Podcast na Základy účetnictví a účetní standardy

Kapitoly

Chyba, která stojí zkoušku

Co je to účetnictví?

Světové účetní standardy

Jak se účtuje v Česku

Finanční vs. Manažerské účetnictví

Pravidla účetní hry

Americký přístup: US GAAP

Klíčové zásady, které musíte znát

Další důležité principy

Proč potřebujeme globální pravidla?

Co jsou to IFRS?

Zlomový okamžik pro Evropu

A co malé firmy?

Evropské směrnice – společný základ

IFRS pro menší firmy

Česká cesta a shrnutí

Přepis

Matěj: Tohle je ta jedna věc v účetnictví, která potopí 80 % studentů u zkoušky. Rozdíl mezi finančním, manažerským a vnitropodnikovým účetnictvím. Zní to podobně, ale zaměnit je, to je fatální chyba. A my si teď ukážeme, jak v tom už nikdy neudělat chybu a získat plný počet bodů.

Anna: Přesně tak. Na konci tohoto dílu v tom budete mít naprosto jasno.

Matěj: Posloucháte Studyfi Podcast.

Matěj: Tak jo, Anno, pojďme na to od začátku. Když se řekne účetnictví, spousta lidí si představí jen hromadu papírů a čísel. Co to ale doopravdy je?

Anna: Ta představa není úplně daleko od pravdy, ale chybí jí smysl. Účetnictví je v podstatě písemný záznam všech hospodářských událostí ve firmě, a to všechno v penězích.

Matěj: Takže každý nákup, prodej, každá faktura... všechno se musí zapsat.

Anna: Přesně. A cíl je jasný. Musí nám to dát přehled o dvou zásadních věcech. Zaprvé, o stavu a pohybu majetku a závazků — tedy co firma vlastní a co komu dluží.

Matěj: A to druhé?

Anna: A zadruhé o nákladech a výnosech. Z toho pak snadno zjistíme to nejdůležitější – hospodářský výsledek. Tedy jestli firma vydělala, nebo je ve ztrátě.

Matěj: Aha, takže účetnictví je takový deníček firmy, který na konci roku řekne, jak si vedla. Ale není to jen pro majitele, že?

Anna: Vůbec ne! A to je právě klíčové. Například finanční účetnictví musí poskytovat věrohodné informace hlavně externím uživatelům. Třeba bankám, když žádáte o úvěr, nebo investorům.

Matěj: Takže to musí být srozumitelné a hlavně srovnatelné. Aby si banka mohla porovnat dvě různé firmy.

Anna: Přesně tak. Proto podnik nesmí v průběhu roku jen tak měnit, jak účtuje, jak oceňuje majetek nebo jak ho odepisuje. Důležitá je konzistence.

Matěj: A kromě tohohle všeho má ještě nějaké další funkce?

Anna: Určitě. Může sloužit jako důkazní prostředek při sporech, je to základ pro výpočet daní a samozřejmě taky umožňuje kontrolu, jestli se ve firmě s majetkem hospodaří správně.

Matěj: A kdo je za to všechno zodpovědný? Účetní?

Anna: Tady pozor, častý omyl! Za správnost účetnictví je vždy zodpovědný podnikatel. I když si najme externí účetní firmu, konečná zodpovědnost je na něm.

Matěj: To je dobré vědět! Žádné výmluvy.

Anna: Přesně. A teď se dostáváme k tomu, proč je účetnictví někdy taková věda. Každá země k němu historicky přistupovala trochu jinak.

Matěj: Takže účetnictví v Česku je jiné než třeba v Americe?

Anna: V základech je podobné – princip podvojnosti, dokladovost, to platí všude. Ale liší se v detailech, v regulaci, ve zvyklostech. A to je problém pro mezinárodní firmy a investory.

Matěj: Protože se účetní závěrky nedají jednoduše porovnat.

Anna: Bingo. A s postupující globalizací rostl tlak na to, aby se tyhle systémy sjednotily, nebo alespoň přiblížily. Tomu se říká harmonizace.

Matěj: A jak taková harmonizace probíhá?

Anna: V zásadě máme tři velké hráče, tři nejdůležitější regulátory, které udávají tón.

Matěj: Povídej, jsem jedno ucho.

Anna: Tak zaprvé, jsou to americké všeobecně uznávané účetní standardy, známé pod zkratkou US GAAP.

Matěj: Ty americké, jasně. Čím jsou specifické?

Anna: Vznikly už ve 30. letech jako reakce na velký krach na newyorské burze. Zjistilo se, že účetní výkazy firem byly nevěrohodné a málo srozumitelné. Takže US GAAP jsou nejstarším a nejpropracovanějším systémem na světě.

Matěj: Takže Amerika má svůj systém. Kdo je druhý hráč?

Anna: To jsou Mezinárodní standardy účetního výkaznictví – IAS, a nověji IFRS. Ty se snaží vytvořit jednotný, celosvětově platný jazyk pro účetnictví.

Matěj: Cílem je tedy, aby výroční zpráva firmy z Japonska byla stejně srozumitelná pro investora v Německu.

Anna: Přesně tak. Je to projekt obrovského rozsahu a stále se vyvíjí. A pak je tu třetí hráč...

Matěj: Evropská unie?

Anna: Trefa. Směrnice Evropské unie. Ty nesjednocují účetnictví úplně, ale stanovují rámec, který musí všechny členské státy zapracovat do své legislativy. Typickým příkladem je Čtvrtá a Sedmá směrnice EU.

Matěj: Dobře, takže máme globální trendy. A jak se to všechno promítá do naší české praxe?

Anna: U nás je alfou a omegou Zákon o účetnictví. Ten v podstatě přebírá tyhle mezinárodní principy a zasazuje je do našeho právního rámce. A doplňují ho vyhlášky a České účetní standardy.

Matěj: Takže náš systém je takový mix evropských směrnic a mezinárodních standardů?

Anna: Dá se to tak říct. Náš zákon o účetnictví přesně stanovuje, co a jak se má dělat. A taky říká, kdo vlastně musí účetnictví vést.

Matěj: A kdo to tedy je? Každý podnikatel?

Anna: Ne tak docela. Povinně vedou účetnictví všechny právnické osoby – tedy s.r.o., akciovky a tak dále. A to od svého vzniku až do zániku.

Matěj: A co fyzické osoby? Živnostníci?

Anna: Fyzická osoba se stává účetní jednotkou a musí vést účetnictví, pokud její obrat za předchozí kalendářní rok přesáhl 25 milionů korun.

Matěj: Páni, 25 milionů. A co ti pod touhle hranicí?

Anna: Ti vedou takzvanou daňovou evidenci, což je zjednodušená forma. Ale pozor, i živnostník s menším obratem se může dobrovolně rozhodnout vést účetnictví.

Matěj: Proč by to dělal? To je práce navíc, ne?

Anna: Je, ale může mu to dát mnohem lepší přehled o firmě. A taky to může vyžadovat banka pro získání úvěru. Zkrátka, je to profesionálnější.

Matěj: Rozumím. A pro podnikatele, kteří vedou účetnictví, existuje nějaký speciální předpis?

Anna: Ano, klíčová je prováděcí vyhláška číslo 500 z roku 2002. Ta detailně upravuje, jak má vypadat rozvaha, výkaz zisku a ztráty a další součásti účetní závěrky. Je to taková kuchařka pro každého účetního.

Matěj: Kuchařka, to se mi líbí! Doufám, že recepty v ní jsou srozumitelné.

Anna: Snaží se být. Dokonce umožňuje slučovat nevýznamné položky, pokud to přispěje k větší srozumitelnosti. Takže žádný stres.

Matěj: A teď se dostáváme k tomu, co jsme slíbili na začátku. K tomu, kde 80 % studentů chybuje. Finanční, vnitropodnikové a manažerské účetnictví. Jaký je v nich sakra rozdíl?

Anna: Tak pojďme na to! Je to jednodušší, než se zdá, když si uvědomíš, pro koho jsou ta data určená. Začněme finančním účetnictvím.

Matěj: To už jsme trochu nakousli. To je pro ty externí uživatele, že?

Anna: Přesně! Finanční úřad, banky, investoři. Proto je striktně regulované zákonem a mezinárodními standardy. Musí být úplné, standardizované a jeho výstupy, jako je výroční zpráva, jsou veřejné.

Matěj: A odevzdává se jednou ročně, po skončení účetního období.

Anna: Ano. Sleduje minulost. Konstatuje fakta za uplynulý rok a porovnává je s minulými lety. Je to takové ohlédnutí zpět.

Matěj: Dobře, finanční účetnictví – veřejné, standardizované, kouká do minulosti. Co manažerské účetnictví?

Anna: To je pravý opak! Manažerské účetnictví je interní. Je jen pro oči manažerů firmy. Nesleduje zdaleka všechno, je selektivní.

Matěj: Co to znamená, že je selektivní?

Anna: Znamená to, že sleduje jen ty informace, které jsou podstatné pro řízení a rozhodování. Každý manažer si může nastavit metriky, které ho zajímají. Třeba náklady na výrobu jednoho konkrétního produktu.

Matěj: Takže to není svázané žádnými zákony?

Anna: Vůbec ne. Je to naprosto flexibilní. A co je nejdůležitější – kouká do budoucnosti. Jeho cílem je poskytnout podklady pro klíčová rozhodnutí, která ovlivní další vývoj firmy. Porovnává skutečnost s plánem a ptá se 'proč'.

Matěj: Takže finanční je jako zpětné zrcátko a manažerské jako GPS navigace.

Anna: To je naprosto dokonalá metafora! Přesně tak. Finanční říká, kde jsi byl. Manažerské ti pomáhá rozhodnout, kam jet dál.

Matěj: Skvělé. A teď ten třetí do party – vnitropodnikové účetnictví. Co to je?

Anna: Vnitropodnikové účetnictví je vlastně takový pomocník pro oba dva předchozí systémy. Jeho hlavním úkolem je správně přiřadit náklady tam, kde skutečně vznikly.

Matěj: Dáš mi příklad?

Anna: Jasně. Představ si, že firma má tři různá oddělení – výrobu, marketing a prodej. Vnitropodnikové účetnictví sleduje, které oddělení spotřebovalo kolik materiálu, kolik energie, kolik lidské práce... Tyto informace pak používá jak manažerské účetnictví pro řízení, tak finanční účetnictví pro správné vykázání výsledku.

Matěj: Aha, takže je to takový vnitřní rozdělovník nákladů, aby byl ve všem pořádek. Takže abychom to shrnuli...

Anna: Finanční je pro externí svět, je povinné a dívá se dozadu. Manažerské je pro interní řízení, je dobrovolné a dívá se dopředu. A vnitropodnikové jim oběma dodává detailní data o nákladech.

Matěj: Perfektní. Teď už je mi to naprosto jasné. A věřím, že našim posluchačům taky. Tohle už u zkoušky nikdo nesplete.

Anna: Přesně. A aby to všechno správně fungovalo, ať už pro interní nebo externí svět, musíme se držet určitých pravidel. Těm se říká obecně uznávané účetní zásady.

Matěj: Takže takový manuál nebo pravidla hry, aby všichni hráli fér a podle stejných not?

Anna: Přesně taková pravidla hry! A ta úplně nejvyšší, všemu nadřazená zásada, je požadavek na „true and fair view“.

Matěj: Věrné a poctivé zobrazení. To zní skoro jako manželský slib.

Anna: To jo, ale tady je to slib firmy vůči všem, kdo se dívají na její účetnictví. Znamená to, že výkazy musí co nejlépe odpovídat realitě, i kdyby to znamenalo odchýlit se od nějaké konkrétní metodiky.

Matěj: Aha, takže realita má přednost před striktním držením se předpisů, pokud by ten předpis vedl ke zkreslení.

