Podcast na Prostorová mobilita a urbanizace v Evropě

Kapitoly

Úvod do mobility

Mýtus o nehybné společnosti

Sezónní práce: Cestování za obživou

Města jako magnety

Když víra donutí k odchodu

Válka, obchod a talent

Kdo a proč šel do města?

Dva světy v jednom městě

Růst, ale s otazníky

Lokomotivy urbanizace

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Lukáš: Počkat, takže si to shrňme. Tisíce lidí, každý rok, se plavily z Bretaně na několik měsíců pryč, jen aby lovily tresky? To je neuvěřitelné!

Karolína: Přesně tak, Lukáši. Mluvíme o sedmi až devíti tisících mužů ročně jen z této jedné oblasti. To naprosto boří představu, že lidé v raném novověku seděli doma za pecí.

Lukáš: To teda boří! Já měl za to, že se všichni narodili a zemřeli na stejném políčku. A ono to bylo spíš jako permanentní stěhování národů v malém. Vítejte, posloucháte Studyfi Podcast.

Karolína: A dnes se podíváme právě na to, jak moc byla Evropa v 15. až 17. století v pohybu. A věřte mi, byla to jízda.

Lukáš: Dobře, Karolíno, tak pojďme na to od začátku. Proč máme tenhle zkreslený obraz o nehybné, usedlé společnosti?

Karolína: Je to pochopitelné. Většina obyvatelstva žila na venkově a tam ta mobilita opravdu nebyla tak závratná. Třeba ve Francii se dokládá, že se lidé stěhovali málo a na krátké vzdálenosti. Zhruba tři čtvrtiny dívek se vdávaly do deseti kilometrů od domova.

Lukáš: To zní celkem logicky. Zůstávaly blízko rodiny, blízko známého prostředí.

Karolína: Přesně. Ale i tady je zajímavý detail – na kratší vzdálenosti se stěhovaly více ženy, právě kvůli sňatkům. Na delší vzdálenosti se naopak vydávali muži. Ale celé rodiny se stěhovaly málokdy, pokud k tomu nebyly donuceny, třeba z náboženských důvodů.

Lukáš: Ale říkala jsi, že Francie je jen jeden příklad. Jinde to bylo jinak?

Karolína: Mnohem jinak! Třeba Anglie byla úplně jiný svět. Tam bylo naprosto běžné, že mladí lidé odcházeli do služby. Až polovina zemědělské čeledi měnila zaměstnavatele každý rok.

Lukáš: Každý rok? To je obrovská fluktuace. To si neumím představit, že by si farmář každý podzim hledal úplně nový tým.

Karolína: Bylo to tak. Zůstat déle než rok na jednom místě byla spíš výjimka. Mladí Angličané, muži i ženy, byli extrémně mobilní. V jedné farnosti v Leicestershire bylo mezi lety 1600 a 1679 jen šest procent sňatků mezi snoubenci, kteří se oba narodili v té samé vesnici.

Lukáš: Šest procent! To znamená, že 94 procent lidí si našlo partnera odjinud. To je fascinující. Takže ten mýtus o nehybnosti platí jen pro některé regiony, zatímco jinde to žilo.

Karolína: Přesně tak. A podobná situace byla i v Itálii, zvláště v oblastech s velkými statky, kde pracovali námezdní dělníci. Mobilita tam byla součástí pracovního cyklu, součástí života.

Lukáš: Zmínili jsme ty rybáře. To byla ale jen jedna skupina. Jaké další typy sezónní migrace existovaly?

Karolína: Těch bylo nepočítaně. Šlo o statisíce lidí po celé Evropě. Velmi časté byly krátkodobé migrace do zemědělství. Kolem velkých měst jako Londýn nebo Paříž vznikaly specializované oblasti.

Lukáš: Jakože tam pěstovali něco extra?

Karolína: Přesně. Věci, které se musely rychle dostat na městský trh. Čerstvá zelenina, mléčné výrobky, maso. A na sklizeň nebo jiné práce bylo potřeba najmout lidi z okolí, kteří přišli na pár týdnů nebo měsíců.

Lukáš: Takže takoví dávní brigádníci.

Karolína: Dá se to tak říct. Ale nešlo jen o zemědělství. Velké holandské přístavy najímaly lodníky z širokého okolí, dokonce až z Německa nebo Norska. Námořníci z Francie se zase najímali na jarní a podzimní plavby.

Lukáš: A co to znamenalo pro jejich domovy? Pro ty vesnice, odkud odcházeli?

