Podcast na Psychologie učení

Kapitoly

Co vlastně znamená učení?

Výsledky učení

Fáze učení a obávané plató

Různé cesty k vědomostem

Sociální učení v praxi

Když se znalosti pletou

Co všechno ovlivňuje učení

Vnitřní faktory, které nás ovlivňují

Vnější svět a učení

Závěrečné shrnutí a rozloučení

Přepis

Anna: Dobře, o tomhle jsem fakt neměla tušení – a myslím, že to musí slyšet všichni. Učení není jenom to, co děláme ve škole!

Adam: Přesně tak, Anno! Je to proces, který probíhá celý život, v podstatě od narození až do smrti.

Anna: Páni! Posloucháte Studyfi Podcast. Takže Adame, když se učím vařit nebo uklízet, je to taky učení?

Adam: Absolutně. To je učení v tom nejširším slova smyslu – získávání jakýchkoli zkušeností, které mění naše chování a prožívání.

Anna: A to biflování na testy je tedy co?

Adam: To je učení v užším smyslu. Záměrné a cílevědomé, kde hraje obrovskou roli paměť a myšlení. Je to dominantní činnost ve škole.

Anna: Dobře, dává to smysl. A co z toho vlastně máme? Jaké jsou ty hlavní výsledky?

Adam: Jsou čtyři. Vědomosti, tedy pochopená fakta. Pak dovednosti, což jsou vědomosti použité v praxi.

Anna: Jako třeba naučit se lyžovat.

Adam: Přesně. Třetí jsou návyky – zautomatizované činnosti. Vznikají opakováním, trvá to tak 21 až 30 dní.

Anna: Takže můj zvyk odkládat budík je vlastně... skvěle vybudovaný návyk?

Adam: Přesně tak! A čtvrtým výsledkem je pak samotný rozvoj našeho myšlení, paměti a pozornosti.

Anna: A existuje nějaká mapa, jak učení probíhá? Co když se zaseknu?

Adam: Jasně. Má to tři fáze: příprava, samotné učení a kontrola. A ten moment, kdy se zasekneš, se odborně nazývá „plató“.

Anna: Plató? Jakože můj pokrok stojí na místě?

Adam: Přesně tak. Zastaví se zlepšování. Nejlepší je dát si pauzu nebo změnit metodu učení. Jinak hrozí přeučení a začneš věci plést dohromady.

Anna: Tomu se chci rozhodně vyhnout! A poslední otázka – jsou různé druhy učení?

Adam: Samozřejmě. Máme senzomotorické, jako je psaní nebo kreslení. Pak klasické osvojování vědomostí. A taky sociální učení, které probíhá jen v interakci s ostatními lidmi.

Anna: Perfektní přehled! Díky moc, Adame. Pojďme se teď podívat na další téma.

Adam: Rád bych se ještě vrátil k tomu sociálnímu učení. Zmínili jsme ho jen okrajově, ale je klíčové. Funguje hlavně na dvou mechanismech. Prvním je napodobování, to je nám vrozené. Malé děti jsou v tom mistři.

Anna: To znám, opakují úplně všechno. A ten druhý?

Adam: Tím je sociální kontrola. Nejdřív vnější, kdy nás ostatní hodnotí, chválí nebo trestají. Postupně si ale budujeme vnitřní kontrolu – svědomí. To se ozve, když uděláme něco proti našemu přesvědčení.

Anna: Aha, takže ten tichý hlásek, co mi říká, že bych si neměla dávat třetí kousek dortu.

Adam: Přesně ten. A kromě toho existují různé druhy sociálního učení. Třeba identifikace, kdy se s někým ztotožníme a chceme mít jeho vlastnosti. Nebo přesvědčování, které působí na rozum, ale lépe funguje s emocemi.

Anna: To dává smysl. A co když se mi staré znalosti pletou s novými?

Adam: Skvělá otázka! Tady narážíme na dva jevy. Ten pozitivní se jmenuje transfer. To je když ti předchozí zkušenost pomůže naučit se něco nového. Třeba když umíš na snowboardu, lyžování ti půjde snáz.

Anna: A ten negativní?

Adam: Tomu říkáme interference. To je přesně ten rušivý vliv. Starší znalosti ti ztěžují osvojení nových. Nebo naopak, nová informace ti jakoby „přemaže“ tu starou.

Anna: Takže když se učím španělsky a plete se mi to s angličtinou... to je interference!

Adam: Přesně tak. Je to úplně normální.

Anna: A co dalšího kromě interference může učení ovlivnit?

Adam: Těch faktorů je spousta. Dělíme je na vnitřní a vnější. Vnitřní souvisí přímo s tebou – jak se cítíš fyzicky i psychicky, jakou máš motivaci nebo jaké už máš zkušenosti.

Anna: Takže když jsem nemocná a bez nálady, moc toho do hlavy nedostanu.

Adam: Bohužel ne. A pak jsou tu ty vnější faktory. To je třeba kvalita materiálů, ze kterých se učíš, nebo prostředí. Hluk, špatné světlo... to všechno hraje roli.

Anna: Rozumím. Takže klíčem je nejen chtít se učit, ale taky si k tomu vytvořit správné podmínky. Díky, Adame! Bylo to super. A teď se pojďme podívat na konkrétní metody, jak na to.

Adam: Přesně tak, Anno. Odborně těmhle podmínkám říkáme determinanty učení. Můžeme si je rozdělit na ty vnitřní a vnější.

Anna: Takže něco, co je ve mně, a něco, co je kolem mě?

Adam: Přesně! K těm vnitřním patří třeba tvůj kognitivní styl. Znáš to, někdo je vizuální typ, potřebuje si všechno barevně zvýrazňovat. Jiný je zase auditivní a pamatuje si hlavně výklad učitele.

Anna: Já si vždycky vybavím, kde přesně na stránce byla ta informace napsaná! Jsem jasně vizuální typ.

Adam: A někdo se u učení musí hýbat – to je kinestetický typ. Důležitá je samozřejmě i motivace a vůle. A tady pozor na takzvaný povrchový styl učení.

Anna: To zní jako rychlokvaška před testem, že?

Adam: To je přesně ono! Nacpat do hlavy spoustu dat a za týden nevíš nic. Mnohem efektivnější je hloubkový styl – hledat souvislosti a látce doopravdy porozumět.

Anna: Rozumím. A co ty vnější faktory? Můžu se konečně trochu vymluvit na učitele?

Adam: No, částečně ano! Osobnost pedagoga a celkové klima ve třídě hrají obrovskou roli. Když se ve třídě cítíš bezpečně a dobře, učí se ti líp. Ale patří sem i takové věci jako fyzické prostředí.

Anna: Myslíš uklizený stůl?

Adam: I to, ale taky světlo a teplota. Ideální je prý kolem osmnácti stupňů, přírodní světlo a na zdech spíš bílé nebo pastelové barvy.

Anna: Skvělé tipy. Poslední otázka – co když dělám chyby? Mám se za ně stydět?

Adam: Vůbec ne! Chyby jsou naprosto přirozenou součástí procesu. Upozorní tě, co ještě nemáš osvojené. Důležité je na ně reagovat v klidu, poučit se a netrestat se za ně.

Anna: Takže abychom to shrnuli: je klíčové znát sám sebe, svůj styl učení, a k tomu si co nejlépe přizpůsobit prostředí. Díky moc, Adame, za další skvělé rady!

Adam: Já taky děkuju za pozvání. A vám, milí posluchači, držíme palce u studia!

Anna: Mějte se krásně a slyšíme se příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu! Ahoj.

Adam: Ahoj.