Podcast na Účetnictví zásob: Metody A a B

Kapitoly

Dva světy účtování zásob

Způsob A: Všechno pod kontrolou

Kouzlo kalkulačního účtu

Způsob B: Jednodušší cesta

A co když zásoby ztratí hodnotu?

Účtování vlastních výrobků

Inventarizační rozdíly

Způsob B: O co jde?

Účtování způsobem B

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Dobře, tohle jsem vůbec netušil — a myslím, že to potřebuje slyšet každý. Takže existují dva naprosto odlišné, ale legální způsoby, jak účtovat o zásobách?

Klára: Přesně tak, Tomáši! Způsob A a způsob B. A každý se hodí pro něco trochu jiného. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tomáš: Tak se na to pojďme podívat. Který je ten… řekněme hlavní?

Klára: Tím je určitě způsob A, někdy se mu říká průběžný. Je preciznější a dává ti neustálý přehled.

Tomáš: Neustálý přehled? Co to přesně znamená?

Klára: Znamená to, že na účtech třídy 1, třeba 'Materiál na skladě' nebo 'Zboží na skladě', vidíš v každém okamžiku aktuální stav. Každý příjem a každý výdej se hned zaúčtuje.

Tomáš: Chápu. Takže když se podívám do účetnictví, vím přesně, kolik čeho mám na skladě. To zní logicky.

Klára: Přesně. A k tomu slouží takzvané skladní karty. Pro každý druh zboží nebo materiálu máš jednu kartu, kde eviduješ všechny pohyby v kusech i v korunách.

Tomáš: Dobře, a jak se tam ty zásoby dostanou? Slyšel jsem něco o kalkulačních účtech.

Klára: Ano! Think of it this way… Pro materiál používáš účet 111 – Pořízení materiálu, a pro zboží 131 – Pořízení zboží. Jsou to takové sběrné účty.

Tomáš: Sběrné? Jako že tam naházím všechno, co s nákupem souvisí?

Klára: Přesně! Nejen samotnou cenu, ale i dopravu, clo, pojistné… prostě všechny vedlejší náklady. Je to jako tvůj nákupní košík.

Tomáš: A až mám plný košík se vším všudy, tak ho teprve „vysypu“ na sklad?

Klára: Dokonalá analogie! Celou částku z toho kalkulačního účtu pak převedeš na účet skladu, třeba 112 – Materiál na skladě nebo 132 – Zboží na skladě.

Tomáš: Dobře, způsob A dává smysl. Proč by tedy někdo používal způsob B?

Klára: Protože je jednodušší během roku. U způsobu B dáváš všechny nákupy zásob rovnou do nákladů. Třeba na účet 501 – Spotřeba materiálu nebo 504 – Prodané zboží.

Tomáš: Počkat, takže vůbec neeviduješ stav skladu v průběhu roku?

Klára: Přesně tak. Účty zásob zůstávají celý rok prázdné a jejich skutečný stav zjistíš až na konci roku při inventuře. A o tom konečném stavu pak zaúčtuješ.

Tomáš: Aha. Takže A je o průběžné kontrole a B je spíš takový „uvidíme na konci“. Který je lepší pro maturitu?

Klára: Musíš umět oba! Ale způsob A je pro pochopení toho procesu klíčový.

Tomáš: Super, to je mnohem jasnější. A co když se mi třeba zásoby zkazí nebo vyjdou z módy? Jejich hodnota klesne.

Klára: Výborná otázka! K tomu slouží opravné položky k zásobám. Pokud dočasně klesne hodnota zásob pod jejich účetní cenu, vytvoříš opravnou položku. Tím v účetnictví ukážeš jejich reálnou, nižší hodnotu.

Tomáš: Takže vlastně snižuješ jejich hodnotu v rozvaze, aby výsledek nebyl zkreslený. A když se hodnota zase vrátí?

Klára: Tak opravnou položku jednoduše zrušíš neboli rozpustíš. Ale to už je téma, které si zaslouží víc prostoru.

Tomáš: Super, takže opravné položky máme v kapse. Ale co třeba účtování vlastních výrobků? To je asi taky trochu specifické, že?

Klára: Přesně tak. Když dokončíš výrobu a převezmeš výrobky na sklad, účtuješ to jako příjemka, třeba na účty 123 Má Dáti a 583 Dal.

Tomáš: Jasně, zvýším stav skladu a zároveň zaúčtuju změnu stavu vnitropodnikových zásob.

