Lidové pohádky: Teorie, typologie a význam pro studenty
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Typickými znaky kouzelné pohádky jsou kouzelnost, magičnost a nadpřirozenost. Omezení nadpřirozených jevů na minimum je naopak charakteristické pro realistickou/novelistickou pohádku.
A. Postavy jsou komplexní a v průběhu děje procházejí výraznou psychologickou proměnou.
B. Děj je časově a místně neurčen, často začíná frází „bylo, nebylo“.
C. Pohádky obvykle obsahují ustálenou kompozici a motivy, které se s malými obměnami opakují mezi různými vyprávěními.
D. Základem pohádky je realistické zobrazení světa, přičemž nadpřirozené jevy jsou zcela vyloučeny.
Vysvětlení: Lidová pohádka se vyznačuje tím, že její děj není časově a místně určen (často s úvodní frází „bylo, nebylo“), a má ustálenou kompozici s opakujícími se motivy. Postavy v lidových pohádkách jsou naopak jednoznačné a v průběhu děje se nemění. Základem lidové pohádky je fantastika a podobenství, a často přechází od reality k nadpřirozenému, nikoli pouze realistické zobrazení světa.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Romské pohádky mají blízko k životní realitě. Také vypovídají o vzorcích chování a normách a jsou mírně symbolické, jazykově a stylisticky redukované s potlačenou estetickou funkcí.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Beneš Metod Kulda je v materiálech přímo označen jako nejvýznamnější sběratel moravských pohádek 19. století.
A. Pohádkové vandrování po Čechách
B. Zlatodol pohádek
C. Pohádkové vandrování Moravou
D. Za horama, za doláma
Vysvětlení: Vladimír Hulpach se ve svém díle zaměřoval na adaptace pohádkových a pověsťových příběhů zakotvených v určitém kraji. Jeho sbírky Pohádkové vandrování po Čechách a Pohádkové vandrování Moravou jsou přímými ukázkami těchto regionálních adaptací. Dílo Zlatodol pohádek je od Josefa Štefana Kubína a Za horama, za doláma napsala Helena Lisická.