Podcast na Irena Dousková - Hrdý Budžes

Kapitoly

Kdo je Hrdý Budžes?

Dětský pohled na svět dospělých

Téma a hlavní motivy

Čas, Prostor a Žánr

Postavy a Vztahy

Jazyk Dětského Vypravěče

Kdo je Irena Dousková

Hrdý Budžes a jeho kouzlo

Další velká jména

Závěr a rozloučení

Přepis

Karolína: …a to, jak si malá Helenka poplete „Hrdý buď, žes…” na „Hrdý Budžes”, je prostě geniální!

Adam: Přesně tak! Je to neuvěřitelně vtipné, ale zároveň to dokonale ukazuje tu absurditu celé té doby.

Karolína: Naprosto! Vítejte u Studyfi Podcastu, kde si dnes rozebereme právě Hrdého Budžese od Ireny Douskové.

Adam: Tenhle úryvek je skvělý příklad toho, jak se dá mluvit o vážných věcech s humorem a lehkostí.

Karolína: Tak pojďme na to. Máme tu hlavní hrdinku, Helenku, která chodí do druhé třídy. Je chytrá, ale svět dospělých je pro ni záhadou.

Adam: Přesně. A tenhle úryvek skvěle ukazuje, jak vnímá své okolí. Potká na chodbě učitelku, která se jí ptá na maminku a divadlo.

Karolína: A Helenčina první myšlenka je, že jí učitelka chce sebrat pomeranč, co ukradla v jídelně.

Adam: Ano, to je typická dětská logika. Ale pak se to stočí k něčemu vážnějšímu. Helenčina maminka, herečka, totiž přišla o práci kvůli svým politickým postojům.

Karolína: Což Helenka samozřejmě nechápe. Jen si pro sebe přemýšlí, jestli je ta učitelka „hloupá komunistka“.

Adam: A tady se dostáváme k hlavnímu tématu: kritice komunistického režimu očima dítěte. Helenka nerozumí politice, ale cítí, že je něco špatně.

Karolína: A pak přijde ten zlatý hřeb — Budžes. Neustále slyší recitovat o „Hrdém Budžesovi” a představuje si, že to musí být nějaký statečný indián jako Vinnetou.

Adam: „A Hrdý Budžes vytrval, že neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí!“ Zní to úplně jako z indiánky, že?

Karolína: Úplně! A přitom jde jen o zkomolenou větu „Hrdý buď, žes…“ z nějaké budovatelské básně.

Adam: A to je na tom to geniální. Dousková používá tyhle motivy — recitace, učitelé, divadlo — aby ukázala, jak absurdní a pokřivená ta doba byla.

Karolína: Přesně tak. Ta dětská nevinnost vlastně odhaluje celou tu faleš a přetvářku dospělých. Je to skvělý příklad toho, jak hledat téma a motivy v textu.

Karolína: Super, to dává smysl. A teď se pojďme podívat na ten samotný úryvek. Zní to jako spousta bodů k zapamatování. Adame, jak se v tom neztratit?

Adam: Je to snazší, než se zdá. Začneme časem a prostorem. Děj se odehrává ve škole, pravděpodobně po obědě. Kompozice je chronologická, takže žádné složité skoky v čase.

Karolína: Jednoduché. A co forma a žánr?

Adam: Je to próza, epika. Konkrétně jde o román s autobiografickými prvky. A co je nejdůležitější, máme tu ich-formu. Vypravěčkou je sama hlavní hrdinka, osmiletá Helenka.

Karolína: Takže všechno vidíme jejíma očima. To vysvětluje ten specifický tón.

Adam: Přesně. Hlavní postavy jsou tedy Helenka, zvídavá a všímavá holčička, a její matka Kačenka, herečka a tak trochu rebelka proti režimu. Jejich vztah je dost netypický.

Karolína: Jak to myslíš netypický? Jako že si nerozumí?

Adam: Ne tak docela. Helenka jí třeba říká křestním jménem, ne „mami“. Je to skoro jako vztah kamarádek, i když Kačenka umí být i pěkně tvrdá.

Karolína: To zní zajímavě. A kdo je tam dál?

Adam: Pak je tu učitelka Koláčková, taková ta zvědavá paní učitelka, co strká nos, kam nemá. A další postavy jako partner Pepa nebo babička jen dokreslují ten svět kolem Helenky.

Karolína: Dobře. A teď ten jazyk. Co je na něm to klíčové?

