Podcast na Tvorba, interpretace a aplikace práva

Kapitoly

Co je to právní výklad?

Úmysl tvůrce versus účel zákona

Kouzlo slov a jejich kontext

Právo jako skládačka

Když nastoupí logika

Slovo mají soudy aneb Judikatura

Skládáme případ: Aplikace a argumentace

Od pravidel k důkazům

Zásady a pravidla hry

Různé procesy, různá pravidla

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tereza: Ondřeji, schválně, kolikrát jsi dneska odklikl "Souhlasím s podmínkami", aniž bys je četl? U nové aplikace, na webu...

Ondřej: Ani se neptej, Terezo. Kdybych to měl všechno číst, nedělám nic jiného. Ale přesně tímhle to začíná. Každé to "souhlasím" je vlastně malý právní akt.

Tereza: A i když to nečteme, někdo tyhle texty musel napsat a někdo jiný by v případě sporu musel zjistit, co vlastně znamenají. A o tom to dnes bude. Posloucháte Studyfi Podcast.

Ondřej: Přesně tak. Dnes se ponoříme do právního výkladu. Což zní možná suše, ale je to vlastně detektivní práce. Hledáme skutečný význam právních norem.

Tereza: Proč nestačí si ten zákon prostě přečíst? Vždyť je to psané česky, ne?

Ondřej: Kéž by to bylo tak jednoduché. Někdy je text nejasný, jindy zase může vést k absurdním výsledkům, když ho vezmeš doslova. Tomu se říká přepjatý formalismus.

Tereza: To je jako kdyby záchranář odmítl vjet do parku autem, protože je tam značka "zákaz vjezdu motorových vozidel", i když tam někomu jde o život.

Ondřej: Přesně. Aplikuješ pravidlo bez ohledu na kontext a spravedlnost. Selský rozum jde stranou. A tomu se právě právní výklad snaží zabránit. Hledá ducha zákona, nejen jeho písmeno.

Tereza: Dobře, takže jak toho "ducha" najdeme? Zeptáme se poslanců, co tím mysleli, když zákon psali?

Ondřej: To je jedna z cest! Jmenuje se intencionalismus. Snažíme se zrekonstruovat původní záměr tvůrce. Pročítáme třeba zápisy z jednání Sněmovny, důvodové zprávy... co tím chtěl básník říct.

Tereza: To zní logicky. Ale má to nějaký háček, že?

Ondřej: Má. A velký. Představ si, že zákon tvoří 200 poslanců. Myslíš, že všichni měli na mysli úplně to samé? A co když se jejich původní úmysl už na dnešní dobu vůbec nehodí?

Tereza: Jasně, svět se mění rychleji než zákony. Takže jaká je alternativa?

Ondřej: Alternativou je purposivismus, někdy se mu říká teleologický výklad. Tady nehledáme, co si myslel konkrétní poslanec v roce 1998, ale ptáme se: jaký je obecný účel toho zákona dnes? K čemu má ta norma sloužit?

Tereza: Aha! Takže u té značky v parku bychom se neptali, jestli tvůrce značky myslel na sanitky, ale jestli je účelem značky chránit klid v parku před běžným provozem, nebo absolutně zamezit vjezdu čemukoliv na čtyřech kolech.

Ondřej: Přesně tak! Purposivismus nám dává větší flexibilitu reagovat na situace, které zákonodárce ani nemohl předvídat. Třeba drony nebo elektrické koloběžky.

Tereza: Pojďme se podívat na ty konkrétní metody. Předpokládám, že začneme u toho nejzjevnějšího – u slov. Jazykový výklad?

Ondřej: Ano, jazykový výklad je základ. Ale pozor, není to jen prosté čtení. Klíčové slovo je kontext. Právníci mají takovou hezkou latinskou poučku: in pari materia.

Tereza: Co to znamená? Něco s materiálem?

Ondřej: Skoro. Znamená to "ve stejné věci". Normy, které se týkají stejného tématu, musíme vykládat ve vzájemné souvislosti. Slovo "vozidlo" může znamenat něco jiného v zákoně o silničním provozu a něco jiného v zákoně o vnitrozemské plavbě.

