Podcast na Proces tvorby peněz a peněžní multiplikátor

Kapitoly

Kdo vlastně tvoří peníze?

Tajemství rozvahy centrální banky

Jak se ovládá měnová báze

Kouzlo peněžního multiplikátoru

Proč to není vždy tak jednoduché

Kdo vlastně řídí peníze?

Kouzelný peněžní multiplikátor

Kvantitativní uvolňování v praxi

Závěr a kontakt

Přepis

Lucie: …počkej, takže to, že si vyberu peníze z bankomatu, může ve skutečnosti ovlivnit celkovou peněžní zásobu v ekonomice? To je neuvěřitelné.

Adam: Přesně tak! Zdá se to jako malá věc, ale je to součást obrovského procesu. A není to jen o centrální bance, která „tiskne peníze“.

Lucie: Dobře, tak to musím slyšet od začátku. A myslím, že naši posluchači také! Vítejte zpět u Studyfi Podcast, kde si dnes s Adamem posvítíme na měnovou politiku.

Adam: Ahoj všichni! Připravte se, protože dnes odhalíme, kdo jsou tři klíčoví hráči v procesu tvorby peněz.

Lucie: Tři? Já bych tipla jednoho – centrální banku.

Adam: To je první a nejdůležitější hráč. V Česku je to Česká národní banka. Ta jako jediná může vydávat hotovostní peníze – bankovky a mince.

Lucie: Takže to, co mám v peněžence, je čistě jejich práce. Chápu.

Adam: Ale pak jsou tu komerční banky. Tedy ty, kde máme většinou účty. A tyhle banky, a teď se drž, tvoří bezhotovostní peníze.

Lucie: Počkat, jak jako tvoří? Myslela jsem, že peníze jenom přesouvají.

Adam: Tvoří je tím, že poskytují úvěry. Ale k tomu se dostaneme. A třetím hráčem jsme my všichni – vkladatelé. Fyzické osoby, firmy… Každý, kdo si ukládá peníze do banky nebo si je naopak vybírá v hotovosti.

Lucie: Takže centrální banka, komerční banky a my. Fascinující. Jak to celé do sebe zapadá?

Adam: Nejlepší je začít u šéfa, tedy u centrální banky. Představ si její finance jako jednoduchou tabulku se dvěma sloupci: aktiva a pasiva.

Lucie: Účetnictví! Moje noční můra ze střední…

Adam: Neboj se, tohle je jednoduché! Na straně aktiv, tedy toho, co banka vlastní, jsou hlavně vládní cenné papíry, třeba dluhopisy.

Lucie: Takže banka půjčuje vládě? Nebo spíš nakupuje její dluh?

Adam: Přesně tak. A taky tam jsou úvěry, které poskytuje komerčním bankám. To jsou její hlavní aktiva.

Lucie: Dobře, a co na druhé straně? Ta pasiva, tedy dluhy?

Adam: Tady to začíná být zajímavé. Jejími hlavními „dluhy“ jsou dvě věci. Zaprvé, oběživo. Všechny bankovky a mince, co jsou mezi lidmi.

Lucie: Chápu, to jsou v podstatě takové „dlužní úpisy“ od centrální banky, které jsme si zvykli používat jako peníze.

Adam: Přesně! A druhou věcí jsou rezervy. To jsou vklady, které si u centrální banky ukládají komerční banky. Je to pro ně takový super bezpečný účet.

Lucie: Takže aktiva jsou cenné papíry a úvěry, pasiva jsou hotovost a rezervy komerčních bank. Jednoduché. K čemu je to ale dobré vědět?

Adam: Protože právě přes změny v téhle rozvaze centrální banka řídí celou ekonomiku!

Lucie: Řídí ekonomiku? To zní dost mocně. Jak to dělá v praxi?

Adam: Dělá to přes takzvanou měnovou bázi. To je součet oběživa – tedy hotovosti v oběhu – a rezerv komerčních bank. Značí se MB rovná se C plus R.

Lucie: C jako currency, R jako reserves. Dává smysl. A tuhle měnovou bázi má centrální banka plně pod kontrolou?

Adam: Z velké části ano. Její hlavní nástroj se jmenuje operace na volném trhu. Zní to složitě, ale je to vlastně jen nákup a prodej těch vládních cenných papírů, co jsme zmiňovali.

Lucie: Aha! Takže když chce zvýšit množství peněz v ekonomice…

Adam: …tak začne od komerčních bank nakupovat cenné papíry. Řekněme, že nakoupí dluhopisy za 100 milionů korun.

Lucie: A co se stane? Komerční bance ubudou cenné papíry, ale přibudou peníze. Kam?

Adam: Přesně na ten její rezervní účet u centrální banky. Takže v rozvaze komerční banky se jen přesune položka: mínus 100 milionů v cenných papírech, plus 100 milionů v rezervách.

Lucie: A v rozvaze centrální banky? Ta má najednou víc cenných papírů a zároveň má i větší „dluh“ vůči té komerční bance v podobě rezerv.

