Podcast na Migrace a urbanizace v raně novověké Evropě

Kapitoly

Mýtus o migraci

Sezónní práce – neviditelný motor Evropy

Velké stěhování do měst

Když tě vyžene víra

Války a přesuny obyvatel

Migrace talentů a specialistů

Židé – nejmobilnější skupina

Od myšlenek k městům

Dva druhy přistěhovalců

Problém jménem definice

Překvapivá čísla urbanizace

Kde to žilo nejvíc?

Závěrečné shrnutí

Přepis

Adéla: Představte si tu otázku u maturity: „Charakterizujte hlavní migrační proudy v raném novověku.“ Většina studentů okamžitě začne mluvit o objevení Ameriky. Což je samozřejmě správně, ale… je to jen špička ledovce.

Petr: Přesně tak. Ten nejčastější a možná nejdůležitější typ migrace, který ovlivnil život skoro každé rodiny v Evropě, 80 % studentů úplně opomene. A my vám dneska ukážeme, co to bylo a proč na to už nikdy nezapomenete.

Adéla: Tohle je Studyfi Podcast.

Adéla: Takže, Petře, co je ten velký tajný typ migrace, který všichni přehlížejí?

Petr: Je to něco, co známe i dnes – sezónní práce! Nebylo to stěhování navždy, ale krátkodobé přesuny za prací. Trvaly od pár týdnů do několika měsíců a byly naprosto všude.

Adéla: Takže nešlo jen o to, že se někdo sbalil a odstěhoval se navždy pryč?

Petr: Vůbec ne. Představ si lidi z horských oblastí, kteří v zimě neměli na polích co dělat. Sestoupili do nížin a pracovali tam. Nebo námořníci z Francie a Holandska, kteří se na jaře a na podzim najímali na lodě. Jejich domov zůstával tam, kde byl, ale peníze vydělávali jinde.

Adéla: To dává smysl. A co třeba rybolov? To musela být taky velká věc.

Petr: Obrovská! Třeba lov tresek. Lodě z Bretaně odplouvaly v únoru a vracely se až v létě. Mluvíme o tisících mužů každý rok. Pro jejich rodiny to byl často druhý, a někdy i jediný příjem.

Adéla: A co ti lidé dělali, když zrovna nelovili tresky? Prodávali je na trhu s vtipným kloboukem?

Petr: To asi ne. Spíš opravovali sítě nebo se připravovali na další plavbu. Ale je zajímavé, že tyhle cesty měly často stejné trasy. Mladí se je učili od starších a vytvářely se tak pevné vazby mezi různými regiony. Zaměstnavatelé si pak často žádali lidi ze stejné vesnice, protože věděli, že jsou spolehliví.

Adéla: Takže to vytvářelo takový specifický rytmus života, že? Vesnice, kde přes půl roku nebyli žádní mladí muži.

Petr: Přesně. Doma zůstávaly ženy, děti a starci. Ženy tak měly neuvěřitelně důležitou roli, protože se musely o všechno postarat. A bohužel, mnoho mužů se z cest nikdy nevrátilo. Někdy se taková sezónní migrace změnila v trvalou.

Adéla: Dobře, takže sezónní migrace byla klíčová. Ale co ten nejviditelnější typ stěhování – přesun z venkova do měst?

Petr: To byl samozřejmě ten nejvýznamnější proud, co se týče trvalých změn. Po velkých epidemiích ve 14. a 15. století se města začala znovu plnit a od 16. století neuvěřitelně rostla.

Adéla: A platilo to pro celou Evropu stejně?

Petr: Ne tak docela. Původně byla největší města ve Středomoří, ale ta po morových ranách trochu stagnovala. Skutečný boom zažila města v severozápadní Evropě.

Adéla: Máš nějaký příklad, co to znamená „boom“ v číslech?

Petr: Ten nejlepší je Londýn. Na konci 17. století měl přes půl milionu obyvatel a byl největším městem Evropy. Každý rok do sebe doslova „nasál“ asi 8000 imigrantů. To byla polovina přirozeného přírůstku celé Anglie!

Adéla: Páni, 8000 lidí ročně! To je jako by se tam každý rok přistěhovalo jedno menší město. To muselo totálně změnit demografii země.

Petr: Absolutně. A Londýn nepřitahoval lidi jen z Anglie, ale i ze Skotska a Irska. Podobně rostla i jiná velká města jako Paříž, Amsterdam nebo Madrid. Hlavní a přístavní města zažívala v 16. století nárůst populace o 100 až 150 procent.

