Podcast na Interdisciplinární dramatická výchova

Kapitoly

Proces je víc než produkt

Gesamtkunstwerk a vévoda Georg II.

Literatura jako bezpečné zrcadlo

Literatura jako zkratka

Všechny smysly zapojeny

Závěrečné shrnutí

Přepis

Barbora: Takže propojit hudbu, malování a divadlo do jednoho jediného celku? To zní jako naprostý umělecký sen!

Petr: Přesně tak! A přesně o tomhle je dramatická výchova, i když trochu jinak, než bys možná čekala.

Barbora: Vítejte u Studyfi Podcast. Tak jak jinak, Petře? Vždyť umění je přece o finálním výsledku, ne? O hotovém obrazu nebo skvěle odehraném představení.

Petr: To je právě ten častý omyl. V dramatické výchově nejde primárně o dokonalý výstup pro diváky, ale o samotný proces. O prožitek, zkušenost a sebepoznání účastníků. Je to nástroj pro rozvoj osobnosti, ne pro výchovu profesionálních herců.

Barbora: Aha, chápu. Takže umění je vlastně taková posilovna pro duši, ne přehlídkové molo.

Petr: To je skvělá metafora! A tahle myšlenka není vůbec nová. Už v 19. století s podobným nápadem přišel jeden německý vévoda.

Barbora: Vévoda? Čekala bych spíš nějakého umělce nebo pedagoga.

Petr: On byl obojí! Georg II. z Meiningenu. Zavedl pojem Gesamtkunstwerk – jednotné umělecké dílo. Chtěl propojit všechno – hudbu, drama, výpravu – do jednoho komplexního a soudržného celku.

Barbora: A tenhle princip se využívá dodnes? Třeba v českých školách?

Petr: Ten princip ano. Nejsilněji se projevuje při práci s literaturou. Ta je totiž pro dramatickou výchovu naprosto neuvěřitelný zdroj.

Barbora: V jakém smyslu? Jako že si čteme a pak to hrajeme?

Petr: I to, ale hlavně nám nabízí zkušenosti, které sami nemáme. Můžeme si v bezpečí vyzkoušet cizí boty, vcítit se do postav a pochopit jejich motivace. Pomáhá nám to zbavit se takzvaného „bludu jedinečnosti“.

Barbora: „Blud jedinečnosti“? To zní... dost osaměle.

Petr: Přesně. Je to ten pocit „proč se tohle děje jenom mně“. Literatura nám ukáže, že to není pravda. Že naše problémy a radosti jsou univerzální lidskou zkušeností.

Barbora: A to je skvělý přechod k našemu poslednímu dnešnímu tématu! K dramatické výchově ve školství. Ta přece s literaturou úzce souvisí.

Petr: Přesně tak. Literatura je pro ni vlastně takový skvělý pomocník. Učitel nemusí od nuly vymýšlet postavy, prostředí, situace… Všechno už je připravené v knížce.

Barbora: Takže si vezmeme třeba pohádku a prostě ji sehrajeme?

Petr: V podstatě ano, ale jde to mnohem hlouběji. Pomocí různých metod se děti učí chápat, proč postavy jednají tak, jak jednají. Proč byl vlk zlý? Co cítila Karkulka, když šla lesem?

Barbora: Aha, takže místo testu z literární teorie si to prožijí na vlastní kůži. To zní mnohem zábavněji.

Petr: Přesně. A co je nejlepší, na základě toho prožitku pak můžou samy tvořit. Píšou dopisy postavám, vymýšlí jiné konce… Rozvíjí si tak nejen čtenářskou gramotnost, ale i vlastní vyjadřování.

Barbora: Chápu. Takže základem je text. Ale dramatická výchova určitě není jen o mluvení, že?

Petr: Kdepak. Klíčový je i pohyb a práce s tělem. Nejde o to podat herecký výkon pro Oscara, ale o to, aby se děti naučily komunikovat i neverbálně. Třeba pantomima je skvělý nástroj.

Barbora: A co další druhy umění? Zapojuje se třeba i výtvarka nebo hudba?

Petr: Určitě, i když mají spíš pomocnou roli. Z kusu látky se může stát řeka, z papírové krabice hrad. Hudba zase skvěle dokresluje atmosféru a emoce. Všechno to do sebe zapadá.

Barbora: Takže si děti vytvoří vlastní rekvizity, kostýmy… To musí neuvěřitelně podporovat fantazii.

Petr: Přesně tak. Maska nebo jednoduchý kostým pomůže dítěti vstoupit do role a zároveň si od sebe vytvořit zdravý odstup. Není to „já“, je to „postava“.

Barbora: Takže když to shrneme, dramatická výchova není jen nějaký divadelní kroužek. Je to komplexní metoda učení, která propojuje literaturu, pohyb, hudbu i výtvarné umění.

Petr: Ano. Je to celostní přístup, který odpovídá přirozenému dětskému způsobu objevování světa. Zvlášť v předškolním a mladším školním věku je to naprosto klíčové pro rozvoj osobnosti.

Barbora: Petře, moc ti děkuju za dnešní nabitý rozhovor. Bylo to opět skvělé a myslím, že jsme si odnesli spoustu podnětů k zamyšlení.

Petr: Já taky děkuju za pozvání, Báro. Bylo mi potěšením.

Barbora: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Doufáme, že se vám dnešní epizoda Studyfi Podcastu líbila a uslyšíme se zase příště. Mějte se krásně!

Petr: Na slyšenou.