Podcast na Jazyková cvičení a jejich klasifikace ve výuce češtiny

Kapitoly

Mýtus o doplňovačkách

Jak dělíme cvičení?

Od opisu k hlavolamu

Co je ve škole nejčastější?

Budoucnost je v komunikaci

Přepis

Petr: Většina studentů si myslí, že jazyková cvičení jsou jenom o doplňování i/y a koncovek. Ale co když vám řeknu, že to je jen malinký zlomek toho, co se za tím skrývá?

Kristýna: Přesně tak, Petře. Ve skutečnosti je to propracovaný systém, který trénuje mozek na úplně jiné úrovni, než si myslíme. Posloucháte Studyfi Podcast.

Petr: Dobře, tak jaké jsou tedy ty další úrovně? Čekal bych, že cvičení je prostě... cvičení.

Kristýna: Kdepak. Můžeme je dělit podle několika kritérií. Třeba podle toho, v jaké fázi hodiny se používají. Na začátku tě má něco vtáhnout, třeba otázky k textu... a až pak přijde na řadu třeba ta klasická doplňovačka na uvědomění.

Petr: Aha, takže to má nějaký postup. A co dál?

Kristýna: Pak je dělíme podle toho, co po tvém mozku vlastně chceme. Chceme, abys něco analyzoval? Porovnával? Třídil? Nebo zobecňoval? Každá tahle myšlenková operace má svůj typ cvičení.

Petr: Dobře, to zní logicky. Takže opisování vět není jen bezduché psaní?

Kristýna: Určitě ne! Trénuješ si paměť, techniku psaní a učíš se propojovat zvukovou a psanou podobu slova. Ale pak máme mnohem zajímavější typy.

Petr: Jako například?

Kristýna: Třeba cvičení problémová. To jsou v podstatě logické hádanky. Dám ti příklad: Praha, Moskva, Londýn, Temže. Co sem nepatří?

Petr: No, po vteřině přemýšlení... asi Temže? To je řeka, ostatní jsou města.

Kristýna: Bingo! A právě jsi vyřešil problémové cvičení. Vidíš? Není to jen o gramatice, ale i o logice.

Petr: Tak proč mám pocit, že ve škole děláme z 90 % jen ty doplňovačky a diktáty?

Kristýna: To není jen pocit, je to realita. Nejčastější jsou opravdu cvičení pravopisná a morfologická, a z hlediska toho, co dělá žák, vedou právě doplňovací cvičení. Jsou rychlá a snadno se hodnotí.

Petr: Ale asi ne ta nejefektivnější pro skutečné pochopení jazyka, že?

Kristýna: Přesně. Pro aktivní používání jazyka jsou mnohem lepší jiné typy.

Petr: A jaké to jsou? Co by se mělo dělat víc?

Kristýna: Moderní výuka, hlavně na prvním stupni, se snaží o komunikační pojetí. To znamená méně doplňování a více kreativity. Více práce s textem, stylizací a právě těch problémových úloh.

Petr: Takže třeba vymýšlení vlastních vět nebo příběhů?

Kristýna: Přesně tak! Nebo třeba slovotvorba — tvoření úplně nových slov. Učitel dětem ukáže, že nová slova nevznikají jen tak, ale protože je společnost potřebuje. A to je přece super, ne? Učit se jazyk jako živou a tvořivou věc.

Petr: To rozhodně zní zábavněji než doplňování čárek. Díky moc, Kristýno!

Kristýna: Rádo se stalo.