Shrnutí na Dějiny hudby 20. století

## Úvod Hudba 20. století přinesla radikální změny v tom, jak skladatelé organizovali tónový materiál, rytmus, dynamiku a barvu. Tento text se zaměřuje na hlavní **kompoziční techniky** používané v průběhu století: atonalitu (volnou i organizovanou), dodekafonii (dvanáctitónovou techniku) a seriální (multiseriální) techniku. Cílem je vysvětlit principy, ukázat praktické příklady a porovnat techniky tak, aby student bez prezenční výuky dokázal principy pochopit a rozpoznat je v notovém záznamu nebo nahrávce. ## Základní pojmy > Atonalita: způsob organizace tónových výšek bez tonálního centra a bez tradičních funkčních vztahů. > Dodekafonie (dvanáctitónová technika): metoda, která zpracovává všechny tóny chromatické stupnice jako rovnocenné prvky pomocí dvanáctitónové řady, kterou lze transponovat a variantovat. > Seriální (multiseriální) technika: rozšíření seriální organizace na jiné parametry hudby než pouze výšku, například délku, dynamiku, barvu či artikulaci. ## 1) Atonalita – přehled a principy ### 1.1 Co znamená atonalita - Atonalita odstraňuje centrální tón (toniku) a tradiční funkční harmonii. - Melodie a harmonie už nejsou budovány podle terciového systému. - Výsledkem může být zvuk, který působí „bezútěšně“, dramaticky nebo expresivně. ### 1.2 Typické znaky atonální hudby - akordy stavěné jinak než po terciích - odmítání klasického metrického rytmu a pravidelné periodicity - náhlé dynamické kontrasty a silné agogické změny - neobvyklé využití nástrojových rejstříků a technik - ve vokální hudbě užití mluveného zpěvu (Sprechgesang / mluvený zpěv) Did you know that atonalita často zdůrazňuje expresivní obsah hudby více než estetiku "krásy"? ## 2) Dodekafonie (dvanáctitónová technika) ### 2.1 Základní myšlenka - Základní prvek je dvanáctitónová řada, ve které se každý z 12 tónů chromatické stupnice vyskytuje právě jednou. - Cílem je zabránit jakémukoli tónu v převládnutí jako tonika. > Pravidla pro dodekafonickou řadu: řada nesmí být totožná s chromatickou stupnicí či kvartovým/kvintovým kruhem; každý tón se v řadě vyskytuje pouze jednou; řada má kompoziční plán a charakteristické intervaly; řada by neměla přesahovat příliš velké rozsahy; je vhodné střídat malé a větší kroky apod. ### 2.2 Varianty řady - Základní tvar (Z) - Inverze (I) – horizontální zrcadlový odraz - R (R) – převrácení (zpětné notování základního tvaru) - Inverze R (IR) – inverze zpětně notovaná - Transpozice: každý z tvarů lze transponovat do libovolného tónu chromatické stupnice (obvykle do 11 dalších pozic) Tabulka: základní transformación řady | Tvar | Popis | | --- | --- | | Z | základní tvar řady | | I | inverze (zrcadlové obrácení) | | R | retrográdní (zpětné) | | IR | inverze retrográdní | ### 2.3 Pravidla a praktické poznámky - Řada může být používána jako motivický a harmonický základ. - Některé školy připouštějí opakování tónu dříve, než je řada „vyčerpána“, pokud to slouží hudebnímu smyslu. - V praxi se často používají i menší modifikace (opakováním oktávy, trylkem apod.). Fun fact: Použití dvanáctitónové řady umožňuje skladateli vytvořit složité kontrapunkty, aniž by se vrátil k tradičnímu tonálnímu zřetelnému centru. ## 3) Seriální (multiseriální) technika ### 3.1 Princip - Seriální technika rozšiřuje princip pořadí (serie) na jiné hudební parametry: délky not, dynamiku, artikulaci, polohy v oktávách, barvu nástrojů, tempové a metrické změny. - Cílem je úplná (=totální) organizace hudebních složek. ### 3.2 Příklady sérií - Série dynamických stupňů: $pp$, $mf$, $f$, $ff$ nebo $mf$, $ppp$, $p$, $mf$, $f$ - Série nástrojových barev: flétno–klarinetová, hobojo–fagotová, trubka–pozounová, housle–violoncello - Série způsobů hry: $sfz$, normálně, pizzicato, arco - Série oktávových poloh: velká, malá, jednočárkovaná, dvoučárkovaná - Série tempových změn: accel., meno mosso, allargando; konkrétní tempo může být $=120$, $100$, $80$, $40$ ### 3.3 Pracování serií v praxi - Série nemusí vždy korelovat jeden na jeden s jednotlivými tóny;