Podcast na J. R. R. Tolkien - Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

Kapitoly

Mýtus o dětské knize

Od jedné věty k legendě

Cesta jako proměna hrdiny

Drak, prsten a další motivy

Vítejte ve Středozemi

Jak se staví příběh

Hlavní postavy na scéně

Jazyk a vypravěčský styl

Symboly a hlubší význam

Profesor a voják

Od pohádky k eposu

Zdroje Středozemě

Otec moderní fantasy

Vypravěč a postavy

Způsoby a promluvy

A co ten verš?

Tolkien proti proudu

Československá stopa

Text jako místo činu

Styly a postupy

Závěrečné shrnutí

Přepis

Natálie: Většina lidí si myslí, že Hobit je jen taková roztomilá pohádka pro děti. Malý chlapík s chlupatýma nohama, draci, trpaslíci… co víc si přát, že?

Matěj: Přesně tak si to představují. Ale ve skutečnosti je to mnohem, mnohem víc. Věděla jsi, že celý ten příběh vznikl z jediné věty, kterou si Tolkien naškrábal na prázdnou stránku studentské písemky, kterou opravoval?

Natálie: Počkat, cože? Takže jeden z největších fantasy příběhů všech dob je vlastně výsledek prokrastinace při opravování testů?

Matěj: V podstatě ano! A ta věta byla: „V jedné díře v zemi žil hobit.“ Z toho se zrodil svět, který je základem celé moderní fantasy. A rozhodně to není jen pro děti. Posloucháte Studyfi Podcast.

Natálie: Tak jo, Matěji, to mě dostalo. Povídej víc. Jak se z jedné věty na studentské písemce stane… Hobit?

Matěj: Tolkien ten příběh původně skutečně vymyslel pro své děti. Ale zároveň do něj vložil celoživotní lásku k mytologii, jazykům a starým příběhům. Kniha vyšla v roce 1937 a měla okamžitý úspěch.

Natálie: A nakladatelé hned chtěli pokračování, že? To je ten slavný Pán prstenů.

Matěj: Přesně. Čekali na něj ale dlouhých čtrnáct let. Hobit je zasazen do Středozemě, Tolkienova neuvěřitelně propracovaného světa, jehož historii a mytologii budoval celý život v díle, které známe jako Silmarillion.

Natálie: Takže to není jen tak nějaký vymyšlený svět. Je to svět s vlastní historií, jazyky…

Matěj: Přesně tak. Hobit je vlastně jen takové malé okénko do obrovského vesmíru. A zároveň je to výraz nostalgie po staré, předindustriální Anglii, kterou Tolkien miloval a viděl ji mizet.

Natálie: Dobře, pojďme k jádru příběhu. Co je tedy hlavním tématem, když to není jen pohádka o dracích?

Matěj: Ústředním tématem je cesta jako proměna. Sledujeme Bilba Pytlíka, pohodlného, spokojeného hobita, který nemá absolutně žádné ambice. Miluje svůj klid, jídlo a dýmku.

Natálie: Zní to jako ideální život, nebudu lhát.

Matěj: Rozhodně! Ale Gandalf ho vytáhne na dobrodružství a Bilbo se vrací jako úplně jiný člověk. Objeví v sobě odvahu a schopnosti, o kterých ani netušil. To je klasický bildungsroman – román o dospívání a formování osobnosti.

Natálie: Takže ta cesta není jen fyzická, ale hlavně vnitřní. Od pohodlí domova k nebezpečí a zpátky.

Matěj: Přesně. A s tím souvisí další témata: chamtivost a její následky, síla přátelství a taky to, že hrdinství nemusí znamenat mávání mečem. Bilbo vítězí hlavně chytrostí a lstí.

Natálie: Když mluvíš o tématech, jaké jsou ty klíčové motivy, které bychom měli u maturity zmínit?

