hlavní postavy	Sophie Zawistowská, Stingo, Nathan Landau (Weinstein)
Téma	Nesmazatelný dopad holokaustu a nacistické brutality na jednotlivce a společnost
Motivy	Sophiina volba, láska a nenávist, šílenství, závislost, hledání smyslu života

Úvod

Sophiina volba je psychologický román Williama Styrona z roku 1979, který se zabývá devastujícími dopady holokaustu a nezhojitelnými ranami, jež zanechává na lidské psychice. Dílo zkoumá témata viny, morálních dilemat a složitosti lidského utrpení. Tento rozbor se zaměří na strukturu, témata a postavy tohoto významného literárního počinu.

Román Williama Styrona, vydaný v roce 1979, je považován za jedno z nejvýznamnějších děl poválečné světové literatury. Je částečně autobiografický, s postavou mladého spisovatele Stinga sloužícího jako autorovo alter ego. „Sophiina volba“ se stala kulturním milníkem, který přispěl k širšímu povědomí o psychologických jizvách, jež nacistická genocida zanechala na přeživších a celé společnosti.

Literární druh a žánr

Sophiina volba je epické dílo napsané ve formě prózy.

Žánrově se jedná o rozsáhlý psychologický román s výraznými prvky (proti)válečné a historické prózy. Charakteristický je hlubokou analýzou lidské psychiky, zejména v kontextu extrémního traumatu a utrpení. Lze jej označit i za román s autobiografickými rysy díky vypravěči Stingovi, který sdílí mnoho podobností s autorem. Dílo se pohybuje na pomezí dramatu a tragédie, s prvky milostného příběhu a detektivního pátrání po pravdě, jelikož Stingo postupně odkrývá Sophiinu minulost. Román se zaměřuje na vnitřní prožívání postav a jejich morální dilemata.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Ústředním tématem románu Sophiina volba je nesmazatelný dopad holokaustu a nacistické brutality na jednotlivce a společnost. Styron ukazuje, jak se zrůdnosti války a genocidy promítají do životů přeživších, ovlivňují jejich vztahy, identitu a schopnost žít normální život.

Hlavní myšlenkou je, že minulost nelze zapomenout ani promlčet a její stíny neustále pronásledují přítomnost. Autor zkoumá otázky viny a kolektivní odpovědnosti, a to nejen za ty, kteří se aktivně podíleli na zvěrstvech, ale i za ty, kteří mlčeli nebo se snažili přizpůsobit. Román se zabývá složitostí lidské morálky a etiky v extrémních situacích, kde jsou lidé nuceni činit nemožná rozhodnutí.

Záměr autora spočívá v hluboké psychologické analýze postavy, která je obětí, ale zároveň nese břemeno vlastních kompromisů a rozhodnutí, čímž Styron poukazuje na komplexnost lidské povahy tváří v tvář zlu. Také kritizuje americkou nevědomost a lhostejnost k evropským válečným událostem v poválečném období.

Klíčové motivy:

• Sophiina volba: Nejvyšší míra tragického dilematu, kdy je člověk postaven před volbu mezi dvěma zly, z nichž každé vede k nenapravitelné ztrátě.
• Láska a nenávist: Komplexní vztahy mezi postavami, plné protichůdných emocí.
• Šílenství a duševní nemoc: Zosobněné Nathanovou paranoidní schizofrenií, symbolizující zkázu lidské psychiky.
• Závislost: Na drogách (Nathan) i na druhém člověku (Sophie na Nathanovi).
• Hledání smyslu života: Po prožitých hrůzách a traumatech.

Kompozice

Román Sophiina volba je složitě komponovaný s prolínáním dvou hlavních časových rovin a využitím ich-formy. Primární dějová linie se odehrává v létě a na podzim roku 1947 v Brooklynu a je vyprávěna mladým začínajícím spisovatelem Stingem. Tato linie slouží jako rámec pro odhalování druhé, retrospektivní dějové linie, která se týká Sophiiny minulosti.