Anna: Přesně tak. Tohle je základní kámen důvěry v účetnictví.

Matěj: A kdo ta pravidla určuje? Je to všude na světě stejné?

Anna: To právě není. Existují různé systémy. Hodně se mluví o amerických standardech, známých jako US GAAP. To je zkratka pro Generally Accepted Accounting Principles.

Matěj: V čem jsou specifické?

Anna: Jejich zajímavostí je, že nevznikly jako zákon. Jsou založené na takzvaném zvykovém právu. Vyvíjely se z praxe a soudních rozhodnutí, hlavně kvůli potřebám kapitálového trhu a burzy.

Matěj: Takže neurčují, jak přesně máš účtovat, ale spíš co mají výkazy obsahovat, aby byly pro investory srozumitelné?

Anna: Přesně. Definuje to obsah a minimální rozsah informací. Hlavním garantem, který tyhle standardy tvoří, je soukromá organizace FASB – Financial Accounting Standards Board.

Matěj: A jsou všechny tyhle americké zásady stejně důležité?

Anna: Nejsou. Představ si takovou pyramidu. Úplně dole jsou jen nevyhlášené postupy a doporučení. Uprostřed jsou vyhlášená pravidla a standardy. A na samém vrcholu jsou základní, teoretické principy.

Matěj: Dobře, tak se pojďme podívat na ty nejdůležitější principy z vrcholu pyramidy. Které to jsou?

Anna: Tak zaprvé je to historická báze. To znamená, že majetek účtuješ v ceně, za kterou jsi ho pořídil. Ta cena se pak nemění, i když jeho tržní hodnota třeba stoupne.

Matěj: Takže když firma koupila budovu před třiceti lety, v účetnictví je pořád za tu původní, mnohem nižší cenu?

Anna: V základu ano. Je to kvůli objektivitě, protože pořizovací cena je jasně daná. Další je princip realizace tržeb.

Matěj: Co to znamená?

Anna: Že tržbu si můžeš zaúčtovat, až když je opravdu zasloužená a realizovaná. Nestačí jen příslib. Musíš zboží dodat nebo službu provést a mít nárok na peníze.

Matěj: Takže žádné „jedna paní povídala, že si možná koupí“.

Anna: Přesně! A s tím souvisí další zásada: vzájemné souměření výnosů a nákladů. Jednoduše řečeno, k výnosům musíš přiřadit náklady, které jsi na jejich dosažení vynaložil, a to ve stejném období.

Matěj: Jasně, takže když v prosinci prodám zboží, musím do prosincových nákladů zahrnout i cenu, za kterou jsem to zboží pořídil. Ne až v lednu.

Anna: Přesně. A pak je tu moje oblíbená – zásada opatrnosti.

Matěj: To zní zajímavě. O co jde?

Anna: Vychází z toho, že je lepší být pesimista. Vždycky musíš brát v úvahu všechna známá rizika a očekávané ztráty. Takže předpokládané ztráty zaúčtuješ, ale zisky až ve chvíli, kdy jsou jisté.

Matěj: Takže účetnictví je ten kamarád, co ti před dovolenou řekne: „Hlavně si vezmi deštník, určitě bude pršet“?

Anna: Přesně tak! Je to takový zodpovědný pesimista, který tě chrání před tím, aby firma nevykazovala majetek a zisky vyšší, než ve skutečnosti jsou.

Matěj: Super, to dává smysl. A jsou ještě nějaké další zásady, které by studenti měli znát?

Anna: Určitě. Například akruální báze, o které jsme se už trochu bavili. Znamená, že účetní operace se zaznamenávají v době, kdy se staly, bez ohledu na to, kdy se pohnuly peníze.

Matěj: Takže když vystavím fakturu v prosinci, ale zaplaceno dostanu v únoru, ten příjem patří do prosince.

Anna: Přesně. Dále je tu zásada periodicity, což je logické. Finanční výsledky zjišťujeme v pravidelných intervalech, typicky jednou za rok. A s tím souvisí zásada konzistence.

