Podcast na Vlastnické právo v českém environmentálním právu

Kapitoly

Komu patří příroda?

Co (ne)můžete vlastnit?

Vlastnictví zavazuje

Škoda vs. ekologická újma

Vlastnictví v přírodě

Co je pod zemí

Závěrečné shrnutí

Přepis

Ondřej: Většina lidí si myslí, že když si koupí pozemek, patří jim naprosto všechno, co na něm je. Stromy, tráva, a hlavně to, co je pod zemí. Ale ve skutečnosti to tak vůbec není.

Barbora: Přesně tak, Ondřeji. Je to jeden z největších mýtů. Představ si, že pod svým pozemkem najdeš ložisko zlata nebo uhlí. Myslíš, že je tvoje?

Ondřej: No... asi bych doufal, že jo! To bych měl do konce života vystaráno.

Barbora: Bohužel, zklamu tě. Tyhle strategické suroviny patří státu. A to je skvělý příklad toho, jak se vlastnictví a právo životního prostředí proplétají. Posloucháte Studyfi Podcast.

Ondřej: Takže právo životního prostředí není jen o chráněných druzích a recyklaci? Dotýká se i tak základní věci jako vlastnictví?

Barbora: Přesně tak. Je to hlavně veřejné právo, které řeší vztah státu k životnímu prostředí. Ale má i soukromoprávní přesahy, hlavně když jde o věci, které můžeme reálně vlastnit – jako jsou právě pozemky.

Ondřej: Dobře, tak uhlí a ropa mi nepatří. A co třeba takový štěrk nebo písek na zahradě? Ten si můžu nechat?

Barbora: Ano, ten ano. To jsou takzvané nevyhrazené nerosty a ty jsou součástí pozemku, takže patří tobě jako vlastníkovi. Ale u zvířat je to ještě komplikovanější.

Ondřej: Jak to? Pes je přece můj, ne?

Barbora: Tvůj pes ano, protože je ovládaný, je to domácí mazlíček. Občanský zákoník sice říká, že zvíře není věc, ale pravidla pro věci se na něj použijí. Ale co taková srnka, která ti přeběhne přes zahradu?

Ondřej: Tu si asi nechat nemůžu, co?

Barbora: Přesně. Volně žijící zvířata nemají vlastníka. A aby to bylo ještě zajímavější, takové jeskyně pod tvým pozemkem taky nejsou tvoje. Vlastně nepatří nikomu.

Ondřej: Takže mám na pozemku díru, která není moje? To je absurdní.

Barbora: Vítej v právu životního prostředí! Naopak porosty, tedy stromy a rostliny, jsou součástí pozemku a ty patří tobě.

Ondřej: Takže mám pozemek, stromy, ale pod zemí to může patřit státu a díry v zemi nepatří nikomu. Chápu to správně? A co když mi stát na mém vlastním pozemku něco zakáže?

Barbora: To je skvělá otázka. Tady přichází na řadu Listina základních práv a svobod. Článek 11 říká, že vlastnictví zavazuje. Nesmíš ho vykonávat tak, abys ohrozil zdraví lidí nebo životní prostředí.

Ondřej: Takže mě můžou omezit?

Barbora: Přesně. Stát ti může omezit hospodaření, například v chráněné krajinné oblasti. Může ti dokonce pozemek i vyvlastnit, ale jen ve veřejném zájmu, podle zákona a vždy za náhradu.

Ondřej: A co když někdo poškodí tu část přírody, která mi patří? Třeba mi znečistí les.

Barbora: Pokud je poškozená složka životního prostředí věcí, která má vlastníka – jako tvůj les – můžeš se domáhat náhrady škody. Vyčíslí se cena poškozených stromů a tu dostaneš proplacenou.

Ondřej: To zní fér.

Barbora: Ale je tu háček. Co ty takzvané mimoprodukční funkce lesa? Třeba že zadržoval vodu nebo čistil vzduch. Tyhle funkce byly taky poškozeny, ale nárok na náhradu za ně nemáš.

Ondřej: Protože se to nedá vyčíslit v penězích?

Barbora: Přesně. A tady se dostáváme od klasické škody k pojmu ekologická újma, což je mnohem složitější kategorie. A o té si povíme zase příště.

Ondřej: Takže Boro, pojďme na to navázat. Jak tedy právo vlastně pohlíží na jednotlivé přírodní složky? Třeba na zvířata?

Barbora: Skvělá otázka. Je to docela zajímavé. V podstatě se dělí na dvě skupiny. První jsou zvířata, která někdo drží a ovládá. Třeba kráva na pastvině nebo kapři v rybníku. Ty jsou normálně majetkem vlastníka pozemku.

Ondřej: A ta druhá skupina? To je ta srnka v lese, o které jsme mluvili?

Barbora: Přesně tak. Divoká zvířata jako srny nebo jeleni nejsou předmětem vlastnictví. Nejsou ničí. Prostě patří do přírody.

Ondřej: Dobře, to chápu. A co věci pod zemí? Třeba nerostné bohatství. Když najdu na zahradě ropu, jsem milionář?

Barbora: Bohužel tě zklamu. Strategické suroviny jako ropa, uhlí nebo zlato patří státu. Jsou to takzvané vyhrazené nerosty a nejsou součástí pozemku.

Ondřej: A co ty nevyhrazené?

Barbora: Tak třeba písek nebo štěrk, ty už jsou tvoje jako vlastníka pozemku. Takže aspoň na pískoviště pro děti bys měl.

Ondřej: Rozumím. Takže klíčový princip je, jestli danou složku přírody lze reálně ovládat a vlastnit.

Barbora: Přesně. U vody v řece nebo u jeskyní je to stejné. Nejsou předmětem vlastnictví. Proto existují zvláštní zákony, které je chrání, a taky zákony, které řeší náhradu škody třeba od chráněných druhů jako je vlk nebo medvěd.

Ondřej: Super, děkuju za vysvětlení. A děkujeme i vám, milí posluchači, že jste s námi dnes byli. Těšíme se na vás u dalšího dílu.

Barbora: Mějte se krásně a studiu zdar!