Sophiino vyprávění začíná v předválečném Polsku (Krakov, Varšava), pokračuje přes válečné události a vrcholí jejími zážitky z koncentračního tábora v Osvětimi. Děj je převážně chronologický, avšak často přerušovaný rozsáhlými retrospektivními pasážemi a vnitřními monology postav, které odhalují jejich myšlenky a vzpomínky. Tato struktura umožňuje autorovi postupně budovat napětí a odkrývat Sophiina tajemství, čímž udržuje čtenáře v nejistotě. Prolínání minulosti a přítomnosti zdůrazňuje, jak silně minulost ovlivňuje současný život a vztahy.

Časoprostor

Hlavní děj románu Sophiina volba se odehrává v létě a na podzim roku 1947 v Brooklynu, konkrétně v penzionu zvaném „Růžový palác“. Toto poválečné americké prostředí, plné kontrastů a zdánlivé nevinnosti, slouží jako pozadí pro odhalování mnohem temnější evropské minulosti.

Retrospektivní pasáže nás přenášejí do předválečného a válečného Polska, především do Krakova, kde Sophie vyrůstala, a do Varšavy, kde se snažila přežít okupaci. Klíčovým a nejtraumatičtějším prostorem je pak koncentrační tábor Osvětim, kde Sophie prožila největší hrůzy a učinila své osudové rozhodnutí. Kontrast mezi relativně poklidným poválečným Brooklynem a válečným peklem v Evropě podtrhuje hloubku Sophiina traumatu a její neschopnost plně se integrovat do nového života.

Jazyk a vypravěč

Vypravěčem románu je v ich-formě mladý spisovatel Stingo, jehož perspektiva je klíčová pro postupné odhalování Sophiina příběhu. Stingo je pozorovatelem, který se snaží pochopit složité osudy svých přátel a zároveň se vyrovnat s vlastními touhami a nezkušeností.

Jazyk románu je bohatý a rozmanitý, kombinuje hovorové výrazy s pasážemi spisovného jazyka. Styron často využívá cizí slova, zejména německé a polské výrazy, které dodávají textu autentičnost a podtrhují Sophiin původ a válečné zážitky. V Sophiině řeči se objevují gramatické chyby, což je realistický prvek odrážející její snahu naučit se anglicky. Román se nevyhýbá ani vulgarismům a otevřeným popisům sexuality, což přispívá k syrovosti a realističnosti zobrazení lidských vztahů a utrpení. Častá je přímá řeč, která oživuje dialogy a umožňuje postavám vyjádřit své vnitřní stavy. Místy se v textu objevují i básně, které dodávají dílu lyrický rozměr a prohlubují jeho emocionální dopad.

Hlavní postavy

• Sophie Zawistowská: Krásná, charismatická a hluboce traumatizovaná polská žena, přeživší holokaustu. Zpočátku se snaží svou minulost přikrášlovat a skrývat, ale postupně odhaluje Stingovi celou pravdu. Je citlivá, sebekritická a nese si obrovské břemeno viny a utrpení. I přes svou inteligenci a jazykové nadání je emocionálně závislá na Nathanovi, který ji týrá. Její postava je komplexní, není hrdinkou v tradičním slova smyslu, spíše obětí okolností, která se snaží přežít za každou cenu.

• Stingo: Mladý, idealistický a poněkud naivní začínající spisovatel z amerického Jihu. Je inteligentní, ale nezkušený v životě i v lásce. Zamiluje se do Sophie a stává se jejím důvěrníkem, skrze něhož se čtenář dozvídá Sophiin příběh. Stingo představuje částečně autobiografickou postavu samotného Williama Styrona, který se snaží zpracovat a pochopit hrůzy, jichž nebyl přímým svědkem.

• Nathan Landau (Weinstein): Židovský intelektuál, nadprůměrně inteligentní a charismatický, avšak trpící paranoidní schizofrenií a drogovou závislostí. Jeho osobnost je rozpolcená mezi okouzlujícím, štědrým a milujícím mužem a agresivním, paranoidním a tyranským jedincem. Nathanův stav se postupně zhoršuje, což vede k jeho krutému chování vůči Sophii a nakonec k tragickému konci. Jeho postava symbolizuje další formu utrpení a zkázy, která může postihnout lidskou psychiku.

