Rychlé shrnutí: Maligní epiteliální nádory
Maligní epiteliální nádory, často nazývané karcinomy, představují rozsáhlou skupinu zhoubných novotvarů, které vznikají z epitelových buněk. Mohou mít exofytický nebo invazivní růst a šíří se lokálně, implantačně, lymfogenně, hematogenně nebo perineurálně. Mezi hlavní typy patří dlaždicobuněčný karcinom, bazocelulární karcinom, uroteliální karcinom a adenokarcinom, každý s odlišnými charakteristikami, lokalizací a prognózou.
V tomto článku se detailně podíváme na rozbor těchto maligních epiteliálních nádorů, jejich mikroskopický obraz, šíření a klinické projevy. Cílem je poskytnout komplexní shrnutí pro studenty připravující se na zkoušky z patologie.
Maligní epiteliální nádory: Základní charakteristika a šíření
Maligní epiteliální nádory se zpočátku mohou projevovat exofytickým růstem s polypózním charakterem. S progresí však dochází k invazivnímu šíření, a to jak horizontálně, tak do hloubky tkání. Invazivní růst probíhá prstovitými výběžky nebo infiltracemi.
Tyto nádory se šíří několika způsoby:
- Lokální růst: Přímé pronikání do okolních tkání.
- Implantační rozsev: Šíření v perforovaných dutinách, například porogenní šíření (karcinóza) po serózách (pleura plic, peritoneum žaludku nebo střeva).
- Lymfogenně: Šíření lymfatickými cestami, často do regionálních uzlin, což bývá dřívější cesta.
- Hematogenně: Šíření krevními cévami do vzdálených orgánů.
- Perineurální invaze: Růst nádorových buněk podél nervů.
Typy maligních epiteliálních nádorů: Podrobný přehled
Pojďme se podívat na nejčastější a klinicky významné typy maligních epiteliálních nádorů.
Dlaždicobuněčný karcinom (Spinocelulární karcinom)
Charakteristika a výskyt
Dlaždicobuněčný karcinom vzniká nejčastěji v místech, kde se normálně nachází dlaždicový epitel. To zahrnuje kůži, sliznice ústní dutiny, hltan, jícen, hlasivky, genitál a anus. Vzácněji může vznikat metaplazií, například v bronších u kuřáků.
Mikroskopický obraz
Podle stupně diferenciace se může dlaždicobuněčný karcinom podobat benignímu papilomu. Vždy je však alespoň místy patrné vyzrávání k povrchovým vrstvám s viditelným stratum spinosum, proto se mu říká také spinocelulární karcinom. Buňky mají často trnitý vzhled díky četným intercelulárním spojům.
Na povrchu se buňky oplošťují, mají plachtovitou eozinofilní cytoplazmu a mohou rohovatět (keratóza, parakeratóza). Pokud dojde k rohovění v centru nádorového čepu, vznikají tzv. rohové perly – kuličky cibulového vzhledu, které se nemohou rozvinout. Tyto perly mohou nádoru dodat suchý, zrnitý, šedobílý vzhled. Pojem dyskeratóza označuje rohovění v jednotlivých buňkách.
U exofytické části nádoru je struktura papilární, v invazivní části pak dochází k inverzi papil a vzniku nádorových čepů. Periferně lokalizovaná bazální vrstva epitelu v těchto čepech je bez bazálních membrán, což připomíná