Miguel de Cervantes - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

Podcast

Don Quijote0:00 / 6:39

0:001:00 zbývá

1x

Miguel de Cervantes ve svém románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605) satirizuje rytířské romány a zkoumá konflikt idealismu s realitou. Dílo sleduje zchudlého šlechtice, který se stane potulným rytířem, a jeho zbrojnoše, čímž Cervantes kritizuje odtržení od reality a podává hlubokou úvahu o lidské povaze.

Rychlý přehled

Literární druh	Epika (próza)
Žánr	Parodický, pikareskní, tragikomický román s prvky realismu a fantazie.
Literární směr	Renesance a humanismus
Časoprostor	Španělsko (La Mancha, Aragonie, Katalánsko) na počátku 17. století.
Kompozice	Dvě části, epizodická struktura, vložené příběhy, chronologické vyprávění, kontrast postav, metanarativní prvky.
Vypravěč	Formálně vševědoucí, stylizuje se do role překladatele fiktivního arabského rukopisu.
Hlavní postavy	Don Quijote (Alonso Quijano), Sancho Panza, Dulcinea z Tobosa (Aldonza Lorenzo), Rocinante.
Téma	Věčný konflikt mezi idealismem a realitou, vliv iluzí na vnímání světa.
Motivy	Idealismus vs. realismus, bláznovství a moudrost, čest, spravedlnost, láska, svoboda, parodie a satira.

Úvod

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha je klasický parodický román od Miguela de Cervantese y Saavedry, který vyšel ve dvou částech (1605 a 1615). Dílo satirizuje rytířské romány, ale zároveň je hlubokou úvahou o konfliktu idealismu a reality, bláznovství a moudrosti. Tento rozbor se zaměří na jeho literární aspekty, hlavní postavy, děj a záměr autora, který je považován za zakladatele moderního románu.

Literární druh a žánr

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha je epické prozaické dílo, konkrétně román.

Žánrově se jedná o:

• Parodický román: Satirizuje tehdy populární rytířské romány a jejich nerealistické pojetí. Kritizuje, jak mohly kazit vkus čtenářů.
• Pikareskní román: Sleduje putování hlavního hrdiny a jeho zbrojnoše, kteří se setkávají s různými společenskými vrstvami a prožívají rozmanitá dobrodružství.
• Tragikomické dílo: Prolíná se v něm humor a absurdita s hlubokými úvahami o životě, smrti a lidském údělu.
• Obsahuje prvky realismu (zobrazení španělské společnosti) s fantastickými představami hlavního hrdiny.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma: Věčný konflikt mezi idealismem a realitou. Dílo zkoumá, jak iluze a fantazie ovlivňují vnímání světa.
• Hlavní myšlenka / poselství: Autor kritizuje rytířské romány, které považoval za škodlivé pro mysl čtenáře, jelikož mohly vést k odtržení od reality a bláznovství. Postupná proměna hlavních postav naznačuje vzájemné ovlivňování idealismu a realismu.
• Záměr autora: Cervantes chtěl nejen pobavit čtenáře, ale také je přimět k zamyšlení nad povahou pravdy, fikce a lidského smyslu života. Reagoval na úpadek španělské moci a slávy a touhu po úniku do fantastických světů. Kritizoval zažité literární konvence a podal hlubokou filozofickou úvahu o lidské povaze.
• Klíčové motivy:
• Idealismus versus realismus: Don Quijote se snaží přetvořit svět, Sancho Panza představuje pragmatický pohled.
• Bláznovství a moudrost: Don Quijote je považován za blázna, ale v jiných oblastech projevuje moudrost. Sancho zase pod vlivem Dona Quijota získává nové pohledy.
• Čest, spravedlnost, láska a svoboda: Tyto rytířské hodnoty jsou hnací silou Dona Quijota.
• Parodie a satira: Kritika tehdejšího literárního žánru.

Kompozice

Román je rozdělen do dvou částí, které byly vydány s desetiletým odstupem. Obě části mají:

• Epizodickou strukturu: Hlavní hrdinové prožívají řadu samostatných dobrodružství během svých cest.
• Vložené příběhy: Často jsou prokládány příběhy jiných postav, které rozšiřují záběr románu.
• Chronologické vyprávění: Sleduje putování Dona Quijota a Sancha Panzu.
• Digrese a odbočky: Objevují se četné odbočky, které obohacují děj.
• Kontrast postav: Cervantes využívá dynamický a humorný kontrast mezi bláznivými činy Dona Quijota a racionálními, byť naivními, reakcemi Sancha.
• Metanarativní přístup: Druhá část se vyznačuje sebereflexí, neboť postavy v ní již znají první část románu a reagují na svou literární existenci.

