Podcast na Strategické řízení rizik

Kapitoly

Nejistota jako základ strategie

Jak měřit riziko?

Tři způsoby, jak se s rizikem vypořádat

Hra na „co kdyby“: Metoda scénářů

Podnikatelské riziko

Čisté vs. Spekulativní

Systematické riziko

Metody analýzy rizik

Katalog rizik

Jak určit prioritu?

Mapa rizik

Závěr a shrnutí

Přepis

Martin: …počkej, takže vlastně každá strategie je tak trochu sázka do loterie? Že i ten nejlepší plán se může kompletně zvrtnout kvůli něčemu, co nikdo nečekal?

Anna: Přesně tak, Martine. V tom je to kouzlo i hrůza strategického řízení. Plánujeme do budoucnosti, a ta je z definice nejistá. Nikdy neznáme všechny okolnosti, které mohou nastat. Vítejte u Studyfi Podcast.

Martin: Takže se v podstatě rozhodujeme v mlze. To zní… trochu děsivě, hlavně když jde o velkou firmu.

Anna: Je to výzva, ale ne děsivá, pokud víš, jak na to. Klíčové je, že strategické problémy jsou většinou jedinečné, neopakují se. Neexistuje na ně žádný univerzální vzoreček.

Martin: A navíc do toho vstupuje spousta faktorů, o kterých na začátku třeba ani nevíme, že existují, že?

Anna: Přesně. Můžou se objevit náhodné změny na trhu, nová technologie… A hodnotíme nejen čísla, ale i kvalitativní věci. Proto je řízení rizik absolutním základem jakékoliv strategie.

Martin: Dobře, tak co přesně je to „riziko“ v ekonomickém slova smyslu? Je to jenom možnost, že něco nevyjde?

Anna: V podstatě ano. Riziko definujeme jako možnost, že nastane nějaká událost, která se liší od toho, co jsme předpokládali. Ale pozor, nejsou v tom jenom emoce. Riziko se dá i měřit.

Martin: Měřit? Jak můžeš změřit něco tak abstraktního jako nejistotu?

Anna: Jde to. Klíčové jsou dvě věci: pravděpodobnost, že ta událost nastane, a její dopad, tedy jak velký průšvih to bude, když už se to stane.

Martin: Aha, takže nestačí říct „možná bude pršet“. Musím taky vědět, jestli to bude jen lehký deštík, nebo potopa světa.

Anna: Přesně! A na to máme jednoduchý vzoreček pro takzvaný rizikový faktor. Stupeň významnosti rizika se rovná pravděpodobnost krát dopad. Matematicky R = P x D.

Martin: Takže něco, co se stane skoro určitě, ale má malý dopad, může být menší riziko než něco s malou pravděpodobností, ale katastrofálním dopadem.

Anna: Bingo! Přesně o tom to je. Pomáhá nám to seřadit si rizika podle priority a zaměřit se na ta opravdu nejdůležitější.

Martin: Super, takže rizika jsme našli, seřadili… a co dál? Budeme se jen modlit, aby nenastala?

Anna: To by asi nestačilo. Existují tři základní způsoby, jak se s rizikem vypořádat. Můžeš ho přesunout, zadržet, anebo redukovat.

Martin: Dobře, vezmeme to popořadě. Co znamená „přesunout riziko“?

Anna: To je jednoduché – přehodíš ho na někoho jiného. Typickým příkladem je outsourcing. Nechceš se starat o správu IT a rizika s tím spojená? Najmeš si na to externí firmu a přesuneš to smluvně na ni.

Martin: Jasně. A „zadržení rizika“? To zní, jako že prostě nic neudělám a budu doufat v nejlepší.

Anna: Může to tak být. Buď ho zadržíš vědomě – víš o něm, ale rozhodneš se, že se ti nevyplatí s ním nic dělat. Nebo nevědomě, což je horší – to když jsi riziko vůbec neodhalil.

Martin: Rozumím. A ta třetí možnost, redukce?

Anna: Redukce znamená, že se snažíš snížit buď pravděpodobnost, nebo dopad. Třeba formou diverzifikace. Když firma prodává sto různých výrobků místo jednoho, riziko, že neúspěch jednoho produktu položí celou firmu, je mnohem menší.

Martin: To je jako když se učím na pět předmětů místo jednoho. Snižuju riziko, že propadnu z jednoho a budu to mít nahnuté.

Anna: Přesně tak! Rozkládáš riziko.

Martin: Dobře, ale jak tohle všechno konkrétně zapracovat do strategie? Přece jenom plánujeme roky dopředu.

Anna: K tomu skvěle slouží metoda scénářů. Je to v podstatě taková hra na „co kdyby“. Cílem je vytvořit a otestovat různé strategie pro různé možné budoucnosti.

Martin: Takže si představím, co všechno by se mohlo stát?

Anna: Přesně tak. Začneš analýzou okolí, třeba PEST analýzou. Najdeš si klíčové ukazatele – třeba vývoj trhu, ceny energií, chování konkurence – a odhadneš, jak se asi budou vyvíjet.

Martin: A pak se na základě toho rozhodnu?

Anna: Ne tak rychle. Pak vytvoříš alternativní „budoucnosti“. Většinou se dělají tři hlavní varianty: optimistická, pesimistická a realistická.

Martin: To znám. Optimistická je, že se na zkoušku naučím všechno za víkend. Realistická, že to tak nějak dám. A pesimistická… no, však víme.

Anna: Přesně ten princip. Pro každou z těchto variant pak připravíš strategii. Firma je pak mnohem lépe připravená reagovat, ať už se stane cokoliv.

Martin: A dá se to nějak vizualizovat? Aby v tom nebyl chaos.

Anna: Určitě. Často se k tomu používají takzvané pravděpodobnostní stromy. Je to vlastně takový graf, který ti ukazuje různé cesty a jejich pravděpodobnosti. Jako mapa možných budoucností.

Martin: Mapa možných budoucností... to zní skoro jako sci-fi. Ale jak se v té mapě vyznat? Předpokládám, že nejsou všechna rizika stejná.

Anna: Přesně tak! A to je super důležitý bod. Musíme je nejdřív správně roztřídit. Jako když si uklízíš v pokoji... ponožky nepatří ke knížkám.

Martin: Dobře, tomu rozumím. Tak jaké máme kategorie? Kde začneme?

Anna: Začneme tím největším – podnikatelským rizikem. To je vlastně celkové nebezpečí, že firma nedosáhne svých cílů. Ale tady je ten háček... nemusí být jen negativní.

Martin: Počkat, jak to? Riziko, které není negativní? To mi nedává smysl.

Anna: Představ si, že uvedeš na trh nový produkt a čekáš určitý zisk. Riziko je, že výsledek bude jiný. Ale může být i mnohem lepší! Můžeš vydělat dvakrát tolik. I to je odchylka od plánu.

Martin: Aha! Takže to je spíš nejistota výsledku, ne nutně jen hrozba. To je zajímavé.

Anna: Přesně tak. A od toho se odvíjí další dělení. Máme takzvané čisté riziko – to je to, co si většina lidí představí. Tam může nastat jen ztráta, nebo nic. Třeba požár nebo krádež. Žádný pozitivní výsledek tam není.

Martin: Jasně, z krádeže asi nikdy nic dobrého nekouká.

Anna: Přesně. A proti tomu stojí spekulativní riziko, kde může být výsledkem zisk i ztráta. A to je právě to naše podnikatelské riziko. Sázíš na něco a buď vyhraješ, nebo prohraješ.

Martin: Super, to dává smysl. Čisté je jen špatné, spekulativní je sázka. Jsou ještě nějaké další typy, které bychom měli znát?

Anna: Určitě. Ještě je důležité zmínit systematické neboli tržní riziko. To je riziko, které neovlivníš a které dopadá na všechny firmy na trhu.

Martin: Jako třeba změna daní nebo ekonomická krize?

Anna: Přesně ty. Ať děláš, co děláš, těmhle vlivům se prostě nevyhneš. A právě proto je klíčové s nimi počítat. Když už tedy víme, jak rizika roztřídit, můžeme se podívat, jak je vlastně hodnotit...

Martin: Super. Takže víme, co jsou rizika a jak se dělí. Ale jak je tedy hodnotíme? Kde vůbec začít, když chci rizika ve své firmě začít řídit?

Anna: Skvělá otázka, Martine. První krok je vždycky identifikace. Musíš prostě najít, co všechno by se mohlo pokazit. Je to trochu jako detektivní práce.

Martin: A jaké nástroje na to detektivové v oboru financí mají? Mají lupu a otisky prstů?

Anna: Skoro. Používají různé analytické metody. Například PEST analýzu, která zkoumá politické, ekonomické, sociální a technologické vlivy zvenčí.

Martin: Jasně, to dává smysl. Sleduješ, co se děje ve světě a jak by to mohlo ovlivnit tvůj byznys. Existují i nějaké konkrétnější metody na samotnou analýzu rizik?

Anna: Určitě. Dělí se na dvě hlavní skupiny. Kvalitativní, které se spoléhají na úsudek a zkušenosti expertů, a kvantitativní, které používají čísla a statistiku.

Martin: Tak začněme těmi kvalitativními. Co si pod tím mám představit?

Anna: Představ si třeba metodu Delphi. Vezmeš si skupinu expertů, ale ti se navzájem neznají a ani spolu nemluví. Každý individuálně odpovídá na sérii otázek.

Martin: Proč tak tajně? Aby se navzájem neovlivňovali?

Anna: Přesně tak! Celý proces se několikrát opakuje. Koordinátor jim vždy ukáže anonymní odpovědi ostatních a oni mohou svůj názor upravit. Cílem je postupně se dobrat ke shodě.

Martin: To zní trochu jako věštírna v Delfách. Odtud ten název?

Anna: Přesně tak. Je to moderní věštírna pro byznys. A co se týče těch kvantitativních, tam je populární třeba metoda Monte Carlo.

Martin: Zase jméno podle místa? To zní jako něco z kasina.

Anna: Vlastně ano! Je to simulace, která propočítává tisíce možných scénářů a výsledků. Pomůže ti to odhadnout pravděpodobnost různých ztrát nebo zisků. Je to vlastně taková sázka na jistotu, podložená daty.

Martin: Rozumím. Takže buď se ptáme moudrých lidí, nebo necháme počítač propočítat všechny možnosti. A dá se to nějak vizualizovat?

Anna: Ano, k tomu slouží takzvané kognitivní mapy. Je to v podstatě myšlenková mapa, kde si nakreslíš jednotlivé rizikové faktory a šipkami mezi nimi ukážeš, co co způsobuje. Krásně tak vidíš celý ten řetězec příčin a následků.

Martin: Dobře, takže mám rizika identifikovaná, zanalyzovaná a možná i nakreslená v mapě. Co dál? Mám si to všechno napsat na lepící papírky na monitor?

Anna: To by asi nebylo moc přehledné. Profesionální přístup je vytvořit takzvaný seznam rizik, nebo se mu taky říká katalog rizik.

Martin: Katalog rizik. To zní organizovaně. Jak takový katalog vypadá?

Anna: Nejčastěji je to prostě přehledná tabulka. U každého rizika máš jasně popsané nejdůležitější informace. Je to takový občanský průkaz pro každou hrozbu.

Martin: A co všechno v tomhle „občanském průkazu“ najdu? Jméno, příjmení a trvalé bydliště rizika?

Anna: Něco na ten způsob. Vždy tam najdeš název rizika, jeho podstatu – tedy odkud pramení, jestli je finanční, výrobní a podobně. Dále jeho dosah, tedy co všechno může ovlivnit.

Martin: To dává smysl. Ještě něco?

Anna: Jasně. Dále tam patří, koho všeho se to týká – tedy účastníci. Pak nejdůležitější část: kvantifikace rizika. To je v podstatě jeho síla, vypočítaná jako pravděpodobnost krát dopad.

Martin: Aha! Takže nejen co se může stát, ale i jak moc je to pravděpodobné a jak velký to bude průšvih, když se to stane.

Anna: Přesně. A nakonec tam musí být i informace o tom, jaká opatření už proti riziku děláme, návrhy na zlepšení a hlavně – kdo je za to zodpovědný. Tím se zajistí, že to není jen papír, ale že se s tím aktivně pracuje.

Martin: Ten katalog může být ale pěkně dlouhý. Nedokážu si představit, že by se firma snažila řešit padesát různých rizik najednou. Jak poznám, která jsou ta nejdůležitější?

Anna: To je klíčový bod. Musíš určit priority. Ne všechna rizika jsou si rovna. K tomu nám slouží další metody.

Martin: Povídej, jsem jedno ucho.

Anna: Jednou z nich je analýza citlivosti. Představ si to jako ladění kytary. Zkoušíš, jak moc se změní celkový zvuk – třeba tvůj zisk – když pohneš jedním kolíčkem, tedy jedním rizikovým faktorem.

Martin: Takže třeba zkoumám, co se stane s mým ziskem, když cena suroviny stoupne o deset procent? A pak co se stane, když mi klíčový zaměstnanec odejde?

Anna: Přesně tak. A ty faktory, které i při malé změně způsobí velkou paseku v zisku, jsou ty nejvýznamnější. Na ty se musíš zaměřit.

Martin: To je chytré. Ale co když u nějakého faktoru neznám přesná čísla? Je i nějaká jednodušší, vizuálnější metoda?

Anna: Samozřejmě. Pro tyhle případy je skvělá matice hodnocení rizik, která je založená na expertním odhadu. A z ní pak vzniká něco, čemu říkáme mapa rizik.

Martin: Mapa rizik! To zní jako mapa k pokladu, akorát že místo pokladu hledáme problémy.

Anna: Přesně tak! Je to geniálně jednoduchý a přitom mocný nástroj. Je to graf. Na vodorovné ose X máš dopad rizika – tedy jak moc to bude bolet, když to nastane.

Martin: A na svislé ose Y bude asi ta pravděpodobnost, že?

Anna: Trefa. Na ose Y je pravděpodobnost výskytu v procentech. A každé riziko z tvého katalogu si do téhle mapy zakreslíš jako jeden bod.

Martin: Dobře, a co mi ty body v různých částech mapy řeknou?

Anna: Mapa se ti přirozeně rozdělí na čtyři kvadranty. Vlevo dole máš rizika s nízkým dopadem a nízkou pravděpodobností. Těm se říká nepodstatná, v podstatě je můžeš ignorovat.

Martin: To je fajn. Co dál?

Anna: Vlevo nahoře jsou rizika s vysokou pravděpodobností, ale nízkým dopadem. Stávají se často, ale moc nebolí. Třeba že se v kanceláři zasekne tiskárna. To řešíš průběžně, nic velkého.

Martin: Rozumím. A teď ta zajímavější část. Co je vpravo?

Anna: Vpravo dole máš rizika s obrovským dopadem, ale velmi nízkou pravděpodobností. Třeba že ti do továrny udeří meteorit. Nestává se to, ale kdyby ano, je to konec. Tady se musíš zaměřit na prevenci.

Martin: Dobře, proti meteoritu se asi pojistím těžko, ale chápu ten princip. A ten poslední, nejděsivější kvadrant vpravo nahoře?

Anna: To je prioritní zóna pro management. Vysoký dopad a vysoká pravděpodobnost. To jsou požáry, které musíš hasit okamžitě a s největším nasazením. Třeba odchod klíčového zákazníka ke konkurenci.

Martin: Takže mapa mi vlastně ukáže, co mám ignorovat, co řešit průběžně, na co se připravit a co hasit hned teď. A co ta hranice přijatelného rizika?

Anna: To je čára, kterou si v té mapě nakreslíš. Všechno, co je nad ní, je pro firmu nepřijatelné a musí se to aktivně řešit, aby se to dostalo pod tu čáru. Cílem je rizika eliminovat nebo alespoň zmírnit jejich dopad.

Martin: Páni. Takže když si to shrneme. Celý proces řízení rizik začíná jejich identifikací a analýzou pomocí různých metod. Pak si vytvoříme přehledný katalog rizik.

Anna: Přesně. Následně určíme prioritu, třeba pomocí citlivostní analýzy, abychom věděli, na co se zaměřit. A celé to vizualizujeme v mapě rizik, která nám jasně ukáže, co pálí nejvíc.

Martin: Klíčový poznatek pro mě je, že cílem není se zbavit všech rizik. To ani nejde. Cílem je jim porozumět, změřit je a aktivně je řídit.

Anna: Lépe bych to neřekla. Řízení rizik není o strachu z neznáma, ale o přípravě na budoucnost. Je to strategická výhoda.

Martin: Anno, moc ti děkuji za naprosto vyčerpávající a srozumitelný přehled. Bylo to skvělé.

Anna: Já děkuji za pozvání, Martine. Bylo mi potěšením.

Martin: A my děkujeme i vám, naši milí posluchači, že jste s námi u Studyfi Podcastu byli až do konce. Doufáme, že jste si z dnešního tématu odnesli spoustu užitečných informací. Mějte se krásně a brzy zase na slyšenou!

Anna: Na slyšenou!