Podcast
„Čarodějky ze Salemu“ Arthura Millera z roku 1953 je drama, které alegoricky zpracovává čarodějnické procesy v Salemu z roku 1692. Dílo kritizuje mccarthismus 50. let v USA, poukazuje na nebezpečí davové psychózy, fanatismu a zneužití moci. Záměrem autora bylo varovat před totalitními tendencemi a zdůraznit důležitost individuální morální integrity.
| Literární druh | drama |
|---|---|
| Žánr | tragédie, historické drama, alegorické drama |
| Literární směr | Není uvedeno |
| Časoprostor | puritánská osada Salem, Massachusetts, jaro a podzim 1692 |
| Kompozice | čtyř dějství (aktů), chronologický děj se stupňujícím napětím |
| Forma (dějství, výstupy) | 4 dějství |
| Hlavní postavy | John Proctor, Elizabeth Proctorová, Abigail Williamsová, Reverend Parris, Reverend John Hale, Zástupce guvernéra Danforth |
| Téma | čarodějnické procesy v Salemu jako metafora pro masovou hysterii a nespravedlnost |
| Motivy | hysterie, davová psychóza, spravedlnost, integrita, svědomí, náboženský fanatismus, pomsta, závist |
Úvod
Čarodějky ze Salemu je drama Arthura Millera inspirované čarodějnickými procesy v Salemu z roku 1692. Dílo je silnou alegorií na mccarthismus 50. let 20. století v USA, kritizující davovou psychózu, fanatismus a zneužití moci. Tento rozbor se zaměřuje na hloubkovou analýzu literárních, tematických a kompozičních aspektů hry.
Hra vznikla v roce 1953 a byla reakcí na politické „hony na čarodějnice“ zaměřené na údajné komunisty v Americe, kdy byli lidé bezdůvodně obviňováni a nuceni k udávání. Sám Arthur Miller byl v té době vyšetřován. Dílo tak slouží jako varování před nebezpečím totalitních tendencí a obhajobou svobody svědomí. V češtině je dílo známo také pod názvy „Hon na čarodějnice“ nebo „Zkouška ohněm“.
Literární druh a žánr
Čarodějky ze Salemu spadají do literárního druhu drama, jehož forma je próza, určená k jevištnímu provedení.
Žánrově se jedná o:
- Tragédii: Hlavní hrdina John Proctor a mnoho dalších nevinných postav umírá v důsledku nespravedlivého obvinění a neústupnosti systému.
- Historické drama: Čerpá ze skutečných událostí čarodějnických procesů v Salemu v roce 1692.
- Alegorické drama: Historický kontext slouží jako metafora pro vyjádření aktuálních společenských a politických problémů, konkrétně mccarthismu.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem hry jsou čarodějnické procesy v Salemu, které Miller využívá jako metaforu pro masovou hysterii a nespravedlnost. Dílo zkoumá, jak strach, náboženský fanatismus a osobní zášť mohou vést k tragickým důsledkům.
Klíčové myšlenky:
- Nebezpečí dogmatismu a absolutní víry v autoritu, která odmítá pochybnosti a kritické myšlení.
- Důležitost individuální morální integrity a svědomí tváří v tvář nátlaku společnosti.
- Způsob, jakým se lidé pod vlivem strachu a manipulace vzdávají svobody a podléhají davové psychóze, což vede k ničení životů nevinných.
Záměrem autora Arthura Millera bylo kritizovat mccarthismus a poukázat na paralely mezi historickými událostmi v Salemu a politickými „hony na čarodějnice“ v jeho době. Miller chtěl varovat před totalitními tendencemi, obhajovat svobodu myšlení a svědomí a prozkoumat, jak se lidé chovají v extrémních situacích, kdy je ohrožen jejich život a čest.
Klíčové motivy:
- Hysterie a davová psychóza: Šíření iracionálního strachu a obviňování, které ovlivní celou komunitu.
- Spravedlnost a nespravedlnost: Zkoumání pokřiveného soudního systému a morálního úpadku.
- Integrita a svědomí: Boj jednotlivce za pravdu a osobní čest proti lžím a nátlaku.
