Podcast na Psychologie učení: Definice a procesy

Kapitoly

Nejčastější chyba u učení

Co je výsledkem učení

Fáze učení a past jménem plató

Učení od ostatních

Když staré znalosti pomáhají (nebo škodí)

Co všechno nás ovlivňuje?

Vnitřní svět studenta

Svět kolem nás

Nebojte se chybovat

Přepis

Barbora: Dnes se podíváme na věc, která u maturity z psychologie potopí skoro osmdesát procent studentů – a ukážeme si, jak se jí navždy vyvarovat.

Lukáš: Přesně tak. Většina se totiž soustředí jen na to, CO se učí. Ale naprosto ignorují to, JAK se učí. A právě v tom je ten obrovský rozdíl mezi průměrem a skvělým výsledkem.

Barbora: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže, Lukáši, co přesně je to učení v psychologickém smyslu?

Lukáš: Super otázka. V širším smyslu je to jakékoli získávání zkušeností, které mění naše chování. Takže se učíme i při vaření nebo uklízení, nejen ve škole.

Barbora: A v tom užším, školním smyslu?

Lukáš: Tam jde o cílevědomé osvojování vědomostí, dovedností a návyků. A je klíčové si uvědomit, co je vlastně výsledkem. Nejsou to jen vědomosti, tedy zapamatovaná fakta.

Barbora: Ale i dovednosti – to, co s těmi vědomostmi svedu v praxi, že?

Lukáš: Přesně! A taky návyky. To jsou ty zautomatizované činnosti. Jako třeba ranní čištění zubů... nebo večerní prokrastinace na sociálních sítích.

Barbora: Ten druhý návyk bychom asi mohli omezit. A co je ten poslední výsledek?

Lukáš: Rozvoj nás samotných – našeho myšlení, pozornosti, paměti. Učením vlastně trénujeme mozek, aby byl výkonnější.

Barbora: Dobře. A jak takový ideální proces učení vypadá?

Lukáš: Má tři fáze. Začíná to přípravou – musím vědět, co a proč se jdu učit. Pak přijde samotné učení. A nakonec, nesmírně důležitá, je kontrola, jestli to opravdu umím.

Barbora: A tady často přichází ten známý "plató" efekt, že? Ten pocit, že se člověk zasekl a nikam se neposouvá.

Lukáš: Ano! Plató je naprosto normální fáze stagnace. Důležité je se neleknout a nepřestat. Pomůže krátká pauza, změna metody... Když to nevzdáte, výkon zase začne stoupat.

Barbora: A když mluvíš o změně metody, často pomůže zapojit někoho dalšího, že? Nejsme v tom učení úplně sami.

Lukáš: Přesně tak! To je obrovská oblast, které říkáme sociální učení. Učíme se pozorováním a interakcí s ostatními v podstatě od narození.

Barbora: Takže myslíš klasické napodobování? Jako když batole opakuje slova po rodičích?

Lukáš: To je ten nejzákladnější mechanismus, nejsilnější v předškolním věku. Ale funguje to i mnohem komplexněji. Například identifikace – to je když obdivuješ nějaký svůj vzor a chceš mít jeho vlastnosti. Nejen to, co dělá, ale i jaký je.

Barbora: Takže si v podstatě bereme kousek osobnosti někoho, koho obdivujeme. To dává smysl. Pozor tedy, koho sledujeme na sociálních sítích!

Lukáš: Přesně! Dalším mechanismem je třeba přesvědčování. To je když se snažíme působit na něčí rozum, ale i emoce, abychom ho něco naučili nebo změnili jeho postoj.

Barbora: Dobře. Takže se učíme od lidí kolem nás. Ale co naše vlastní, už nabyté znalosti? Ty taky musí hrát roli.

Lukáš: Obrovskou! A to v dobrém i ve zlém. Těmto jevům říkáme transfer a interference.

Barbora: Zní to trochu vědecky. Můžeš to přiblížit?

