Shrnutí na Dějiny hudby 20. století
Dějiny hudby 20. století: Styly, osobnosti a vývoj | Shrnutí pro studenty
Úvod
Hudba 20. století přinesla radikální změny v tom, jak skladatelé organizovali tónový materiál, rytmus, dynamiku a barvu. Tento text se zaměřuje na hlavní kompoziční techniky používané v průběhu století: atonalitu (volnou i organizovanou), dodekafonii (dvanáctitónovou techniku) a seriální (multiseriální) techniku. Cílem je vysvětlit principy, ukázat praktické příklady a porovnat techniky tak, aby student bez prezenční výuky dokázal principy pochopit a rozpoznat je v notovém záznamu nebo nahrávce.
Základní pojmy
Atonalita: způsob organizace tónových výšek bez tonálního centra a bez tradičních funkčních vztahů.
Dodekafonie (dvanáctitónová technika): metoda, která zpracovává všechny tóny chromatické stupnice jako rovnocenné prvky pomocí dvanáctitónové řady, kterou lze transponovat a variantovat.
Seriální (multiseriální) technika: rozšíření seriální organizace na jiné parametry hudby než pouze výšku, například délku, dynamiku, barvu či artikulaci.
1) Atonalita – přehled a principy
1.1 Co znamená atonalita
- Atonalita odstraňuje centrální tón (toniku) a tradiční funkční harmonii.
- Melodie a harmonie už nejsou budovány podle terciového systému.
- Výsledkem může být zvuk, který působí „bezútěšně“, dramaticky nebo expresivně.
1.2 Typické znaky atonální hudby
- akordy stavěné jinak než po terciích
- odmítání klasického metrického rytmu a pravidelné periodicity
- náhlé dynamické kontrasty a silné agogické změny
- neobvyklé využití nástrojových rejstříků a technik
- ve vokální hudbě užití mluveného zpěvu (Sprechgesang / mluvený zpěv)
2) Dodekafonie (dvanáctitónová technika)
2.1 Základní myšlenka
- Základní prvek je dvanáctitónová řada, ve které se každý z 12 tónů chromatické stupnice vyskytuje právě jednou.
- Cílem je zabránit jakémukoli tónu v převládnutí jako tonika.
Pravidla pro dodekafonickou řadu: řada nesmí být totožná s chromatickou stupnicí či kvartovým/kvintovým kruhem; každý tón se v řadě vyskytuje pouze jednou; řada má kompoziční plán a charakteristické intervaly; řada by neměla přesahovat příliš velké rozsahy; je vhodné střídat malé a větší kroky apod.
2.2 Varianty řady
- Základní tvar (Z)
- Inverze (I) – horizontální zrcadlový odraz
- R (R) – převrácení (zpětné notování základního tvaru)
- Inverze R (IR) – inverze zpětně notovaná
- Transpozice: každý z tvarů lze transponovat do libovolného tónu chromatické stupnice (obvykle do 11 dalších pozic)
Tabulka: základní transformación řady
| Tvar | Popis |
|---|---|
| Z | základní tvar řady |
| I | inverze (zrcadlové obrácení) |
| R | retrográdní (zpětné) |
| IR | inverze retrográdní |
2.3 Pravidla a praktické poznámky
- Řada může být používána jako motivický a harmonický základ.
- Některé školy připouštějí opakování tónu dříve, než je řada „vyčerpána“, pokud to slouží hudebnímu smyslu.
- V praxi se často používají i menší modifikace (opakováním oktávy, trylkem apod.).
3) Seriální (multiseriální) technika
3.1 Princip
- Seriální technika rozšiřuje princip pořadí (serie) na jiné hudební parametry: délky not, dynamiku, artikulaci, polohy v oktávách, barvu nástrojů, tempové a metrické změny.
- Cílem je úplná (=totální) organizace hudebních složek.
3.2 Příklady sérií
- Série dynamických stupňů: $pp$, $mf$, $f$, $ff$ nebo $mf$, $ppp$, $p$, $mf$, $f$
- Série nástrojových barev: flétno–klarinetová, hobojo–fagotová, trubka–pozounová, housle–violoncello
- Série způsobů hry: $sfz$, normálně, pizzicato, arco
- Série oktávových poloh: velká, malá, jednočárkovaná, dvoučárkovaná
- Série tempových změn: accel., meno mosso, allargando; konkrétní tempo může být $=120$, $100$, $80$, $40$
3.3 Pracování serií v praxi
- Série nemusí vždy korelovat jeden na jeden s jednotlivými tóny;
Zaregistruj se pro celé shrnutíUž máš účet? Přihlásit se
Kompoziční techniky 20. století
Klíčová slova: Hudba 20. století – dějiny a periodizace, Hudba 20. století – styly a směry, Hudba 20. století – kompoziční techniky, Individuální skladatelé – Schönberg, Skladatelé moderní a 20. století, Francouzská hudba, Ruská a sovětská hudba - Stravinskij, Individuální skladatelé – Hindemith, Individuální skladatelé – Bartók, Ruská a sovětská hudba - Prokofjev, Ruská a sovětská hudba - Šostakovič, Středoevropská a východoevropská hudba, Obecní skladatelé a jejich díla, Individuální skladatelé – Britten, Americká hudba, Česká hudba 20. století, Česká hudba - Janáček, Česká hudba - skladatelé a díla
Klíčové pojmy: Atonalita = žádné tonální centrum, Dodekafonie používá 12tónovou řadu bez opakování tónu, Řadu lze variantovat: Z, I, R, IR a transponovat, Pravidla řady zahrnují unikátnost tónů a plánování intervalů, Seriální technika organizuje i dynamiku, délky, barvu a artikulaci, Totální serialismus = organizace všech hudebních parametrů, Analýza: hledejte opakování motivů v transpozicích, Praktický úkol: sestavte vlastní 12tónovou řadu, Řady se často používají motivicky i harmonicky, Volná atonalita není totéž co prostá disonance