Podcast na Výuka stylistiky českého jazyka

Kapitoly

Proč sloh není nuda

Příznaková a bezpříznaková slova

Stylové roviny jazyka

Jak se to učí?

Oprava a hodnocení slohu

Typy slohových cvičení

Závěr a rozloučení

Přepis

Lukáš: Představte si páťačku Aničku. Má napsat sloh o svém dni ve škole. A napíše: „Dneska jsme měli tělák, to bylo super. Pak byla matika a pak oběd, měli jsme zemák.“ Zní to upřímně, že? Ale učitelka jí to vrátí celé červené. Proč?

Lucie: Protože Anička skvěle zvládla obsah, ale narazila na útes jménem stylistika. A přesně o tom to dnes bude. Tohle je Studyfi Podcast.

Lukáš: Dobře, takže problém nebyl v tom, *co* napsala, ale *jak* to napsala. Slova jako „tělák“ nebo „zemák“ se do školního slohu prostě nehodí.

Lucie: Přesně tak. V stylistice rozlišujeme slova stylově bezpříznaková, neboli neutrální. Třeba „muž“, „dům“, „jít“. Můžete je použít skoro kdekoli. A pak jsou tu slova stylově příznaková, zabarvená.

Lukáš: Jako ten Aniččin „tělák“ a „zemák“?

Lucie: Ano. To jsou slova hovorová, skoro až slangová. Stejně jako třeba dialektismy jako „ogar“ nebo profesionalismy, které používají lidé v práci. A nesmíme zapomenout na argot, mluvu podsvětí, jako „benga“ nebo „prachy“.

Lukáš: Takže kdyby Anička napsala o tom, jak jí „benga“ zabavili „prachy“ za „zemák“, bylo by to stylově ještě víc mimo.

Lucie: To rozhodně. I když by to byl asi zajímavější příběh. Důležité je, že každá rovina jazyka má své stylistické nástroje.

Lukáš: Jaké další roviny kromě slovní zásoby, tedy té lexikální, to ovlivňují?

Lucie: Třeba hned ta základní – hlásková. Není jedno, jestli napíšete spisovné „mlýn“ nebo hovorové „mlejn“. Dále morfologická, tedy tvarosloví. Všimněte si, jak administrativní styl miluje podstatná a přídavná jména. Čtete nějakou vyhlášku a skoro u toho usnete.

Lukáš: To znám. Je to samé „na základě usnesení o provedení opatření…“ a žádná akce.

Lucie: Přesně! Zatímco v dramatu nebo reportáži je mnohem víc sloves, protože tam se něco děje. A pak je tu syntax, větná stavba. Připravený projev bude mít složitá souvětí, zatímco když mluvíme bez přípravy, používáme spoustu slov jako „že jo“, „no“ a věty často ani nedokončíme.

Lukáš: Dobře, a jak tohle všechno učitelé na prvním stupni vlastně vysvětlují dětem jako je Anička?

Lucie: Používají různé metody. Třeba ty motivační – propojí to s praxí. „Když napíšeš babičce hezký dopis, bude mít radost.“ Nebo problémové metody. Učitel se zeptá: „Děti, co by se stalo, kdybychom odeslali dopis bez podpisu?“

Lukáš: A děti musí přemýšlet o důsledcích. To je chytré. Chápu, že cílem není jen drilovat pravidla.

Lucie: Přesně tak. Jde o to, aby žáci pochopili, proč je důležité volit správná slova pro správnou situaci. U mluveného projevu se navíc chyby opravují hned, ale nejdřív ty slohové, až pak gramatické. Důležitější je, že se žák vůbec vyjádří.

Lukáš: Takže u mluveného projevu jde hlavně o to, žáka nepřerušovat a nechat ho se vyjádřit. To dává smysl.

Lucie: Přesně tak. Zasáhneme jen u velmi závažných mluvnických chyb. Typicky děti v mluvení používají nadbytek zájmen nebo nedokončují věty, s tím se počítá.

Lukáš: A jak je to s opravou psaného projevu? Tam už se asi na chyby kouká přísněji.

Lucie: To ano, ale pořád s citem. Stylistické chyby se dělí do tří pásem. První jsou jevy, které lze tolerovat. Druhé jsou formulace, které by šlo vyjádřit vhodněji.

Lukáš: A třetí jsou ty vyloženě špatně. Takže to není jen červená propiska a konec.

Lucie: Kdepak. Cílem hodnocení je hlavně zpětná vazba pro všechny. Pro učitele, co zlepšit, pro žáka, kde se posunul, a pro rodiče jako objektivní informace.

Lukáš: Super. A jak se tohle všechno trénuje? To asi nejsou jen slohovky na dané téma.

Lucie: Vůbec ne. Máme spoustu typů cvičení. Třeba stylizační, kde si žáci hrají se synonymy nebo vybírají nejvhodnější formulaci z nabídky.

Lukáš: To zní jako zábavná hádanka. A co dál?

Lucie: Pak sémantická, tedy významová. Tam se zaměřujeme na chápání významu, třeba u frazémů nebo mnohoznačných slov. A nakonec kompoziční.

Lukáš: Tedy jak celý text poskládat dohromady?

Lucie: Přesně. Tvorba osnovy, logické řazení otázek, prostě stavba textu. Všechno to ale zastřešuje takzvané komunikační pojetí.

Lukáš: Komunikační pojetí... to zní jako klíčové slovo. Co to znamená v praxi?

Lucie: Že se vše učíme v kontextu reálných situací. Hrajeme role: „Předveďte, co byste řekli, kdyby…“ Nebo se učíme argumentovat. Děti se učí jazyk používat.

Lukáš: Takže shrnuto: cílem není dril, ale praktická dovednost komunikovat. Lucie, moc ti děkuji za vyčerpávající odpovědi.

Lucie: Já taky děkuju za pozvání, Lukáši. Bylo to fajn.

Lukáš: Nápodobně. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu.