Podcast na Porodnické operace

Kapitoly

Úvod do porodních dramat

Nástřih hráze neboli epiziotomie

Kleště a vakuový zvon

Císařský řez – nejčastější operace

Když je po všem... nebo ne?

Shrnutí na závěr

Přepis

Kristýna: Znáš ty scény z filmů? Dramatická hudba, rodička na sále, doktor křičí: „Potřebujeme kleště, hned!“ a všichni panikaří. Vypadá to strašně děsivě.

Adam: Jo, Hollywood si v tom libuje. Ale realita porodnických operací je naštěstí o dost klidnější a hlavně zaměřená na maximální bezpečí. A právě o tom, co se za těmi dramatickými dveřmi operačního sálu doopravdy děje, si budeme dnes povídat.

Kristýna: Skvělé. Posloucháte Studyfi Podcast a naším tématem jsou dnes porodnické operace.

Adam: Přesně tak. Jsou to v podstatě jakékoliv výkony, které děláme v těhotenství, při porodu nebo v šestinedělí, když je ohrožen plod, matka, nebo oba. Většinou jde o akutní, neplánované situace.

Kristýna: Dobře, tak pojďme od těch méně dramatických zákroků. Co je takový nejčastější menší zásah, se kterým se může rodička setkat?

Adam: To bude nejspíš epiziotomie, tedy nástřih hráze. Dřív se to dělalo skoro rutinně, ale dnes už víme, že to není nutné u každého porodu. Dělá se hlavně preventivně, třeba před použitím kleští, nebo když hrozí, že by se hráz při porodu sama ošklivě potrhala.

Kristýna: Au… Bolí to? To zní dost nepříjemně.

Adam: Právě že většinou ne! Provádí se to přesně ve chvíli, kdy přichází kontrakce a tkáň je napjatá, takže žena ten střih skoro necítí. Pokud by to bylo nutné mimo kontrakci, samozřejmě se použije lokální znecitlivění.

Kristýna: Uf, to je úleva. A jak se to provádí? Jsou různé druhy?

Adam: Ano, jsou tři základní typy. Mediální, tedy rovně dolů ke konečníku, ten se hojí nejlépe, ale je tam riziko poranění svěrače. Pak laterální, víc do strany, ten se už moc nepoužívá. A nejčastější je mediolaterální – šikmo do strany. Je to takový zlatý střed, který nejlépe chrání konečník.

Kristýna: Dobře, a co ty filmové kleště? Používají se ještě vůbec?

Adam: Používají, ale jejich sláva už hodně pohasla. Jsou to nástroje, které pomáhají vytáhnout miminko z porodních cest, když to z nějakého důvodu nejde samo. Třeba když je maminka vyčerpaná nebo má slabé kontrakce.

Kristýna: Takže už to není tak běžné?

Adam: Vůbec ne. Je to dnes už spíše vzácnost. Trendem je jednoznačně ústup od vaginálních operací, jako jsou právě kleště. Existuje jich několik typů, pro zajímavost třeba Simpsonovy nebo Kjellandovy kleště, ale dnes je v praxi vidíme málokdy.

Kristýna: A co je nahradilo? Existuje nějaká modernější alternativa?

Adam: Rozhodně. Mnohem častěji se dnes používá takzvaný vakuumextraktor, zkráceně VEX. Představ si to jako takový malý zvon nebo přísavku, která se jemně přisaje na hlavičku plodu.

Kristýna: Jako malý instalatérský zvon?

Adam: No, princip podtlaku je podobný, ale provedení je samozřejmě mnohem šetrnější! Lékař pak za ten zvon jemně táhne a pomáhá tak miminku na svět. Indikace jsou stejné jako u kleští, ale je to považováno za bezpečnější metodu.

Kristýna: Pojďme k operaci, kterou zná asi každý – císařský řez. To je dnes docela běžná věc, že?

Adam: Ano, je to úplně nejčastější porodnická operace. Jde o zákrok, kdy se miminko nevybaví vaginálně, ale přes stěnu břišní a dělohy. Důvodů může být celá řada.

Kristýna: A jaké jsou ty hlavní důvody? Kdy se lékaři rozhodnou pro císařský řez?

Adam: Dělíme je na důvody ze strany matky a ze strany plodu. U maminky to může být třeba nepoměr mezi velikostí miminka a její pánví, nějaké onemocnění nebo komplikace jako preeklampsie. U miminka to bývá nepravidelná poloha, vícečetné těhotenství nebo třeba nedostatek kyslíku.

Kristýna: Zní to jako záchranná brzda, když se něco pokazí. Ale je to operace jako každá jiná, takže s sebou nese i rizika, ne?

Adam: Přesně tak, a to je strašně důležité si uvědomit. Ačkoliv je to běžná operace, komplikace jsou u ní asi pětkrát častější než u vaginálního porodu. Může jít o infekce, krvácení, srůsty nebo poranění okolních orgánů. Není to jen „jednodušší cesta“ ven.

Kristýna: A co anestezie? Může si žena vybrat?

Adam: U plánovaného císařského řezu ano. Většinou se volí spinální nebo epidurální anestezie, kdy je žena při vědomí, ale necítí bolest. Celková anestezie se používá hlavně u akutních, urgentních situací.

Kristýna: Takže miminko je na světě, operace skončila a všichni jsou šťastní. Nebo ještě něco následuje?

Adam: Ještě ne tak docela. I po porodu samotného miminka mohou nastat situace, které vyžadují zákrok. Mluvíme o operacích ve třetí době porodní, což je fáze po porodu plodu, kdy se rodí placenta.

Kristýna: A co se může stát s placentou?

Adam: Někdy se prostě sama od děložní stěny neodloučí. V takovém případě musí porodník provést takzvanou manuální lýzu – v podstatě rukou opatrně placentu od stěny oddělí.

Kristýna: A co když se odloučí, ale ne celá?

Adam: I to se stává. Pokud máme podezření, že v děloze zůstaly nějaké zbytky placenty nebo obalů, musíme provést revizi dutiny děložní. Buď jen prsty, nebo častěji nástrojem – tupou kyretou. Tím zajistíme, že děloha zůstane čistá a předejdeme tak vážným komplikacím, jako je krvácení nebo infekce.

Kristýna: Páni, je toho docela hodně. Adame, mohl bys na závěr shrnout ty nejdůležitější body, které bychom si měli z dnešní epizody odnést?

Adam: Jasně. Zaprvé, porodnické operace jsou tu pro záchranu zdraví matky i dítěte. Zadruhé, trendem je ústup od starších vaginálních operací jako jsou kleště, a naopak nárůst císařských řezů, které jsou dnes nejčastější porodnickou operací.

Kristýna: A co ten obávaný nástřih?

Adam: Epiziotomie se už dávno nedělá rutinně, jen když je to opravdu nutné. A místo kleští se dnes mnohem častěji používá šetrnější vakuumextraktor. A nejdůležitější je pamatovat, že i císařský řez je velká břišní operace s pětkrát vyšším rizikem komplikací než přirozený porod.

Kristýna: Děkujeme, Adame, za skvělé a srozumitelné vysvětlení. A vám, milí studenti, přejeme hodně štěstí u zkoušek.

Adam: Přesně tak, držíme palce a těšíme se na vás u dalšího dílu!