Adéla: A co to způsobilo? Jen vidina lepší práce?

Petr: To hlavně. Ale také rozvoj zámořského obchodu a centralizace států. Královské dvory už neputovaly s králem po zemi, ale usadily se v hlavních městech, což přitahovalo administrativu, řemeslníky a obchodníky.

Adéla: Migrace ale nebyla jen za prací. Co náboženské důvody? To muselo pohnout s obrovskými masami lidí.

Petr: Bohužel ano. A bylo to často velmi dramatické. Skvělým příkladem je Pyrenejský poloostrov. Roku 1492 byli ze Španělska vyhnáni Židé – asi 300 tisíc lidí.

Adéla: Tři sta tisíc? To je neuvěřitelné číslo. Kam odešli?

Petr: Část do Portugalska, odkud je ale o pár let později vyhnali taky. Další šli do severní Afriky, Itálie, nebo severní Evropy. A po nich přišli na řadu Maurové a později Moriskové, pokřtění Maurové. Celkem mluvíme o stovkách tisíc lidí, kteří museli opustit své domovy.

Adéla: A co zbytek Evropy? Reformace musela taky spustit velkou vlnu, že?

Petr: Přesně tak. Z Nizozemska utíkali protestanti před španělskou nadvládou. Z Francie zase hugenoti. Hlavní vlna odchodu hugenotů nastala po roce 1685. Odešlo jich skoro 200 tisíc.

Adéla: A tohle byli většinou nějací chudí rolníci?

Petr: Právě že ne! Často to byli vysoce kvalifikovaní řemeslníci. A země, které je přijaly, z toho obrovsky profitovaly. Hugenoti v Berlíně založili továrny na sukno a papír, ve Švýcarsku pomohli rozjet bankovnictví a v Anglii hodinářství a zlatnictví. Jejich odchod byl pro Francii obrovská ztráta a pro ostatní obrovský zisk.

Adéla: Kromě náboženství tu byly i války. Třicetiletá válka musela Evropu pořádně zpřeházet.

Petr: To si piš. Války v 17. století měly drastické demografické důsledky. Celé oblasti se vylidnily, protože lidé utíkali před boji. Přesuny se týkaly desítek tisíc lidí. Odchody byly rychlé, ale znovuosídlení trvalo klidně i půl století.

Adéla: Takže mapa obyvatelstva se neustále měnila.

Petr: Přesně. Podívej se na východní Evropu. Dlouhé konflikty mezi Polskem, Tureckem a Ruskem. Turci obsadili velkou část Uher. Když byli konečně vytlačeni, etnické hranice se posunuly. Rakušané postupovali na východ a do vylidněných oblastí Uher přicházeli Slované z jiných regionů. Třeba slovenské menšiny u Budapešti mají kořeny právě tady.

Adéla: Bavili jsme se o řemeslnících, ale existovaly i celé národy, které byly známé specifickými profesemi a migrací za nimi?

Petr: Rozhodně! Třeba Italové. Ti byli po celé Evropě. Měli v rukou bankovnictví, výrobu luxusních látek, skla a byli to uznávaní umělci. Tvořili významnou část královských dvorů ve Francii i ve Vídni.

Adéla: A co Švýcaři? Ty si spojujeme hlavně se švýcarskou gardou.

Petr: Správně, žoldnéři byli velký vývozní artikl. Ale existovala i takzvaná „migrace talentů“. Mladí muži z vyšších vrstev odcházeli, protože doma nebylo dost práce. A pak tu byly specifické profese – švýcarští pekaři, cukráři, kavárníci a zmrzlináři byli po celé Evropě!

Adéla: Takže když si v Paříži v 18. století někdo dával zákusek, je možné, že ho pekl Švýcar? To je skvělý detail!

Petr: Je to velmi pravděpodobné. A nesmíme zapomenout na Brity. Ti nejenže kolonizovali Irsko, což byla taková vnitřní evropská anexe, ale stěhovali se i do Ameriky – asi 380 tisíc lidí jen mezi lety 1650 a 1800. A Skotové a Irové zase často sloužili v armádách na kontinentu.

Adéla: Zmínili jsme vyhnání Židů ze Španělska. Jaká byla jejich role v migraci obecně?

Petr: Židé byli zřejmě nejmobilnější skupinou v Evropě. Kvůli pronásledování a omezením se často museli stěhovat, ale zároveň si vytvořili neuvěřitelně silné obchodní a finanční sítě po celém kontinentu.