- Náboženský fanatismus: Negativní dopady přísného dogmatismu a náboženské netolerance.
- Pomsta a závist: Osobní motivy, které jsou zneužity k rozpoutání obvinění.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
45 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Hra Čarodějky ze Salemu je rozdělena do čtyř dějství (aktů). Děj se odehrává chronologicky, přičemž každé dějství se odehrává v jiné lokaci a časovém intervalu.
- Děj se postupně stupňuje od počátečních obvinění a šíření hysterie (první a druhé dějství).
- Pokračuje přes vrcholný soudní proces, kde se John Proctor snaží odhalit pravdu (třetí dějství).
- Končí závěrečným dějstvím ve vězení, kde se rozhoduje o osudu posledních odsouzených.
Dramatické napětí je budováno skrze dialogy, konflikty mezi postavami a neúprosný postup soudního aparátu. Každé dějství končí silným dramatickým momentem, který posouvá děj kupředu a zvyšuje pocit beznaděje a nespravedlnosti.
Časoprostor
Děj hry Čarodějky ze Salemu se odehrává na jaře a na podzim roku 1692.
Prostředí je puritánská osada Salem na východním pobřeží Massachusetts v Nové Anglii.
Charakteristika prostředí:
- Přísná náboženská morálka.
- Silná víra v Boha i ďábla.
- Strach z divočiny a domorodých Indiánů, což vytváří živnou půdu pro pověry a hysterii.
Konkrétní místa děje zahrnují dům reverenda Parrise, dům farmáře Johna Proctora a soudní síň, která se později stává i vězením. Atmosféra je od počátku napjatá, plná podezření a strachu, který postupně přerůstá v masovou psychózu.
Jazyk a vypravěč
Jazyk hry Čarodějky ze Salemu je typický pro drama, převážně dialogický. Arthur Miller používá jazyk, který evokuje 17. století, s formálními a občas archaickými prvky, aby dodal hře autenticitu a dobovou atmosféru. V řeči puritánů se často objevují biblické odkazy a moralizující tón.
V dramatu není explicitní vypravěč; děj se odvíjí přímo skrze jednání a rozhovory postav. Autor však v úvodních poznámkách k postavám a scénám poskytuje důležité informace o jejich charakterech, motivacích a historickém kontextu, což funguje jako autorský komentář a pomáhá čtenáři lépe pochopit pozadí děje.
Hlavní postavy
- John Proctor: Čestný a silný farmář, který si uvědomuje své chyby (nevěra s Abigail), ale snaží se žít podle svého svědomí. Stává se symbolem odporu proti nespravedlnosti a bojuje za pravdu a svou čest. Jeho vnitřní boj o zachování integrity je ústředním motivem hry.
- Elizabeth Proctorová: Johnova manželka. Zpočátku působí chladně kvůli Johnově nevěře, ale je to spravedlivá, morální a silná žena. Její láska k Johnovi a schopnost odpustit se projevuje v závěru hry.
- Abigail Williamsová: Sedmnáctiletá neteř reverenda Parrise a bývalá služebná u Proctorových. Je zamilovaná do Johna Proctora a touží po pomstě Elizabeth. Je manipulativní, mstivá a bezohledná, stává se hlavní hybnou silou čarodějnických procesů a vůdkyní „obviňujících“ dívek.
- Reverend Parris: Místní farář a otec Betty. Je sebestředný, úzkostlivě dbá na svou pověst a majetek. Jeho strach z odhalení dívčího tance v lese a zpochybnění jeho autority spustí celou lavinu obvinění.
- Reverend John Hale: Učený kněz z Beverly, povolaný do Salemu jako expert na čarodějnictví. Zpočátku dogmatický, ale postupně si uvědomuje nespravedlnost procesů a snaží se zachránit nevinné, což ho vede k hluboké morální krizi.
- Zástupce guvernéra Danforth: Hlavní soudce. Je neústupný, pevně věří v platnost soudního systému a svou autoritu. Ztělesňuje dogmatickou a nekompromisní moc, která odmítá zpochybnit svá rozhodnutí.