Shrnutí děje

Děj románu Sophiina volba začíná v létě roku 1947, kdy mladý, začínající spisovatel Stingo, původem z Jihu, opouští nudnou práci v nakladatelství a stěhuje se do Brooklynu. Pronajme si pokoj v penzionu „Růžový palác“, kde se seznámí s extravagantní a bouřlivou dvojicí – krásnou Polkou Sophií Zawistowskou a jejím židovským milencem Nathanem Landauem. Stingo je okamžitě fascinován Sophií a zároveň obdivuje Nathanovu inteligenci a charisma, ačkoli je svědkem jeho prudkých změn nálad a krutého chování vůči Sophii. Jejich vztah je plný vášně, ale i násilí a psychického týrání, způsobeného Nathanovou paranoidní schizofrenií a drogovou závislostí.

Stingo se postupně stává Sophiiným důvěrníkem. Sophie mu zpočátku vypráví zkreslenou verzi své minulosti, snaží se ji přikrášlit a skrýt nejhorší detaily. Tvrdí, že její otec byl laskavý profesor, který se snažil zachránit Židy, a že ona sama byla zatčena za odbojovou činnost.

Když se Nathanův stav zhorší a on Sophii v záchvatu vzteku opustí, Sophie se uchyluje k alkoholu a Stingovi, kterému se rozhodne odhalit celou pravdu. Popíše svůj život v Krakově, kde její otec, profesor na univerzitě, byl despotický a obdivoval nacistické ideály, dokonce psal antisemitské články. Její otec a manžel byli popraveni nacisty. Sophie se dostala do koncentračního tábora Osvětim v roce 1943, když byla zatčena za nelegální převoz masa pro svou nemocnou matku. Do tábora přijela se svými dvěma dětmi, synem Janem a dcerou Evou.

Při selekci ji opilý esesák, lékař, postavil před hrůznou volbu: musela si vybrat, které z dětí pošle do plynové komory a které „nechá žít“. Sophie, v zoufalství a pod nátlakem, zvolila syna Jana, čímž odsoudila svou dceru Evu na jistou smrt. Tato volba ji pronásleduje po zbytek života. Díky znalosti němčiny a psaní na stroji se Sophie dostala do pozice sekretářky velitele Osvětimi, Rudolfa Hösse. Snažila se ho svést v naději, že by mohla zachránit svého syna, ale její pokusy byly neúspěšné. Höss jí sice slíbil, že Jan bude dán na výchovu do německé rodiny kvůli svému árijskému vzhledu, ale Sophie se s ním už nikdy nesetkala a Jan pravděpodobně zemřel. V Osvětimi ztratila všechny své blízké.

Po válce, v hrozném fyzickém a psychickém stavu, se Sophie dostala do Ameriky, kde potkala Nathana. Nathan jí pomohl zotavit se z nemocí a traumatu, a Sophie se do něj bezhlavě zamilovala, i přes jeho kruté chování a závislost. Stingo, který se do Sophie zamiloval, se snaží ji přesvědčit, aby Nathana opustila. Po dalším Nathanově záchvatu vzteku a vyhrožování smrtí Sophie a Stingo na krátkou dobu utečou na jih, kde spolu stráví noc. Stingo doufá v nový začátek, ale Sophie se nakonec rozhodne vrátit k Nathanovi, protože bez něj nemůže žít.

Když se Stingo vrátí do Brooklynu, nalezne před penzionem sanitky a policii. Sophie a Nathan spáchali společnou sebevraždu. Sophie zanechala vzkaz: „Nenávidím život, nenávidím Boha.“ Román končí Stingovým hlubokým zamyšlením nad osudem Sophie a Nathana a nad nezhojitelnými ranami, které válka a lidské zlo zanechávají.