Blízký východ mezi světovými válkami představuje fascinující, avšak komplikované období plné proměn, bojů za nezávislost a formování moderních států. Studenti, kteří se zajímají o historii nebo se připravují na maturitu, najdou v tomto rozboru klíčové události, významné osobnosti a dynamiku regionu, ovlivněnou koloniálními mocnostmi i rostoucími nacionalistickými hnutími. Pojďme se ponořit do komplexní historie Blízkého východu v letech 1918-1939.
TL;DR – Stručné shrnutí Blízkého východu mezi světovými válkami
Období mezi světovými válkami na Blízkém východě bylo ve znamení rozpadu Osmanské říše a vzniku nových států pod mandátní správou Británie a Francie. Tyto mocnosti do značné míry určovaly politický vývoj regionu. Zatímco Irák získal nominální nezávislost v roce 1932, Sýrie a Libanon zůstaly pod francouzským vlivem. Na Arabském poloostrově probíhala konsolidace moci rodu Saúdů, což vedlo ke vzniku Saúdské Arábie. Palestina se stala kolbištěm arabsko-židovského konfliktu a Egypt získal formální nezávislost s přetrvávajícím britským vlivem. Celý region byl svědkem silných nacionalistických, protikoloniálních a někdy i radikálních hnutí.
Blízký východ mezi světovými válkami: Mandáty a cesta k nezávislosti
Po první světové válce převzaly kontrolu nad většinou arabských území bývalé Osmanské říše Británie a Francie prostřednictvím mandátního systému Společnosti národů. To vedlo k vlně odporu a snah o nezávislost, které formovaly geopolitickou mapu regionu.
Irák: Království pod britským dohledem
Irák byl v letech 1921 až 1932 Královstvím pod britským mandátem. Britská nadvláda však narazila na silný odpor. Irácké povstání v roce 1920 bylo zaměřeno přímo proti britské nadvládě, což dokládá intenzitu nacionalistických nálad. Britské úřady nakonec uznaly potřebu ustupovat a 3. října 1932 Irák vyhlásil nezávislost. Klíčovou postavou tohoto období byl král Fajsal, který v Iráku vládl v letech 1921 až 1933.
Sýrie a Libanon pod francouzskou správou
Na rozdíl od Iráku, Sýrie a Libanon byly v meziválečném období pod správou Francie, rovněž jako mandát Společnosti národů. Francouzská kontrola zde byla také provázena odporem. V čele syrského povstání v letech 1925 až 1927 stál Sultán al-Atráš, který se stal symbolem boje za syrskou nezávislost. V Libanonu byla v roce 1926 přijata ústava, která stanovila, že prezidentem měl být Maronita, což odráželo složitou náboženskou a politickou strukturu země. V regionu se také objevila Falanga, libanonská nacionalistická, převážně křesťanská strana. V roce 1939 navíc Turecko obsadilo Hataj s tichým souhlasem Francie, což ukázalo na nestabilitu hranic a mocenské hry v regionu.
Arabský poloostrov: Vznik Saúdské Arábie
Arabský poloostrov zažil v meziválečném období významnou konsolidaci moci. Zde se utvářel nový stát, který dnes známe jako Saúdskou Arábii.
- Husajn al-Hášimí byl uznán Brity za krále Hidžázu.
- V roce 1926 se však králem Hidžázu a Nadždu prohlašuje Abdalazíz Ibn Saud, zakladatel moderní Saúdské Arábie.
- V rámci tohoto konfliktu byla Mekka dobyta a vypleněna, což podtrhlo brutální povahu sjednocování území.
- Důležitou silou v tomto procesu byli Ichwán, radikální wahhábistické kmeny napodobující život prvních muslimů, které tvořily páteř Ibn Saúdovy armády.
Palestina: Kolbiště sionismu a arabského odporu
Palestina se stala místem intenzivního konfliktu mezi rostoucím sionistickým hnutím a arabským nacionalismem. Británie zde měla mandát a snažila se balancovat mezi oběma stranami, často neúspěšně.
- Hadždž Amín al-Husajní byl Velký jeruzalémský muftí a vůdčí postava odporu proti sionismu.
- Zajímavostí je dohoda Weizmann-Fajsal z 3. ledna 1919, jejíž podstatou byla Fajsalova podpora sionismu výměnou za Weizmannovu podporu arabského státu v Sýrii i proti vůli Francie. Tato dohoda však nikdy nebyla plně realizována.