Karolína: Mělo to obrovský dopad. Za prvé, tyhle sezónní práce přinášely rodinám druhý, a někdy i jediný příjem. Zvláště pro lidi z chudých horských oblastí to byla záchrana. Sestupovali do nížin za prací, někteří bohužel i žebrat.

Lukáš: Takže ekonomická nutnost byla ten hlavní motor.

Karolína: Jednoznačně. A za druhé, vytvářel se tam specifický životní rytmus. Po většinu roku byla většina mladých a dospělých mužů pryč. Doma zůstávaly ženy, děti, starci a jen pár mužů. Ti se museli postarat o všechno – o pole, o dobytek.

Lukáš: Role žen tedy musela být nesmírně důležitá.

Karolína: Absolutně klíčová. Držely celé hospodářství nad vodou, zatímco jejich muži a synové byli měsíce pryč. A bohužel, mnoho mužů se z cest nikdy nevrátilo, zemřeli při práci nebo na nemoci.

Lukáš: To je drsné. A stávalo se, že už se někdo z té sezónní práce nevrátil, protože si našel něco lepšího?

Karolína: Ano, část těchto migrací se časem změnila v trvalé. Zvlášť když v jejich domovských horských oblastech rostla hustota obyvatelstva a nebylo tam pro všechny dost půdy. Prostě zůstali tam, kde byla práce.

Lukáš: A to nás plynule přivádí k tomu asi největšímu typu migrace – stěhování do měst. Města rostla, že?

Karolína: A jak! Po epidemiích moru ve 14. a na začátku 15. století se města vylidnila, ale od 16. století začal obrovský růst. Nejen co do velikosti, ale i do počtu. Paříž, Sevilla, Londýn... všechna tato města zažívala boom.

Lukáš: A ten růst byl způsobený hlavně přistěhovalci, ne tím, že by se tam rodilo víc dětí?

Karolína: Přesně tak. Ve velkých městech byla hygiena špatná a úmrtnost vysoká, takže přirozený přírůstek byl často záporný. Města doslova vysávala lidi z venkova, aby mohla růst.

Lukáš: Máš nějaký konkrétní příklad, abychom si to uměli představit?

Karolína: Ten nejlepší je Londýn. Na konci 17. století se stal s 575 tisíci obyvateli největším městem Evropy. A teď pozor: odhaduje se, že mezi lety 1650 a 1750 Londýn každý rok pohltil asi 8000 imigrantů.

Lukáš: Osm tisíc ročně! To je jako menší město! To je neuvěřitelné číslo.

Karolína: A víš, co je na tom nejzajímavější? Těchto 8000 lidí představovalo polovinu celkového přirozeného přírůstku celé Anglie. Polovina všech lidí, kteří se v Anglii narodili "navíc", se v podstatě přestěhovala do Londýna.

Lukáš: Páni. To muselo totálně změnit demografickou mapu celé země. Londýn byl prostě takový obří magnet.

Karolína: Přesně. A jeho přitažlivost sahala i za hranice Anglie, do Skotska a Irska. Byl to fenomén, který výrazně ovlivňoval celou populaci. A podobně fungovala i další velká evropská města, i když třeba ne v takovém měřítku.

Lukáš: Doteď jsme se bavili hlavně o ekonomické migraci – za prací, za lepším životem. Ale velkou roli hrály i nucené odchody, že? Třeba z náboženských důvodů.

Karolína: Obrovskou roli. To jsou jedny z nejtragičtějších, ale zároveň nejvýznamnějších migračních vln té doby. Začít můžeme na Pyrenejském poloostrově.

Lukáš: Vyhnání Židů ze Španělska roku 1492.

Karolína: Ano. Asi 300 tisíc lidí muselo opustit své domovy. Odešli do Portugalska, severní Afriky, Itálie, severní Evropy. A nebyli jediní. Po nich odešli Maurové a na začátku 17. století i Moriskové – to byli Maurové, kteří se nechali pokřtít, ale stejně jim nevěřili. Celkem další stovky tisíc lidí.

Lukáš: To je obrovská ztráta pro tu zemi. Nejen lidská, ale i ekonomická a kulturní.

Karolína: Přesně. A podobné příběhy se odehrávaly i jinde. Z Nizozemí utíkali protestanti před španělskou represí. Asi 100 tisíc lidí odešlo do severních provincií, Německa a Anglie. Z jižního Německa zase putovali novokřtěnci přes Moravu dál na východ.

Lukáš: Slyšel jsem o francouzských hugenotech. Ti také odcházeli ve velkém?

Karolína: Ano, hlavně po roce 1685. Celkem jich odešlo skoro 200 tisíc. A to je skvělý příklad toho, co jsi říkal – ztráta pro jednoho je ziskem pro druhého. Země, které hugenoty přijaly, z toho obrovsky profitovaly.

Lukáš: Jak to?

Karolína: Hugenoti byli často velmi zruční řemeslníci a obchodníci. V Berlíně založili továrny na sukno, sklárny, papírny. Ve Švýcarsku stáli u zrodu bankovnictví a hodinářství. V Anglii rozvíjeli výrobu hedvábí a zlatnictví. Přinesli s sebou know-how a kapitál.

Lukáš: Takže se dá říct, že náboženská nesnášenlivost Francie v podstatě nastartovala průmysl v sousedních zemích. To je docela ironie.

Karolína: Je to velká historická ironie. Ukazuje to, jak migrace, i ta nucená, přetváří nejen demografii, ale i ekonomiku.

Lukáš: Kromě ekonomiky a náboženství tu byly určitě i další důvody k pohybu. Co třeba války?

Karolína: Války byly obrovským spouštěčem migrací. 17. století bylo plné konfliktů, jako třeba třicetiletá válka. Celé oblasti se vylidnily, protože lidé utíkali před armádami. A znovuosídlení pak trvalo desítky let, někdy i půl století.

Lukáš: A to se pak osídlovalo lidmi z okolí, nebo i odjinud?

Karolína: Často i odjinud. Třeba po odchodu Turků z Uher se etnické hranice dost posunuly. Rakušané postupovali na východ a do vylidněných oblastí se stěhovali třeba i Slované, proto dnes máme slovenské menšiny v Maďarsku.

Lukáš: To dává smysl. A co nějaké specifické skupiny, o kterých se ví, že byly extra mobilní?

Karolína: Určitě. Třeba Italové. Ti byli po celé Evropě. Měli v rukou bankovnictví, obchod s luxusními látkami, byli to uznávaní umělci. Tvořili významné komunity třeba na královském dvoře ve Francii nebo ve Vídni.

Lukáš: A pak tu máme Švýcary. O těch se říká, že byli a jsou všude.

Karolína: To sedí. Jejich migrace se někdy nazývá "migrace talentů". Mladí muži z vyšších vrstev odcházeli, protože doma nebylo dost práce. Ale proslavili se i jako pekaři, cukráři, kavárníci po celé Evropě. A samozřejmě švýcarská garda – žoldnéři sloužící papeži nebo francouzskému králi.

Lukáš: Takže Švýcar vám buď půjčil peníze, upekl croissant, nebo vás chránil. Praktické.

Karolína: Nějak tak. A nesmíme zapomenout na Brity, Skoty a Iry. Ti nejenže kolonizovali Irsko, ale od 17. století začali ve velkém odcházet za moře, do Ameriky a na Antily. Statisíce lidí. A také sloužili jako vojáci v kontinentálních armádách.

Lukáš: Zdá se, že skoro každý národ měl nějaký svůj specifický migrační vzorec.

Karolína: Přesně tak. Evropa byla neuvěřitelně propojená a dynamická. Lidé se přesouvali za prací, za bezpečím, za vírou, za příležitostí. A každý ten pohyb, ať už jednotlivce nebo celé skupiny, zanechal stopu a pomáhal utvářet kontinent, jaký známe dnes.

Lukáš: Takže když to shrneme, představa Evropy jako statické šachovnice, kde každá figurka stojí na svém místě, je úplně mylná. Byl to spíš vřící kotel, kde se všechno neustále míchalo.

Karolína: Lépe bych to neřekla. A právě tohle neustálé míchaní lidí, kultur a myšlenek bylo motorem mnoha změn. Ale o tom, jak se šířily myšlenky, si povíme zase příště.

Lukáš: Minule jsi mluvila o Evropě jako o vřícím kotli plném pohybu. A tyhle kotle měly svá epicentra, že? Předpokládám, že mluvíme o městech.

Karolína: Přesně tak. Urbanizace je další klíčový proces, který formoval tehdejší svět. Lidé se prostě hrnuli do měst.

Lukáš: Takže kam se všichni stěhovali? A proč zrovna tam?