Časoprostor

• KDE: Děj se odehrává ve Španělsku. Konkrétně v oblasti La Mancha a dalších částech španělského venkova, jako jsou Aragonie a Katalánsko, včetně města Barcelony.
• Prostředí zahrnuje venkovské cesty, hostince, šlechtická sídla, pastviny a pouště.
• Prostředí pro Dona Quijota je plné fantazijních hradů a obrovských rytířů, i když ve skutečnosti jde o hostince a větrné mlýny.
• KDY: Děj se odehrává na počátku 17. století, tedy v době vzniku románu.
• Význam prostředí: Ačkoli se příběh odehrává v reálném historickém čase a prostoru, Don Quijote vnímá svět skrze optiku středověkých rytířských románů. To vytváří neustálý střet mezi jeho idealizovanými představami a drsnou realitou španělského venkova, což je klíčové pro hlavní téma díla.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: Formálně vševědoucí. Cervantes si s touto rolí hraje, stylizuje se do role překladatele fiktivního arabského rukopisu (Cide Hamete Benengeli).
• Tento metanarativní prvek dodává dílu ironický odstup a umožňuje autorovi komentovat vlastní tvorbu a literární konvence. Vypravěč se někdy obrací přímo na čtenáře.
• Jazykový styl: Mimořádně bohatý a rozmanitý.
• Archaický, vznešený jazyk: Používá jej Don Quijote, napodobující rytířské romány.
• Lidová, humorná mluva: Používá ji Sancho Panza, plná přísloví a rčení.
• Výrazné jazykové prostředky: Autor využívá ironii, satiru a parodii k dosažení komického efektu, zároveň vyjadřuje hluboké filozofické myšlenky a emoce.

Hlavní postavy

• Don Quijote (Alonso Quijano): Zchudlý šlechtic z La Manchy, který se po přečtení rytířských románů zblázní a rozhodne se stát potulným rytířem. Je to idealista, statečný a čestný, ale zcela odtržený od reality, kterou vnímá skrze rytířské ideály. Jeho bláznovství vede k absurdním situacím, ale jindy projevuje značnou moudrost. Na konci románu se mu vrátí rozum a umírá jako Alonso Quijano Dobrák.
• Sancho Panza: Prostý, dobromyslný sedlák a zbrojnoš Dona Quijota. Je realista a pragmatik, starající se o materiální potřeby. Jeho mluva je plná lidových přísloví. Zpočátku je naivní, ale pod vlivem Dona Quijota se stává částečně idealistou. Je loajální svému pánovi, i když často trpí jeho bláznovstvím.
• Dulcinea z Tobosa (Aldonza Lorenzo): Fiktivní dáma srdce Dona Quijota, kterou si zvolil, aby splnil všechny náležitosti potulného rytíře. Ve skutečnosti je to prostá venkovská dívka z jeho vesnice, ale v jeho představách je vznešenou princeznou a symbolem jeho ideálů.
• Rocinante: Don Quijotův kůň. Je to starý, vyhublý kůň, ale v očích Dona Quijota je to vznešený oř hodný rytíře. Jeho jméno symbolizuje proměnu z obyčejného koně v rytířského společníka.

Shrnutí děje

Příběh začíná v La Manchi, kde zchudlý šlechtic Alonso Quijano propadne čtení rytířských románů a ztratí rozum. Rozhodne se stát potulným rytířem, přijme jméno Don Quijote de la Mancha, opráší zbroj, vezme koně Rocinanta a zvolí si prostou venkovanku Aldonzu Lorenzo za svou dámu srdce, kterou pojmenuje Dulcinea z Tobosa. Na své první výpravě je pasován na rytíře v hostinci, který považuje za hrad, a po několika potyčkách je zbit a odvezen domů. Jeho přátelé, farář a holič, se snaží jeho bláznovství vyléčit a zazdí jeho knihovnu.

Don Quijote se však nevzdává a na svou druhou výpravu se vydá se svým sousedem, prostým sedlákem Sanchou Panzou, kterému slíbí vládu nad ostrovem. Společně prožívají řadu slavných dobrodružství: Don Quijote bojuje s větrnými mlýny, které považuje za obry, útočí na stádo ovcí, které vidí jako nepřátelské vojsko, a bojuje s měchy vína, jež mu připadají jako obři. Všechna tato střetnutí končí pro Dona Quijota většinou potupou a zraněním, ale on si je vykládá jako dílo zlých kouzelníků. Sancho se snaží svého pána usměrnit, ale je mu věrný a postupně se nechává strhnout jeho vizemi. Během cest se setkávají s mnoha lidmi, kterým Don Quijote pomáhá. Farář a holič se mezitím snaží Dona Quijota dostat zpět domů. S pomocí dívky Dorothey, která se převlékne za princeznu v nesnázích, se jim podaří Dona Quijota přesvědčit k návratu. Nakonec ho v hostinci dají do klece a odvezou domů.

Druhá část románu navazuje na osudy hrdinů. Don Quijote a Sancho se znovu vydávají na cesty. Tentokrát se jejich sláva již rozšířila díky první části románu, a tak se setkávají s lidmi, kteří je poznávají a často si z nich dělají legraci. Prožívají další dobrodružství, například na dvoře vévodů, kteří si z nich tropí žerty. Sancho Panza dokonce dostane možnost „vládnout“ na ostrově Barataria, kde se překvapivě projevuje jako moudrý a spravedlivý vládce, než se vrátí ke svému pánovi.

Osud Dona Quijota se naplní v Barceloně, kde je v souboji poražen Rytířem bílého měsíce (kterým je ve skutečnosti jeho přítel, bakalář Carrasco). Podmínkou porážky je, že se Don Quijote vrátí domů a na rok zanechá rytířského života. Don Quijote se vrací do své vesnice, kde se mu postupně vrací rozum. Uvědomí si své bláznovství, zřekne se rytířských románů a umírá v klidu ve své posteli jako Alonso Quijano Dobrák, obklopen svými blízkými. Jeho smrt symbolizuje konec jeho iluzí a návrat k realitě, ale zároveň i ztrátu jeho jedinečné vize světa.