Podcast na Vyšetření a patologie dutiny ústní a hltanu

Kapitoly

Úvod do patologie očí

Tajemství rohovky

Co prozradí nos a rty

Dech, který mluví

Zápach z úst

Sliznice a dásně

Jazyk jako zrcadlo zdraví

Zuby, patro a mandle

Vyšetření ucha

Vyšetření krku

Shrnutí a závěr

Přepis

Vojtěch: Většina lidí si myslí, že reakce zorniček je jen jednoduchý test na světlo a tmu. Ale ve skutečnosti může odhalit i tak závažné onemocnění jako je neurosyfilis.

Tereza: Přesně tak, Vojtěchu! Je to fascinující, jak nám oči můžou prozradit tolik o celkovém zdraví. Není to jen o tom, jestli potřebujeme brýle.

Vojtěch: Tak to mě zajímá. Tohle je Studyfi Podcast, kde se učíme chytřeji, ne tvrději.

Tereza: Pojďme se na to podívat. Ten jev, o kterém jsi mluvil, se jmenuje Argyll-Robertsova reakce. Znamená to, že zornice reaguje na zaostření na blízko, tedy na konvergenci, ale vůbec nereaguje na osvit. A to je klasický příznak pozdního stádia syfilisu.

Vojtěch: To je neuvěřitelné. A co další podivné chování zorniček? Třeba když nejsou stejně velké?

Tereza: Dobrá otázka. Tomu se říká anizokorie. A i když může být někdy neškodná, často je to varovný signál, například při cévní mozkové příhodě. Jedna zornice je širší než druhá, protože mozek prostě nestíhá správně řídit oční svaly.

Vojtěch: Dobře, takže zornice máme. Co taková rohovka? Ta je přece normálně jen průhledná, ne?

Tereza: Přesně, měla by být. Ale i na ní se může leccos objevit. Slyšel jsi někdy o arcus senilis?

Vojtěch: To zní jako nějaké latinské zaklínadlo. Bojím se, že ne.

Tereza: Je to šedobělavý proužek na okraji rohovky. A i když 'senilis' naznačuje stáří, často je to známka ukládání tuků. Takže může upozornit na hyperlipoproteinémii, tedy vysoký cholesterol.

Vojtěch: Takže oči mohou prozradit, že jím moc smažáku?

Tereza: V podstatě ano! A pak je tu ještě Keiser-Fleischnerův prstenec, takový hnědavý kroužek, který zase ukazuje na Wilsonovu chorobu, což je porucha metabolismu mědi. Je úžasné, co všechno se dá vyčíst z jednoho pohledu.

Vojtěch: Přesuňme se o kousek níž. K nosu. Kromě rýmy, co zajímavého se může dít tam?

Tereza: Nos může hodně napovídat o hormonálních poruchách. Například u akromegalie, což je nadprodukce růstového hormonu v dospělosti, se nos zvětšuje. A pak je tu rhinophyma, takový ten květákový nos, který vzniká u onemocnění kůže zvaného rosacea.

Vojtěch: A co rty? Tam asi sledujeme hlavně barvu, že?

Tereza: Barvu určitě. Cyanotické, tedy promodralé rty, ukazují na špatné okysličení krve. Třeba u srdečních vad nebo plicních onemocnění. Ale důležitá je i symetrie. Pokleslý ústní koutek je typický pro parézu lícního nervu.

Vojtěch: Na závěr mám jednu možná trochu zvláštní otázku. Foetor ex ore, tedy zápach z úst. Může být i ten diagnosticky významný?

Tereza: Rozhodně! A je to skvělá otázka. Kromě běžných příčin, jako je špatná hygiena nebo zánět dásní, existují i velmi specifické zápachy. Například acetonový dech je typický pro diabetickou ketoacidózu. To je život ohrožující stav.

Vojtěch: Takže i něco takového, jako je dech, může být pro lékaře klíčovou informací. Úplně to mění pohled na věc.

Tereza: Přesně tak. Celé tělo je propojené. A právě proto je důležité všímat si i zdánlivých maličkostí.

Vojtěch: Takže kromě samotných projevů nemoci si všímáme i věcí, které nejsou na první pohled vidět. A co třeba... čich? Někdy se mluví o specifickém zápachu z úst u některých chorob.

Tereza: Přesně tak! A to je fascinující vodítko. Nejde o běžný zápach, ale o velmi specifické pachy. Třeba foetor hepaticus u jaterního selhání… to je takový zvláštní vjem, který připomíná myšinu nebo syrová játra.

Vojtěch: Myšinu? Tak to si asi s ničím nespleteš. To je docela drsné.

Tereza: To rozhodně ne. A pak je tu třeba urinózní zápach, který cítíš po amoniaku. Ten zase ukazuje na selhání ledvin. Jsou to silné signály, že v těle je něco hodně špatně.

Vojtěch: Dobře, takže když překonáme čichový vjem, na co se díváme dál? Jak má vypadat zdravá pusa zevnitř?