Lukáš: Jasně. Transfer je pozitivní přenos. Umíš latinu, takže ti španělština půjde mnohem snadněji. Jedno učení usnadňuje to druhé.

Barbora: Rozumím. A interference je tedy ten záškodník?

Lukáš: Přesně tak. Interference je rušivý vliv. Třeba když se učíš řídit auto s automatickou převodovkou, ale léta jsi jezdil s manuálem a noha ti pořád hledá spojku. Stará zkušenost ztěžuje osvojení nové.

Barbora: Chápu. Takže na nás působí ostatní lidé i naše minulé já. Co ještě bychom měli brát v úvahu?

Lukáš: Spoustu věcí. Dělíme je na vnitřní a vnější faktory. Vnitřní jsi ty – tvůj zdravotní a psychický stav, jestli máš motivaci... I to, jestli se učíš, protože musíš, nebo protože opravdu chceš.

Barbora: A vnější jsou ty věci „kolem“? Hluk, světlo v pokoji, nebo jak dobře je napsaná učebnice?

Lukáš: Přesně. I to, jestli se učíš sám, nebo efektivněji s někým. Klíčové je si uvědomit, že spoustu z těchhle věcí můžeme přímo ovlivnit. Nejsme jen pasivní příjemci.

Barbora: To je skvělá zpráva! Znamená to, že máme moc si ten proces učení výrazně usnadnit. Pojďme se tedy podívat na to, jak na to.

Lukáš: Přesně tak, Barboro. A nejlepší je začít u sebe, tedy u těch vnitřních determinantů. Jsou to vlastně nástroje, které máme v hlavě. Naše schopnosti, co už umíme... a hlavně takzvaný kognitivní styl.

Barbora: Aha, takže to, jestli se mi lépe učí z barevných zápisků, z poslechu přednášky, nebo si to potřebuju nějak prakticky zkusit?

Lukáš: Přesně! Jestli jsi typ vizuální, auditivní, nebo kinestetický. A hned vedle toho stojí afektivní stránka – motivace a emoce. Když tě něco baví a věříš si, jde to skoro samo. Úspěch plodí další úspěch a chuť se učit.

Barbora: To dává smysl. A co třeba vůle a systematičnost? Někdo se učí nárazově, jiný postupně.

Lukáš: To je ono. Rozlišujeme povrchový styl – hodně učiva za krátkou dobu, typicky před zkouškou. A pak hloubkový, kde hledáš souvislosti a snažíš se všemu rozumět. Ten je samozřejmě mnohem efektivnější a znalosti déle vydrží.

Barbora: Dobře, vnitřní svět máme. A co ten vnější? Co třeba učitel nebo spolužáci?

Lukáš: Extrémně důležité. Osobnost učitele, který umí zaujmout, dokáže zázraky. Stejně jako to, jestli se ve třídě cítíš bezpečně a můžeš se svobodně ptát. Tomu říkáme sociální klima.

Barbora: A neměli bychom zapomenout ani na ten úplně fyzický svět, že? Místo, kde se učím.

Lukáš: Rozhodně. Správné světlo, ideálně denní, příjemná teplota kolem 18 stupňů, klid... to všechno jsou malé dílky skládačky, které ale dohromady udělají obrovský rozdíl.

Barbora: A poslední, ale důležitá věc... co když v tom procesu dělám chyby?

Lukáš: Chyby jsou naprosto přirozené! Jsou to jen ukazatelé, co si ještě potřebuješ procvičit. Klíčové je na ně reagovat v klidu, poučit se a jít dál. Hlavně se za ně netrestat.

Barbora: Takže abychom to shrnuli: Poznejte sami sebe a svůj styl učení, upravte si prostředí tak, aby vám pomáhalo, a hlavně... nebojte se chybovat. To zní jako skvělý recept na úspěch.

Lukáš: Přesně tak. Děkuji za pozvání.

Barbora: Já děkuju tobě, Lukáši. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Učte se chytře a mějte se krásně!