Tereza: Takže slova nejsou v izolaci. A co když má slovo víc významů? Použiju ten běžný, nebo nějaký speciální právnický?

Ondřej: Vždycky se vychází z běžného, každodenního významu. Pokud má mít slovo nějaký speciální, technický význam, zákon to musí výslovně říct, většinou v úvodních definicích.

Tereza: To dává smysl. Narazila jsem taky na pojmy jako originalismus a aktualismus. To zní jako souboj superhrdinů.

Ondřej: To je v podstatě souboj o to, jestli máme slova vykládat tak, jak se chápala v době vzniku zákona – to je originalismus – nebo podle jejich dnešního významu, což je aktualismus. Třeba význam slova "rodina" se za posledních 100 let dost proměnil.

Tereza: A co když zákon něco výslovně jmenuje? Třeba "vstup do klubu je povolen členům, hostům a zaměstnancům". Znamená to, že pošťák, co nese balíček, má smůlu?

Ondřej: Přesně tak. Tomu se říká expressio unius est exclusio alterius. Vyjádřením jednoho vylučuješ ostatní. Je to taxativní výčet. Kdyby tam bylo "...a dalším osobám s povolením", byl by to výčet demonstrativní a pošťák by měl šanci.

Tereza: A co ta poučka "noscitur a sociis"? To zní jako nějaké zaklínadlo.

Ondřej: "Pozná se podle společníků." Význam nejasného slova odvodíš od slov okolo něj. Pokud v zákoně stojí: "Je zakázáno vnášet zbraně, nože a jiné nebezpečné předměty," tak tím "nebezpečným předmětem" asi nebude myšlena nabitá vodní pistole. Kontext ti napoví, že jde o věci podobného charakteru.

Tereza: Dobře, takže nestačí koukat na slova, musím vnímat i kontext. Co dál? Jak do toho zapadá zbytek zákonů?

Ondřej: Tím se dostáváme k systematickému výkladu. Právní řád není jen hromada paragrafů, je to systém. Uspořádaný celek, který by měl být bezrozporný a úplný.

Tereza: Jako puzzle, kde do sebe všechno musí zapadat.

Ondřej: Přesně. A z toho plynou důležité principy. Zaprvé, hierarchie. Ústava je víc než zákon, a zákon je víc než vyhláška. Norma nižší síly nesmí odporovat té vyšší. Tomu se říká lex superior derogat legi inferiori.

Tereza: A co když si dva zákony odporují? Třeba jeden obecně něco povoluje a druhý, speciální, to pro určitý případ zakazuje?

Ondřej: Pak platí zásada lex specialis derogat legi generali – speciální úprava má přednost před obecnou. A taky lex posterior derogat legi priori – novější zákon ruší ten starší. Cílem je, aby systém nebyl v rozporu.

Tereza: A co když v tom puzzle kousek chybí? Tzv. mezera v zákoně?

Ondřej: Skvělá otázka. Právo se snaží být úplné, ale občas vznikne mezera. Třeba zákon zakazuje vstup do budovy se psy, ale o krokodýlech mlčí. Je to nepravá mezera – úprava sice existuje, ale zjevně je neúplná. Pak musí soudce tu mezeru nějak vyplnit, typicky právě pomocí výkladu.

Tereza: Takže soudce vlastně dotváří právo?

Ondřej: V jistém smyslu ano, ale musí se držet ducha a systému celého právního řádu. Nemůže si vymyslet úplně cokoliv.

Tereza: Máme jazyk, máme systém... co obyčejná selská logika? Hraje v právu taky roli?

Ondřej: Obrovskou! Tomu říkáme logický výklad. Používáme při něm různé logické argumenty. Třeba argumentum a contrario – argument opakem.

Tereza: Dej příklad.

Ondřej: "Děti do 6 let mají vstup zdarma." A contrario z toho logicky plyne, že děti starší 6 let vstup zdarma nemají. Je to jednoduché a jasné.