- V rámci sionistického hnutí se objevil revizionistický sionismus, který prosazoval revizi majoritního proudu sionismu pod vedením Ch. Weizmanna a Davida Ben Guriona, často s militantnějšími postoji.
- Britská politika se pokoušela regulovat imigraci, což vedlo k vydání tzv. MacDonaldovy bílé knihy, která omezovala židovskou migraci do Palestiny.
- Na ochranu židovských osad vznikla obranná organizace Hagana.
Egypt: Formální nezávislost s britským vlivem
Egypt získal formální nezávislost poměrně brzy. Od 22. února 1922 se stal formálně nezávislým královstvím pod silným britským vlivem. Tento vliv se projevoval především v oblasti zahraniční politiky a obrany.
- Klíčovou politickou silou v Egyptě bylo hnutí/strana Wafd, které vzniklo jako delegace egyptských politiků k britskému vysokému komisaři v Egyptě s požadavkem na plnou nezávislost.
- Hlavní postavou hnutí Wafd byl Sa‘d Zaghlúl.
- Vládnoucím panovníkem v letech 1922 až 1936 byl král Fu'ad I.
- Je důležité poznamenat, že z organizací působících v meziválečném období Muslimské bratrstvo neprojevovalo inklinaci k fašismu.
Zajordánsko: Vznik hašimovského emirátu
Na východ od řeky Jordán se formovalo Zajordánsko. Jeho vývoj byl rovněž spjat s britským mandátem.
- Zajordánským emírem byl Abdalláh.
- Anglo-jordánskou dohodou z roku 1928 Zajordánsko získalo nominální nezávislost pod podmínkou britské vojenské přítomnosti.
- Plné nezávislé Hášimovské království Zajordánsko bylo vyhlášeno až v roce 1946.
Klíčové postavy a panovníci Blízkého východu
Několik významných osobností a dynastií utvářelo osud Blízkého východu v meziválečném období:
- Egypt (1922 - 1936): Král Fu'ad I.
- Irák (1921 - 1933): Král Fajsal
- Zajordánsko (1921 - 1946): Emír Abdalláh
- Abdalazíz Ibn Saud: Král Hidžázu a Nadždu, sjednotitel Saúdské Arábie.
- Hadždž Amín al-Husajní: Velký jeruzalémský muftí a vůdce arabského odporu v Palestině.
- Sa‘d Zaghlúl: Hlavní postava egyptského hnutí Wafd.
- Sultán al-Atráš: Vůdce syrského povstání.
Často kladené otázky o Blízkém východě mezi světovými válkami
Co znamenal britský a francouzský mandát na Blízkém východě?
Britský a francouzský mandát znamenal, že Společnost národů svěřila správu nad bývalými územími Osmanské říše těmto mocnostem. Cílem bylo připravit tyto oblasti na budoucí nezávislost, ale v praxi to často vedlo k přímé koloniální správě a využití místních zdrojů a pozic.
Proč bylo období mezi světovými válkami tak turbulentní?
Turbulentní povaha období byla způsobena několika faktory: rozpadem Osmanské říše, střetem koloniálních zájmů s rostoucím arabským nacionalismem, vznikem sionistického hnutí a místními povstáními proti mandátním mocnostem. To vše vytvářelo složitou mozaiku konfliktů a politických změn.
Kdo byli nejvýznamnější panovníci a vůdci tohoto období?
Mezi klíčové postavy patřili král Fajsal v Iráku, emír Abdalláh v Zajordánsku, král Fu'ad I. v Egyptě, Abdalazíz Ibn Saud na Arabském poloostrově, Hadždž Amín al-Husajní v Palestině a Sa‘d Zaghlúl v Egyptě. Každý z nich hrál zásadní roli ve formování moderního Blízkého východu.
Jaké byly hlavní konflikty v Palestině?
V Palestině dominoval konflikt mezi arabským obyvatelstvem a sionistickým hnutím, podporovaným židovskou imigrací. Vznikaly organizace jako Hagana na ochranu židovských osad, a britská správa se snažila situaci regulovat, například MacDonaldovou bílou knihou omezující imigraci. Odpor proti sionismu vedl Hadždž Amín al-Husajní.
Co byla MacDonaldova bílá kniha?
MacDonaldova bílá kniha byl britský dokument z roku 1939, který omezoval židovskou migraci do Palestiny a nákupy půdy Židy. Cílem bylo zmírnit arabský odpor a vyvážit požadavky obou komunit, ačkoliv se setkal s kritikou z obou stran.