Matěj: Abychom nemíchali jablka s hruškami?

Anna: Přesně! Metody, které používáš, by měly být stejné rok co rok. To proto, aby se daly výsledky porovnávat. Když metodu změníš, musíš to vysvětlit a dopočítat dopady.

Matěj: Perfektní. Tohle všechno jsou tedy základní stavební kameny, aby účetnictví dávalo smysl a bylo důvěryhodné.

Anna: Přesně tak. Všechny tyhle principy společně vedou k tomu nejdůležitějšímu cíli – věrnému a poctivému zobrazení.

Matěj: Skvělé. Myslím, že teď už v tom mají naši posluchači jasno. A když už mluvíme o těch historických cenách a zásadách...

Anna: Přesně tak. A právě tyhle zásady narazily na problém, když se firmy rozrostly za hranice jednoho státu. Najednou tu byly nadnárodní společnosti, které chtěly obchodovat na světových burzách.

Matěj: A předpokládám, že účetnictví vedené podle českých pravidel by investorovi v New Yorku moc neřeklo.

Anna: To by se v tom asi dost ztrácel. Bylo to jako srovnávat jablka a hrušky. Každá země měla svá vlastní pravidla a účetní závěrky tak nebyly vůbec srovnatelné.

Matěj: Takže byla potřeba vytvořit nějaký univerzální jazyk účetnictví?

Anna: Přesně. A o to se už od šedesátých let snaží „Výbor pro mezinárodní účetní standardy“ se sídlem v Londýně. Je to soukromá organizace, kterou tvoří profíci – účetní a auditoři z celého světa.

Matěj: Dobře, takže tihle experti vytvořili Mezinárodní standardy účetního výkaznictví, známé pod zkratkou IAS, a později IFRS. Z čeho se skládají?

Anna: Super otázka. Představ si to jako stavebnici. Má tři základní části. Tou první je Koncepční rámec.

Matěj: To zní jako základy domu.

Anna: Přesně tak! Ten rámec definuje úplné základy – co jsou to aktiva, co pasiva, jak se oceňují a tak dále. Je to taková ústava pro účetnictví.

Matěj: Rozumím. A ty další části?

Anna: Druhou částí jsou samotné účetní standardy. Těch je přes čtyřicet a každý řeší jednu konkrétní oblast. Třeba zásoby, odpisy nebo peněžní toky. To jsou ty jednotlivé zákony.

Matěj: A ta třetí?

Anna: Tou jsou Interpretace. Ty vysvětlují, jak postupovat ve sporných nebo složitých případech, kde by si standardy mohl každý vyložit trochu jinak. Jsou to taková soudní rozhodnutí, která to ujasní.

Matěj: Takže tu máme komplexní systém pravidel. Ale jak se z toho stal celosvětový fenomén?

Anna: Zásadní zlom přišel v roce 2000. Do té doby většina burz uznávala hlavně americké standardy, takzvané US GAAP. Ale pak světová organizace burz řekla: „OK, tyhle mezinárodní standardy IFRS jsou dost dobré pro světové trhy.“

Matěj: To byl asi velký krok.

Anna: Obrovský! Ale ten největší pro nás v Evropě přišel vzápětí. Evropská unie rozhodla, že od roku 2005 musí všechny firmy, jejichž akcie se obchodují na evropských burzách, sestavovat účetní závěrky právě podle IFRS.

Matěj: To dává smysl pro obří korporace. Ale co my ostatní? Co třeba malá česká firma?

Anna: Skvělá poznámka! Specialisté si uvědomili, že nutit malou rodinnou firmu používat stejná pravidla jako nadnárodní gigant je nesmysl. Proto vytvořili i zjednodušenou verzi – IFRS pro malé a střední podniky.

Matěj: Takže i menší podniky mají svou verzi mezinárodních pravidel?

Anna: Ano, protože právě malé a střední podniky tvoří drtivou většinu firem. V Evropské unii je to neuvěřitelných 99 procent! A u nás v Česku je to podobné. Takže je klíčové, aby i ony měly srozumitelná a relevantní pravidla.

