Podcast na Malasimilační syndrom: Fyziologie a patologie

Kapitoly

Když jídlo nezasytí

Tři kroky trávení

Co se kde tráví

Když se to pokazí

Chyby v první fázi

Problémy ve střevní stěně

Absolutní a relativní malabsorpce

Když střevo příliš spěchá

Problémy s dopravou

Dva typy příznaků

Co je syndrom krátkého střeva

Proč je to problém

Závěr a rozloučení

Přepis

Eliška: Představ si, že si dáš svoji nejoblíbenější pizzu. Je skvělá, sníš ji celou... a tvoje tělo si z ní nevezme skoro žádné živiny. Jako bys ji vlastně vůbec nejedl.

Filip: Zní to jako noční můra, co? Ale přesně tohle se děje u stavů, o kterých si dnes budeme povídat.

Eliška: Posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se s Filipem podíváme na malasimilační syndrom. Filipe, co to tedy přesně je?

Filip: Než se dostaneme k syndromu, musíme si říct tři klíčová slova: digesce, absorpce a asimilace.

Eliška: Digesce a absorpce... trávení a vstřebávání. To zní povědomě.

Filip: Přesně. Digesce je chemický a mechanický rozklad jídla na malé, vstřebatelné kousky. Absorpce je pak přenos těch kousků přes střevní stěnu do krve.

Eliška: A asimilace?

Filip: Asimilace je prostě součet obou – digesce plus absorpce. Celý proces od sousta v puse až po živiny v krvi. Má to tři fáze: luminální, slizniční a transportní.

Eliška: Dobře, a jak si s tím poradí různé živiny? Třeba cukry versus tuky?

Filip: Sacharidy začne štěpit už amyláza ve slinách a pak v pankreatu, dokončí to enzymy ve střevě. Bílkoviny si vezme na starost pepsin v žaludku a pak enzymy ze slinivky.

Eliška: A co ty tuky? Ty jsou prý složitější.

Filip: Tuky jsou tak trochu VIP hosté. Potřebují pankreatickou lipázu a hlavně žlučové kyseliny, které je "obalí" do takových malých kapiček, micel. Teprve pak se můžou vstřebat.

Eliška: Takže bez žluči to nejde?

Filip: Bez ní je to pro tělo skoro nemožné.

Eliška: Dobře, takže teď k těm "mal-" slovům. Maldigesce, malabsorpce, malasimilace... Jaký je v tom rozdíl?

Filip: Je to jednoduché. Maldigesce je porucha trávení – to první fáze, rozkládání. Malabsorpce je porucha vstřebávání – ten přechod přes stěnu. A malasimilace je prostě souhrnný název pro obojí.

Eliška: Aha! A malabsorpční syndrom je tedy soubor příznaků, které z toho plynou?

Filip: Přesně tak! Protože když je porucha trávení, logicky následuje i porucha vstřebávání. V praxi se to často nerozlišuje a mluví se obecně o malabsorpčním syndromu.

Eliška: Pojďme se podívat na příčiny. Co se může pokazit v té první, luminální fázi?

Filip: Může to začít už v žaludku, třeba po operaci nebo při chronickém zánětu. Ale velký hráč je slinivka břišní, pankreas.

Eliška: Proč zrovna ta?

Filip: Protože produkuje klíčové enzymy. Když nefunguje správně, třeba u chronické pankreatitidy, chybí enzymy hlavně na trávení tuků.

Eliška: A co ten systém se žlučí?

Filip: Ten je taky zásadní. Problémy s játry, ucpané žlučovody, nebo třeba i bakteriální přerůstání v tenkém střevě můžou způsobit, že se tuky správně nerozloží.

Eliška: A co ta druhá, slizniční fáze? Co když je potrava rozložená, ale nemůže se dostat "dovnitř"?

Filip: Tam jsou dvě hlavní možnosti. Buď chybí enzymy přímo na povrchu střeva – typický příklad je deficit laktázy, tedy intolerance laktózy.

Eliška: Jasně, to znám.

Filip: A druhá možnost je, že je poškozená samotná střevní sliznice. Třeba u celiakie nebo Crohnovy nemoci. Ten povrch pro vstřebávání je pak zničený a menší.

Eliška: Takže živiny jsou připravené, ale nemají kudy projít.

Filip: Je to jako mít klíč, ale nemít zámek. Vstřebávání se prostě nekoná. Tím jsme pokryli první dvě fáze poruch.

Eliška: Dobře, takže máme problém s trávením, nebo problém se vstřebávací plochou. Co je dál? Třetí fáze?