Matěj: Určitě cesta a proměna, to jsme už nakousli. Pak je tu samozřejmě drak Šmak a jeho poklad. To je archetypální motiv, ale Tolkien ho obohacuje o takzvanou „dračí nemoc“ – což je v podstatě metafora pro zničující chamtivost, které podlehne i vůdce trpaslíků Thorin.

Natálie: A co ten slavný prsten? V Hobitovi ještě není tak… zlý, že?

Matěj: Přesně. Tady je to spíš magický předmět, který Bilbovi pomáhá tím, že ho zneviditelní. Ale už tady Tolkien zasel semínko toho, čím se stane v Pánu prstenů – symbolem moci a pokušení. Je to takový předobraz Jednoho prstenu.

Natálie: Super. Ještě něco, co bychom neměli vynechat?

Matěj: Určitě motiv domova versus dobrodružství. Kraj je symbolem bezpečí a pohodlí, zatímco svět venku je nebezpečný, ale zároveň osvobozující. A taky přátelství a loajalita, hlavně mezi Bilbem a trpaslíky, i když to občas skřípe.

Natálie: Pojďme se podívat na ten svět. Zmínil jsi Středozem. Jak si ji máme představit?

Matěj: Středozem je fiktivní kontinent, silně inspirovaný severskou a keltskou mytologií, ale i středověkou Anglií. Tolkien k Hobitovi dokonce sám nakreslil mapy, které jsou součástí knihy. To byla tehdy revoluce!

Natálie: Takže ta mapa není jen nějaký dodatek pro fanoušky, ale součást díla?

Matěj: Přesně tak. Pomáhá ti orientovat se v místech jako Kraj, Temný hvozd nebo Osamělá hora. A má to i symbolický rozměr. Cesta vede ze západu, který symbolizuje bezpečí a civilizaci, na východ, který představuje nebezpečí a divočinu.

Natálie: To je zajímavé. A časově? Kdy se to odehrává?

Matěj: V neurčité mytické minulosti. Tolkien sám říkal, že Středozem je naše Země, ale v pradávné prehistorii. Příběh Hobita se odehrává ve Třetím věku a celá cesta tam a zpět trvá přibližně jeden rok.

Natálie: A jak je ten příběh vlastně vystavěný? Má to nějakou klasickou strukturu?

Matěj: Ano, a je to naprosto ukázková struktura takzvané „hrdinské cesty“. Můžeme si ji rozdělit do čtyř fází. První je výzva a odchod – Gandalf a trpaslíci přijdou do Pytlova dna a Bilbo, i když se mu nechce, se vydá na cestu.

Natálie: Pak přicházejí zkoušky, předpokládám.

Matěj: Přesně tak. To je druhá fáze. Souboj s trolly, zajetí skřety, setkání s Glumem a nalezení prstenu, pavouci v Temném hvozdu… Každá kapitola je v podstatě nová zkouška Bilbovy vynalézavosti.

Natálie: A vrchol? Třetí fáze?

Matěj: To je konfrontace s drakem Šmakem v Osamělé hoře. Bilbovy rozhovory s drakem jsou naprosto geniální. A samozřejmě následná Bitva pěti armád. Je to krize, kde jde o všechno.

Natálie: A poslední fáze je návrat. Není to ale tak jednoduché, že?

Matěj: Vůbec ne. To je čtvrtá fáze. Bilbo se vrací domů, ale zjistí, že ho prohlásili za mrtvého a jeho majetek rozprodávají v aukci. Vrací se sice s pokladem a prstenem, ale hlavně jako jiný hobit. Svět zůstal stejný, ale on se změnil. A to je podstata.

Natálie: Pojďme si projít hlavní postavy. Začneme samozřejmě u Bilba Pytlíka.

Matěj: Bilbo je esencí hobita. Miluje pohodlí, jídlo, klid. Je to takový malý, konzervativní venkovský gentleman. Ale díky kapce dobrodružné krve od své matky z rodu Tůků v sobě nakonec najde nečekané hrdinství. Není to klasický svalovec, vyhrává chytrostí.