Tereza: Zdravá sliznice je jednoduchá — růžová, lesklá a vlhká. Jakákoliv odchylka je signál. Když je bledá, můžeme myslet na anémii. Když je naopak sytě zarudlá, ukazuje to na zánět, třeba stomatitidu.

Vojtěch: A co ty různé flíčky a skvrny, o kterých se občas mluví?

Tereza: Přesně. Třeba u Addisonovy choroby se na vnitřní straně tváří můžou objevit takzvané grafitové skvrny. Nebo u spalniček zase hledáme Koplikovy skvrny – takové malé žlutobělavé tečky. Každá maličkost může být klíčem k diagnóze.

Vojtěch: To je neuvěřitelné, kolik toho prozradí. A co dásně? Ty taky takhle 'mluví'?

Tereza: A jak! Zarudlé a oteklé značí zánět. Pokud krvácejí, může to být cokoliv od paradentózy po nedostatek vitamínu C, tedy kurděje. A teď pozor, lahůdka z historie – šedavý lem na dásních může značit chronickou otravu těžkými kovy, třeba olovem.

Vojtěch: Páni. A proto nás doktoři nutí vypláznout jazyk, že? Co všechno se dá vyčíst z něj?

Tereza: Přesně proto! Jazyk je naprosto skvělý ukazatel. Například suchý, povleklý jazyk je jasná známka dehydratace. Hned víme, že pacient potřebuje doplnit tekutiny.

Vojtěch: A co ty známé barvy? Malinový jazyk a tak podobně?

Tereza: Ano! Malinový jazyk je typický pro spálu. Naopak vyhlazený, červený a lesklý jazyk – říkáme mu Hunterova glossitida – zase vidíme u perniciózní anémie, tedy nedostatku vitamínu B12.

Vojtěch: Takže jazyk je vlastně taková výsledková tabule těla.

Tereza: V podstatě ano. A sledujeme i pohyb. Při cévní mozkové příhodě se jazyk při vypláznutí stáčí na stranu postižené části těla. To je pro nás okamžitý a jasný neurologický příznak.

Vojtěch: Dobře, a co zbytek? Zuby, patro, mandle?

Tereza: Stručně – u zubů nás zajímá, jestli nejsou zkažené nebo defektní, protože to může být zdroj infekce pro celé tělo. Měkké patro zase může být nažloutlé v počáteční fázi žloutenky.

Vojtěch: A mandle? Ty bývají hlavně u dětí pořád zvětšené...

Tereza: Přesně. U dospělých by měly být spíš zanořené. Pokud jsou zvětšené, zarudlé a s povlaky, je to jasná angína. A pokud je jedna mandle výrazně větší, může to signalizovat i něco vážnějšího, třeba absces nebo nádor.

Vojtěch: Člověk by neřekl, kolik informací se skrývá v obyčejném pohledu do krku. Je to vlastně taková malá detektivka. A když už jsme u vyšetření hlavy, co nám prozradí třeba ušní boltce?

Vojtěch: Tak a jsme u našeho posledního tématu pro dnešek... ORL vyšetření. Začneme od ucha?

Tereza: Jasně! Zajímavostí je, že každý ušní boltec má naprosto unikátní tvar, stejně jako otisk prstu.

Vojtěch: Takže odemykat telefon uchem asi jen tak nebudeme.

Tereza: To asi ne. Normální nález znamená, že zevní zvukovod je bez výtoku a tlak na ten malý chrupavčitý výběžek, tragus, nebolí. Ani poklep za uchem.

Vojtěch: A co když to bolí?

Tereza: Bolestivost obvykle značí zánět. Dalšími varovnými signály jsou třeba nažloutlé bulky, takzvané dnové tofy, nebo výtok. Krvácení je pak většinou po nějakém úrazu.

Vojtěch: Dobře, to dává smysl. A jak je to s vyšetřením krku?

Tereza: Tam používáme pohled, pohmat a poslech. Začneme pohledem. Tvar krku by měl odpovídat celkové stavbě těla. U hubených lidí můžou být víc vidět nadklíčkové jamky.

Vojtěch: A je ještě něco, co můžeme vidět?

Tereza: Určitě. Viditelná pulzace krčních tepen, karotid. U hubených lidí při námaze je to normální, ale může to být i známka hypertenze nebo jiných onemocnění.

Vojtěch: Super. Tím jsme vlastně na konci dnešního dílu. Probrali jsme toho opravdu hodně, od hlavy až po krk.

Tereza: Přesně tak. Doufám, že to našim posluchačům pomůže se v tom všem lépe zorientovat. Nejdůležitější je všímat si odchylek od normálu.

Vojtěch: To je skvělá tečka. Mockrát ti děkuju, Terezo. A vám všem děkujeme za poslech u Studyfi Podcastu. Mějte se fajn!

Tereza: Na slyšenou!