Podcast na Vybrané patologické stavy

Kapitoly

Steatóza – ztučnělá játra

Gaucherova choroba – když buňky střádají

Pigmenty a znaménka

Pneumokoniózy – zaprášené plíce

Hemochromatóza – tělo plné železa

Když se vápník vymkne kontrole

Pemzová plíce

Diagnóza a závěr

Přepis

Barbora: Představte si Tomáše. Je večer před zkouškou z biologie, všude po stole má papíry a jako palivo si dal mastnou pizzu a energetický nápoj. Znáte to, že? Ale co kdybych vám řekla, že přesně tenhle styl se může podepsat na jeho játrech, aniž by o tom vůbec věděl?

Matěj: Přesně tak. A o tom, co se děje uvnitř našich těl na buněčné úrovni, si dnes budeme povídat. Tohle je Studyfi Podcast. Dnes se zaměříme na dystrofie.

Barbora: Takže, Matěji, co se děje s Tomášovými játry? Mluvíme o steatóze?

Matěj: Ano, mluvíme o steatóze, neboli ztučnění jater. Je to vlastně hromadění kapiček tuku přímo v buňkách jater, v hepatocytech. Dobrá zpráva je, že je to vratný jev.

Barbora: A příčinou je jen ta pizza a stres?

Matěj: Nejen to. Může to být i alkohol, některé léky, cukrovka, ale paradoxně i hladovění. Tělo prostě neví, jak správně s tuky hospodařit. Makroskopicky jsou pak játra zvětšená, nažloutlá a... no, mastná.

Barbora: Mastná játra, to zní... názorně. A pod mikroskopem?

Matěj: Tam bychom viděli ty tukové vakuoly v cytoplazmě. Buď spoustu malých, což je malokapénková steatóza, nebo jednu velkou, která odtlačuje jádro buňky.

Barbora: Od tuků pojďme k něčemu, co si nevybíráme – k dědičným chorobám. Co je to Gaucherova choroba?

Matěj: To je ukázkový příklad takzvané střádavé choroby. Tělu chybí enzym zvaný glukocerebrosidáza. Představ si, že makrofág je takový buněčný uklízeč, ale porouchá se mu vysavač.

Barbora: Takže jen sbírá a sbírá odpad, ale nemůže ho zlikvidovat?

Matěj: Přesně! Hromadí v sobě látku zvanou glukocerebrosid, až se z něj stane obrovská, přecpaná buňka – takzvaná Gaucherova buňka. To vede ke zvětšení sleziny, jater a postižení kostní dřeně.

Barbora: Změňme téma. Co pigmenty? Třeba obyčejné mateřské znaménko, odborně pigmentový névus. Je to nebezpečné?

Matěj: V drtivé většině případů vůbec ne. Je to benigní, tedy nezhoubný nádorek z takzvaných névových buněk. To jsou v podstatě modifikované melanocyty, buňky produkující pigment melanin.

Barbora: A jak poznáme, že je benigní?

Matěj: Pod mikroskopem mají névové buňky uniformní, klidná jádra. Na rozdíl od maligního melanomu, kde jsou jádra nepravidelná a děsivá. Takže klid, znaménka jsou většinou naši kamarádi.

Barbora: A co když si do těla něco ukládáme z vnějšího prostředí? Třeba prach v plicích?

Matěj: To jsou pneumokoniózy, neboli zaprášení plic. Nejznámější je asi antrakóza, což je vdechování uhelného prachu. Makrofágy ho pohltí a plíce pak mají takové černé skvrny a proužky.

Barbora: To zní jako nemoc horníků. Je to nebezpečné?

Matěj: Samotná antrakóza obvykle ne. Mnohem horší je silikóza, způsobená vdechováním prachu oxidu křemičitého. Tam se roztáčí patologický kruh.

Barbora: Jaký kruh?

Matěj: Makrofág pohltí částici křemíku, ta ho zničí, uvolní se enzymy, které poškodí tkáň, a taky se uvolní ta částice... kterou pohltí další makrofág. A tak pořád dokola. Výsledkem je masivní jizvení, tedy fibróza plic.

Barbora: Poslední dnešní téma: hemochromatóza. To zní jako něco se železem.

Matěj: Přesně tak. Je to vrozená porucha, kdy tělo vstřebává příliš mnoho železa ze stravy. To se pak ukládá jako pigment hemosiderin v orgánech – játrech, slinivce, srdci, kůži...

Barbora: A to je problém? Železo přece potřebujeme.

Matěj: Všeho moc škodí. Velké množství hemosiderinu je toxické a vede k fibróze. V játrech vzniká takzvaná pigmentovaná cirhóza a ve slinivce může poškození vést k cukrovce. Tomu se pak říká bronzový diabetes, protože kůže pacienta má nahnědlý nádech.

Barbora: Takže jsme probrali tuk, prach i železo. Všechno látky, které se v našich buňkách můžou nebezpečně hromadit.

Matěj: Přesně tak. A ukazuje to, jak křehká je rovnováha v našem těle.

Barbora: Ta rovnováha je vážně klíčová. A co se stane, když se nám v těle nahromadí něco tak běžného, jako je vápník?

Matěj: Výborná otázka! Tomu říkáme kalcifikace neboli zvápenatění. A není kalcifikace jako kalcifikace.

Barbora: Jak to myslíš?

Matěj: Máme dystrofickou, ta vzniká v poškozené tkáni při normální hladině vápníku. Ale nás dnes zajímá ta metastatická, která je trochu jiná.

Barbora: A ta se tedy liší v čem?

Matěj: Tady je problém ve vysoké hladině vápníku v krvi. To se stane třeba při hypervitaminóze D. A tenhle přebytečný vápník si pak sedá do úplně zdravých tkání.

Barbora: Proč zrovna do plic?

Matěj: Protože plíce mají zásaditější pH, což vápníku vyhovuje. Plíce pak můžou být na pohmat drsné a tvrdé. Říká se tomu „pemzová plíce“.

Barbora: Jako ten lehký sopečný kámen, co se s ním brousí paty?

Matěj: Přesně ten. Je to docela trefné přirovnání.

Barbora: To zní děsivě. A jak to vypadá pod mikroskopem?

Matěj: Vidíme fialová zrnka a destičky v plicních sklípcích. A abychom si byli jistí, používáme speciální barvení dle Kossy, které vápník obarví na černo.

Barbora: Takže po tuku, prachu a železu máme i vápník. Všechno jsou to příklady, jak může narušení rovnováhy poškodit naše buňky. Bylo to fascinující.

Matěj: Přesně tak. Pro dnešek je to od nás vše. Děkujeme za poslech.

Barbora: Mějte se hezky a zase příště u Studyfi Podcastu!