Natálie: A pak je tu Gandalf. Ten je v Hobitovi trochu jiný než v Pánu prstenů, že?

Matěj: Ano, tady je spíš takový tajemný průvodce a katalyzátor děje. Pořád někam mizí a objevuje se v tu pravou chvíli. Nechává postavy, aby si poradily samy, jen je tak postrkuje správným směrem.

Natálie: A co vůdce trpaslíků, Thorin Pavéza?

Matěj: Thorin je hrdý, tvrdohlavý a statečný dědic trůnu. Jeho největší slabinou je ale pýcha a hlavně chamtivost. Jakmile se dostane k pokladu, podlehne „dračí nemoci“ a málem způsobí válku. Jeho smíření s Bilbem na smrtelné posteli je jedním z nejsilnějších momentů knihy.

Natálie: A nemůžeme zapomenout na Gluma!

Matěj: To rozhodně ne! Ubohý, znetvořený tvor, který žil stovky let s prstenem v temnotě pod horami. Scéna, kde s Bilbem hrají o život v hádankách, je naprosto ikonická. A je klíčová pro celý pozdější příběh Pána prstenů.

Natálie: Ještě se musíme dotknout jazyka a stylu. Tolkien byl přece jazykovědec, to se muselo projevit.

Matěj: Ohromně. Tolkien používá lehce archaizující, pohádkový jazyk, který čerpá ze staroangličtiny a severských ság. To dává příběhu takový nadčasový, mýtický nádech. Všechna jména mají svůj původ a význam – jména trpaslíků jsou například ze severské básně Dvergatal.

Natálie: A vypravěč je také dost specifický, že? Mluví přímo ke čtenáři.

Matěj: Přesně. Je to er-forma, ale s velmi přátelským, téměř familiárním vypravěčem, který děj komentuje, vtipkuje a oslovuje čtenáře. Cítíš se, jako by ti ten příběh někdo vyprávěl u krbu. To je záměrné navázání na tradici ústního vypravěčství.

Natálie: A co ty písně a básně, které jsou v knize?

Matěj: Ty jsou klíčovou součástí takzvaného „world-buildingu“, tedy budování světa. Trpaslíci zpívají teskné písně o svém ztraceném domově, elfové zase veselé a trochu posměšné popěvky. Každá rasa má svůj styl a ty písně nám o nich hodně prozrazují.

Natálie: Na závěr, pojďme shrnout ty nejdůležitější symboly a figury, které bychom si měli pamatovat.

Matěj: Jasně. Takže prsten – v Hobitovi je to ještě spíš magická pomůcka, ale už je symbolem pokušení. V Pánu prstenů se jeho význam prohloubí v symbol absolutního zla a korupce moci.

Natálie: Drak Šmak?

Matěj: Šmak je dokonalý symbol chamtivosti a pýchy. A jeho poklad je prokletý – způsobuje „dračí nemoc“, která ničí i ušlechtilé postavy jako Thorina.

Natálie: A co Kraj, Bilbův domov?

Matěj: Kraj je symbolem Tolkienovy nostalgie po idylické, nezničené Anglii. Je to symbol bezpečí, domova a míru, který stojí v ostrém kontrastu s divokým a nebezpečným světem venku. Celá Bilbova cesta je pak archetypální hrdinskou cestou, jak ji popsal Joseph Campbell.

Natálie: Takže odchod z ráje, zkoušky v divočině a návrat s nově nabytou moudrostí.

Matěj: Přesně tak. Hobit je mnohem víc než jen pohádka. Je to příběh o dospívání, o boji s vlastními slabostmi a o tom, že i ten nejmenší a nejobyčejnější člověk může změnit svět. To je poselství, které je dnes možná ještě důležitější než v Tolkienově době.

Natálie: Takže to máme hlavní témata a motivy. Ale myslím, že nemůžeme mluvit o Středozemi, aniž bychom se podívali na muže, který to všechno stvořil. Kdo vlastně byl J. R. R. Tolkien?

Matěj: To je skvělá otázka, Natálie. Protože Tolkien nebyl jen tak nějaký spisovatel. Byl to v první řadě akademik. Profesor na Oxfordu, světová kapacita na starou angličtinu a severské jazyky.

Natálie: Takže spíš vědec než autor fantasy?

Matěj: Přesně tak. Jeho denní práce byla editace textů jako *Beowulf*. Ale tady je ten zlomový bod... Zažil první světovou válku. Bojoval v bitvě na Sommě, jedné z nejkrvavějších bitev v historii.

Natálie: To si ani nedokážu představit. To ho muselo hluboce ovlivnit.

Matěj: Naprosto. Přišel tam o téměř všechny své přátele. A právě v lazaretu, když se zotavoval z horečky, začal psát první příběhy. Základy toho, co se později stalo *Silmarillionem*.

Natálie: Počkat, takže nezačal Pánem prstenů? Jak se od toho dostal k hobitům?

Matěj: To byl vlastně docela náhodný skok. *Hobit*, vydaný v roce 1937, byl původně jen příběh pro jeho děti. Ale stal se z něj obrovský hit a nakladatel okamžitě chtěl pokračování.

Natálie: Takže v podstatě dostal za úkol napsat další knihu. Žádný tlak, co?

Matěj: Přesně. A tenhle „domácí úkol“ mu trval dvanáct let. Výsledkem nebyla další dětská knížka, ale epická trilogie *Pán prstenů*. Vydali ji v letech 1954 až 55 a změnila svět.

Natálie: To je neuvěřitelné. Z příběhu na dobrou noc se stala světová senzace.

Matěj: Přesně. A přitom zůstal skromným profesorem v Oxfordu. Jeho život nebyl žádné velké dobrodružství. Byl to hluboce věřící katolík, manžel a otec čtyř dětí.

Natálie: Dobře, takže byl expert na staré jazyky a mýty. Jak moc to ovlivnilo jeho psaní?

Matěj: Ovlivnilo to naprosto všechno. Tohle je na tom to nejlepší. Tolkien nic nevymýšlel na zelené louce. On vlastně „překládal“ staré mýty do nové podoby.

Natálie: Dej mi příklad.

Matěj: Třeba jména trpaslíků v *Hobitovi*. Thorin, Dwalin, Balin... a dokonce i Gandalf... všechna tahle jména pocházejí ze staroseverské básně *Völuspá* ze Starší Eddy.

Natálie: Cože? I Gandalf?

Matěj: Přesně! Gandalf tam znamená něco jako „elf s holí“. A motiv draka, který sedí na pokladu? To je přímo z *Beowulfa*, kterého Tolkien jako akademik studoval a přednášel o něm.

Natálie: Páni. Takže on vlastně jen vzal staré ingredience a uvařil z nich něco nového.

Matěj: Krásně řečeno. On sám tomu říkal „sub-creation“ – pod-tvoření. Netvořil nový svět, ale odhaloval ten, který už v našich mýtech a jazycích dávno existoval.

Natálie: A jaký byl jeho odkaz? Jak změnil literaturu?

Matěj: Spolu se svým přítelem C. S. Lewisem, autorem Narnie, v podstatě založil žánr moderní high fantasy. Patřili do oxfordského kroužku Inklings, kde si navzájem četli a kritizovali svá díla.

Natálie: Bez nich by tenhle žánr neexistoval?

Matěj: Přesně tak. Bez Tolkiena by nebylo Dungeons & Dragons, Warcraft, Hra o trůny nebo Zaklínač. On vytvořil šablonu: propracovaný svět, vlastní jazyky, mapy, detailní historii a mytologii.

Natálie: Takže nejen příběh, ale celý funkční svět.

Matěj: Ano. A to je jeho největší přínos. Ukázal, že fantasy může být komplexní, hluboké a intelektuálně podnětné. To je obrovský posun. Je fascinující, jak se práce jednoho profesora dotkla tolika lidí.

Natálie: To rozhodně je. A když teď známe autora a kontext, je na čase se ponořit hlouběji do samotného Pána prstenů. Začneme tím, jaké postavy tento svět obývají.

Natálie: Takže chápu, že téma a motivy jsou jako ingredience. Ale co z nich dělá ten... příběh?

Matěj: Skvělá otázka! Právě teď se dostáváme k samotnému receptu. A tím je struktura textu a jeho narace.

Natálie: Dobře, kde začneme? U kuchaře? Tedy... vypravěče?

Matěj: Přesně tak! Vypravěč je klíčový. Máme ich-formu, kdy je vypravěč součástí děje, nebo er-formu, kdy stojí mimo a vše sleduje z nadhledu.

Natálie: A ten pak vypráví o postavách, které ten příběh vlastně prožívají, že?

Matěj: Přesně. Postavy jsou srdcem příběhu. Bez nich by to byl jen popis prázdné místnosti, což... nikoho moc nezajímá, pokud tam zrovna nestraší.

Natálie: To je pravda. Takže máme vypravěče a postavy. Co dál?

Matěj: Teď přichází na řadu, jak to celé podat. K tomu slouží vyprávěcí způsoby a typy promluv. Máme přímou řeč, kdy postavy mluví, a nepřímou, kdy jejich slova tlumočí vypravěč.

Natálie: Rozumím. Takže buď slyšíme přímo postavu, nebo nám někdo říká, co řekla.

Matěj: Přesně. A to se kombinuje s vyprávěcími postupy — střídá se popis, vyprávění děje a třeba i úvahy. Tím se udržuje dynamika a čtenář se nenudí.

Natálie: Fajn, to dává smysl u prózy. Ale co poezie? Ta má přece úplně jiná pravidla, ne?

Matěj: Zdá se to tak, ale ve skutečnosti ne. I poezie má pevnou strukturu! Jen místo vět a odstavců pracujeme s verši a slokami.

Natálie: A s rýmem, samozřejmě!

Matěj: Přesně. Rým, rytmus, metrum... to všechno je součást takzvané veršové výstavby. Je to v podstatě hudba pro slova.

Natálie: Takže od vypravěče až po rým, všechno má svůj řád a smysl. To je super vědět. A co jazyk samotný? Jakou roli v tom hrají třeba metafory?

Matěj: To je skvělý most k našemu dalšímu tématu. Jazykové prostředky jsou totiž kořením, které dává textu tu správnou, jedinečnou chuť.

Natálie: Takže Tolkien si nevytvořil jen příběh, ale doslova celý vesmír se vším všudy. Ale napadá mě... co se dělo ve zbytku literárního světa, zatímco on si v Oxfordu kreslil mapy a vymýšlel jazyky?

Matěj: To je skvělá otázka, Natálie. A odpověď je klíčová pro pochopení jeho výjimečnosti. Tolkien byl totiž literární solitér.

Natálie: Solitér? Jakože nezapadal do tehdejších trendů?

Matěj: Přesně tak. Vůbec se neztotožňoval s hlavními proudy meziválečné literatury. Schválně, zkus si představit tu scénu.

Natálie: Dobře, jsem zvědavá.

Matěj: Zatímco Tolkien pomalu spřádá příběh o hobitech, jeho současník v Británii, George Orwell, píše drsné dystopické vize jako *Farma zvířat* a později slavné *1984*. Vedle něj Aldous Huxley vydává *Krásný nový svět*, další temnou vizi budoucnosti.

Natálie: To jsou díla plná kritiky společnosti a strachu z budoucnosti. Naprostý opak útulného Kraje.

