Klasifikace důkazů v trestním řízení: Průvodce pro studenty
Délka: 1 minut
Úvod do dělení důkazů
Nepoužitelné důkazy
Martin: Okay, tohle jsem vůbec netušil — a myslím, že to musí slyšet všichni. To, jak se dělí důkazy, je vlastně docela logické! Posloucháte Studyfi Podcast.
Tereza: Přesně tak, Martine. První dělení je podle vztahu k obvinění. Máme důkazy usvědčující, které jsou v neprospěch, a ospravedlňující, které jsou v jeho prospěch.
Martin: Jasně. A co když svědek něco viděl na vlastní oči oproti tomu, když o tom jen slyšel?
Tereza: Skvělá otázka! To je dělení na důkazy původní, tedy bezprostřední, a odvozené, tedy zprostředkované. Ty odvozené jsou takové právnické drby.
Martin: Takže v podstatě „jedna paní povídala“?
Tereza: Dá se to tak říct. Pak máme důkazy přímé a nepřímé. Přímý přímo potvrzuje vinu, třeba otisk prstu na zbrani. Nepřímý jen něco naznačuje.
Martin: A může se stát, že je důkaz úplně k ničemu?
Tereza: Ano. To jsou absolutně neúčinné důkazy, získané třeba násilím. Ty soud nikdy nepřipustí.
Martin: A co když je chyba menší?
Tereza: Pak mluvíme o relativně neúčinných důkazech. Tady lze vadu napravit. Třeba když svědek nebyl zbaven mlčenlivosti, ale dodatečně se to zařídí. Pak je důkaz zase ve hře.