Teorie lidského vývoje: Kontextuální modely a jejich význam
Teorie životní dráhy se zabývá tím, jak se lidský vývoj utváří v čase v souvislosti s prostředím, sociálními vztahy a historickými okolnostmi. Cílem tohoto materiálu je vysvětlit hlavní přístupy: teorii životní dráhy (life-course), bioekologickou teorii Urieho Bronfenbrennera a teorie vývojových systémů (vývojový kontextualismus, systém jedinec-v-prostředí). Materiál je určen pro samostudium a obsahuje přehledné definice, příklady a srovnání.
Definice: Teorie životní dráhy (life-course theory) sleduje, jak čas, věk, historické období, sociální vztahy a individuální činitelé společně ovlivňují životní dráhu člověka.
Definice: Bioekologická teorie je model vývoje, který zdůrazňuje interakce mezi jedincem a různými vrstvami prostředí (mikrosystém, mezosystém, exosystém, makrosystém).
Definice: Vývojový kontextualismus (teorie systému jedinec-v-prostředí) chápe vývoj jako dynamický systém vzájemných, recipročních vztahů mezi jedincem a prostředím.
Definice: Ekologická validita znamená, že teorie a výzkum berou v úvahu skutečné, reálné prostředí, ve kterém lidé žijí.
| Vrstva | Příklad | Přímý vliv na jedince |
|---|---|---|
| Mikrosystém | Rodina, třída | +++ |
| Mezosystém | Vztah rodina–škola | ++ |
| Exosystém | Rodičovské pracoviště | + |
| Makrosystém | Kultura, zákony | ++ |
Definice: Plastický znamená, že vývoj může probíhat různými směry v závislosti na zkušenostech a kontextech.
Definice: Ortogenetický princip: během vývoje dochází ke zvyšování organizace a diferenciace funkcí v rámci organismu a jeho vztahů k prostředí.
Už máš účet? Přihlásit se
Klíčová slova: Teorie životní dráhy
Klíčové pojmy: Teorie životní dráhy zkoumá vliv věku, historického období, sociálních vztahů a individuálních činitelů, Bioekologická teorie rozlišuje mikrosystém, mezosystém, exosystém a makrosystém, Mikrosystém je přímé prostředí jedince — rodina, škola, vrstevníci, Mezosystém tvoří interakce mezi jednotlivými mikrosystémy (např. rodina↔škola), Exosystém zahrnuje systémy, kterých jedinec není členem, ale jsou na něj vlivné (např. pracoviště rodičů), Makrosystém zahrnuje kulturu, normy a legislativu, které ovlivňují vývoj, Vývojový kontextualismus vidí vývoj jako plastický, hierarchický a reciproční systém, Ortogenetický princip: vývoj směřuje od jednoduchého ke složitějšímu a diferenciaci, Transakční model: jedinec a prostředí se vzájemně ovlivňují, Při intervencích zvažte více vrstev kontextu (mikro–mezo–exo–makro)