Podcast na Maligní epiteliální nádory

Kapitoly

Mýtus o metastázách

Jak se karcinomy šíří

Dlaždicobuněčný karcinom

Bazocelulární karcinom

Uroteliální karcinomy

Svět adenokarcinomů

Shrnutí a závěr

Přepis

Tomáš: Většina lidí si myslí, že nejhorší vlastností zhoubného nádoru je to, že metastazuje. Že posílá své buňky do celého těla. Ale co kdybych vám řekl, že existuje maligní nádor kůže, který tohle skoro nikdy neudělá, a přesto dokáže napáchat obrovské škody?

Lucie: Přesně tak, Tomáši. Je to skvělý příklad toho, že v medicíně není všechno černobílé. A právě na tenhle paradox se dnes podíváme.

Tomáš: To zní skvěle. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Takže, bavíme se o karcinomech, což jsou zhoubné nádory z epitelu. Na začátku sice můžou růst hezky na povrchu, třeba jako takový polyp, ale jejich hlavní zbraní je invaze. Představ si to jako kořeny stromu, které se zavrtávají do hloubky a do stran.

Tomáš: A šíří se jenom tímhle lokálním růstem?

Lucie: Nejen. Umí to i lymfatickými cestami, krví, nebo takzvaným perineurálním šířením, což znamená, že lezou podél nervů. A u orgánů v dutinách, jako je žaludek, se můžou rozsypat po jejich povrchu. Tomu se říká karcinóza.

Tomáš: Dobře, pojďme na první typ. Dlaždicobuněčný karcinom. Kde ho najdeme?

Lucie: Všude, kde je normálně dlaždicový epitel. Kůže, ústa, hltan, jícen... ale umí vzniknout i metaplazií, třeba v průduškách u kuřáků. Mikroskopicky je zajímavý. Buňky v něm zrají směrem k povrchu a mohou rohovět.

Tomáš: Rohovět? Jakože si nádor vytváří vlastní kůži?

Lucie: Skoro. Když nádor roste do hloubky, vytváří takové čepy. A když dojde k rohovění uprostřed takového uzavřeného čepu, vznikne cibulovitá kulička keratinu. Říkáme tomu rohová perla.

Tomáš: Rohová perla, to zní skoro hezky.

Lucie: Vzhled klame. Učebnice to popisují jako „zasněženou rukavici obrácenou naruby“, kde ten sníh — tedy keratin — je teď uvnitř. Je to dost agresivní nádor, který rád metastazuje do lymfatických uzlin.

Tomáš: A teď se dostáváme k tomu paradoxu z úvodu. K bazocelulárnímu karcinomu.

Lucie: Přesně. Tenhle potkáš jen na kůži, typicky na obličeji poškozeném sluncem. A tady je ten klíčový rozdíl: nemetastazuje. Ale roste lokálně a destruktivně. Začne jako malý uzlík, který se časem propadne a vytvoří vřed s navalitými okraji.

Tomáš: Takže i když se nešíří dál do těla, lokálně ničí tkáň?

Lucie: Ano, přesně tak. Proto je stále zhoubný. Naštěstí roste pomalu a je dobře viditelný, takže prognóza po chirurgickém odstranění je výborná. Mikroskopicky je taky jiný – buňky jsou nezralé a na okraji nádorových čepů se řadí jako vojáci v pozoru. Tomu říkáme palisádování. Žádné rohové perly, žádný chaos jako u dlaždicobuněčného karcinomu.

Tomáš: To je fascinující, jak se i zhoubné nádory můžou chovat tak odlišně. A co třeba nádory, které vznikají z epitelu močových cest? Tam je to jak?

Lucie: Skvělá otázka! Tam mluvíme o uroteliálních karcinomech. Ty často začínají jako neinvazivní, papilární. Představ si to jako takové jemné keříčky nebo prstíčky rostoucí dovnitř močového měchýře.

Tomáš: Keříčky? To zní docela nevinně. Ale předpokládám, že to tak úplně není, že?

Lucie: Přesně tak. Problém nastane, když se stanou invazivními. Tyhle papily začnou splývat, tvoří solidní masy a hlavně prorůstají hluboko do stěny měchýře. A odtud už můžou metastazovat, typicky do lymfatických uzlin.

Tomáš: Rozumím. A co adenokarcinomy, tedy nádory ze žlázového epitelu? Předpokládám, že ty jsou taky hodně rozmanité.

Lucie: Naprosto. Jejich vzhled a hlavně konzistence závisí na poměru nádorových buněk a vazivového stromatu. Když je hodně buněk a málo vaziva, je nádor měkký – to je medulární karcinom.

Tomáš: A naopak?

Lucie: A naopak, když převládá tuhé vazivo, je nádor tvrdý jako kámen. Tomu říkáme skirhus. A pokud produkuje spoustu hlenu, je rosolovitý, tomu se říká mucinózní karcinom.

Tomáš: Takže patolog musí být tak trochu i... gurmán, aby poznal, jestli je to medulární, skirhotický nebo rosolovitý.

Lucie: No, na omak a na pohled určitě! Mikroskopicky pak vidíme, jak se buňky snaží tvořit žlázky, ale u těch horších typů se rozpadají a plavou si ve stromatu samostatně. Někdy jsou plné hlenu a vypadají jako pečetní prsteny.

Tomáš: Takže abychom to dnes shrnuli. Máme dlaždicobuněčné karcinomy s rohovými perlami, bazaliomy s palisádováním, uroteliální s papilami a adenokarcinomy, které mohou být měkké, tvrdé nebo slizké. Každý je jiný.

Lucie: Přesně jsi to vystihl. A právě porozumění těmto rozdílům je klíčem k diagnostice a správné léčbě. Ne každý karcinom je stejný.

Tomáš: Lucie, moc děkuju za další skvělé a názorné vysvětlení. A děkujeme i vám, posluchačům, že jste dnes byli s námi. Uslyšíme se zase příště!

Lucie: Mějte se krásně a studiu zdar!