Podcast na Veterinární anatomie srdce a perikardu

Kapitoly

Motor života

Srdce zvenku

Vnitřní přepážky a zářezy

Pravá předsíň a komora

Levá předsíň a komora

Krevní oběh samotného srdce

Nezávislí sběrači krve

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Karolína: Představ si studentku Aničku. Je na své první praxi na farmě, stojí vedle obrovského, klidného skotu a poprvé v životě přikládá fonendoskop na jeho hrudník. A pak to uslyší... to hluboké, rytmické dunění. Bum-bum... bum-bum. Silné, pomalé. V tu chvíli pro ni srdce není jen shluk svalů z učebnice. Je to doslova motor života, který pumpuje sílu do toho obrovského těla.

Vojtěch: Přesně tak. Je to moment, kdy se teorie stane realitou. A tenhle pocit úžasu je skvělý výchozí bod. Protože srdce je skutečně neuvěřitelný orgán. Posloucháte Studyfi Podcast.

Karolína: Dobře, Vojtěchu, tak pojďme na to. Když se na srdce podíváme jako na celek, co jsou ty první věci, kterých si musíme všimnout? Kde začít, abychom se v tom neztratili?

Vojtěch: Skvělá otázka. Začneme zvenku, jako bychom ho drželi v ruce. Srdce je v podstatě dutý sval, taková pumpa. Není to ale obyčejný sval, je to speciální příčně-pruhovaná srdeční svalovina, kterou neovládáme vůlí. Naštěstí! Představ si, že bys na to musel myslet.

Karolína: To by byl docela stres, zapomenout se nadechnout a ještě k tomu pumpovat krev. Takže, co dál? Má nějaké hlavní části?

Vojtěch: Ano. Nahoře, kde do srdce vstupují a vystupují velké cévy, je takzvaná báze srdce, latinsky basis cordis. A dole je špička, apex cordis. A teď pozor, přichází první chyták. Srdce není v hrudníku úplně rovně, je lehce pootočené.

Karolína: Pootočené? Jak to myslíš?

Vojtěch: Kvůli tomuhle pootočení nemluvíme o pravé a levé straně, ale spíš o plochách. Ta plocha, kde vidíme taková malá ouška – auriculae – se jmenuje facies auricularis. A ta druhá, tvořená hlavně stěnami předsíní, je facies atrialis.

Karolína: Takže to, co je vlevo, nemusí být nutně jen levá část srdce? To zní trochu zmateně.

Vojtěch: Přesně tak, části pravé komory a předsíně jsou vidět i z levé strany a naopak. Je to jako kdyby se srdce při svém vývoji trochu zakroutilo. Stejné je to i s okraji – máme margo ventricularis dexter, tedy pravý, a ten je spíše nahoře, kraniálně. A margo ventricularis sinister, levý, je zase dole, kaudálně.

Karolína: Dobře, vnější orientaci máme. Ale to nejdůležitější se děje uvnitř, ne? Srdce je přece rozdělené na ty slavné čtyři části.

Vojtěch: Přesně tak. Máme dvě předsíně – atrium dextrum a sinistrum – a dvě komory – ventriculus dexter a sinister. A tyhle prostory od sebe musí být oddělené. K tomu slouží přepážky, neboli septa.

Karolína: Septum. To slovo znám. Jaké tam jsou?

Vojtěch: Je to jednoduché. Mezi předsíněmi je septum interatriale. Mezi komorami je silná svalová přepážka septum interventriculare. A mezi předsíněmi a komorami je septum atrioventriculare.

Karolína: A tyhle vnitřní přepážky jsou vidět i nějak na povrchu?

Vojtěch: Ano, jejich polohu naznačují takzvané zářezy neboli sulci. Představ si to jako mělké rýhy. Ten největší, sulcus coronarius, obíhá srdce dokola jako koruna – odtud ten název. Odděluje předsíně od komor.

Karolína: Jako korunka? To je hezká pomůcka.

Vojtěch: Přesně. A pak máme dva zářezy, které kopírují mezikomorovou přepážku. Sulcus interventricularis paraconalis a subsinuosus. Jejich názvy zní složitě, ale vlastně jen popisují, poblíž čeho se nacházejí. Jsou to takové dálnice pro cévy, které vyživují samotné srdce.

Karolína: Fajn, pojďme se podívat dovnitř. Začněme třeba vpravo. Co se děje v pravé předsíni a pravé komoře?

Vojtěch: Do pravé předsíně, atrium dextrum, přitéká veškerá neokysličená krev z těla. Přivádí ji tam dvě obrovské žíly – horní a dolní dutá žíla, vena cava cranialis a caudalis. Jejich spojením vzniká takový splav, sinus venarum cavarum.

Karolína: A co se s tou krví děje dál? Jen tam tak čeká?

Vojtěch: Částečně ano. Předsíň má totiž takový výběžek, ouško neboli auricula. Jeho vnitřní povrch je drsný, tvořený svaly zvanými musculi pectinati. Tohle ouško funguje jako takový malý rezervoár, který pomáhá vyrovnávat tlak, aby se nepoškodily chlopně, když se komora stáhne.

Karolína: Chytré. Takže z předsíně krev teče kam? Předpokládám, že do pravé komory.

Vojtěch: Přesně. Při stahu předsíně se krev přečerpá přes trojcípou chlopeň, valva tricuspidalis, do pravé komory. Ta je svalnatější než předsíň, ale pořád je slabší než její levá sousedka. U skotu má stěna tloušťku asi centimetr.

Karolína: A uvnitř komory to vypadá jak? Je to tam hladké?

Vojtěch: Naopak, je to tam dost divoké. Vnitřek je plný svalových trámců, trabeculae carneae. Z nich vystupují takové kuželovité svaly, musculi papillares, neboli bradavkovité svaly.

Karolína: Bradavkovité svaly? K čemu jsou dobré?

Vojtěch: To je naprosto klíčová součástka! Z jejich špiček vedou tenká, ale pevná vlákna – šlašinky neboli chordae tendineae. A ty se upínají na cípy té trojcípé chlopně.

Karolína: Aha! Takže tyhle svaly a šlašinky tu chlopeň ovládají?

Vojtěch: Přesně! Když se komora stáhne, aby vypudila krev do plic, tyhle svaly se taky stáhnou. Napnou šlašinky a zabrání tomu, aby se chlopeň provalila zpátky do předsíně. Je to jako když držíš deštník proti silnému větru.

Karolína: Perfektní přirovnání. Takže krev se nemůže vrátit a teče... kam?

Vojtěch: Z pravé komory je krev vypuzena do plicnice, truncus pulmonalis. Tam si ji vezmou na starost plíce, aby ji okysličily.

Karolína: Dobře, takže neokysličená krev je na cestě do plic. Mezitím se na levé straně srdce děje co? Tam už pracuje ta okysličená?

Vojtěch: Přesně tak. Z plic se čerstvě okysličená krev vrací plicními žilami, venae pulmonales, do levé předsíně, atrium sinistrum. Její stavba je velmi podobná té pravé. Má taky hladkou přítokovou část a drsné ouško s musculi pectinati.

Karolína: A z levé předsíně teče krev do levé komory, že? Přes další chlopeň?

Vojtěch: Ano, tentokrát přes dvojcípou chlopeň, valva bicuspidalis. Možná ji znáš pod názvem mitrální chlopeň, valva mitralis. A ta krev teče do nejdůležitější a nejvýkonnější části celého srdce – do levé komory.

Karolína: V čem je tak výjimečná?

Vojtěch: V síle. Její stěna je masivní. U toho skotu, o kterém jsme mluvili, může být tlustá i tři centimetry. To je třikrát víc než pravá komora. A víš proč?

Karolína: No... hádám, že musí tu krev pumpovat někam dál, než jen do plic vedle.

Vojtěch: Bingo! Levá komora pumpuje okysličenou krev do aorty a z ní do celého těla. Musí vyvinout obrovský tlak, aby se krev dostala až do posledního kapiláru v mozku nebo v prstech u nohou. Je to hlavní motor.

Karolína: Takže i vnitřek levé komory je podobný tomu v pravé? S těmi svaly a šlašinkami?

Vojtěch: Ano, princip je stejný. Jsou tam trabeculae carneae, papilární svaly a chordae tendineae, které drží tu dvojcípou chlopeň. Zkrátka stejný mechanismus, jen v mnohem silnějším provedení.

Karolína: Takže když to shrnu: Pravá strana pumpuje krev do plic, levá strana do těla. A chlopně fungují jako jednosměrné ventily. Dává to smysl.

Vojtěch: Lépe bych to neřekl. A přesně tohle je základní princip, který udržuje celý organismus v chodu. Ten neúnavný cyklus stahování a plnění, který se opakuje v průměru sedmdesátkrát za minutu, každý den, celý život. Není to fascinující?

Karolína: Je to naprosto neuvěřitelné. Zvlášť když si člověk uvědomí, jak dokonale to všechno do sebe zapadá. Díky, Vojtěchu, za tohle skvělé vysvětlení. Příště se můžeme podívat na to, co tu svalovinu vlastně řídí.

Vojtěch: Přesně tak. Ale než se dostaneme k nervovému řízení, musíme si říct, co ten sval vlastně živí. Srdce totiž potřebuje vlastní krevní oběh.

Karolína: Takže má vlastní síť potrubí, která ho vyživuje?

Vojtěch: Přesně! A krev z ní se sbírá do žil. Tou hlavní je *vena cordis magna*, taková dálnice pro použitou krev. Ta se vlévá do sběrného prostoru, kterému říkáme žilný splav.

Karolína: A pak je tu ještě nějaká další důležitá?

Vojtěch: Určitě. Je to *vena cordis media*. Ta se většinou také vlévá do žilného splavu, ale občas se rozhodne jít vlastní cestou a ústí přímo do pravé síně. Takový malý rebel.

Karolína: Anatomie má smysl pro humor. Takže ne všechny žíly jsou týmoví hráči?

Vojtěch: Vůbec ne. Máme tu třeba *venae cordis dextrae* z pravé komory, které jdou rovnou do pravé síně. A pak ty úplně nejmenší, *venae cordis minimae*, které ústí, kudy je napadne.

Karolína: To zní jako trochu chaotický systém.

Vojtěch: Možná, ale je to dokonale funkční chaos. Tím jsme vlastně probrali celou základní stavbu srdce.

Karolína: Od čtyř dutin přes chlopně až po jeho vlastní cévy. Bylo to skvělé, Vojtěchu, moc děkuji.

Vojtěch: Já děkuji za pozvání. A příště se můžeme vrhnout právě na to, co celý tenhle úžasný orgán řídí – na nervy.

Karolína: Skvělý plán! Vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Vojtěch: Mějte se krásně a na slyšenou!