Podcast na Integrace žáků s odlišným mateřským jazykem

Kapitoly

Kdo je žák s OMJ?

Začlenění do školy

Hodnocení a kreativní metody

Podpora a užitečné zdroje

Přepis

Lukáš: …počkat, takže to, že je někdo „žák s odlišným mateřským jazykem“, automaticky neznamená, že je cizinec? To mi úplně mění pohled na věc.

Barbora: Přesně tak! A to je hned na začátku strašně důležité rozlišit. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na zoubek právě češtině pro tyto žáky.

Lukáš: Tak to pojďme rozebrat. Co je tedy ten klíčový rozdíl?

Barbora: Klíčové je rozlišit tři pojmy. Mateřský jazyk, L1, je ten, do kterého jsme se narodili. Pak je cizí jazyk, který se učíme třeba jen pro základní komunikaci na dovolené.

Lukáš: Jasně, jako moje školní němčina.

Barbora: Přesně. Ale pak je tu druhý jazyk, L2. Ten se učíme pro každodenní fungování v jinojazyčném prostředí. A právě to je čeština pro žáky s odlišným mateřským jazykem, zkráceně OMJ.

Lukáš: A ten žák s OMJ nemusí být cizinec?

Barbora: Nemusí. A naopak — žák, který neumí dobře česky, nemusí být nutně žák s OMJ. Podle toho se pak liší i nároky na podporu.

Lukáš: Dobře, takže do školy přijde takový žák. Co se děje dál? Jak se začlení?

Barbora: První krok je zařazení do ročníku. Obvykle se zařazuje o ročník níž, aby měl čas jazyk dohnat. Což se ale někdy nelíbí rodičům.

Lukáš: To chápu. Spolupráce s rodiči musí být asi oříšek.

Barbora: Je to klíčové. Důležité je jim vše dobře vysvětlit, třeba i s tlumočníkem, kterého může zajistit Národní pedagogický institut, neboli NPI.

Lukáš: A co škola? Má nějaké speciální nástroje?

Barbora: Určitě. Nově příchozí žáci mají nárok na bezplatný kurz češtiny. A hlavně má škola k ruce takzvaného adaptačního koordinátora. To je člověk, který pomáhá se vším — s kolektivem, pravidly, komunikací.

Lukáš: Super. A jak učitel vlastně zjistí, jak dobře ten žák česky umí? Existuje na to nějaká stupnice?

Barbora: Ano, používá se evropský referenční rámec, SERR, který má úrovně od A1 po B2. Zajímavé je, že žáci mají často nerovnoměrné dovednosti. Třeba skvěle rozumí, ale bojují se psaním.

Lukáš: Takže se hodnotí každá dovednost zvlášť? Porozumění, mluvení, psaní…

Barbora: Přesně tak. A při výuce se dají použít i metody ze speciální pedagogiky. Třeba když žák nerozlišuje délku samohlásek, může mu pomoct bzučák.

Lukáš: Bzučák? Jako vážně?

Barbora: Jo! A na rozlišení měkkých a tvrdých souhlásek se zase používá hmat. Žák si osahá něco tvrdého u „dy, ty, ny“ a něco měkkého u „di, ti, ni“.

Lukáš: Takže když se učím vyslovit „ď“, mám si u toho hladit třeba… plyšáka?

Barbora: Třeba! Fantazii se meze nekladou. Cílem je, aby si to spojil s fyzickým vjemem.

Lukáš: To je geniální. A jak je to s oficiální podporou? Co když učitel potřebuje víc než jen plyšáky?

Barbora: Od roku 2012 mají žáci s OMJ nárok na podpůrná opatření. Ideální je návštěva poradny, která vystaví posudek. Bez něj může škola aplikovat jen první stupeň podpory.

Lukáš: A co je takovým hlavním nástrojem učitele?

Barbora: Plán jazykové podpory. Je důležité, aby na jeho tvorbě spolupracoval i sám žák a věděl, co se po něm chce. Po půl roce se plán vyhodnotí.

Lukáš: A kde můžou učitelé nebo i studenti najít materiály? Nějaké weby nebo učebnice?

Barbora: Rozhodně. Pro menší děti jsou skvělé učebnice Domino nebo Česky raz dva. Pro učitele a rodiče je pak skvělý web inkluzivniskola.cz, kde jsou pracovní listy na všechna možná témata. A pak samozřejmě organizace jako META nebo přímo NPI.

Lukáš: Skvělé. Takže shrnuto: klíčem je správně identifikovat potřeby žáka, spolupracovat s rodiči a využívat kreativní metody i dostupné zdroje.

Barbora: Naprosto přesně. Individuální přístup a pozitivní motivace dělají zázraky.

Lukáš: Barboro, moc děkuji za skvělý přehled. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a těšíme se zase příště.

Barbora: Mějte se hezky!