Svědomí a odpovědnost v sociální práci: Komplexní rozbor
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Studijní materiály jasně uvádějí, že svědomí sociálního pracovníka musí být formované profesní etikou, supervizí, reflexí a dialogem. Není tedy záležitostí výhradně individuálního rozlišování a vyžaduje externí profesní vedení.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Mravní odpovědnost je širší než trestněprávní odpovědnost, která je užší a definovaná zákonem.
A. Emoce jsou primárním a jediným vodítkem pro správné etické rozhodování.
B. Mohou podporovat morální citlivost, ale nesmí nahradit etické uvažování.
C. Jsou vždy překážkou racionálního etického rozhodování a je třeba se jich zcela vyvarovat.
D. Slouží k definování morálního zákona, avšak nemají vliv na konkrétní situace.
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že emoce hrají důležitou roli v rozhodování a mohou podporovat morální citlivost (např. empatie, vina, strach). Nicméně je také zdůrazněno, že by neměly nahrazovat etické uvažování a že problém nastává, když se etické rozhodování redukuje pouze na „to, co cítím“. Proto je správné, že emoce podporují morální citlivost, ale nesmí nahradit etické uvažování.
A. Ztráta schopnosti empatie s klientem.
B. Nebezpečí moralismu, psychologizace nebo sociologismu.
C. Primární zaměření na prospektivní odpovědnost místo retrospektivní.
D. Neschopnost uplatňovat morální principy na konkrétní situace.
Vysvětlení: Studijní materiály výslovně uvádějí, že sociální pracovník musí rozlišovat mezi etickou, psychologickou a sociální rovinou svědomí. V opačném případě hrozí moralismus (přehnaná etická rovina), psychologizace (redukce na emoce) nebo sociologismus (přehnaný důraz na struktury).
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Sociální práce je primárně prospektivní, orientovaná na budoucnost klienta, nikoli na hodnocení minulých událostí.