Podcast na Motivace v managementu a její teorie

Kapitoly

Proč si pleteme stimul a motiv

Co je to motivace

Stimul, impuls, motiv

Motivace v praxi

Teorie obsahu - Co nás motivuje?

Teorie procesu - Jak to funguje?

Přepis

Karolína: Víte, co je jedna věc, která u zkoušky z managementu poplete osmdesát procent studentů? Je to rozdíl mezi stimulací a motivací. Zní to skoro stejně, ale zaměnit je vás může stát klíčové body. My vám za pár minut ukážeme, jak v tom mít naprosto jasno a už nikdy neudělat chybu.

Ondřej: Přesně tak. Je to mnohem jednodušší, než se zdá. Tohle je Studyfi Podcast.

Karolína: Tak pojďme na to, Ondřeji. Co je tedy ta samotná motivace v kostce?

Ondřej: V nejjednodušší podobě je motivace prostě vůle něčeho dosáhnout. Je to ten motor, který nás žene k nějakému cíli. Důležité je si uvědomit, že je dynamická a většinou dočasná. Dnes tě motivuje kafe, zítra vidina víkendu.

Karolína: To zní povědomě. A proč se o tom vlastně učíme v managementu? Zní to spíš jako psychologie.

Ondřej: To je skvělá poznámka! Původně to čistě psychologické téma bylo. Ale manažeři rychle zjistili, že pokud pochopí motivaci, můžou efektivně vést lidi. Můžou ovlivnit jejich chování, výkon, a hlavně chuť dosahovat cílů.

Karolína: Dobře, a teď k tomu hlavnímu. Ten rozdíl mezi stimulem a motivem. Jak to tedy je?

Ondřej: Tak si to představ takhle. Stimul je jakýkoliv vnější podnět. Třeba šéf ti nabídne příplatek za dobře odvedenou práci. To je stimul, konkrétně se mu říká incentiv. Ale pozor, tenhle stimul se v tobě vůbec nemusí proměnit v motiv!

Karolína: Jak to? Vždyť příplatek chce každý, ne?

Ondřej: No, právě že ne nutně. Pokud máš peněz dost a víc tě zajímá volný čas, tak tě ten příplatek nechá chladnou. Ale pokud šetříš na dovolenou, tenhle vnější stimul v tobě zažehne vnitřní pohnutku – motiv – a ty začneš pracovat lépe, abys na ten příplatek dosáhla.

Karolína: Aha! Takže stimul je nabídka a motiv je moje vnitřní „chci“! A co jsou pak impulsy?

Ondřej: Impulsy jsou v podstatě stimuly zevnitř. Třeba tě bolí zub – to je impuls. A ten v tobě vytvoří motiv jít k zubaři. I když se ti nechce.

Karolína: Takže bolest zubu je efektivnější než šéfova pochvala. Rozumím!

Ondřej: Přesně tak. A dobrý manažer přesně tohle ví. Musí znát své lidi, aby věděl, jaké stimuly na ně budou fungovat. Na někoho platí peníze, na jiného pochvala, na dalšího třeba možnost pracovat z domova.

Karolína: Takže neexistuje jeden univerzální motivátor pro všechny.

Ondřej: Vůbec ne. Ideální stav je, když manažer lidi namotivuje tak, že je samotná práce baví. Třeba tím, že vytvoří skvělý přátelský kolektiv. To je silná pozitivní motivace.

Karolína: A existuje i negativní?

Ondřej: Jasně. To je motivace strachem. Třeba hrozba, že ti strhnou část platu, když uděláš chybu. Funguje to, ale krátkodobě. Lidé pak nedělají chyby ze strachu, ne proto, že by chtěli odvést skvělou práci. Je to velký rozdíl v přístupu.

Karolína: Chápu. Takže když si to shrneme, klíčové je nezaměnit vnější podnět – stimul – za vnitřní pohnutku, tedy motiv. A přesně na tohle se vás u zkoušky můžou zeptat.

Ondřej: Přesně tak. A právě na tom, co je ten motiv, je postavená celá řada teorií.

Karolína: Teorií? To zní jako spousta učení.

Ondřej: Je jich dost, ale dají se rozdělit do skupin. Ta první se ptá: Co lidi vlastně motivuje? Říká se jim teorie obsahu.

Karolína: Aha, jako co je obsahem té naší motivace. Dává smysl. Které sem patří?

Ondřej: Určitě znáš Maslowovu pyramidu potřeb. To je klasika. Musíš nejdřív uspokojit základní potřeby, než začneš řešit třeba seberealizaci.

Karolína: Jasně, s prázdným žaludkem se těžko píše diplomka.

Ondřej: Přesně. Pak je tu Herzbergova teorie, která rozlišuje dva faktory. Jedny motivují k výkonu – říká jim motivátory. Druhé jen brání nespokojenosti – to jsou hygienické vlivy.

Karolína: Takže dobrý kolektiv tě sám o sobě k super výkonu nedonutí, ale když je špatný, tak tě to demotivuje.

Ondřej: Chápeš to skvěle. Jen v rychlosti zmíním ještě Alderferovu teorii ERG a McClellandovu, jsou na podobné bázi.

Karolína: Dobře, to byla první skupina. A ta druhá?

Ondřej: Ta druhá se zaměřuje na proces. Tedy jak motivace vzniká a funguje. Tady je slavná McGregorova teorie X a Y.

Karolína: Teorie X a Y?

Ondřej: Přesně. Teorie X říká, že lidi jsou od přírody líní a potřebují bič. Prostě negativní motivaci.

Karolína: To zní dost pesimisticky. A Y?

Ondřej: Teorie Y je opak. Věří, že lidi práce baví a jsou kreativní. Tam skvěle funguje pozitivní motivace, třeba pochvala. Patří sem ale i Adamsova teorie spravedlivé odměny, kde se porovnáváme s ostatními.

Karolína: Super. To jsou hlavní teorie, které bychom měli znát?

Ondřej: Jsou to ty nejdůležitější. Klíčové je pochopit ten rozdíl – ptá se teorie 'co' motivuje, nebo 'jak' motivace probíhá. Když si tohle zapamatujete, máte vyhráno.

Karolína: Perfektní shrnutí. Takže, milí studenti, to je pro dnešek z motivace vše. Doufáme, že vám naše tipy pomohou.

Ondřej: Přesně tak. Učte se chytře, ne tvrdě. Držíme palce!

Karolína: Mějte se a u dalšího dílu ahoj!