Podcast na Vývoj populace v prehistorické Evropě

Kapitoly

Kde vlastně leží Evropa?

Jak se počítají pravěcí lidé?

Vzorce a kosti

První Evropané

Nástup Neandrtálců

Doba ledová a přežití

Příchod Homo Sapiens Sapiens

Neolitická revoluce

Populační boom

Život v neolitu

Závěrečné shrnutí

Přepis

Martin: Počkat, takže ani hranice Evropy nejsou úplně pevně dané? To je neuvěřitelné, vždycky jsem si myslel, že je to jasné jako facka!

Lucie: Přesně tak! Je to v podstatě smluvní vymezení. Název „Európé“ máme od Řeků, ale kde přesně končí Evropa a začíná Asie… to je spíš dohoda než přirozená hranice.

Martin: Wow. A to jsme teprve na začátku. Dobře, tak do toho skočme. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Abychom vůbec mohli zkoumat historii obyvatelstva, musíme si ten prostor nějak rozdělit. Pro náš výzkum dělíme Evropu třeba na jižní, severozápadní, střední, východní a Balkán.

Martin: Dobře, Evropu máme rozdělenou. Ale jak, proboha, odhadneme, kolik lidí tu žilo v pravěku? Vždyť nemáme žádné sčítání lidu.

Lucie: To je přesně ta největší výzva. Všechno je to o odhadech a hypotézách. Základní myšlenka je ale docela logická. Vycházíme z toho, kolik potravy dokázal daný ekosystém poskytnout.

Martin: Takže… kolik jídla, tolik lidí? Zní to jednoduše.

Lucie: V principu ano. Každý člověk potřebuje denní příjem kalorií a příroda má jen omezené zdroje. Takže hustota zalidnění byla přímo závislá na tom, co si lidé dokázali ulovit nebo vypěstovat.

Martin: A jak to převedeme na konkrétní čísla? To si jen tak tipneme?

Lucie: Kdepak. Máme na to metody. Jedna z nich je odhad podle úživnosti území – z archeologických nálezů víme, co se pěstovalo a jaké to mělo asi výnosy.

Martin: Chápu. Ale co když jen lovili? To se odhaduje hůř, ne?

Lucie: Přesně. Proto je to nepřesné. Další metodou je zkoumání velikosti sídlišť. Ale tam je zase problém určit, jestli všechny domy stály ve stejnou dobu.

Martin: A existuje na to i nějaký vzoreček? Něco pro matematiky?

Lucie: Jasně! Třeba Gejvallův vzorec, který odhaduje populaci na základě počtu pohřbů a odhadované míry úmrtnosti. Je to trochu morbidní, ale funguje to.

Martin: Takže počítáme mrtvé, abychom zjistili, kolik bylo živých. To je skoro detektivka!

Lucie: Přesně tak! Historická demografie je vlastně taková velká detektivka.

Martin: Dobře, opusťme vzorce. Kdo byli ti úplně první Evropané?

Lucie: První z rodu Homo, kteří se tu objevili, byli Homo habilis a po nich Homo erectus. Ale pozor, ti se nevyvinuli v Evropě. Přišli sem z Afriky, když tam populace narostla a museli hledat nová území.

Martin: A kolik jich tu tak mohlo být? Mluvíme o tisících? Stovkách?

Lucie: U Homo erectus, předtím než plně ovládl oheň, se odhaduje populace na nějakých 15 až 25 tisíc obyvatel. V celé Evropě!

Martin: Cože? 25 tisíc? Vždyť to je dneska malé město! Neuvěřitelné.

Lucie: Přesně. A s ohněm se jejich šance zlepšily a populace mohla vzrůst až na 35, možná 40 tisíc. Pořád neuvěřitelně málo, že?

Martin: To je fascinující začátek. A co se dělo dál? Kdo přišel po nich?

Lucie: Skvělá otázka! Po nich přišli naši slavní příbuzní – Neandrtálci. Homo sapiens neanderthalensis. Ti už byli docela jiná liga.

Martin: Neandrtálci! Ty zná každý. Byli tedy úspěšnější?

Lucie: Mnohem. V době největšího rozkvětu, zhruba před 130 tisíci lety, se jejich populace odhaduje na 250 až 350 tisíc jedinců. A žili od Portugalska až po Volhu!

Martin: Páni, to už je slušné území. Ale pořád je to méně lidí, než má dneska Brno.

Lucie: Přesně tak!

Martin: A co se stalo pak? Předpokládám, že to nešlo jen nahoru.

Lucie: Přesně tak. Přišel zásadní zvrat – doba ledová, asi před 75 tisíci lety. To je dramaticky zasáhlo.

Martin: Takže se museli stáhnout?

Lucie: Ano, hlavně na jih Evropy a na Blízký východ. Jejich populace se smrskla na odhadovaných 44 tisíc. Možná sedmdesát, ale to je horní odhad.

Martin: To je obrovský propad. Jak vůbec přežívali?

Lucie: Byli to nomádi. Ale i tak to bylo kruté. Měli sice vysokou porodnost, ale polovina dětí se nedožila ani deseti let.

Martin: Drsné. A kdy jsme se na scéně objevili my, Homo sapiens sapiens?

Lucie: My, nebo spíš naši přímí předci, jsme do Evropy přišli z Blízkého východu asi před 43 tisíci lety. Trvalo nám pár tisíc let, než jsme se dostali do střední Evropy.

Martin: Takže jsme se s Neandrtálci potkali?

Lucie: Určitě! Poslední Neandrtálci mizí zhruba před 30 tisíci lety. Nějakou dobu jsme tu žili vedle sebe. Naše populace lovců a sběračů ale rostla mnohem rychleji.

Martin: A pak přišlo zemědělství. Vždycky jsem si myslel, že to byla masivní migrační vlna, která převálcovala původní obyvatele.

Lucie: To je běžná představa, ale ve skutečnosti to bylo spíš o šíření myšlenky. Byla to kulturní expanze, ne kolonizace.

Martin: Jak se tedy ta myšlenka "pěstuj si jídlo" šířila?

Lucie: Hlavně dvěma cestami. Jedna vedla podél pobřeží Středozemního moře – poznáme ji podle takzvané kardiové keramiky. Ta druhá šla vnitrozemím a měla zase jiný styl, lineární keramiku.

Martin: Takže měli různé "značky" hrnců? Jako pravěký Apple a Android?

Lucie: Přesně tak se to dá říct! Ukazuje to na dvě odlišné kulturní vlny, které se postupně propojovaly.

Martin: A co to udělalo s počtem obyvatel? To musel být skok.

Lucie: To si ani neumíš představit. Kolem roku 4000 před naším letopočtem už v Evropě žilo odhadem 1,3 až 2 miliony lidí!

Martin: Cože?! Z pár stovek tisíc na miliony?

Lucie: A to je jen začátek. O tisíc let později, tedy 3000 před naším letopočtem, už to bylo 13 milionů! A co je nejvíc fascinující... genetické studie ukazují, že tihle noví zemědělci tvořili jen 10 až 15 % populace.

Martin: Takže ti původní lovci a sběrači prostě přešli na nový životní styl?

Lucie: Přesně tak. Přijali nové know-how. A tenhle neolitický demografický přechod úplně změnil tvář Evropy a odstartoval vše, co známe dnes. Ale o tom, jak konkrétně se jejich život změnil, si povíme příště.

Martin: To je neuvěřitelné. Takže jak konkrétně vypadal život těch prvních zemědělců? Byla to velká změna?

Lucie: Byla to naprostá revoluce. Představ si, že průměrná roční teplota stoupla asi o 13 stupňů! To kompletně změnilo krajinu. Najednou se rozšířila flóra i fauna.

Martin: A s tím i lidé, předpokládám.

Lucie: Přesně! První neolitické vesnice vznikaly v Anatolii a Řecku. Stavěli si trvalé domy z kamene a dřeva, vyráběli keramiku a začali pěstovat obilí a luštěniny. A taky chovali první zvířata.

Martin: Takže kozy, ovce, skot... a samozřejmě pes, ten nesmí chybět.

Lucie: Ten už byl dávno parťák. Ale ano, přesně tihle byli první. A šířilo se to dál do Evropy. Existují teorie, jestli přišli noví lidé, nebo si to místní osvojili.

Martin: A která platí?

Lucie: Nejspíš kombinace obojího. Nové nápady přišly z Blízkého východu, ale zdejší lovci je prostě převzali.

Martin: Takže abychom to shrnuli. Neolitická revoluce nebyla jen o pěstování plodin. Byl to komplexní proces, který změnil vše – od bydlení a stravy až po vznik trvalých sídlišť a racionálního myšlení.

Lucie: Přesně tak. Položila základy pro celou naši civilizaci. Děkujeme, že jste byli s námi u Studyfi Podcastu!

Martin: A těšíme se na vás u dalšího dílu. Na slyšenou!