Adam: Bingo! A co se stalo s měnovou bází? Rezervy stouply o 100 milionů. Takže celá měnová báze vzrostla o 100 milionů. A centrální banka takhle jednoduše „napumpovala“ peníze do systému.

Lucie: A co když prodá ty dluhopisy mně, obyčejnému člověku? Já si je od ní koupím a ona mi dá hotovost?

Adam: Většinou to funguje přes účet. Peníze se ti připíšou na účet u tvé banky. Výsledek je stejný: tvé bance se zvýší rezervy u centrální banky. Pokud bys ale chtěla hotovost, tak se místo rezerv zvýší oběživo. Ale tak či onak, měnová báze vždy vzroste přesně o částku toho nákupu.

Lucie: Dobře, takže centrální banka zvýší rezervy o 100 milionů. To je super, ale… to je všechno? Jen se přesunou peníze z jednoho účtu na druhý?

Adam: Právě že ne! Teď přichází to kouzlo. Říká se tomu multiplikace depozit nebo peněžní multiplikátor.

Lucie: Zní to jako trik kouzelníka. „A nyní rozmnožím peníze!“

Adam: Vlastně je to docela dobré přirovnání! Ta komerční banka teď má na svém rezervním účtu o 100 milionů víc. Ale ona je nepotřebuje všechny držet.

Lucie: Proč ne? Pro jistotu?

Adam: Část si musí nechat jako povinné minimální rezervy. Řekněme, že je to 10 %. Takže z těch 100 milionů si musí nechat 10. Ale co s těmi zbylými 90 miliony?

Lucie: Půjčí je někomu, aby vydělala na úrocích?

Adam: Přesně! Půjčí je třeba firmě na nákup strojů. Firma si vezme úvěr 90 milionů a zaplatí dodavateli. A co udělá dodavatel s 90 miliony?

Lucie: Uloží si je do své banky.

Adam: A jsme u toho! Tahle druhá banka, říkejme jí Banka B, má najednou vklad 90 milionů. Zase si z něj nechá 10 %, tedy 9 milionů, a zbylých 81 milionů…

Lucie: …půjčí dál! A ten, kdo si je půjčí, je utratí, a peníze skončí v Bance C, která si nechá 10 % a půjčí zbytek… Pane jo, to je řetězová reakce!

Adam: Přesně tak! Z původního vkladu 100 milionů od centrální banky se v celém bankovním systému nakonec vytvoří vklady v hodnotě až jedné miliardy!

Lucie: Desetkrát tolik! To je ten multiplikátor. Takže ten jeden krok centrální banky má mnohem větší dopad, než se na první pohled zdá.

Adam: Přesně. Ale je tu jeden háček. Tenhle model je zjednodušený. Předpokládá dvě věci, které v reálu ne vždy platí.

Lucie: A to jaké? Že kouzelníci neexistují?

Adam: Skoro. Zaprvé předpokládá, že všechny peníze z úvěrů se okamžitě vrátí do bankovního systému jako vklady. Ale co když si ten dodavatel strojů část peněz vybere v hotovosti a strčí si je „pod polštář“?

Lucie: Tak ten proces multiplikace pro tu částku skončí. Hotovost se dál nemnoží.

Adam: Přesně. A zadruhé, model předpokládá, že banky půjčí všechny přebytečné rezervy. Ale co když se banka bojí, že přijde krize, a raději si nechá víc peněz „pro strýčka příhodu“?

Lucie: Taky se proces zpomalí nebo zastaví. Banka si nechá dobrovolné rezervy navíc, nad ten povinný limit.

Adam: Správně. Takže ve finále nabídku peněz neovlivňuje jen centrální banka. Záleží i na chování nás, vkladatelů – kolik držíme hotovosti. A na chování komerčních bank – kolik drží dobrovolných rezerv.

Lucie: Takže abychom to shrnuli. Centrální banka má mocné nástroje, jako jsou operace na volném trhu, kterými kontroluje měnovou bázi.

Adam: Ano, to je základ. Ale skutečná peněžní zásoba v ekonomice je pak výsledkem interakce mezi centrální bankou, ochotou komerčních bank půjčovat a ochotou lidí ukládat peníze do bank.

Lucie: Je to tedy mnohem komplexnější orchestr, než jen jeden dirigent. Díky, Adame, to bylo skvělé objasnění!

Adam: Rádo se stalo! A příště se podíváme na to, jaké konkrétní cíle centrální banka touhle politikou sleduje.

Lucie: Adame, minule jsme skončili u toho, že centrální banka není jediný hráč na hřišti. Kdo všechno tedy ovlivňuje, kolik peněz je v ekonomice?

Adam: Přesně tak. Představ si to jako hru se třemi hlavními hráči. Zaprvé, centrální banka. Ta kontroluje měnovou bázi a sazbu povinných minimálních rezerv.

Lucie: Jasně, to je ten dirigent, o kterém jsme mluvili. Kdo je další?

Adam: Druhým hráčem jsou komerční banky. Ty rozhodují, kolik si půjčí od centrální banky a hlavně, kolik budou držet dobrovolných, tedy přebytečných rezerv.

Lucie: Takže jestli se bojí a drží peníze u sebe, místo aby půjčovaly...

Adam: ...tak se do ekonomiky dostane méně peněz. Přesně. A třetím hráčem jsme my všichni – vkladatelé.

Lucie: My? Jak my ovlivňujeme nabídku peněz? Tím, že si bereme hypotéky?

Adam: I tím, ale hlavně tím, kolik hotovosti držíme doma pod polštářem místo v bance. Čím víc peněz je v bankách, tím víc jich můžou půjčit dál.

Lucie: Takže tito tři hráči spolu nějak interagují. Jak se to dá matematicky popsat?

Adam: Existuje na to skvělý nástroj – peněžní multiplikátor. Ten nám ukazuje vztah mezi peněžní zásobou, kterou označujeme jako M, a měnovou bází od centrální banky, tedy MB.

Lucie: Takže M se rovná multiplikátor krát MB?

Adam: Bingo! A teď to nejlepší. Ten multiplikátor, označme ho 'm', závisí na chování všech tří hráčů.

Lucie: Oh, ne. Čeká nás rovnice, že?

Adam: Jen malá, slibuju! Multiplikátor zohledňuje tři klíčové poměry. Zaprvé 'rr', sazbu povinných rezerv, kterou určuje centrální banka.

Lucie: Rozumím.

Adam: Zadruhé 'e', což je poměr dobrovolných rezerv, které si banky drží navíc. A zatřetí 'c', což je poměr hotovosti, kterou držíme my, lidé, vůči našim vkladům.

Lucie: Aha! Takže chování všech je v té jedné rovnici. Dejme si příklad!

Adam: Dobře. Řekněme, že sazba povinných rezerv je deset procent, lidé drží v hotovosti polovinu toho, co mají na účtech, a banky drží minimum dobrovolných rezerv. Multiplikátor pak vyjde třeba 2,5.

Lucie: Co to znamená? Že každá koruna od centrální banky vytvoří v ekonomice dvě a půl koruny?

Adam: Přesně tak! To je ta magie multiplikace vkladů v praxi.

Lucie: Wow. To zní jako neuvěřitelně silný nástroj. Funguje to takhle jednoduše i v reálném světě?

Adam: No, ne vždy. Skvělým příkladem je takzvané kvantitativní uvolňování po finanční krizi v roce 2008 nebo během pandemie.

Lucie: To zní jako něco ze sci-fi filmu. Co to je?

Adam: V podstatě centrální banky, jako americký Fed, napumpovaly do systému obrovské množství peněz. Měnová báze vzrostla o stovky procent.

Lucie: Podle našeho multiplikátoru by to muselo způsobit masivní inflaci!

Adam: Přesně to všichni čekali! Jenže se to nestalo v takové míře. A víš proč?

Lucie: Protože se změnil jeden z těch poměrů v rovnici?

Adam: Trefa! Komerční banky si nebyly jisté budoucností, takže si ty nově vytvořené peníze nechaly jako obrovské dobrovolné rezervy. To 'e' v naší rovnici strašně narostlo.

Lucie: Takže peníze od centrální banky se "zasekly" v bankách a nedostaly se k lidem. Multiplikátor se vlastně snížil.

Adam: Přesně tak. To nám krásně ukazuje, že centrální banka má sice velkou moc, ale nemůže ekonomiku řídit jako na dálkovém ovladači. Vždy záleží i na chování bank a nás všech.

Lucie: Páni. Takže centrální banka může tisknout peníze, ale pokud si je komerční banky nechají "v šuplíku", tak se do ekonomiky stejně nedostanou. To je skvělý příklad!

Adam: Přesně tak. Krásně to ukazuje limity monetární politiky. Není to jen o mačkání tlačítek v centrále. Je to komplexní systém.

Lucie: Děkuju ti moc, Adame, za celé dnešní vysvětlování. Myslím, že teď peněžnímu multiplikátoru všichni rozumíme mnohem lépe.

Adam: Já taky doufám. Velký dík patří hlavně panu inženýru Janu Vejmělkovi, Ph.D. a CFA, jehož podklady jsme dneska využívali. Bez něj bychom tu takhle chytří nebyli.

Lucie: To rozhodně ne. A pokud by naši posluchači měli nějaké další zvídavé otázky přímo na něj, mohou mu napsat.

Adam: Ano, mohou. Jeho email je [email protected]. Zopakuji to ještě jednou: jan, tečka, vejmělek, zavináč vse.cz.

Lucie: Perfektní. Kontakt samozřejmě najdete i v popisku naší epizody, abyste si ho nemuseli pamatovat.

Adam: Tak, a to je pro dnešek od nás vše. Probrali jsme, co je peněžní multiplikátor, jak funguje i proč někdy prostě nefunguje.

Lucie: Přesně tak. Doufáme, že se vám to líbilo a že jste se něco nového naučili. Děkujeme za pozornost!

Adam: Mějte se fajn a zase příště u Studyfi Podcastu na slyšenou.

Lucie: Ahoj!