Podcast na Motivace a motivační teorie v managementu

Kapitoly

Úvod do motivace

Stimul versus motiv

Motivace v praxi a v řízení

Model motivačního působení

Co nás vlastně pohání?

Jak proces probíhá?

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Jakub: Znáš to, učíš se na zkoušku, oči se ti klíží, ale stejně si řekneš: „Ještě jednu kapitolu.“ Co je ta síla, která tě donutí pokračovat, i když bys nejradši koukal na seriály?

Adéla: Přesně tenhle pocit je jádrem dnešního tématu. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na to, co nás pohání vpřed – na motivační proces.

Jakub: Takže motivace je prostě jenom vůle něčeho dosáhnout? Něco jako odhodlání?

Adéla: V podstatě ano. Je to vnitřní motor, který ovlivňuje naše chování, jednání a výkon. Ale pozor, není to nic trvalého. Motivace je dynamická, neustále se mění.

Jakub: Dobře, a jak tenhle motor nastartujeme? Co je na začátku toho všeho?

Adéla: Na úplném začátku je vždy nějaký stimul neboli podnět. A tady je klíčový rozdíl – stimul a motiv nejsou to samé. Stimul je jenom jiskra, ale motiv je až ten oheň, který se rozhoří.

Jakub: Počkej, jak to myslíš? Když mi pípne telefon, je to stimul, abych se přestal učit, ne?

Adéla: Přesně! To je skvělý příklad. Pípnutí telefonu je vnější stimul, odborně se mu říká incentiva. Ale existují i vnitřní stimuly, takzvané impulsy.

Jakub: Jako třeba... když mě začne bolet zub? To mě spolehlivě donutí něco dělat.

Adéla: Přesně tak. Bolest zubu je impuls. Ale motivem se to stane až ve chvíli, kdy ten stimul přijmeš a řekneš si: „Dobře, zvedám telefon a volám zubaři, protože chci, aby ta bolest přestala.“

Jakub: Aha! Takže ten vnější stimul, to pípnutí mobilu, na mě může působit, ale pokud je můj motiv – tedy touha udělat zkoušku – silnější, tak tu notifikaci prostě ignoruju.

Adéla: Naprosto jsi to pochopil. Stimul se změní v motiv jen tehdy, když odpovídá na nějakou naši potřebu nebo touhu. A přesně tenhle princip se využívá třeba v práci.

Jakub: Jasně, manažeři se nás snaží motivovat... tedy, stimulovat, abychom měli motivaci pracovat víc.

Adéla: V podstatě ano. Dobrý manažer ví, co na jeho lidi platí. Používá právě ty incentivy – vnější stimuly. Nejčastěji se mluví o pozitivní a negativní motivaci.

Jakub: Pozitivní, to jsou asi peníze, prémie, pochvala, že?

Adéla: Přesně. Zvýšení platu, firemní benefity nebo i jen přátelské prostředí. To všechno jsou pozitivní stimuly, které v tobě můžou vyvolat motiv pracovat lépe.

Jakub: A ta negativní? To je ten strach, že když něco pokazím, dostanu vynadáno nebo mi seberou prémie?

Adéla: Ano, funguje tam faktor strachu. Třeba hrozba stržení části platu za chyby. Lidi to sice motivuje nedělat chyby, ale pro atmosféru v týmu to zrovna ideální není.

Jakub: Takže když to celé shrneme, jak ten proces vlastně vypadá od začátku do konce?

Adéla: Je to takový kruh. Na začátku je neuspokojená potřeba, která vytvoří napětí. To nás pohání k akci – ke změně chování. Snažíme se dosáhnout cíle, který tu potřebu uspokojí.

Jakub: A když cíle dosáhnu? Třeba se naučím na tu zkoušku a udělám ji...

Adéla: Tak dosáhneš uspokojení. To napětí pomine a motivační proces pro tenhle konkrétní cíl končí. A ty můžeš jít s klidným svědomím koukat na ty seriály!

Jakub: Tak to je motivace, které rozumím! A když už víme, jak to funguje, mohli bychom toho využít i pro sebe, že? Ale o tom si povíme víc příště.

Adéla: Přesně tak! A abychom to mohli využít, musíme pochopit, co za tím stojí. Existuje spousta motivačních teorií, ale můžeme si je rozdělit do dvou hlavních skupin.

Jakub: Dobře, jaké to jsou?

Adéla: První skupina se zaměřuje na to, CO nás motivuje. Říká se jim teorie obsahu. Snaží se najít ty konkrétní faktory. Určitě znáš Maslowovu pyramidu potřeb.

Jakub: Jasně, to je ta, kde dole jsou základní věci jako jídlo a spánek, a nahoře seberealizace?

Adéla: Přesně! Dokud nemáš uspokojené potřeby zespodu, těžko se budeš soustředit na ty vyšší. Hladový student se na zkoušku prostě neučí dobře.

Jakub: To je svatá pravda!

Adéla: A podobných teorií je víc. Třeba Herzberg rozlišuje faktory, které nás dělají spokojenými, a ty, které nás skutečně motivují k lepším výkonům.

Jakub: Chápu. Takže to bylo CO. A ta druhá skupina?

Adéla: Ta se zaměřuje na to, JAK motivační proces probíhá. Tyhle teorie předpokládají, že jednáme racionálně, abychom dosáhli svých cílů.

Jakub: Dej mi nějaký příklad.

Adéla: Třeba McGregorova teorie X a Y. Teorie X říká, že lidi jsou od přírody líní a k práci je musíš nutit, třeba hrozbami.

Jakub: To zní jako někteří učitelé.

Adéla: Přesně! A teorie Y je opak. Věří, že lidi práce baví a jsou kreativní. Tam pak funguje pozitivní motivace, jako pochvala nebo odměna.

Jakub: Takže abychom to shrnuli. Jedna skupina teorií řeší, co jsou naše "motory", a ta druhá, jak přesně ten motor funguje a jak ho nastartovat.

Adéla: Skvěle řečeno. Pochopení obou stránek nám může neuvěřitelně pomoct nejen ve studiu, ale i v životě.

Jakub: Děkujeme, že jste nás poslouchali. Pro dnešek je to od nás všechno.

Adéla: Mějte se krásně a slyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu!