Podcast na Základy psychiatrie a duševních poruch

Kapitoly

Úvod do poruch nálady

Mánie, závislosti a poruchy osobnosti

Psychotické a organické poruchy

Dětská psychiatrie a terapie

Role fyzioterapie a psychosomatika

Závěr a shrnutí

Přepis

Jakub: …počkej, takže u bipolární poruchy se člověk vlastně houpe mezi dvěma naprostými extrémy? To je neuvěřitelné. Jednou jsi na vrcholu světa a pak úplně na dně.

Adéla: Přesně tak. Je to jako jízda na horské dráze, kterou si ale nevybereš. A to je jen jeden z mnoha stavů, kterými se psychiatrie zabývá. Posloucháte Studyfi Podcast.

Jakub: Dobře, tak se na to pojďme podívat zblízka. Začněme u toho, co si asi většina lidí představí pod pojmem psychická nemoc – u deprese.

Adéla: Jasně. Deprese není jenom špatná nálada nebo smutek. Je to dlouhotrvající stav, minimálně dva týdny, kdy člověk cítí patologický smutek, obrovskou únavu, ztrácí zájem o věci, které ho dřív bavily…

Jakub: A k tomu se přidávají i fyzické projevy, že? Jako poruchy spánku nebo chuti k jídlu.

Adéla: Přesně. Typický je takzvaný depresivní somatický syndrom. Pacient se budí brzy ráno, má ranní pesima, což znamená, že nejhůř se cítí hned po probuzení, a ztrácí i libido.

Jakub: To zní vyčerpávající. A vím, že u deprese je obrovské riziko sebevražedných myšlenek.

Adéla: Bohužel ano. Je to proces, který má několik fází. Začíná to úvahami, pak přicházejí konkrétní myšlenky, které už jsou mimo normu. Následuje plán a nakonec samotný pokus o čin.

Jakub: To je děsivé. Proto je tak důležité o tom mluvit. Ještě jsi zmiňovala bipolární poruchu. Jak se liší od deprese?

Adéla: U bipolární poruchy se střídají epizody deprese, které jsme právě popsali, s epizodami mánie. A mánie je v podstatě pravý opak.

Jakub: Takže v manické fázi má člověk energie na rozdávání?

Adéla: Přesně tak! Cítí euforii, přehnané nadšení, skoro nepotřebuje spát. Má obrovské sebevědomí, které může přerůst až v takzvaný makromanický blud – přesvědčení o vlastní výjimečnosti a schopnostech.

Jakub: Takže si myslí, že může třeba řídit letadlo bez výcviku?

Adéla: Přesně takový typ nezodpovědného chování je pro mánii typický. Problém je, že po téhle fázi nevyhnutelně přijde pád zpátky do hluboké deprese.

Jakub: Chápu. Jak se tohle léčí? Předpokládám, že léky hrají velkou roli.

Adéla: Určitě. Používají se stabilizátory nálady a antidepresiva. Ta moderní fungují tak, že blokují zpětné vychytávání serotoninu na synapsích. Tím se zvýší jeho množství v mozku a zlepší se nálada. Důležité je říct, že nejsou návykové.

Jakub: To je klíčová informace. Když už jsme u návyku, pojďme na další velké téma – závislosti.

Adéla: Závislost je stav, kdy člověk touží po návykové látce, má takzvaný craving. A pokračuje v užívání, i když mu to ničí zdraví. Typický je odvykací stav, když látku nemá.

Jakub: Takže tělo si na tu látku tak zvykne, že bez ní nemůže normálně fungovat.

Adéla: Přesně. Pacient zvyšuje dávky, nedokáže přestat a upřednostňuje drogu před vším ostatním. Léčba je kombinací léků a hlavně psychoterapie.

Jakub: A co poruchy osobnosti? To je taky hodně skloňovaný pojem. Třeba hraniční porucha nebo psychopatie.

Adéla: Ano, to jsou hluboce zakořeněné vzorce chování, které jsou pro člověka i jeho okolí destruktivní. Jsou velmi těžko léčitelné, protože jsou součástí samotné osobnosti člověka. Ale i tam existují terapeutické přístupy, které mohou pomoci.

Jakub: Dobře, pojďme k další velké kapitole. Psychotické poruchy. Co to přesně znamená?

Adéla: Psychóza je v podstatě ztráta kontaktu s realitou. Pacient vnímá věci, které nejsou skutečné, a je o jejich pravdivosti pevně přesvědčen. Nejznámější psychotickou poruchou je schizofrenie.

Jakub: U schizofrenie si hned představím halucinace a bludy.

Adéla: To jsou takzvané pozitivní příznaky – něco je tam navíc. Halucinace jsou poruchy vnímání, nejčastěji sluchové. Bludy jsou zase poruchy myšlení, třeba paranoidní pocit, že ho někdo sleduje.

Jakub: A existují i negativní příznaky?

Adéla: Ano, a ty jsou často hůř rozpoznatelné. Je to naopak vymizení nějaké vlastnosti – apatie, ztráta vůle, ploché emoce, sociální stažení. Léčí se antipsychotiky, která ovlivňují hladinu dopaminu v mozku.

Jakub: A co takzvané organické poruchy? To zní, jako by byl problém přímo v orgánu, tedy v mozku.

Adéla: Přesně tak. Sem patří například demence, která je charakterizovaná úbytkem kognitivních funkcí – paměti, myšlení, orientace. Nejznámější je asi Alzheimerova choroba.

Jakub: Jak se demence projevuje v začátcích? Člověk začne zapomínat?

Adéla: Ano, zapomnětlivost je typická. Ale přidává se i porucha prostorové orientace, člověk může bloudit i na známých místech. Zhoršuje se schopnost plánovat, objevují se změny nálad, někdy i agresivita nebo halucinace.

Jakub: Dotkli jsme se spousty diagnóz u dospělých. Jak je to ale u dětí a adolescentů? Tam jsou asi specifické poruchy, že?

Adéla: Určitě. V dětské psychiatrii se nejčastěji setkáváme s poruchami chování a s ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou.

Jakub: A ještě jsem slyšel o termínu duální diagnóza. To je co?

Adéla: To je situace, kdy má jeden člověk souběžně dvě psychiatrické diagnózy. Velmi často je to kombinace nějaké duševní poruchy, třeba úzkostí, a k tomu závislosti na návykových látkách. Jedno zhoršuje druhé.

Jakub: Dobře, probrali jsme spoustu poruch. Pojďme teď k řešení. Jaké jsou terapeutické postupy? Mluvili jsme o lécích, ale co dál?

Adéla: Léky, tedy farmakoterapie, jsou jedním pilířem. Tím druhým je psychoterapie. A do toho vstupuje i fyzioterapie, která má u psychiatrických pacientů obrovský význam.

Jakub: Fyzioterapie? To mě překvapuje. Čekal bych, že ta řeší jen bolavá záda.

Adéla: To je častý omyl. U psychiatrických pacientů je tělo a psychika extrémně propojené. Fyzioterapeut se nedívá jen na svaly, ale provádí celostní anamnézu – ptá se na životní styl, návyky, pohybovou aktivitu.

Jakub: Co přesně fyzioterapeut hodnotí?

Adéla: Hodnotí držení těla, chůzi, svalový tonus. U pacientů léčených antipsychotiky se mohou objevit vedlejší motorické účinky, třeba třes nebo ztuhlost. Fyzioterapeut pozoruje pohybové vzorce a hledá asymetrie nebo poruchy koordinace.

Jakub: A jaké konkrétní metody se používají? Je to klasické cvičení?

Adéla: Ano, ale nejen to. Používají se analytická cvičení na posílení oslabených svalů, ale i specifické techniky jako Vojtova metoda nebo koncept bazální stimulace pro zlepšení koordinace.

Jakub: A co pohyb venku? To taky pomáhá?

Adéla: Rozhodně! Skupinové programy jako nordic walking nebo cvičení v tělocvičně jsou skvělé. Nejenže zlepšují kardiovaskulární kondici a pomáhají předcházet obezitě, která je rizikem u některých léků, ale mají i obrovský sociální přínos.

Jakub: Takže to pomáhá i proti té sociální izolaci, o které jsi mluvila u negativních příznaků?

Adéla: Přesně! Pacienti se často potýkají se stigmatizací a sociální izolací. Skupinová terapie a pohyb je vrací zpátky do kolektivu a zlepšuje jejich sebevědomí. To je podstata psychomotorické terapie – propojení těla a psychiky.

Jakub: Z toho všeho mi vychází, jak moc je duševní stav propojený s fyzickým zdravím.

Adéla: Absolutně. To jsou psychosomatické aspekty. Duševní nemoc ovlivňuje fyzickou kondici, a naopak. Sedavý způsob života zhoršuje nejen tělesné zdraví, ale i psychiku.

Jakub: A bohužel, stigma ve společnosti tomu asi moc nepomáhá.

Adéla: To je velký problém. Negativní vnímání vede k pocitu odmítnutí, nízké motivaci a někdy i k tomu, že lidé nevyhledají pomoc včas. A sociálně znevýhodnění lidé mají často i horší přístup k péči.

Jakub: Naštěstí je u nás péče hrazená z veřejného pojištění, že?

Adéla: Ano, zákon to garantuje. Hrazená je jak ambulantní péče, tak hospitalizace, ale i například lázeňská léčba, která může být skvělou formou komplexní rehabilitace. Třeba v Karlově Studánce nebo v Jeseníku.

Jakub: Takže klíčový vzkaz je, že psychiatrie není jen o lécích, ale o komplexním přístupu, kde hraje roli psychoterapie, fyzioterapie, sociální podpora a správné nastavení životního stylu.

Adéla: Přesně tak. Cílem je nejen zmírnit symptomy, ale hlavně zlepšit celkovou kvalitu života pacienta. A to je vždy týmová práce.

Jakub: Adélo, moc děkuji za tenhle neuvěřitelně komplexní, ale srozumitelný přehled. Bylo to fascinující.

Adéla: Já děkuji za pozvání. A za skvělé otázky!

Jakub: A vám, milí posluchači, děkujeme, že jste byli s námi. Doufáme, že jste se dozvěděli spoustu užitečných informací. Slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcast.