Římské právo: Vlastnictví a jeho ochrana pro studenty
Délka: 1 minut
Dva druhy vlastnictví
Jak se vlastnictví ztrácelo
Shrnutí
Adéla: ...počkej, takže v Římě existovaly vlastně dva druhy vlastnictví? Že jsi mohl něco mít, ale ne tak úplně doopravdy?
Adam: Přesně tak! Bylo to trochu složitější. Posloucháte Studyfi Podcast. Vedle klasického, kviritského vlastnictví, existovalo i takzvané prétorské neboli bonitární.
Adéla: Prétorské? To zní důležitě. O co šlo?
Adam: Týkalo se to hlavně cizinců, nebo když Říman získal pozemek jen neformálním předáním. Neměl ho natrvalo, ale mohl ho takzvaně vydržet.
Adéla: Vydržet? Jakože si ho prostě nechal dostatečně dlouho?
Adam: V podstatě ano. U movitých věcí to byl rok, u nemovitostí dva. A co je klíčové, prétor takového držitele chránil, jako by už byl plným vlastníkem.
Adéla: Takže prétor v podstatě řekl: „Budeme se tvářit, že ti to už patří, i když technicky ještě ne?“
Adam: Přesně! Používal k tomu fiktivní žalobu, actio Publiciana. Ale pozor, císař Justinián to později sjednotil a zavedl jediný pojem pro vlastnictví: dominium.
Adéla: Super, to dává smysl. A jak se vlastnictví mohlo ztratit? Kromě prodeje, samozřejmě.
Adam: Buď objekt zanikl fyzicky – dům shořel, otrok zemřel. Nebo zanikl právně. Třeba když se věc stala veřejnou, nebo se z objektu práva stal subjekt.
Adéla: Počkej, z objektu subjekt? Co to znamená?
Adam: Nejlepší příklad je propuštění otroka na svobodu, takzvaná manumise. Přestal být věcí a stal se člověkem, subjektem práva. Vlastnictví k němu tím zaniklo.
Adéla: Aha! Takže to není jen o zničení věci. To je skvělé shrnutí. Díky, Adame!
Adam: Rádo se stalo. A příště se podíváme na další právní lahůdky.