Podcast na Psychologie učení: Definice, typy a faktory

Kapitoly

Učení není jen škola

Co z učení vlastně máme?

Učení od ostatních

Když staré znalosti (ne)pomáhají

Co všechno nás ovlivňuje

Vnitřní faktory

Styly učení

Vnější vlivy

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Kristýna: …počkej, takže učení vlastně není jenom sezení nad knížkama? Že se učíme i když, já nevím, vaříme večeři?

Ondřej: Přesně tak! V tom nejširším slova smyslu je učení jakékoli získávání zkušeností, které mění naše chování. Děje se to celý život, od narození až do smrti.

Kristýna: Páni. To naprosto mění pohled na věc. Dobře, tohle si musíme rozebrat. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se zaměříme právě na psychologii učení.

Ondřej: To cílené učení, které známe ze školy – biflování faktů a tak – to je učení v užším slova smyslu. Je to záměrné, cílevědomé osvojování si vědomostí a dovedností.

Kristýna: Takže máme to celoživotní, tak trochu „náhodné“ učení, a to školní, plně soustředěné.

Ondřej: Přesně. A z obou nám plynou konkrétní výsledky. Nejsou to jenom známky v žákovské knížce.

Kristýna: Dobře, tak co si z toho odneseme? Kromě občasného bolení hlavy?

Ondřej: Tak především vědomosti – to jsou ta pochopená a zapamatovaná fakta. Pak dovednosti, což jsou vědomosti použité v praxi. Tedy to, co doopravdy umíš udělat.

Kristýna: A co ty návyky? Slyšela jsem, že trvá asi 21 dní si nějaký vytvořit.

Ondřej: Ano, zhruba 21 až 30 dní opakování, než se činnost zautomatizuje. A to se týká dobrých návyků, jako je ranní rozcvička...

Kristýna: ...i těch špatných, jako je kontrolování mobilu každé dvě minuty?

Ondřej: Bohužel i těch. Klíčové je, že učením nerozvíjíme jen znalosti, ale i samotné myšlení, paměť a pozornost.

Kristýna: Super! Takže už víme, co to učení je a jaké jsou jeho výsledky. Teď se pojďme podívat na to, jak takový proces učení vlastně probíhá.

Ondřej: Přesně tak. A ten proces málokdy probíhá v izolaci. Klíčovou roli hraje takzvané sociální učení – tedy učení od druhých lidí.

Kristýna: Jasně, jako když děti opakují všechno po rodičích?

Ondřej: Přesně! To je napodobování, nejsilnější mechanismus v předškolním věku. Ale patří sem i sociální kontrola.

Kristýna: To zní trochu… přísně. Co to znamená?

Ondřej: Není to tak hrozné. Je vnější – když nás druzí hodnotí, chválí nebo trestají. A pak vnitřní, což je v podstatě naše svědomí. To se ale musí postupně rozvíjet.

Kristýna: Takže svědomí není vrozené? To je zajímavé. Ztotožnění s někým, koho obdivujeme, je taky forma učení?

Ondřej: Ano, to je identifikace. Toužíme mít vlastnosti jako náš vzor. To je další silný motor, hlavně u dětí a teenagerů.

Kristýna: Super. A co naše předchozí znalosti? Pomáhají vždycky, nebo můžou někdy i uškodit?

Ondřej: Skvělá otázka! Obojí je možné. Když stará znalost pomáhá nové, říkáme tomu transfer. Třeba když umíš latinsky, půjde ti snáz italština.

Kristýna: To dává smysl. A ten negativní případ?

Ondřej: Tomu se říká interference. To je, když tě stará znalost ruší. Třeba když se učíš nový PIN kód a pořád si pleteš ten starý.

Kristýna: To znám až moc dobře. Takže i to, co dělám před učením, může mít vliv?

Ondřej: Určitě. Rušivá činnost těsně před učením může zhoršit ukládání nových informací. Prostě si paměť „znečistíš“ něčím jiným.

Kristýna: Wow, to je komplexní. Jaké další faktory tedy ovlivňují, jak dobře se nám učí?

Ondřej: Dělíme je na vnitřní a vnější. Vnitřní souvisí přímo s tebou – tvůj zdravotní a psychický stav, únava, ale hlavně motivace.

Kristýna: Takže když se učím, protože chci a baví mě to, je to nejlepší?

Ondřej: Přesně. Vnitřní motivace je zlato. Ale i vnější faktory jsou důležité. Třeba jak kvalitní máš materiály, jestli se učíš v klidu, nebo jestli se učíš sám, nebo s někým.

Kristýna: Učení s někým je tedy efektivnější?

Ondřej: Často ano! Správná organizace a dobrý parťák dokážou zázraky. O tom si ale můžeme říct víc příště.

Kristýna: Přesně! Tak pojďme na to. Zmínil jsi vnitřní a vnější faktory. Co si pod těmi vnitřními mám představit?

Ondřej: Představ si všechno, co se děje uvnitř tebe. Tvoje inteligence, co už znáš, ale i tvoje emoce nebo motivace. Dokonce i to, jak se zrovna cítíš fyzicky.

Kristýna: Takže když jsem unavená, jde učení hůř. To dává smysl. A co ten kognitivní styl, o kterém se mluví?

Ondřej: To je super otázka! To je v podstatě tvůj preferovaný způsob, jak přijímáš informace. Zda jsi typ vizuální, sluchový, nebo kinestetický.

Kristýna: Vizuální typ se asi nejlíp učí z obrázků a zápisků, že? Já a moje barevné zvýrazňovače.

Ondřej: Přesně tak. Vizuální typ si pamatuje, kde co bylo na stránce napsáno. Auditivní typ si zase vybaví, co říkal učitel na hodině. Má skvělou sluchovou paměť.

Kristýna: A kinestetický? To zní jako nějaký superhrdina.

Ondřej: Skoro! Ten se potřebuje u učení hýbat nebo si věci osahat. Učí se prožitkem. Málokdo je ale jen jeden typ, většinou jsme kombinace.

Kristýna: Dobře, to byly vnitřní. A co ty vnější vlivy? Co mi může učení kazit, nebo naopak usnadnit?

Ondřej: Hodně věcí. Třeba samotné učivo – jak je těžké a srozumitelné. Obrovskou roli hraje taky učitel a celková atmosféra ve třídě. Cítíš se bezpečně? Můžeš se ptát?

Kristýna: A co prostředí doma? Můj psací stůl je... no, kreativní chaos.

Ondřej: I to má vliv! Ideální je uklizeno, dobré světlo a teplota kolem osmnácti stupňů. Ale hlavní je, aby ses tam cítila dobře a v klidu.

Kristýna: Páni, je toho spousta. Jaký je tedy ten nejdůležitější vzkaz na závěr?

Ondřej: Že učení je komplexní proces. Zkuste poznat sami sebe – jaký jste typ, co vás motivuje. A hlavně se nebojte chybovat! Chyba není nepřítel, ale ukazatel cesty.

Kristýna: Přesně tak. Poučit se a jít dál. Ondřeji, moc děkuju za všechny dnešní tipy. Bylo to super.

Ondřej: Já děkuju za pozvání, Kristýno. Mějte se krásně.

Kristýna: I vy, naši milí posluchači. Učte se efektivně a uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Ahoj!

Ondřej: Ahoj!