Tereza: A co když naopak pravidlo pro nějakou situaci úplně chybí? Říkal jsi, že se vyplňují mezery. Jak?

Ondřej: K tomu slouží argumentum per analogiam – použití podobné normy. Když zákon neřeší elektrické koloběžky, ale řeší jízdní kola, můžeme použít pravidla pro kola analogicky, protože jsou si ta vozítka v mnoha ohledech podobná.

Tereza: To je šikovné. A co ten poslední, ten zní trochu nebezpečně – argumentum a fortiori.

Ondřej: Není nebezpečný, je to "argument síly". Má dvě podoby. První je "od většího k menšímu". Když ti zákon dovoluje to víc, dovoluje ti logicky i to míň. Pokud můžu jako zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, určitě mu můžu dát i méně závažnou důtku.

Tereza: A ta druhá podoba?

Ondřej: "Od menšího k většímu". Když zákon zakazuje to méně závažné, tím spíš zakazuje i to závažnější. Pokud žáci ve škole nesmí pít pivo, a fortiori nesmí brát tvrdé drogy. Logika.

Tereza: Vždycky když se mluví o právu, slyším slovo judikatura. Jakou roli hrají rozhodnutí soudů v tomhle všem? Jsou to pro nás závazné zákony?

Ondřej: To je častý omyl. V našem systému, na rozdíl třeba od Ameriky, judikatura není formálně závazná. Nejde o precedenty. Soudce se nemusí přesně držet toho, jak rozhodl jeho kolega před rokem.

Tereza: Tak k čemu tedy je?

Ondřej: Je to neuvěřitelně silný zdroj argumentů a sjednocující prvek. Právo je konzervativní a soudy se snaží v podobných případech rozhodovat podobně. Když už padesátkrát Nejvyšší soud řekl, že se má něco vykládat způsobem A, tak si jako soudce nižšího soudu hodně rozmyslíš, jestli to najednou začneš vykládat způsobem B.

Tereza: Protože ti to ten Nejvyšší soud pravděpodobně při dovolání zruší a vrátí.

Ondřej: Přesně! Je to otázka efektivity a právní jistoty. A když argumentuješ, vždy je silnější říct: "Navrhuji tento výklad, protože ho podporuje i deset rozhodnutí Ústavního soudu," než jen říct: "Já si myslím, že to tak je."

Tereza: A u těch rozhodnutí je důležité co přesně? Celý ten dlouhý text?

Ondřej: Nejdůležitější je najít takzvané ratio decidendi. To je ten nosný důvod, právní jádro rozhodnutí. Zbytek, takové ty úvahy okolo, kterým se říká obiter dictum, už takovou váhu nemá. Je to jako oddělit zrno od plev.

Tereza: Takže máme všechny tyhle metody... jak to celé právník nebo soudce poskládá dohromady v reálném případě?

Ondřej: Ten proces se nazývá aplikace práva. A jeho jádrem je subsumpce. To je cizí slovo pro úplně jednoduchou věc: podřazení konkrétního případu pod obecnou právní normu.

Tereza: Jako když přiřazuju hashtag k fotce na Instagramu? Tady je fotka psa -> hashtag "pes". Tady je krádež v obchodě -> paragraf o krádeži.

Ondřej: Přesně takový je princip u jednoduchých případů, takzvaných "easy cases". Máš skutkový stav (někdo ukradl rohlík), máš normu (kdo krade, bude potrestán) a máš jasný závěr. Ale pak jsou "hard cases"...

Tereza: A to jsou ty, kde se hádáme o výkladu?

Ondřej: Přesně. Třeba otázky svobody projevu versus ochrany osobnosti. Tam neexistuje jednoduchý paragraf. Musíš poměřovat principy, argumentovat, používat všechny ty metody, o kterých jsme mluvili, a přesvědčit ostatní, že tvůj výklad je ten správný.

Tereza: Existuje na to nějaký návod, jak takovou argumentaci strukturovat?