Adéla: Takže jejich mobilita byla vynucená, ale zároveň se stala jejich výhodou?

Petr: Dá se to tak říct. Portugalskí židé zakládali aktivní komunity v Amsterdamu, Londýně, Bordeaux. Měli v rukou obchod s diamanty a financemi. Často ale museli žít odděleně, v ghettech. To první vzniklo v Benátkách v roce 1516.

Adéla: Takže to shrneme. Migrace v raném novověku byla neuvěřitelně pestrá. Měli jsme tu sezónní dělníky, stěhování do rostoucích měst, uprchlíky před válkou a náboženským pronásledováním, a taky specialisty a obchodníky, kteří se přesouvali po celé Evropě.

Petr: Přesně tak. Není to jen příběh o plavbě do Ameriky. Je to komplexní síť pohybů, které formovaly ekonomiku, kulturu a demografii celé Evropy. A právě tenhle komplexní pohled je to, co vám u zkoušky získá ty nejlepší body.

Adéla: Skvěle, Petře, díky. A od pohybu lidí se teď přesuneme k pohybu myšlenek, které změnily svět. Podíváme se na zoubek humanismu a renesanci.

Petr: Moment, Adélo. Než se vrhneme na humanismus, pojďme se podívat na místa, kde se tyhle nové myšlenky rodily a šířily nejrychleji. Do měst. Protože bez urbanizace, bez toho neuvěřitelného kvasu ve městech, by renesance možná vypadala úplně jinak.

Adéla: To je skvělý postřeh! Jasně, dává to smysl. Města jako epicentra změny. Takže, jak si máme představit urbanizaci v raném novověku? Nebylo to asi stěhování do paneláků, že ne?

Petr: To rozhodně ne. Ale ten základní princip byl podobný. Lidé šli za příležitostí. Největší vlny migrace do měst přicházely v dobách, kdy na venkově rostla populace a města zároveň ekonomicky vzkvétala. Perfektní příklad je Londýn mezi lety 1560 a 1640.

Adéla: Takže na venkově bylo moc lidí a málo práce, zatímco v Londýně to žilo a byly tam peníze. Chápu. Ale asi ne každý tam udělal díru do světa, že?

Petr: Přesně tak. Spousta lidí neuspěla a musela se stěhovat dál. Důležité je si uvědomit, že do měst proudili hlavně mladí lidé. A to vytvářelo... řekněme hodně dynamické, ale taky dost nestabilní prostředí. Plné energie, ambicí, ale i frustrace.

Adéla: To zní jako začátek každého druhého historického románu. Mladík přichází do velkoměsta... A byli ti přistěhovalci všichni stejní?

Petr: Vůbec ne. Ve velkých městech, hlavně v přístavech, se nám rýsovaly dvě hlavní skupiny. První, ta většinová, byli lidé z blízkého okolí. Z vesnic za hradbami, kteří si přišli najít práci.

Adéla: A ta druhá skupina? To byli cizinci?

Petr: Bingo. A to je pro zkoušku klíčové. Nevznikaly jen nějaké čtvrti, vznikaly celé kolonie zahraničních obchodníků. Vidíme to v Marseille, Bordeaux, Hamburku, Lisabonu... A nešlo o jednotlivce. Přicházeli s celými rodinami, se služebnictvem, se zaměstnanci.

Adéla: Takže takové první „expat“ komunity?

Petr: Přesně! Vytvářeli si vlastní komunitu, měli vlastní kostely, udržovali spolu úzké kontakty. A tohle mělo obrovský dopad. Vytvářelo to neskutečně kreativní a mezinárodní prostředí. Třeba vývoj luxusních vín jako portské nebo bordeaux byl přímo ovlivněn těmito obchodníky, kteří pro něj zajišťovali odbyt po celé Evropě.

Adéla: Dobře, takže města rostla díky přílivu lidí zblízka i zdaleka. Ale co to vlastně v té době bylo „město“? Dneska je to jasné, ale tehdy?

Petr: Výborná otázka, Adélo, a je to past, do které se u zkoušky snadno chytí. Definice je totiž hrozně problematická. Data jsou často nespolehlivá a někdy úplně chybí. Historici se dodnes přou, jaké kritérium použít.

Adéla: Takže když se mě na to zeptají, co mám říct? Že se neví?

Petr: Můžeš říct, že je to komplexní! Pro naše účely se často používá hranice 5000 obyvatel, kterou zavedli historici jako De Vries a Bairoch. Ale v té době se město definovalo jinak. Mělo určitá privilegia, administrativní funkce... muselo mít radnici, policii, často bylo opevněné. Počet obyvatel nebyl to hlavní.