- Tituba: Parrisova otrokyně z Barbadosu. První obviněná z čarodějnictví. Pod nátlakem a strachem se přizná a začne obviňovat další, čímž nevědomky rozpoutá vlnu hysterie.
- Mary Warrenová: Služebná u Proctorových a jedna z „obviňujících“ dívek. Je slabá a snadno ovlivnitelná. Zpočátku se snaží říct pravdu, ale pod tlakem Abigail se obrátí proti Johnovi Proctorovi.
- Rebecca Nurseová: Stará, zbožná a vážená žena, matka mnoha dětí. Je symbolem nevinnosti a neochvějné víry. Odmítá se přiznat k lži, i když to znamená smrt.
- Giles Corey: Starý, svéhlavý, ale statečný farmář. Odmítá se podvolit soudu a zemře pod balvany, aby ochránil svou rodinu a majetek před konfiskací.
Shrnutí děje
Akt I
Děj začíná v domě reverenda Parrise, kde leží jeho dcera Betty v bezvědomí. Parris předtím přistihl skupinu dospívajících dívek, včetně své neteře Abigail Williamsové a Betty, jak tančí v lese a vyvolávají duchy s otrokyní Titubou. Obává se o svou pověst a o to, že by to mohlo být spojeno s čarodějnictvím. Do Salemu přijíždí reverend John Hale, aby vyšetřil podezření z čarodějnictví. Abigail, aby odvrátila pozornost od sebe, obviní Titubu ze spolčení s ďáblem. Tituba, vystrašená hrozbou oběšení, se „přizná“ a začne obviňovat další ženy. Dívky, vedené Abigail, se k ní přidají a začnou jmenovat další údajné čarodějnice.
Akt II
Děj se přesouvá do domu Johna a Elizabeth Proctorových. Mezi manželi panuje napětí kvůli Johnově minulé nevěře s Abigail. Mary Warrenová, jejich služebná a jedna z „obviňujících“ dívek, se vrací domů a přináší zprávy o soudech. Elizabeth je obviněna Abigail, která ji chce odstranit, aby mohla být s Johnem. Přichází reverend Hale, aby prověřil zbožnost rodiny Proctorových. I přes Johnovy protesty je Elizabeth zatčena na základě falešného obvinění. John se rozhodne bojovat za její svobodu a odhalit lži dívek.
Akt III
John Proctor přichází k soudu, který vede zástupce guvernéra Danforth, s Mary Warrenovou, aby svědčila, že dívky lžou. Přináší také petici podepsanou mnoha občany, která dosvědčuje dobrou pověst obviněných žen. Soudce Danforth však odmítá zpochybnit autoritu soudu a věří, že Bůh odhaluje čarodějnice skrze děti. Abigail a ostatní dívky předstírají, že je Mary Warrenová a duchové napadají, čímž ji zastrašují. V zoufalství se John Proctor přizná k cizoložství s Abigail, aby odhalil její motiv pomsty a zdiskreditoval ji. Elizabeth je přivedena, aby potvrdila Johnovo přiznání, ale ze strachu o jeho čest zalže a popře jeho nevěru. Mary Warrenová pod tlakem a strachem z Abigailina obvinění z čarodějnictví se obrátí proti Johnovi a obviní ho. John je zatčen. Reverend Hale, zděšený vývojem událostí, opouští soud.
Akt IV
Je podzim, několik měsíců po zatčení. Mnoho lidí, včetně Rebeccy Nurseové, bylo již oběšeno. Reverend Hale se vrací do Salemu a snaží se přesvědčit zbývající vězně, aby se přiznali k čarodějnictví a zachránili si tak život. Soudci a reverend Parris chtějí, aby se John Proctor přiznal, protože by to dodalo legitimitu jejich procesům. Elizabeth je přivedena k Johnovi, aby ho přesvědčila k přiznání. John se rozhodne přiznat, podepíše doznání, ale odmítne ho veřejně vyvěsit, protože by to znamenalo zneuctění jeho jména a zradu nevinných. John roztrhá doznání. John Proctor, Rebecca Nurseová a další jsou vedeni na popraviště. John umírá s pocitem znovu nalezené cti a integrity, odmítaje prodat svou duši lži, a stává se morálním vítězem v tragickém konci.