Podcast na Vývoj evropské populace 14.-17. století

Kapitoly

Evropa na kolenou

Recept na katastrofu

Ne všude stejně zle

Druhé kolo: Krize 17. století

Pohled do statistik

Demografická katastrofa

Společnost v troskách

Nová kultura a první prevence

Mor a malé doby ledové

Vnější hrozby

Evropa proti Evropě

Děsivá čísla

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Barbora: ...takže si představ, že Evropa ztratila třetinu obyvatel! Během sta let prostě zmizela třetina lidí.

Ondřej: Počkej, třetina? To je neuvěřitelné! To je jako by dneska zmizela celá Čína. Z ničeho nic.

Barbora: Přesně tak. Úplně to změnilo běh dějin. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se s Ondřejem noříme do demografie.

Ondřej: Ahoj! A evidentně to nebude žádná nuda. Báro, mluvíš o takzvané pozdně středověké agrární krizi, že? To zní hrozně akademicky.

Barbora: Zní, ale ve skutečnosti je to drama. Začalo to už koncem 13. století. Po staletích růstu se najednou trend otočil. Počet obyvatel stagnoval a pak začal klesat.

Ondřej: A to pořádně. Jeden odhad říká, že populace klesla ze 73,5 milionu v roce 1340 na pouhých 50 milionů o sto let později. To je masakr.

Ondřej: Co se proboha stalo? Proč to šlo tak rychle z kopce?

Barbora: Nebyla to jen jedna věc. Byla to dokonalá bouře tří faktorů. Zaprvé, přelidnění.

Ondřej: Přelidnění? Vždyť jich bylo míň než dnes v Německu.

Barbora: Ale tehdejší technologie v zemědělství prostě víc lidí neuživila. Dosáhli stropu. Půda byla vyčerpaná a nebylo kde brát.

Ondřej: Rozumím. A co bylo dál?

Barbora: Zadruhé, společenský systém. Feudalismus, který předtím fungoval, se začal hroutit. Cechy ve městech bránily novým lidem v přístupu, majitelé půdy se snažili udržet sedláky na poli násilím...

Ondřej: Takže se všechno zaseklo. A třetí faktor... to už asi tuším.

Barbora: Přesně tak. Zvýšená úmrtnost. Epidemie, hlavně mor, a neustálé války. Do toho všeho se navíc začalo ochlazovat. Malá doba ledová.

Ondřej: Takže shrnuto: moc lidí, málo jídla, tuhá zima, všude nemoci a války. To zní jako skvělá doba na život.

Barbora: Jo, zrovna bych si nevybrala.

Ondřej: Zasáhlo to celou Evropu stejně? Nebo se někdo měl "lépe"?

Barbora: To je dobrá otázka. Průběh byl hodně odlišný. Obecně to začalo na severozápadě, třeba v Anglii nebo Nizozemsku, a šířilo se to na východ a jih.

Ondřej: Takže k nám to dorazilo později?

Barbora: Ano, v českých zemích došlo ke zvratu až v druhé polovině 14. století. A některé oblasti na tom byly lépe, třeba Nizozemsko nebylo zasaženo tak tvrdě jako Itálie.

Ondřej: A co třeba Uhry?

Barbora: Ty jsou zajímavý případ. Ve 14. století zažívaly růst! Ale pak přišli v 16. století Turci a bylo po růstu.

Ondřej: K tomu všemu se přidaly ještě války, že? Stoletá válka, husitské války...

Barbora: Přesně. A to nebyly jen tak nějaké války. Objevily se žoldnéřské armády. Tyhle armády stály obrovské peníze a kde nebylo co platit, tam si to prostě vzaly. Plenění bylo na denním pořádku.

Ondřej: Takže to vypadá, že 14. a 15. století bylo peklo. Pak se to zlepšilo?

Barbora: Na chvíli ano. Ale pak přišla krize 17. století. Bylo to jako pokračování, ale v mnoha ohledech ještě horší.

Ondřej: Ještě horší? Co se mohlo ještě pokazit?

Barbora: Pořád tu bylo chladné počasí, opakovaly se epidemie moru, ale přidal se i tyfus a neštovice. A hlavně přišla třicetiletá válka.

Ondřej: Ta byla devastující, to vím.

Barbora: A to je slabé slovo. Odhaduje se, že během třicetileté války přišlo o život asi 20 % evropského obyvatelstva.

Ondřej: Dvacet procent... To si vůbec nedovedu představit.

Barbora: Situace byla tak zlá, že se objevovaly i případy kanibalismu. A prý se taky přemnožila divoká zvěř, protože nebylo dost lidí, kteří by ji lovili.

Ondřej: Máme k tomu nějaká tvrdá data? Nějakou tabulku, která by to ukázala?

Barbora: Jasně! Mám tu čísla pro Evropu od roku 1500 do 1800. Tady to krásně vidíš. Vezmi si třeba Německo.

Ondřej: Povídej.

Barbora: V roce 1600 mělo 12 milionů obyvatel. Po třicetileté válce, v roce 1650, jich bylo jen 11 milionů. Ztratili milion lidí, zatímco jiné země rostly.

Ondřej: A kdo naopak rostl?

Barbora: Třeba Britské ostrovy. Z pěti milionů v roce 1500 se dostaly na devět a čtvrt milionu v roce 1700. To je skoro dvojnásobek! A Francie, i přes všechny války, si vedla relativně dobře.

Ondřej: Takže abych to shrnul pro všechny, co nás poslouchají. Demografie není jen nudná statistika o porodech a úmrtích. Je to dramatický příběh o tom, jak války, klima a nemoci dokážou přepsat osud celého kontinentu.

Barbora: Přesně tak. A právě tyhle krize donutily Evropu se změnit a nastartovaly cestu k moderní společnosti. Ale to už je zase jiné téma...

Ondřej: Tak to je skvělý oslí můstek, Barboro. Krize, které mění společnost... Nic asi nezměnilo Evropu víc než velká epidemie moru ve 14. století. To nebyla jen nějaká chřipka, že?

Barbora: To rozhodně ne. Byla to demografická katastrofa. A co je na tom fascinující, nezasáhla všechny stejně. Třeba děti... tvořily běžně 40 až 50 procent všech zemřelých. Během moru to číslo ještě stouplo.

Ondřej: Páni. To muselo úplně změnit věkovou strukturu populace.

Barbora: Přesně tak. První vlna zasáhla všechny. Ale ty další si vybíraly hlavně mladší lidi, kteří se s nemocí ještě nesetkali. Děti a mladé vdané ženy umíraly častěji než starší vdovy.

Ondřej: Takže populace rychle zestárla?

Barbora: Ano. Děti nedorůstaly, aby nahradily střední generaci. A dospělí, kteří přežili, se dožívali vyššího věku a vytvořili silnou skupinu starců. Z ekonomického hlediska to byla pohroma.

Ondřej: Chápu, méně pracujících, více lidí k zaopatření. Jak se s tím společnost vyrovnala?

Barbora: Změnily se celé systémy. Třeba v Anglii mor vlastně ukončil feudalismus. Najednou byl takový nedostatek pracovních sil, že rolníci mohli vyjednávat o lepších podmínkách. Z nevolníků se stávali nájemci.

Ondřej: Takže mor paradoxně vedl k větší svobodě pro některé lidi. A co církev? Ta přece měla být tou hlavní oporou.

Barbora: Jenže její metody selhaly. Někteří kněží utekli. A modlitby, poutě nebo procesí proti moru nepomáhaly. Naopak, při procesí se nákaza ještě rychleji šířila.

Ondřej: Takže hromadné shromažďování během pandemie nebyl dobrý nápad. Kdo by to byl řekl.

Barbora: Přesně. Lidé viděli, že co fungovalo dřív – třeba procesí za déšť – najednou nefunguje. To otřáslo autoritou církve a možná to i pomohlo samostatnému rozvoji medicíny.

Ondřej: Jak se ten všudypřítomný strach ze smrti projevil v kultuře?

Barbora: Obrovsky. V umění se objevila témata jako Poslední soud nebo tanec smrti, takzvaná makabrózní témata. Lidé se taky začali upínat ke svatým, kteří je měli ochránit – svatý Roch, svatý Šebestián...

Ondřej: To dává smysl. Ale spoléhali se lidé jen na modlitby, nebo se snažili i nějak bránit?

Barbora: Postupně se začaly objevovat zárodky preventivní hygieny. Lidé pochopili, že je potřeba omezit kontakt s nakaženými oblastmi. Z toho se vyvinul systém karantény.

Ondřej: Aha, takže slavná karanténa v přístavech pochází z téhle doby?

Barbora: Přesně tak. Nejdřív chránili přístavy a od 17. století se stavěly i takzvané kordony na souši, aby se izolovala celá zasažená území. Lidé se začali bránit aktivně.

Ondřej: Zůstal mor v Evropě napořád stejně smrtící?

Barbora: Ne tak docela. Postupně ztrácel na síle. Data z Itálie ukazují, že v 15. století už byla mortalita jen pětkrát vyšší než obvykle, ne třeba dvacetkrát. Ale občas udeřil znovu v plné síle, jako v Marseille v roce 1720.

Ondřej: A víme proč? Proč ta změna?

Barbora: Jedním z důvodů mohly být klimatické změny. Zrovna začala malá doba ledová, bylo chladněji a vlhčeji. To mohlo ovlivnit šíření nemoci, ale i zemědělství.

Ondřej: Jak konkrétně?

Barbora: Lidé začali opouštět neúrodná pole. V Anglii se místo obilí zaměřili na chov dobytka, u nás zase vzkvétalo rybníkářství. Pole zarůstala lesem. Ta krize opět donutila lidi hledat nové cesty.

Ondřej: Takže epidemie a klima jako dva hlavní motory změny. To je fascinující. Ale co dalšího formovalo tehdejší svět?

Barbora: No, vedle neviditelných nepřátel jako mor a chlad, tu byl ještě jeden, naprosto zjevný. Válka. A to jak zvenčí, tak zevnitř.

Ondřej: Začněme těmi vnějšími hrozbami.

Barbora: Tou největší byla určitě turecká expanze. V 15. a 16. století se zdálo, že je nic nezastaví. Roku 1453 padl Cařihrad, pak Bělehrad, pak přišla drtivá porážka u Moháče a v roce 1541 padl i Budín.

Ondřej: Takže se tlačili přímo do srdce Evropy.

Barbora: Přesně tak. Vídeň se jim podařilo ubránit jen s vypětím všech sil. Zlom přišel až po roce 1683, kdy byli u Vídně definitivně odraženi. Z druhé strany zase Rusové konečně zatlačili Tatary a začali expandovat na Sibiř, čímž skončily staleté nomádské nájezdy.

Ondřej: Takže vnější tlak trochu polevil... a Evropané se o to víc mohli pustit do sebe.

Barbora: Přesně tak. Seznam vnitřních konfliktů je nekonečný. Stoletá válka mezi Anglií a Francií, u nás husitské války... a to byl jen začátek.

Ondřej: Předpokládám, že pak přišlo náboženství.

Barbora: Ano, od 16. století Evropu ničily náboženské války, které vyvrcholily Třicetiletou válkou. To byla pro střední Evropu naprostá katastrofa. A hned na to navázaly války o španělské, polské nebo rakouské dědictví. V podstatě se pořád bojovalo.

Ondřej: Jaký to mělo dopad na lidi? Ta čísla musí být strašlivá.

Barbora: Jsou. A hlavně neustále rostla. Během italských válek bojovaly armády o desítkách tisíc mužů. Ve španělské armádě za Filipa II. už jich bylo sto tisíc. A ve válce o dědictví španělské už na bojištích stál dohromady milion a půl vojáků.

Ondřej: Neuvěřitelný nárůst. A ztráty?

Barbora: Obrovské. Ale tady je ten klíčový detail. Přímé ztráty v bitvě byly často jen menší část. Daleko víc vojáků umíralo na nemoci v táborech – na úplavici nebo tyfus. A samozřejmě armády ničily venkov, braly lidem jídlo a šířily další nemoci.

Ondřej: Takže nejvíc to odnesli civilisté.

Barbora: Jako vždy. V některých oblastech Německa za Třicetileté války zmizelo až 80 % populace. Některé vesnice byly doslova vymazány z mapy. Celkově si tyhle války jen mezi vojáky vyžádaly dva a půl až tři miliony životů.

Ondřej: Páni. Takže si to shrňme. Morové rány, malá doba ledová a v podstatě nepřetržitý válečný stav. To opravdu nezní jako veselá doba k životu.

Barbora: Vůbec ne. Byla to doba hluboké, existenciální krize. Ale jak už jsme naznačili, právě tyhle obrovské otřesy donutily Evropu hledat nové cesty. Nové technologie, nové způsoby organizace státu, novou ekonomiku. Z popela starého světa se pomalu rodil ten moderní.

Ondřej: To je skvělý závěr. Barboro, moc ti děkuju za další fascinující vhled do naší minulosti.

Barbora: Já děkuju za pozvání.

Ondřej: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!