Ondřej: Existuje několik modelů. V anglosaském světě je populární metoda IRAC: Issue, Rule, Analysis, Conclusion. Tedy: pojmenuj problém, najdi pravidlo, analyzuj, jak se pravidlo vztahuje na problém, a na konci uveď závěr. Je to taková kuchařka pro právní myšlení.

Tereza: Keep it short and simple, že?

Ondřej: Přesně, pravidlo KISS platí i v právu. Cílem není ohromit složitostí, ale přesvědčit srozumitelností a logikou.

Tereza: Takže právní výklad není žádná magie, ale spíš řemeslo, které kombinuje jazyk, logiku a znalost systému. Díky moc, Ondřeji, to bylo skvělé shrnutí.

Ondřej: Rádo se stalo. Je to vlastně takové puzzle pro dospělé.

Tereza: A od toho, jak pravidla vykládat, se příště posuneme k tomu, jak se taková pravidla vlastně tvoří. Zůstaňte s námi.

Ondřej: Přesně tak. A když už víme, jak se pravidla tvoří a vykládají, je čas podívat se na to, jak u soudu dokázat, že se něco skutečně stalo. To je procesní dokazování.

Tereza: Super, na to jsem se těšila. Takže co je to vlastně ten slavný „důkaz“?

Ondřej: Dobrá otázka. Důkaz je v podstatě výsledek, informace, která něco potvrzuje nebo vyvrací. Třeba otisk prstu na zbrani.

Tereza: A jak se k té informaci dostaneme?

Ondřej: K tomu slouží „důkazní prostředek“. To je ten nosič informace. Takže v našem případě je otisk prstu důkaz, ale jeho ohledání a znalecký posudek jsou důkazní prostředky.

Tereza: Aha, takže videozáznam je prostředek a to, co je na něm vidět, je důkaz. Chápu.

Ondřej: Přesně. A celé to dokazování má svá pravidla, takové principy. Důležitá je třeba zásada volného hodnocení důkazů.

Tereza: Co to znamená? Že si soudce může myslet, co chce?

Ondřej: Skoro. Znamená to, že žádný důkaz nemá předem danou váhu. Soudce hodnotí vše podle svého vnitřního přesvědčení. Svědectví jednoho člověka může být přesvědčivější než pět listin.

Tereza: A co další pravidla?

Ondřej: Třeba zásada procesní ekonomie. Řízení má být rychlé a efektivní, bez zbytečného protahování a navrhování nesmyslných důkazů. Takže žádné výslechy sousedovy kočky.

Tereza: To je asi dobře. A je rozdíl v dokazování třeba u soudu o rozvod a u soudu s vrahem?

Ondřej: Obrovský. V civilním sporu, třeba o peníze, platí zásada projednací. To znamená, že strany samy musí navrhovat důkazy. Soud je víceméně jen rozhodčí.

Tereza: Takže když důkaz nedodám, mám smůlu.

Ondřej: Přesně tak. Ale v trestním řízení je to jinak. Tam platí zásada vyšetřovací. Policie a státní zástupce aktivně pátrají po pravdě a shromažďují důkazy sami. Obviněný nemusí dělat nic, dokonce má právo nevypovídat.

Tereza: Takže v jednom případě si to musíš odmakat sám a ve druhém to stát dělá za tebe. To je klíčový rozdíl.

Ondřej: Přesně tak. A to je asi to nejdůležitější, co si z dneška odnést. Dokazování není chaos, ale systém s jasnými pravidly, která se liší podle toho, o co zrovna jde.

Tereza: Od základů státu, přes tvorbu zákonů až po dokazování u soudu... Prošli jsme toho opravdu hodně. Doufáme, že pro vás právo teď dává o něco větší smysl. Díky moc, Ondřeji, za všechny tvé postřehy v naší sérii.

Ondřej: Já děkuji za skvělé otázky, Terezo. Bylo to fajn. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost.

Tereza: Mějte se krásně a třeba zase někdy na slyšenou u dalšího podcastu Studyfi! Ahoj.

Ondřej: Na slyšenou.