Matěj: Perfektní. Takže máme globální standardy pro velké hráče a odlehčenou verzi pro ty menší. A teď to nejdůležitější – jak moc se tohle všechno liší od toho, co známe z českého účetnictví?

Anna: To je ta klíčová otázka, Matěji. A odpověď je... liší se to dost podstatně. Hlavní rozdíl je v samotné filozofii. Představ si české účetnictví jako podrobný návod, kde je každý krok přesně daný. Je to hodně svázané s daňovými předpisy.

Matěj: Takže se jede striktně podle pravidel, aby to hlavně sedělo pro finančák?

Anna: Zjednodušeně řečeno, ano. Kdežto IFRS funguje na principech. Říká ti, jaký má být VÝSLEDEK – tedy věrný a poctivý obraz o firmě – ale dává ti větší volnost v tom, JAK se k němu dostaneš.

Matěj: A odkud se vlastně vzala ta naše česká pravidla? Vymysleli jsme si je úplně sami?

Anna: Ne tak docela. Jsme součástí Evropské unie, takže náš systém musel vycházet z jejích pravidel. Konkrétně ze dvou klíčových směrnic – Čtvrté a Sedmé.

Matěj: Čtvrtá a Sedmá? To zní trochu jako tajný kód z nějaké špionáže.

Anna: Trochu. Čtvrtá směrnice, ta je už z roku 1978, sjednotila účetní závěrky běžných firem. A Sedmá pak přidala pravidla pro konsolidované závěrky, tedy pro velké skupiny podniků, jako jsou holdingy.

Matěj: Takže Evropa nám dala základní kuchařku, ale každý stát si mohl některé recepty trochu upravit podle sebe?

Anna: Přesně jsi to vystihl. Ty směrnice umožňovaly takzvané „právo volby“ v mnoha oblastech. A to je důvod, proč se účetnictví v Česku, Německu nebo Francii pořád v detailech liší.

Matěj: A jak do toho zapadají ty IFRS pro malé a střední podniky, o kterých jsme mluvili?

Anna: Rada IASB viděla, že EU tohle sjednocení pro menší firmy neřeší. Tak vytvořili vlastní standard – IFRS pro SMEs, u nás se mu říká IFRS-MPS. Je to taková chytrá, osekaná verze velkých pravidel.

Matěj: A kdo přesně ho může použít?

Anna: Jakýkoliv podnik, který nemá takzvanou veřejnou odpovědnost – to znamená, že jeho akcie se neobchodují na burze – a zároveň zveřejňuje závěrku pro externí uživatele. Třeba pro banku kvůli úvěru nebo pro majitele.

Matěj: Dobře, takže abychom to ukotvili. Základem našeho systému je co?

Anna: Náš hlavní předpis je Zákon o účetnictví, číslo 563 z roku 1991. Je to takový náš pilíř. Ten zákon právě přebírá ty evropské směrnice a přetavuje je do české podoby.

Matěj: Takže jaké je to velké finální shrnutí pro naše posluchače? Co si mají odnést?

Anna: Zapamatujte si tři úrovně. Na vrcholu je plné IFRS pro obří, veřejně obchodované společnosti. Pod ním je IFRS pro SMEs, tedy zjednodušená verze pro menší a střední podniky. A pak máme národní systémy, jako ten náš český, které jsou historicky založené na směrnicích EU.

Matěj: A trend je jasný – pomalý, ale jistý přechod k mezinárodním standardům. Anno, mockrát ti děkuju. Bylo to naprosto srozumitelné a myslím, že teď už v tom máme všichni jasno.

Anna: Já děkuji za pozvání, Matěji. Bylo mi potěšením.

Matěj: I pro nás. Tak přátelé, to je pro dnešek od Studyfi Podcastu vše. Doufám, že jste si z toho odnesli to nejdůležitější. Učte se chytře, ne tvrdě. Mějte se krásně a slyšíme se příště!