Podcast na Anatomie ženského reprodukčního systému

Kapitoly

Úvod a zevní rodidla

Malé stydké pysky a další části

Vnitřní rodidla: Pochva

Děloha a její poloha

Stěna dělohy a okolí

Vejcovody a vaječníky

Závěrečné shrnutí

Přepis

Petr: Víte, co u maturity dělí studenty, kteří gynekologií jen tak projdou, od těch, co si odnesou jedničku?

Natálie: Povídej, jsem zvědavá na tvou teorii.

Petr: Často je to jen pár latinských termínů a hlavně pochopení, jak to celé do sebe zapadá. A přesně tohle si dneska ukážeme.

Natálie: To je skvělý postřeh. Jdeme na to.

Petr: Posloucháte Studyfi Podcast. Natálie, začněme tedy úplně zvenku. Co všechno patří pod pojem zevní rodidla neboli vulva?

Natálie: Přesně tak. Vulva je všechno, co vidíme navenek. Začíná to hrmou, latinsky mons pubis. To je ten tukový polštářek nahoře, který je ochlupený.

Petr: A hned pod ním jsou stydké pysky, že?

Natálie: Ano, nejdřív velké stydké pysky neboli labia majora. To jsou v podstatě dva kožní valy, které chrání všechno uvnitř. A mezi nimi je stydká rýha.

Petr: A co ty malé stydké pysky? Ty jsou tedy schované uvnitř?

Natálie: Přesně. Latinsky labia minora. Jsou mediálněji, tedy více ke středu, a na rozdíl od těch velkých nemají ochlupení ani potní žlázy. Jsou to spíš takové slizniční řasy.

Petr: V poznámkách mám, že jsou mírně topořivé. Co to znamená?

Natálie: Znamená to, že mají bohatou žilní pleteň a při vzrušení se mohou mírně zvětšit, protože se naplní krví. Není to ale jako u mužských orgánů.

Petr: Rozumím. A kam se dostaneme, když půjdeme od malých pysků nahoru, tedy kraniálně?

Natálie: Tam najdeme poštěváček neboli clitoris. Je to také topořivý orgán, taková obdoba penisu, a je to hlavní centrum sexuálního vzrušení u ženy.

Petr: A co ten druhý směr? Kaudálně, tedy dolů?

Natálie: Tam se nachází poševní vchod, kde u dívek najdeme panenskou blánu neboli hymen. A pak je tu ještě jedna důležitá věc – Bartholiniho žláza.

Petr: Ta zní... technicky.

Natálie: Je to párová žláza, která ústí do stydké rýhy. Její hlavní funkcí je produkce sekretu, který zvlhčuje poševní vchod při pohlavním styku.

Petr: Takže takový vestavěný lubrikační systém pro speciální příležitosti?

Natálie: Přesně tak se to dá říct.

Petr: Super, pojďme se teď přesunout dovnitř. První na řadě je pochva.

Natálie: Ano, latinsky vagina nebo kolpos. Je to elastická svalová trubice, dlouhá asi 7 až 8 centimetrů. Spojuje vulvu s děložním hrdlem.

Petr: A je neuvěřitelně roztažitelná, že? Slyšel jsem, že při porodu se dokáže rozšířit na neuvěřitelnou velikost.

Natálie: To je pravda. Její schopnost se prodloužit a rozšířit je fascinující. V klidu jsou její stěny u sebe, ale dokáže se přizpůsobit. Taky je důležité zmínit, že má kyselé prostředí, které ji chrání před infekcemi.

Petr: A na konci pochvy je děloha. Uterus, metra, hyster... proč má tolik názvů?

Natálie: To je kouzlo latiny a řečtiny. Děloha je dutý svalový orgán hruškovitého tvaru, uložený v malé pánvi. Její velikost se mění během života ženy.

Petr: V poznámkách mám nějaké složité pojmy jako anteversio a anteflexio. Můžeš to zjednodušit?

Natálie: Jasně. Představ si to takhle: děloha není v těle rovně jako svíčka. Je lehce nakloněná dopředu přes močový měchýř – to je anteverze. A zároveň je i trochu prohnutá dopředu sama v sobě – to je anteflexe.

Petr: Takže když uvidím zkratku AVF, znamená to, že je vše v pořádku?

Natálie: Přesně tak. AVF, tedy anteverze-flexe, je naprosto normální a nejčastější poloha dělohy. A skládá se z několika částí – nahoře je dno neboli fundus, pak tělo, rohy, kam ústí vejcovody, a dole hrdlo, kterému říkáme také čípek.

Petr: Super. A když se na dělohu podíváme zvenku, má i nějaké... plochy nebo hrany?

Natálie: Přesně tak. Má přední plochu, facies vesicalis, přivrácenou k močovému měchýři a zadní, facies intestinalis, ke střevům. A po stranách má samozřejmě pravou a levou hranu.

Petr: A co ta stěna? Říkala jsi, že je dost silná.

Natálie: Ano, asi 15 milimetrů. Má tři vrstvy: vnější obal perimetrium, svalové myometrium a vnitřní sliznici endometrium. To je ta, co se mění během cyklu.

Petr: A jak je to s cévním zásobením? To je určitě klíčové.

Natálie: Přesně! A je to zajímavé. Ačkoliv je děloha nepárový orgán, zásobují ji dvě párové tepny – arteria uterina a arteria ovarica.

Petr: Jasně. A od rohů děložních pak vedou vejcovody, že?

Natálie: Přesně. Odborně tuba uterina. Jsou to takové trubice, které ústí volně do břišní dutiny. A tam čekají na vajíčko.

Petr: Takže takový tunel... a ten má různé úseky?

Natálie: Má. Začíná nálevkou s třásněmi, fimbriemi, které zachytí vajíčko. Pak se rozšiřuje v ampule, kde dochází k oplození. Potom se zužuje a nakonec proráží stěnu dělohy. Je to taková jednosměrka pro vajíčko.

Petr: Jednosměrka, to se mi líbí. A na začátku té cesty je vaječník.

Natálie: Přesně. Párová žláza, velká asi jako švestka. V kůře vaječníku, v kortexu, dozrávají vajíčka ve folikulech. Dřeň uvnitř pak obsahuje hlavně cévy a nervy.

Petr: Páni, to bylo hodně informací. Zkusíme to na závěr rychle shrnout? Co je nejdůležitější si odnést?

Natálie: Určitě si pamatujte normální polohu dělohy AVF. Dále její tři vrstvy – perimetrium, myometrium a endometrium. A pak cestu vajíčka: z vaječníku ho chytí fimbrie vejcovodu, a ten ho dopraví až do dělohy.

Petr: Perfektní. Všem studentům držíme palce u zkoušek! Tohle zvládnete. Díky, Natálie, za skvělé vysvětlení.

Natálie: Já děkuji za pozvání. A vám všem přeji hodně úspěchů. Mějte se hezky!