Podcast
Román Kateřiny Tučkové „Žítkovské bohyně“ z roku 2012 sleduje osudy výjimečných žen z moravských Kopanic, známých jako bohyně. Dílo se zaměřuje na téma ženské síly, tradice a perzekuce, přičemž hlavní myšlenkou je odkrývání a očištění památky těchto žen, které byly po staletí pronásledovány.
| Literární druh | epika (próza) |
|---|---|
| Žánr | román (historická próza) |
| Literární směr | Není uvedeno |
| Časoprostor | Štítková, Brno; 20. a 21. století |
| Kompozice | prolínání časových linek |
| Vypravěč | ich-forma, posun do er-formy |
| Hlavní postavy | Dora Idesová, Jakub Ides, Terézie Surmenová |
| Téma | životní osud žítkovských bohyní, ženská síla, tradice, perzekuce |
| Motivy | tradice, léčitelství a věštění, pravda a spravedlnost, pronásledování |
Úvod
Žítkovské bohyně je román Kateřiny Tučkové, který se věnuje životním osudům výjimečných žen z moravských Kopanic. Dílo je zasazeno do historického kontextu 20. a 21. století a zkoumá téma ženské síly, tradice a perzekuce.
Román je považován za významné dílo, které čerpá ze skutečných historických událostí a osudů. Tento rozbor se zaměří na jeho literární aspekty, téma, kompozici, jazyk a postavy.
Literární druh a žánr
Dílo Žítkovské bohyně je epika, konkrétně ve formě prózy.
Jedná se o román, který je charakterizován jako historická próza. Román se zaměřuje na život žítkovských „bohyní“ a prolíná se v něm minulost se „současností“.
Procvič si to na kartičkách
10 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem díla je životní osud žítkovských bohyní, žen s léčitelskými a věšteckými schopnostmi z moravského Slovácka.
Hlavní myšlenka spočívá v odkrývání a očištění památky těchto žen, které byly po staletí podezřívány z podvodů a čarodějnictví. Autorčin záměr je rehabilitovat obraz bohyní a ukázat složitost jejich existence a perzekuce v průběhu dějin.
Klíčové motivy:
- Tradice – předávání schopností a vědění z generace na generaci v ženské linii.
- Léčitelství a věštění – praktiky bohyní, které jim zajišťovaly respekt, ale i pronásledování.
- Pravda a spravedlnost – snaha Dory Idesové očistit jméno bohyní a odhalit skryté souvislosti.
- Pronásledování – perzekuce bohyní státními a církevními autoritami.
Kompozice
Dílo nemá specifické členění na kapitoly uvedené ve zdrojích, ale je zmíněno prolínání časových linek. I přes složité prolínání časových linek je vypravování velmi čtivé.
Časoprostor
Děj se odehrává v oblastech Štítková a Brno.
Časové zasazení pokrývá 20. a 21. století, což umožňuje prolínání historických událostí s moderní dobou a osudy hlavní postavy.
Prostředí moravského Slovácka (Štítková) je klíčové pro autentičnost a atmosféru příběhu bohyní, zatímco Brno reprezentuje soudobou realitu a výzkumnou činnost Dory Idesové.
Jazyk a vypravěč
Vypravěč v díle začíná v ich-formě, ale nakonec se posouvá i do er-formy.
Jazykový styl je charakterizován jako spisovná čeština, obohacená o nářečí specifické pro region, kde se děj odehrává. Dále se v textu objevuje řečtina.
Hlavní postavy
- Dora Idesová – hlavní postava románu, etnografka. Je poslední z bohyní, umíněná, nevyrovnaná, osamělá a inteligentní. Její život je úzce spjat s osudy bohyní, po jejichž stopách pátrá, aby očistila jejich jméno a odhalila pravdu o své minulosti.
- Jakub Ides – bratr Dory. Je tělesně postižený a je v péči Dory nebo Hrádka (pravděpodobně pečovatele či instituce).
- Terézie Surmenová – teta Dory a Jakuba, která sama byla bohyní. Je popisována jako moudrá, vyrovnaná, hluboce věřící a pověrčivá, starší bohyně.
- Josefína Mahdalová, Alžběta Baglátová, Gustýna, Magdalena Mlkva – další z bohyní, jejichž osudy jsou součástí příběhu.
Shrnutí děje
Děj románu Žítkovské bohyně sleduje životní osudy výjimečných žen z moravských Kopanic, známých jako bohyně. Ústřední postavou je Dora Idesová, etnografka středního věku, která se zasvětila výzkumu a pochopení fenoménu bohyní.
Bohyně byly ženy z moravského Slovácka, které se věnovaly léčitelství, bylinkářství a věštění budoucnosti. Tato schopnost se dědila z generace na generaci v ženské linii. Dora je poslední z těchto bohyní, avšak přišla o možnost tuto schopnost rozvíjet.
Dora po celý život pátrá po osudech těchto žen, přičemž zjišťuje, že její vlastní osud je s nimi úzce spjat. Jejím cílem je očistit bohyně od podezření z podvodu a pomluvy.
Při svém pátrání Dora odhaluje skutečnosti týkající se jejího vlastního života, které by raději nepoznala. Příběh se vyznačuje složitým prolínáním časových linek, které však čtenáři poskytuje komplexní vhled do historie a osudů bohyní i Dory.