Matěj: Přesně! Nebo se podívejme do Ameriky na Ernesta Hemingwaye a takzvanou "ztracenou generaci". Ti psali o deziluzi a traumatech z první světové války. V Německu zase Erich Maria Remarque vydává ikonické *Na západní frontě klid*.

Natálie: Takže skoro všichni řešili následky války, krizi a moderní svět... a Tolkien si jel hobity.

Matěj: Zjednodušeně řečeno, ano. A nemusíme chodit daleko. I u nás v Československu to bylo jiné. Karel Čapek dal světu slovo "robot" a ve svých dílech, jako *Válka s mloky*, varoval před hrozbami moderní doby.

Natálie: A samozřejmě Jaroslav Hašek se *Švejkem*, to je taky úplně jiný vesmír než Středozem.

Matěj: Jistě. Tolkien se vědomě obracel k mýtům a starým příběhům, pryč od problémů 20. století. Chtěl vytvořit něco trvalého, co není jen reakcí na aktuální dění. Jeho jediným blízkým spojencem byl vlastně přítel C. S. Lewis, autor *Letopisů Narnie*.

Natálie: Chápu. Takže když to shrneme, Tolkien šel naprosto proti proudu. Místo aby reflektoval moderní svět, vytvořil si vlastní, starobylý. A právě to ho dělá tak unikátním.

Matěj: Přesně tak. A možná právě tahle jeho jedinečnost je klíčem k tomu, proč jeho dílo tak silně rezonuje dodnes. Což nás vlastně přivádí k jeho neuvěřitelnému odkazu...

Natálie: Tak a máme tu poslední velké téma... analýza neuměleckého textu. Matěji, přiznám se, že tohle téma zní trochu... suše.

Matěj: Možná to zní suše, ale je to vlastně skvělá detektivka. A tu zvládne každý.

Natálie: Detektivka? Tak to mě zajímá. Mám si k maturitě přinést lupu a plášť?

Matěj: To asi nebude potřeba. Ale ten detektivní pohled se hodí. Vždy se ptej na tři základní věci: Kdo text napsal? Pro koho? A hlavně... proč?

Natálie: Takže autor, adresát a účel. To je ta takzvaná komunikační situace, že?

Matěj: Přesně. Hned na začátku tak odhalíš záměr autora. Chce tě informovat, přesvědčit, nebo třeba pobavit? To je první stopa.

Natálie: A co když mám porovnat dva texty?

Matěj: Hledej, co mají společného a v čem se liší. Třeba téma je stejné, ale jeden je pro odborníky a druhý pro širokou veřejnost. Změní se slovník, styl, všechno.

Natálie: Dobře, to dává smysl. A pak přichází na řadu ten slavný funkční styl. Toho je tolik!

Matěj: Není to tak složité. Think of it this way... styl je jako oblečení, které textu dáš. Jinak „oblečeš“ SMSku kamarádovi a jinak žádost o práci.

Natálie: Dobrá metafora. Takže prostě sdělovací styl je jako tepláky, administrativní jako oblek...

Matěj: Přesně tak! A odborný styl je laboratorní plášť. Každý má své typické jazykové prostředky a postupy – jeden informuje, druhý vypráví, třetí argumentuje.

Natálie: Takže je to vlastně skládačka. Komunikační situace, styl, jazyk... všechno to do sebe zapadá.

Matěj: Vidíš, vůbec to není suchá věda. Je to o odhalování souvislostí. A to je přece zábava.

Natálie: Tak to zní o dost líp. Tím jsme vlastně probrali všechno klíčové pro didaktický test i ústní zkoušku. Díky moc, Matěji, za všechny rady.

Matěj: Já děkuju za pozvání. A všem maturantům chci vzkázat – nebojte se toho. Berte to jako výzvu, ne jako hrozbu. Všechny znalosti už máte, teď je jenom prodat.

Natálie: Přesně tak. Za celý Studyfi Podcast vám držíme palce! U maturity hodně štěstí a mějte se krásně.

Matěj: Hodně štěstí!