Podcast na Vývoj řeči u dětí se sluchovým postižením

Kapitoly

Úvod a povinný screening

Ještě před prvními slovy

Dvě cesty: Znak a řeč

Jak zní řeč bez sluchu?

Jak se učí hlas

Modulace a rytmus řeči

Cesta k poslechu

Jak se "učí" slyšet

Závěrečné shrnutí

Přepis

Lukáš: Každé miminko narozené v Česku po roce 2012 projde hned v porodnici vyšetřením sluchu. Většina rodičů si oddechne, že je všechno v pořádku, ale co se stane, když není? Co se děje s vývojem řeči, když dítě neslyší svět kolem sebe?

Tereza: Přesně tak, Lukáši. To je zásadní otázka. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se ponoříme právě do tohoto tématu.

Lukáš: Takže, co nejvíc ovlivní, jak se dítě se sluchovým postižením naučí mluvit?

Tereza: Není to jen jedna věc. Záleží na stupni postižení, na tom, kdy vzniklo, jestli má dítě i jiné potíže, a hlavně — jak včasná a kvalitní je péče. Dokonce i to, jak dobře funguje naslouchátko nebo implantát, hraje obrovskou roli.

Lukáš: A začíná to už od narození?

Tereza: Ještě dřív! Plod vnímá zvuky už od dvacátého týdne těhotenství. Poznává hlas matky a po narození ho hlasy zajímají víc než jiné zvuky. Pak přichází reflexní křik a broukání.

Lukáš: To dělají všechny děti, ne?

Tereza: Ano, ale tady je ten klíčový rozdíl. Kolem šestého měsíce začínají slyšící děti žvatlat a napodobovat melodii a rytmus řeči, kterou slyší. Dítě s těžkým postižením sice taky začne pudově žvatlat, ale protože se neslyší a nemá zpětnou vazbu, tohle žvatlání postupně ustává.

Lukáš: Co když se takové dítě narodí neslyšícím rodičům? To je pak úplně jiná situace, že?

Tereza: Přesně! Tam se vývoj ubírá jinou, ale naprosto plnohodnotnou cestou. Místo broukání a žvatlání zvuků dítě začne „znakovat“ rukama. Říká se tomu znakové žvatlání.

Lukáš: Znakové žvatlání? To zní super.

Tereza: Je to fascinující. Postupuje to podobně jako mluvená řeč. Nejdřív jeden znak, pak spojení dvou znaků a tak dál. Je to plnohodnotný jazykový systém. U dětí, které se učí mluvit, je to ale boj. Napodobují hlavně to, co vidí — pohyby úst.

Lukáš: Jak se to konkrétně projeví na jejich mluvení, když se to pak naučí? Je to poznat?

Tereza: Určitě. Nejnápadnější je výslovnost. Bývá namáhavá, někdy až s přehnanou silou. Slovní zásoba je menší a často mají problém s gramatikou. Můžeš slyšet věty jako „Pes ležet bouda“. Chybí tam správné skloňování a časování.

Lukáš: Rozumím. A co samotný hlas?

Tereza: Ten je taky jiný. Často je nemodulovaný, bez melodie. Může být drsný, tlačený nebo naopak příliš vysoký. Odborně tomu říkáme audiogenní dysfonie a dysprozódie. Dokonce i dýchání může být hlasité a přerušované, protože ta artikulace je pro ně velmi náročná.

Lukáš: Takže jak se dítě, které se neslyší, vůbec naučí svůj hlas používat?

Tereza: Je to mravenčí práce. Začíná se vyvozením hlasu. Jakýkoliv samovolný zvuk se odmění, aby dítě získalo motivaci. Používají se různé pomůcky, vibrace, speciální počítačové programy, nebo se mluví dítěti do dlaně, aby cítilo vibrace.

Lukáš: To zní jako běh na dlouhou trať.

Tereza: To je. Cílem je, aby dítě začalo hlas používat vědomě. Začíná se citoslovci, pak jednoduchými slovy. Je to proces, který vyžaduje obrovskou trpělivost od všech zúčastněných.

Lukáš: Obrovská trpělivost, to si umím představit. Pomáhá v tomhle aspoň moderní technika, třeba sluchadla?

Tereza: Určitě. Sluchadlo je základní kámen. Umožní dítěti slyšet mluvenou řeč, včetně té vlastní, a to je obrovská motivace. Ale jsou tu věci, které sluchadlo úplně nepřenese. Říká se jim modulační faktory řeči.

Lukáš: A to je co přesně? Nějaké tajné ingredience?

Tereza: Skoro. Je to melodie, rytmus, dynamika řeči... prostě všechno to, co dělá řeč živou. A to se bohužel nedá odezírat ze rtů.

Lukáš: Aha, takže slyším slova, ale neslyším tu

Tereza: ...melodii, ale jen slova. Přesně tak. A to nás přivádí k poslednímu tématu – rehabilitaci. Mít implantát je jen začátek.

Lukáš: Takže nestačí ho jen zapnout a... slyšet?

Tereza: Kéž by. Dítě se musí doslova naučit slyšet. Učí se vnímat zvuky, odlišit je od řeči a hlavně řeči porozumět. Je to obrovská práce.

Lukáš: Co ovlivňuje, jestli to bude úspěšné?

Tereza: Spousta věcí. Věk dítěte, jeho talent na řeč, ale hlavně – a to je klíčové – aktivita rodičů. Ti jsou nejdůležitějšími parťáky v celém procesu.

Lukáš: A jak taková rehabilitace probíhá? Co se to dítě učí?

Tereza: Po naprogramování procesoru si nejdřív musí uvědomit vlastní hlas. Pak se učí rozlišovat zvuky... třeba krátký a dlouhý, tichý a hlasitý. Všechno formou her, aby to byla zábava.

Lukáš: Takže je to vlastně jako učit se úplně nový jazyk, ale pro uši?

Tereza: To je skvělé přirovnání! A stejně jako u jazyků, i tady existují pomocníci. Například Pomocné artikulační znaky, neboli PAZ.

Lukáš: Co to je? Něco jako znaková řeč?

Tereza: Ne tak docela. Jsou to jednoduché posunky rukou, které pomáhají dítěti správně vytvořit hlásku, kterou slyší. Podporují správnou artikulaci.

Lukáš: Úžasné. Takže klíčem je, že kochleární implantát není zázračná pilulka, ale začátek cesty, která vyžaduje spoustu práce a podpory.

Tereza: Přesně tak. Je to neuvěřitelný nástroj, ale rehabilitace a podpora rodiny jsou tím, co ho skutečně oživí.

Lukáš: Děkujeme, Terezo, za další skvělé informace. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech Studyfi Podcastu.

Tereza: Mějte se krásně a těšíme se příště!