Adéla: Takže status byl důležitější než velikost. Rozumím.

Petr: Přesně. A teď se podrž, přijde zajímavý paradox. I když města rostla, takzvaná míra urbanizace, tedy procento lidí žijících ve městech, se skoro nezvýšila. Odhaduje se, že stoupla z 11 % v roce 1500 na pouhých 14 % v roce 1750.

Adéla: Počkat, to mi nejde do hlavy. Mluvíme o tom, jak lidi proudili do měst, a procento se skoro nezměnilo? Jak je to možné?

Petr: Protože zároveň rostla i celková populace Evropy! Takže i když se počet obyvatel ve městech nad 5000 obyvatel zvedl o neuvěřitelných 80 % – z 8 na 15 milionů – v celkovém poměru to tak velký skok nebyl.

Adéla: Aha! Takže koláč byl celkově větší, proto náš městský dílek nevypadá o tolik větší, i když je v něm mnohem víc rozinek.

Petr: To je perfektní přirovnání! A ten růst nebyl rovnoměrný. Nejvíc to frčelo v 16. století, pak v 17. století přišlo zpomalení, někde dokonce i pokles. A obrovské byly regionální rozdíly.

Adéla: Tak na ty se podívejme. Kde byla ta „top“ místa a kde naopak dávali lišky dobrou noc?

Petr: Nejvyšší podíl městské populace měla tradičně severní Itálie, Belgie a Nizozemsko. Tam žilo ve městech i 30-40 % lidí. Naopak nízký podíl měla Skandinávie, střední a východní Evropa, včetně našich zemí, nebo Rusko. Španělsko a Portugalsko byly někde uprostřed.

Adéla: A kdo byl skokanem roku?

Petr: Jednoznačně Anglie. Zatímco třeba v Belgii podíl obyvatel ve městech stagnoval, v Anglii se vývoj neuvěřitelně zrychlil. A tady přichází další klíčový bod pro zkoušku: „lokomotivou“ urbanizace byla velká města.

Adéla: Lokomotivou? Jako že táhla ten zbytek?

Petr: Přesně. Podíl lidí v malých městech zůstával stabilní. Ale podíl obyvatel ve velkoměstech nad 100 tisíc obyvatel se mezi lety 1500 a 1800 ztrojnásobil! V roce 1800 už byla čtyři evropská města v top desítce největších na světě: Londýn, Cařihrad, Paříž a Neapol.

Adéla: Páni. A které typy měst rostly nejrychleji?

Petr: Byly to hlavně dva druhy. Jednak průmyslová města v Anglii jako Manchester nebo Birmingham. A jednak atlantické přístavy – Liverpool, Rotterdam, Porto. A samozřejmě nová hlavní města jako Berlín nebo Madrid, která rostla díky centralizaci moci.

Adéla: Skvěle, Petře, to bylo vyčerpávající. Pojďme to na závěr celé shrnout do pár bodů, které si naši posluchači musí odnést k maturitě.

Petr: Jasně. Takže za prvé: pamatujte, že definice města je ošemetná. Nešlo jen o počet obyvatel, ale o status a funkce. Za druhé: míra urbanizace rostla pomalu, ale absolutní počet lidí ve městech explodoval. To je ten paradox s koláčem a rozinkami.

Adéla: Ten si určitě zapamatují. Co dál?

Petr: Za třetí: obrovské regionální rozdíly. Severozápad Evropy byl motorem, zatímco jinde to bylo pomalejší. A motorem toho motoru byla velká města nad 100 tisíc obyvatel. A konečně za čtvrté: do měst proudily dva typy imigrantů, místní a cizinci, kteří vytvářeli neuvěřitelně dynamické, mezinárodní komunity.

Adéla: Perfektní. Tohle byl poslední velký tematický okruh našeho dnešního dílu. Děkuju ti moc, Petře, za všechny ty cenné rady a postřehy.

Petr: Já děkuji za pozvání, Adélo. A všem posluchačům držím palce. Pamatujte, klíčem je vidět souvislosti mezi migrací, ekonomikou a růstem měst. Když tohle propojíte, máte vyhráno.

Adéla: Přesně tak. Tak to byl pro dnešek Studyfi Podcast. Doufáme, že vám náš rychlokurz raným novověkem pomůže u zkoušek zazářit. Mějte se krásně a učení zdar!

Petr: Učení zdar!