Anatomie ženského reprodukčního systému

Rychlý přehled: Anatomie ženského reprodukčního systému pro studenty

Studium anatomie ženského reprodukčního systému je klíčové pro každého studenta medicíny, ošetřovatelství nebo biologie. Tento článek nabízí komplexní shrnutí a detailní rozbor všech důležitých částí, připraví vás na zkoušky i maturitu a pomůže vám snadno pochopit složitou strukturu. Pokrýváme zevní rodidla (vulva) i vnitřní orgány jako pochva, děloha, vejcovody a vaječníky.

Zevní rodidla: První pohled na ženský reprodukční systém

Zevní rodidla, souhrnně nazývaná vulva, jsou umístěna na dolním konci trupu mezi stehny ženy. Jsou to viditelné části, které hrají důležitou roli v ochraně vnitřních orgánů a při pohlavním styku.

Hrma (Mons Pubis, Mons Veneris)

Hrma je vyvýšenina pod přední břišní stěnou. Je to tukový polštář, kterým prostupují vazivové trámce. Je pokryta tuhou ochlupenou kůží s četnými mazovými a potními žlázami. Kraniální hranice ochlupení je rovná a kaudálně hrma pokračuje ve velké stydké pysky.

Velké stydké pysky (Labia Majora)

Podkladem velkých stydkých pysků jsou vazivově tuková tělesa. Jsou kryty kůží s ochlupením a tvoří stydkou rýhu. Kaudálně se spojují a tvoří řasu.

Malé stydké pysky (Labia Minora)

Malé stydké pysky jsou slizniční útvary uložené mediálně od velkých stydkých pysků. Jsou bez ochlupení a potních žláz, mají bohatou žilní pleteň a jsou mírně topořivé. Kraniálně se rozbíhají do dvou řas a mezi nimi je poštěváček.

Poštěváček (Clitoris)

Poštěváček je topořivý orgán, který je obdobou penisu. Je dlouhý přibližně 2 cm a vycházejí z něj podněty k pohlavnímu vzrušení.

Panenská blána (Hymen)

Panenská blána je hranice mezi pochvou a vulvou, nachází se ve vchodu poševním. Jedná se o vazivový lem s drobným otvorem v centru. Při prvním pohlavním styku se hymen trhá, což vede ke vzniku hymen de floratus. Po porodu z něj zbývají drobné lalůčky, tzv. caruncula myrtiformes.

Bartholiniho žláza

Jedná se o párovou žlázu, která je umístěna v dorzální třetině velkých stydkých pysků na zevní fascii diafragma urogenitale. Její vývod ústí do stydké rýhy u hymenu. Sekret této žlázy zvlhčuje poševní vchod při pohlavním styku.

Vnitřní rodidla: Hloubkový rozbor ženského reprodukčního systému

Vnitřní rodidla zahrnují pochvu, dělohu, vejcovody a vaječníky. Tyto orgány jsou klíčové pro reprodukci a hormonální rovnováhu.

Pochva (Vagina, Kolpos)

Pochva je elastická svalovitá trubice dlouhá 7–8 cm. Přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý, asi 3–5 cm. Její délka, šířka a tvar se mohou značně měnit. Normálně jsou stěny pochvy uzavřené, ale při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit až dvakrát či třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Pochva spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř a končí klenbou poševní. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu a s dělohou svírá úhel asi 45°. Ve zevní vrstvě stěny probíhají svalové snopce podélně, ve vnitřní kruhovitě. Vnitřní stěna je kryta sliznicí, která je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu. Její odstín se mění v závislosti na fyziologických změnách – při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou, při těhotenství na fialovou. V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí.

Děloha (Uterus, Metra, Hyster)

Děloha je dutý svalový orgán se silnou stěnou, který se nachází uprostřed malé pánve. Má hruškovitý tvar a je lehce předozadně oploštělá. Její rozměry se různí podle stádia života ženy, průměrně dosahují 9x6x3 cm. Děloha je držena vazy, které se postupně zkracují a způsobují její naklánění.

Poloha dělohy: Anteversio a Anteflexio

• Anteversio uteri: Úhel, jenž děloha svírá s pochvou (70–100°).
• Anteflexio uteri: Podélná osa děložní svírá s osou hrdla tupý úhel (160–170°), otevřený dopředu.
• AVF (anteversio-flexio uteri): Normální poloha dělohy, kdy je děloha skloněná i ohnutá dopředu.

Části dělohy

1. Fundus uteri: Obloukovitá část nad tělem dělohy.
2. Corpus uteri: Tělo děložní.
3. Cornu dextrum et sinistrum: Rohy dělohy, kam ústí vejcovody.
4. Cervix uteri: Hrdlo děložní, též nazývané čípek.
5. Isthmus uteri: Krátký úsek spojující corpus a cervix.

Hrany a plochy dělohy

Na děloze rozlišujeme také hrany (margo) a plochy (facies):

• Facies vesicalis (anterior): Přední plocha přivrácená k močovému měchýři.
• Facies intestinalis (posterior): Zadní plocha přivrácená ke kličkám tenkého střeva.
• Margo dexter et sinister: Pravá a levá hrana dělohy.

Stavba děložní stěny

Děložní stěna je silná asi 15 mm a je tvořena třemi základními vrstvami:

• Endometrium: Sliznice dělohy.
• Myometrium: Svalová vrstva dělohy.
• Perimetrium: Zevní obal dělohy.

Cévní zásobení dělohy

Děloha je nepárový orgán, ale je zásobena dvěma hlavními artériemi:

• A. uterina: Pochází z a. iliaca interna.
• A. ovarica: Pochází z abdominální aorty.

Vejcovod (Tuba Uterina, Tuba Fallopi, Salpinx)

Vejcovod je dutá párová trubice vedoucí k děloze, dlouhá 8–15 cm. Je zavzata do ligamentum latum uteri (širokého vazu). Laterální konec vejcovodu je otevřen do peritoneální dutiny, zatímco mediální konec je otevřen do děložní dutiny.

Části vejcovodu

1. Infundibulum: Nálevkovitá část přivrácená k ovariu. Z jejího okraje vybíhá asi 10 různě dlouhých výběžků – fimbrií, z nichž nejdelší se nazývá fimbria ovarica a je fixována k povrchu ovaria.
2. Ampulla: Vřetenovitě rozšířená část, která zaujímá 1/2–2/3 délky vejcovodu. Dutina vejcovodu je zde nejprostornější (až 1 cm v průměru).
3. Isthmus: Mediálně navazuje na ampullu, je úzký a rovný (asi 1/3 délky vejcovodu).
4. Pars uterina: Navazuje po isthmu, asi 1 cm dlouhá část, která proráží stěnu rohu děložního a otevírá se do děložní dutiny jako ostium uterinum tubae uterinae. Zde je dutina nejužší (méně než 1 mm; 0,1–0,5 mm).

Vaječník (Ovarium, Oophoron)

Vaječník je párová pohlavní žláza, která má velikost přibližně jako švestka (3 x 1,5 x 1,5 cm). Jeho vývoj se mění v čase. Je uložen v malé pánvi, zavěšen peritoneální duplikaturou (mesovariem) a váží přibližně 10 g. Jeho povrch je šedorůžový.

Stavba vaječníku

• Zárodečný epitel: Nachází se na povrchu vaječníku.
• Vazivová vrstva tunica albuginea: Pod zárodečným epitelem.
• Dřeň ovaria (medulla ovarii): Řidší konzistence, obsahuje cévy a nervy.
• Kůra ovaria (cortex ovarii): Tužší konzistence, obsahuje řídké vazivo s ovariálními folikuly.

Často kladené otázky k anatomii ženského reprodukčního systému

Jaká je normální poloha dělohy?

Normální poloha dělohy se označuje jako AVF (anteversio-flexio uteri). To znamená, že děloha je skloněná i ohnutá dopředu, přičemž s pochvou svírá úhel 70–100° a její podélná osa s osou hrdla úhel 160–170°.

Proč je prostředí v pochvě kyselé?

Kyselé prostředí v pochvě pohlavně dospělé ženy je důležité pro ochranu před infekcemi. Pomáhá udržovat zdravou mikroflóru a zabraňuje růstu patogenních mikroorganismů.

Jaké jsou hlavní části vejcovodu?

Vejcovod se skládá ze čtyř hlavních částí: infundibulum (nálevkovitá část s fimbriemi), ampulla (vřetenovitě rozšířená část), isthmus (úzká rovná část) a pars uterina (část prorážející stěnu dělohy).

K čemu slouží Bartholiniho žláza?

Bartholiniho žláza je párová žláza, jejíž sekret zvlhčuje poševní vchod. Tato lubrikace je důležitá především při pohlavním styku.

Z čeho se skládá stěna dělohy?

Děložní stěna je tvořena třemi vrstvami: vnitřní sliznicí (endometrium), střední svalovou vrstvou (myometrium) a zevním obalem (perimetrium).