Karolína: Největší magnet byla samozřejmě města s dobrou ekonomikou, zvlášť když na venkově rostla populace. Klasický příklad je Londýn mezi lety 1560 a 1640. Lidé tam proudili za prací a příležitostmi.

Lukáš: Ale asi to nebylo tak, že každý přišel a hned si koupil dům s bílým plotem, že?

Karolína: To rozhodně ne. Spousta lidí neuspěla a musela se stěhovat dál. Navíc, hodně imigrantů byli mladí lidé, což vytvářelo takové… nestabilní, ale velmi dynamické prostředí.

Lukáš: To zní fascinující. A jak ti imigranti vypadali? Byli to všechno místní z okolních vesnic?

Karolína: To je skvělá otázka. Vlastně se tam tvořily dvě hlavní skupiny. První byli právě lidé z blízkého okolí, ti tvořili většinu. Ale pak tu byla ta druhá skupina – cizinci.

Lukáš: Cizinci jako jednotlivci, co si hledali štěstí?

Karolína: Spíš jako celé komunity! Ve velkých přístavech jako Marseille nebo Hamburk vznikaly celé kolonie zahraničních obchodníků. A nepřišli sami, měli s sebou rodiny, služebnictvo, zaměstnance.

Lukáš: Takže si v podstatě vytvořili vlastní „město ve městě“.

Karolína: V podstatě ano. Měli vlastní kostely, udržovali spolu úzké kontakty. A tohle prostředí bylo neuvěřitelně kreativní. Víš třeba, že obchodníci takhle přímo ovlivnili vznik slavných vín jako portské nebo bordeaux?

Lukáš: Aha, protože pro ně zajišťovali odbyt a tlačili na kvalitu! To dává naprostý smysl.

Karolína: Přesně. Ale pojďme k číslům. Míra urbanizace, tedy procento lidí žijících ve městech, vlastně nerostla nijak dramaticky. Z 11 % v roce 1500 na 14 % o 250 let později.

Lukáš: To nezní jako moc velký skok. Kde je tedy ten velký příběh, o kterém mluvíš?

Karolína: Tady je ten háček. I když procento rostlo pomalu, absolutní počet lidí ve městech nad pět tisíc obyvatel stoupl o 80 %! Z osmi na patnáct milionů lidí.

Lukáš: Wow, takže města se nafukovala, i když se celkově poměr venkov-město moc neměnil. A bylo to všude stejné?

Karolína: Vůbec ne. Byly obrovské regionální rozdíly. Vysoký podíl městské populace měly tradičně Itálie nebo dnešní Belgie a Nizozemsko. Naopak ve střední a východní Evropě to bylo o dost méně.

Lukáš: A které typy měst táhly tenhle růst nejvíc?

Karolína: Jednoznačně velká města. Města nad sto tisíc obyvatel byla takovou „lokomotivou“ urbanizace. Jejich podíl na celkové populaci se ztrojnásobil.

Lukáš: Takže nešlo o rovnoměrný růst, ale spíš o explozi několika center.

Karolína: Přesně tak. Některá středomořská města rostla jen mírně. Ale pak tu byla průmyslová města v Anglii jako Manchester, přístavy jako Liverpool nebo nová hlavní města jako Berlín nebo Madrid. Ty rostly explozivně.

Lukáš: A to se muselo projevit i v globálním měřítku, ne?

Karolína: Rozhodně. V roce 1500 bylo mezi dvaceti největšími městy světa jen pět evropských. V roce 1800 už jich bylo osm, a z toho čtyři v první desítce. Evropa se prostě drala na vrchol.

Lukáš: Takže abychom to shrnuli. Urbanizace raného novověku nebyla jen o tom, že se víc lidí stěhovalo do měst. Byl to proces plný rozdílů, táhnutý velkými metropolemi, které se staly tavicími kotli národů, myšlenek a inovací.

Karolína: Lépe bych to neřekla. Ukazuje to, jak dynamická a propojená tehdejší Evropa byla a jak se připravovala půda pro průmyslovou revoluci.

Lukáš: Skvělé. Tím jsme se, Karolíno, dostali na konec nejen dnešního dílu, ale i celé naší série o raně novověké Evropě. Mockrát ti děkuju za všechny vhledy a informace.

Karolína: Já děkuji za pozvání, Lukáši. Bylo mi potěšením.

Lukáš: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste se dozvěděli spoustu zajímavostí. U slyšení u dalších projektů Studyfi Podcastu se těší Lukáš.

Karolína: A Karolína. Mějte se hezky!