Podcast na Populační vývoj Evropy 14.-17. století

Kapitoly

Mnohem horší než covid

Spirāla zkázy

Černá smrt přichází

Východ versus Západ

Zázračná obnova Evropy

Evropské rozdíly

Katastrofa v Čechách

Spouštěče ekonomického kolapsu

Další tiché hrozby

Vlny hladu napříč Evropou

Typy konfliktů

Skutečný dopad války

Osmanská expanze a shrnutí

Přepis

Lucie: Všichni si asi pamatujeme, jak nedávno covid zamával s celým světem. A teď si představte, že by tu byla nemoc s téměř stoprocentní úmrtností, žádné vakcíny, žádné moderní nemocnice. K tomu hladomor, ochlazení planety a války. Přesně to se stalo.

Vojtěch: Přesně tak. Vítejte u Studyfi Podcast. To, co jsi popsala, je v podstatě shrnutí 14. a 15. století v Evropě. Byla to jedna z největších demografických krizí v dějinách. Během sta let zmizela zhruba třetina evropské populace.

Lucie: Třetina? To je neuvěřitelné číslo. Co za tím stálo? To přece nemohla být jen jedna nemoc.

Vojtěch: Nebyla. Byla to dokonalá bouře několika faktorů, které se navzájem posilovaly. Říkáme tomu „spirála krize“. Na přelomu 13. a 14. století byla Evropa jednoduše přelidněná. Zemědělství už nedokázalo všechny uživit.

Lucie: Takže došlo jídlo.

Vojtěch: V podstatě ano. A aby toho nebylo málo, začalo se ochlazovat. Nastoupila takzvaná malá doba ledová. To znamenalo častější neúrody, hladomory a celkově oslabené obyvatelstvo. A podvyživení lidé jsou samozřejmě mnohem náchylnější k nemocem.

Lucie: Malá doba ledová, to zní skoro roztomile, ale pro tehdejší lidi to asi moc velká zábava nebyla, co?

Vojtěch: To rozhodně ne. Místo sněhuláků měli spíš hlad. Feudální systém navíc bránil jakýmkoliv inovacím nebo větší mobilitě. Lidé byli v pasti. A do toho všeho udeřil mor.

Lucie: Ach, černá smrt. O té jsem samozřejmě slyšela. Byla opravdu tak hrozná?

Vojtěch: Ještě horší. Představ si, že plicní forma moru měla stoprocentní úmrtnost. Kdo ji chytil, zemřel. Mezi lety 1347 a 1352 se Evropou prohnala první, nejhorší vlna. V některých městech v Itálii nebo Francii zabila až polovinu obyvatel.

Lucie: Polovinu! To si ani nedokážu představit, jak musela vypadat města a vesnice. Naprostý chaos.

Vojtěch: Přesně. Šířilo se to nerovnoměrně, některé horské oblasti byly ušetřeny, ale jinde to byla apokalypsa. A nešlo jen o mor. Špatná hygiena, žádné lékařské znalosti, války... všechno přispívalo k obrovské úmrtnosti.

Lucie: A když přišla neúroda, nemohli si prostě dovézt obilí odjinud?

Vojtěch: To právě nešlo. Kromě lodní dopravy neexistoval způsob, jak rychle přepravit velké množství potravin na velké vzdálenosti. Když jsi měl hlad, nemohl sis prostě objednat jídlo z vedlejšího království.

Lucie: Zasáhla ta krize celou Evropu stejně? Nebo v tom byly rozdíly?

Vojtěch: Velké rozdíly. Obecně platilo, že západní Evropa to schytala dřív, ale taky se z toho dřív dostala. Ve východní Evropě byl zase jiný problém – nájezdy Tatarů, takzvané Zlaté hordy, které trvaly až do 15. století a zpomalovaly jakýkoliv rozvoj.

Lucie: Takže každá část Evropy měla své vlastní starosti. Jak se lišil běžný život lidí?

Vojtěch: To je skvělá otázka, protože to ukazuje na klíčový mechanismus obnovy. V západní Evropě se ženy vdávaly později, třeba až ve dvaceti nebo pětadvaceti letech, a část populace zůstávala svobodná. Růst se tedy reguloval hlavně porodností.