Adam: Klíčová je právě ta ich-forma. Helenka používá hovorová slova jako „pani učitelka“ a nespisovná jako „přemejšlela“ nebo „sympatickej“. To dělá její vnitřní monology naprosto autentické.

Karolína: Takže ten nespisovný jazyk není chyba, ale záměr, aby to znělo jako od skutečného dítěte?

Adam: Přesně tak! Dává nám to přímý vhled do její hlavy. A právě ten pohled dítěte na svět dospělých je na tom to nejzajímavější.

Karolína: To je skvělý postřeh. Takže jazyk tu buduje charakter. A od pohledu dítěte se teď můžeme přesunout k autorce samotné.

Karolína: Tak a od historie se přesouváme do mnohem bližší minulosti, skoro do současnosti. Pojďme na náš poslední dnešní okruh, českou literaturu druhé poloviny dvacátého století.

Adam: Přesně tak. A začneme u autorky, kterou studenti milují pro její humor. Irena Dousková. Což je mimochodem vystudovaná právnička, která se právu nikdy nevěnovala.

Karolína: To je docela odvážné. Místo paragrafů si vybrala psaní. Její díla jsou prý hodně autobiografická.

Adam: Absolutně. A je v nich neuvěřitelná dávka ironie a hlavně pochopení pro psychologii postav. Její původní jméno bylo Freistadtová, takže se v dílech objevuje i téma judaismu.

Karolína: Dobře, pojďme k jejímu nejznámějšímu dílu – Hrdý Budžes. Proč se to tak jmenuje? Kdo je ten Budžes?

Adam: No právě! To je ten vtip. Hlavní hrdinka, malá školačka Helena Součková, si myslí, že Hrdý Budžes je nějaký statečný hrdina. Ale ve skutečnosti je to jen špatně pochopený verš z básně S. K. Neumanna: „Hrdý buď, žes vytrval…“.

Karolína: Aha! Takže celé je to postavené na dětském, naivním pohledu na svět dospělých a dobu socialismu. To je geniální.

Adam: Přesně. Je to vyprávění plné situačního humoru. A i když je kniha zasazená do doby, která už pro vás není moc aktuální, ten pohled je nadčasový. Navíc má volná pokračování, Oněgin byl Rusák a Darda, kde Helena dospívá.

Karolína: A nesmíme zapomenout na divadelní hru s Bárou Hrzánovou. To je naprostá legenda.

Adam: Bezpochyby. Hraje se od roku 2003 a je to fenomenální úspěch. Dramatizaci si dělala sama Dousková, takže to má tu správnou energii.

Karolína: A kdo další formoval současnou českou prózu? Hádám, že musíme zmínit Michala Viewegha.

Adam: Určitě. Je to komerčně nejúspěšnější autor. Jeho Báječná léta pod psa mají podobný motiv jako Budžes – socialismus viděný očima dítěte. Ale pak napsal spoustu dalších bestsellerů jako Účastníci zájezdu nebo Román pro ženy.

Karolína: A co třeba někdo s trochu jiným stylem? Méně humoru, více... temnoty?

Adam: Pak bys měla sáhnout po Miloši Urbanovi. Ten je známý svými moderními gotickými romány. Jeho Hastrman získal Magnesii Literu a je to úplně jiný zážitek.

Karolína: A k tomu Jaroslav Rudiš s Aloisem Nebelem nebo Petra Hůlová a její Paměť mojí babičce... Je toho opravdu hodně.

Adam: Přesně. Současná scéna je opravdu pestrá a každý si najde to své.

Karolína: Takže, abychom to shrnuli. Dnešní literatura často s humorem a ironií nahlíží na naši nedávnou minulost. Autoři jako Dousková nebo Viewegh nám ukazují absurditu doby socialismu dětskýma očima.

Adam: A vedle nich stojí autoři s úplně jiným pohledem, jako třeba Urban nebo Hůlová. Klíčové je, že česká literatura žije a má co nabídnout. Rozhodně se vyplatí ji číst.

Karolína: Super! Adame, moc ti děkuju za dnešní nabitý přehled. Bylo to opět skvělé.

Adam: Já děkuju za pozvání, Karolínko. Bylo mi potěšením.

Karolína: A my děkujeme i vám, naši milí posluchači, že jste s námi u Studyfi Podcastu vydrželi až do konce. U maturity přejeme hodně štěstí a těšíme se zase příště. Mějte se krásně!

Adam: Na shledanou!