Klára: Správně. A když pak ty výrobky prodáš? Tak nejdřív musíš udělat výdejku ze skladu. To bude opak, tedy 583 Má Dáti a 123 Dal.

Tomáš: Tím je dostanu ze skladu pryč. A pak už jen vystavím fakturu odběrateli, klasicky 311 Má Dáti a 601 Dal, tedy na výnosy z prodeje výrobků.

Klára: Vidíš, vůbec to není složité. Je to jen pár logických kroků za sebou.

Tomáš: Dobře. Ale co když na konci roku při inventuře zjistím, že mi něco chybí? Třeba se pár výrobků záhadně vypařilo.

Klára: Na záhadná vypařování máme v účetnictví kolonky. Rozlišujeme manko do normy a nad normu. Manko do normy, to jsou přirozené ztráty… třeba sesychání u dřeva. To jde rovnou do nákladů. U materiálu na 501, u zboží na 504.

Tomáš: A u těch našich výrobků?

Klára: Tam by to šlo na účet 583. Ale pozor, manko nad normu, tedy něco, co se ztratilo nebo rozbilo neopatrností, to už je škoda a účtuje se na účet 549 – Manka a škody.

Tomáš: A co když naopak něco najdu navíc? Přebytek!

Klára: Tak to je příjemnější. U nakupovaných zásob to jde do ostatních provozních výnosů na účet 648. U vlastních výrobků je to vlastně taková „dodatečná výroba“, takže to zaúčtuješ jako bys je právě vyrobil, tedy 123 Má Dáti a 583 Dal.

Tomáš: Tohle všechno byl způsob A, že? Ten průběžný. Ale existuje i způsob B.

Klára: Ano, periodický způsob. Představ si to tak, že celý rok házíš všechny nákupy materiálu a zboží rovnou do nákladů. Jako bys je okamžitě spotřeboval. Vůbec neřešíš skladové účty.

Tomáš: Počkat, to zní… trochu chaoticky. Jak pak vím, co mám na skladě?

Klára: Právě proto musíš vést skladovou evidenci mimo účetnictví. Třeba na starých dobrých skladových kartách. Výhodou je obrovská jednoduchost během roku. Nevýhodou je, že v účetnictví nevidíš reálný stav zásob až do konce období.

Tomáš: Takže je to takové účetnictví pro flegmatiky. Celý rok klid a na konci trochu panika.

Klára: Přesně tak! Na konci roku se to musí všechno srovnat. Vezmeš počáteční stav zásob a taky ho hodíš do nákladů. A pak… uděláš inventuru a konečný stav ze skladu naúčtuješ na majetkový účet a snížíš o něj náklady.

Tomáš: Aha! Takže co na konci roku zbylo, to se z těch nákladů zase „vytáhne“, protože se to nespotřebovalo.

Klára: Přesně. U nakupovaného zboží jde faktura za nákup i za dopravu rovnou na účet 504. Na konci roku pak převedeš počáteční stav na 504 a konečný stav zaúčtuješ 132 Má Dáti proti 504 Dal.

Tomáš: A u vlastní výroby?

Klára: Tam je to ještě jednodušší. Celý rok účtuješ jen náklady na výrobu – materiál, mzdy… a na konci roku zaúčtuješ jen celkovou změnu stavu. Pokud ti výrobků přibylo, dáš přírůstek na 123 Má Dáti a 583 Dal. Pokud ubylo, tak naopak 583 Má Dáti a 123 Dal.

Tomáš: A co inventarizační rozdíly? Manka a přebytky?

Klára: Ty se účtují prakticky stejně jako u způsobu A. Manko nad normu na 549, přebytky na 648. V tomhle se to neliší.

Tomáš: Takže abychom to shrnuli. Způsob A je precizní, všechno vidím průběžně. Způsob B je jednodušší, ale přehled mám až na konci roku. A firma si může vybrat, nebo dokonce kombinovat oba způsoby pro různé druhy zásob.

Klára: Naprosto přesně jsi to vystihl. Způsob B se hodí třeba na kancelářské potřeby, kde nepotřebuješ denní přehled, ale na klíčový materiál pro výrobu je určitě lepší způsob A.

Tomáš: Perfektní. Kláro, mockrát ti děkuju za vyčerpávající přehled účtování zásob. Bylo to super!

Klára: Já děkuju za pozvání, Tomáši. Bylo mi potěšením.

Tomáš: Tak to byl pro dnešek Studyfi Podcast. Doufáme, že jste si z toho odnesli co nejvíc. U slyšení u dalšího dílu se na vás těšíme!

Klára: Mějte se hezky a účtování zdar!