Lucie: A na východě?

Vojtěch: Tam byly sňatky časné a téměř univerzální. Růst populace tam byl ale omezený vysokou úmrtností a hlavně nedostatkem volné půdy.

Lucie: Takže když třetina lidí zmizela... jak se z toho Evropa vůbec kdy vzpamatovala? Zní to jako konec světa.

Vojtěch: Tady se ukázala neuvěřitelná schopnost populace se sama obnovit. Tomu se říká autoregulace. Pokud ztráty nepřesáhly zhruba 20 %, společnost se dokázala rychle vrátit na původní čísla.

Lucie: Jak to fungovalo?

Vojtěch: Klíčem byla právě ta „rezerva“ svobodných žen na západě. Po velké krizi najednou bylo víc volné půdy a zdrojů. To umožnilo, aby se více mladých lidí vzalo, založilo rodiny a mělo děti dříve. Porodnost prudce stoupla a populace se začala zotavovat.

Lucie: Takže ta obrovská tragédie vlastně vytvořila příležitost pro novou generaci. To je fascinující. A co další vývoj? Jak to ovlivnilo další století?

Vojtěch: No, ten další vývoj byl... dramatický. A hlavně hodně nerovnoměrný. Když se podíváme na data mezi lety 1300 a 1700, vidíme obrovské rozdíly. Některé země jako Anglie zažily populační boom, zatímco jiné, třeba Itálie, spíš stagnovaly.

Lucie: A čím to bylo? Proč se někomu dařilo lépe a jinému ne?

Vojtěch: Každý region měl své vlastní problémy. Zjednodušeně řečeno, na západě to byly hlavně epidemie a hlad. Ale ve střední Evropě dominovaly války. Na východě zase nájezdy Tatarů a na jihovýchodě osmanská expanze. Každý měl toho svého „kostlivce ve skříni“.

Lucie: To je trefný příměr. Tak se pojďme podívat na toho našeho kostlivce. Jak to vypadalo v českých zemích?

Vojtěch: U nás byla rozhodujícím faktorem třicetiletá válka. Ta v kombinaci s epidemiemi a hladem způsobila ztrátu skoro 30 % obyvatel. To je naprosto šílené číslo.

Lucie: Třicet procent! To si ani neumím představit. Máš nějaký konkrétní příklad, aby to bylo hmatatelnější?

Vojtěch: Jistě. Vezmi si Prahu. Na přelomu 16. a 17. století měla asi 60 tisíc obyvatel. Na konci války? Méně než 30 tisíc. A to se samozřejmě lišilo region od regionu, jiné to bylo v úrodných nížinách a jiné v horách.

Lucie: Páni... Takže polovina Prahy prostě zmizela. To muselo totálně překopat celou společnost. Co to udělalo třeba s ekonomikou?

Vojtěch: Ekonomika dostala obrovskou ránu, Lucie. Ale nebylo to jen kvůli samotným bojům. Válka s sebou totiž vždycky přinášela dva strašlivé společníky: nemoci a hlad.

Lucie: Takže válka byla jenom začátek... takový ten nechtěný „starter pack“ katastrof?

Vojtěch: Přesně tak. A ten balíček byl opravdu děsivý. Když se podíváme třeba na Francii v 17. století, na neštovice tam zemřelo neuvěřitelných sedm milionů lidí.

Lucie: Sedm milionů? To je šílené číslo.

Vojtěch: Je. Pro srovnání, na mor tam ve stejném století zemřelo asi dva a půl až tři miliony. Přesto byl největším postrachem právě mor. Byl symbolem rychlé a nevyhnutelné smrti, které se všichni báli.

Lucie: A co další nemoci? Určitě nebyl jen mor a neštovice.

Vojtěch: To rozhodně ne. Od konce 15. století se Evropou rychle šířil třeba syfilis. Ten sice neměl tak vysokou bezprostřední úmrtnost, ale jeho dlouhodobé důsledky byly zničující.

Lucie: A víme, odkud se vlastně vzal?

Vojtěch: To je právě jedna z velkých historických záhad. Teorií je spousta, ale žádná není stoprocentně potvrzená. Pak tu byl třeba tyfus, často spojovaný s podvýživou a chudobou. Šířil se hlavně v zimě, po neúrodě...

Lucie: …což mě přivádí k tomu druhému jezdci apokalypsy. K hladu.

Vojtěch: Přesně. Hladomory byly strašákem, který se pravidelně vracel ve vlnách. Většinou po letech sucha nebo právě po válečném plenění, kdy armády prostě zničily veškerou úrodu na polích.

Lucie: Takže to nebylo tak, že by byl hlad pořád, ale spíš v takových nárazech?

Vojtěch: Ano, a některé byly obrovské a zasáhly skoro celý kontinent. Třeba na začátku 18. století, v letech 1709 až 1710, postihl hladomor většinu Evropy. A o pár desítek let později, mezi lety 1736 a 1743, se to opakovalo.

Lucie: Páni. Válka, nemoci, hlad... všechno najednou. To musela být opravdu ponurá doba k životu.

Vojtěch: Bylo to období extrémů. A právě ty války, které jsi zmínila, byly často tím prvotním spouštěčem všeho ostatního. Byly motorem, který roztáčel tenhle strašlivý kolotoč utrpení.

Lucie: Takže bychom se asi měli podívat na samotné války podrobněji, že?

Vojtěch: Určitě. Protože způsob vedení války a velikost armád se v raném novověku naprosto změnily, a to mělo zásadní dopad na celou společnost.

Lucie: Takže jaké typy válek v té době vůbec rozlišujeme? Byly všechny stejné, nebo se v něčem lišily?

Vojtěch: Skvělá otázka. V podstatě tu máme dva hlavní druhy. Zaprvé dynastické konflikty, jako Stoletá válka nebo Války růží. Ty byly hlavně o trůn a území.

Lucie: A byly... dlouhé a vyčerpávající, předpokládám.

Vojtěch: Přesně. A pak tu byly náboženské války, třeba hugenotské války ve Francii. Ty byly mnohem intenzivnější a trhaly společnost zevnitř.

Lucie: A co třeba Třicetiletá válka? Ta byla tak trochu od všeho trochu, ne?

Vojtěch: Bingo. To byl takový válečný "guláš", kde se smíchala politika, náboženství i zásahy ze zahraničí.

Lucie: To zní děsivě. A jaký to mělo reálný dopad na lidi? Většinou si představíme jen bitvy.

Vojtěch: A to je právě ten omyl. Přímé ztráty v bitvách byly vlastně tou menší částí problému. Mnohem horší byly nepřímé dopady.

Lucie: Jako třeba?

Vojtěch: Hlad, nemoci, zničená krajina. Armády za sebou nechávaly spoušť. Tyfus nebo mor často zabil víc lidí než meče a děla.

Lucie: Takže voják měl větší šanci umřít v lazaretu na úplavici než na bitevním poli?

Vojtěch: Přesně tak. I když to zní absurdně. Během Třicetileté války některé regiony v Německu přišly až o 80 % obyvatel. Celé vesnice prostě zmizely z mapy.

Lucie: Páni. A to se bavíme jen o střední Evropě. Co se dělo na východě? Tam zase řádili Osmané, že?

Vojtěch: Ano, osmanská expanze byla obrovské téma. Od pádu Konstantinopole v roce 1453 se tlačili dál do Evropy. Zastavili se vlastně až v roce 1683 u Vídně.

Lucie: Takže když to shrneme, krize raného novověku nebyla jen jedna věc. Byla to dokonalá bouře… špatné počasí, nemoci a neustálé války, které se navzájem zhoršovaly.

Vojtěch: Líp bych to neřekl. Všechno souviselo se vším a vytvořilo to jedno z nejtemnějších období evropských dějin.

Lucie: Vojtěchu, moc děkuji za skvělý přehled. Bylo to fascinující, i když trochu mrazivé.

Vojtěch: Já děkuji za pozvání.

Lucie: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se krásně a slyšíme se zase příště!