Filip: Přesně tak. A tady se dostáváme k malabsorpčním syndromům, kde je problém v samotném transportu živin. Ale ještě předtím musíme zmínit dva obecné typy malabsorpce — absolutní a relativní.

Eliška: Absolutní a relativní... Zní to trochu jako něco z fyziky.

Filip: Trochu. Absolutní malabsorpce je taky známá jako syndrom krátkého střeva. Jak název napovídá, prostě chybí dostatečná plocha pro vstřebávání.

Eliška: To se stává třeba po nějaké operaci?

Filip: Ano, přesně. Třeba po resekcích kvůli nádorům, Crohnově nemoci nebo po vážných úrazech. Střevo je zkrátka kratší a živiny se nemají kde vstřebat.

Eliška: A co ta relativní malabsorpce?

Filip: Tam je plocha střeva v pořádku, ale je kritický nedostatek času. Střevní obsah se pohybuje příliš rychle.

Eliška: Takže živiny jen tak proletí a nestihnou se vstřebat?

Filip: V podstatě ano. Je to jako rychlík, který projíždí stanicí bez zastavení. Cestující — naše živiny — nemají šanci vystoupit.

Eliška: To je dobré přirovnání. A to se děje třeba u průjmů?

Filip: Přesně tak. Zvýšená motilita střev znamená méně času pro kontakt tráveniny se stěnou střeva.

Eliška: Fajn, takže řekněme, že se živina konečně vstřebala přes střevní buňku. Tím je vyhráno?

Filip: Kéž by. Teď přichází na řadu transportní fáze. Živina se musí dostat do krevního nebo lymfatického oběhu. A i tady může být zádrhel.

Eliška: Jaký třeba?

Filip: Například poruchy prokrvení střeva. Může to být lokální problém jako trombóza nebo zánět cév. Ale i generalizovaný, třeba při srdečním selhání. Krev prostě necirkuluje správně a neodvádí živiny pryč.

Eliška: A lymfa? Ta je důležitá pro tuky, že?

Filip: Přesně. Pokud jsou lymfatické cévy ucpané — třeba nádorem nebo infekcí jako je tuberkulóza — tak tuky ve formě chylomikronů nemají kudy odtékat. Je to jako ucpaný odpad.

Eliška: Páni, to je vlastně docela komplikovaný proces. Jak se tohle všechno projeví navenek? Jaké jsou příznaky?

Filip: To je klíčová otázka. Obecně máme dvě hlavní skupiny projevů. Zaprvé, příznaky přímo z trávicího traktu. Ty jsou způsobené tím, co ty nevstřebané živiny dělají přímo ve střevě.

Eliška: A ta druhá skupina?

Filip: To jsou takzvané karenční příznaky. Ty plynou z deficitu živin v celém organismu. Je to vlastně důsledek podvýživy, tedy malnutrice.

Eliška: Rozumím. Takže buď tělo trápí to, co zůstalo ve střevě, nebo to, co se do něj vůbec nedostalo. Mohli bychom si teď projít nějaké konkrétní nemoci, které to způsobují?

Filip: Určitě. Skvělým příkladem je syndrom krátkého střeva.

Eliška: To zní docela… výmluvně. Je to prostě to, na co to vypadá?

Filip: V podstatě ano. Jde o stav po výrazném zkrácení tenkého střeva. Nejčastěji po operacích kvůli nádorům nebo zánětům, ale může to být i vrozené.

Eliška: A co je ten hlavní důsledek? Prostě chybí místo na vstřebávání živin?

Filip: Přesně tak, to je ten základ. Nedostatečná absorpční plocha vede k podvýživě. Ale ten problém je komplexnější.

Eliška: Jak to myslíš?

Filip: No, představ si to jako trojitý úder. Za prvé, chybí plocha, to už víme. Za druhé, chybí i část střeva, která normálně tlumí produkci žaludečních šťáv.

Eliška: Takže žaludek začne produkovat víc kyseliny?

Filip: Přesně. A ta žaludeční hypersekrece celý stav ještě zhoršuje. No a za třetí, kvůli změněné motilitě se snadno přemnoží bakterie, čemuž říkáme SIBO.

Eliška: Rozumím. Takže je to taková nešťastná kombinace, která vede k masivní malabsorpci.

Filip: Přesně tak. A tím jsme vlastně probrali ty nejdůležitější malabsorpční syndromy.

Eliška: Perfektní shrnutí na závěr. Filipe, moc ti děkuji za skvělé vysvětlení. A děkujeme i vám, našim posluchačům, že jste byli s námi. Slyšíme se zase příště!

Filip: Já taky děkuju za pozvání. Mějte se hezky.