Podcast na Přehled psychopatologie a duševních poruch

Kapitoly

Základní pojmy a rozdíly

Diagnostický manuál MKN

Schizofrenie a její formy

Poruchy nálady a úzkosti

Obsese, kompulse a poruchy osobnosti

Vývojové poruchy a poruchy chování

Závislosti a poruchy příjmu potravy

Moderní medicína: MKN-11

Závěrečné shrnutí

Přepis

Adam: Tak jo, představ si, že sedíš u maturity z psychologie a dostaneš otázku: Jaký je rozdíl mezi psychiatrií, psychopatologií a patopsychologií? Tohle je přesně ta chvíle, kde 80 % studentů zaváhá a ztratí body. My si teď ukážeme, jak v tom mít naprosto jasno.

Eliška: Přesně tak. A nejen v tomhle. Po dnešku budete mít v hlavních psychiatrických diagnózách mnohem větší pořádek.

Adam: Posloucháte Studyfi Podcast.

Eliška: Tak pojďme na to. Je to jednodušší, než to zní. Psychiatrie je lékařský obor. Lékaři, tedy psychiatři, duševní poruchy léčí – předepisují léky, doporučují terapii.

Adam: Takže psychiatr je doktor, který léčí. Jasně. A co ty další dva pojmy?

Eliška: Psychopatologie je nauka, která duševní poruchy popisuje, třídí a zkoumá jejich příčiny. Je to taková teoretická mapa pro psychiatrii. Studuje a popisuje symptomy.

Adam: Mapa, to se mi líbí. A poslední do party, patopsychologie?

Eliška: Ta se zaměřuje na to, jak přesně duševní porucha narušuje psychické procesy. Zkoumá odchylky v myšlení, emocích, vnímání... Jde víc do hloubky konkrétních psychických funkcí u nemocného člověka.

Adam: Aha! Takže: Psychiatrie léčí, psychopatologie popisuje poruchy jako celek a patopsychologie zkoumá narušené procesy. Chápu! To je super zjednodušení.

Eliška: Přesně tak. A když už mluvíme o popisu a třídění, k tomu psychiatři potřebují společný jazyk.

Adam: Myslíš ten slavný manuál plný kódů? Něco jako MKN-10?

Eliška: Ano, Mezinárodní klasifikace nemocí, desátá revize. V Česku správně říkáme jen MKN, a číslo verze dodáváme pro upřesnění. Je to systém, který sjednocuje diagnostiku po celém světě. Každá nemoc, i ta duševní, má svůj kód.

Adam: Takže když doktor v Česku napíše do zprávy kód F20, doktor v Japonsku ví, že jde o schizofrenii?

Eliška: Přesně tak! A dnes už máme i novější verzi, MKN-11, která platí od 1. ledna 2022. Přináší modernější pojetí diagnóz a je v praxi o něco jednodušší.

Adam: K čemu je to kódování vlastně dobré? Kromě toho, aby si rozuměli doktoři po celém světě?

Eliška: Umožňuje to přesnou diagnostiku, lepší komunikaci a hlavně správné plánování léčby. A taky se díky tomu dělají statistiky a výzkumy. Je to naprostý základ.

Adam: Zmínila jsi schizofrenii s kódem F20. To je asi jedna z nejznámějších, ale zároveň nejobávanějších diagnóz. Co je jejím jádrem?

Eliška: Jádrem schizofrenie je narušení myšlení, emocí, vnímání a kontaktu s realitou. Dochází ke ztrátě integrace psychiky, což znamená, že jednotlivé psychické funkce přestanou spolupracovat. Myšlení, emoce a chování už netvoří jednotný celek.

Adam: To zní... chaoticky. Jaké jsou typické projevy?

Eliška: Nejčastější je paranoidní schizofrenie. Pro ni jsou typické bludy, hlavně perzekuční – tedy chorobné přesvědčení, že je člověk pronásledován nebo ohrožován. A taky sluchové halucinace.

Adam: A existují i jiné formy? Slyšel jsem třeba o katatonní schizofrenii.

Eliška: Ano, to je specifická forma s výraznými poruchami motoriky. Pacient může být buď ve stuporu, tedy úplně nehybný, nebo naopak projevuje nadměrnou, bezúčelnou pohybovou aktivitu.

Adam: A co schizoafektivní porucha? To je taky typ schizofrenie?

Eliška: To je samostatná diagnóza, která kombinuje příznaky schizofrenie a afektivních poruch, tedy poruch nálady. Pacient má zároveň třeba bludy a zároveň manické nebo depresivní epizody.

Adam: Když mluvíš o poruchách nálady, hned mě napadne bipolární porucha. Jak ta se projevuje?

Eliška: Bipolární afektivní porucha je charakteristická střídáním dvou pólů nálady. Na jedné straně jsou depresivní epizody – smutek, ztráta energie. A na druhé straně manické nebo hypomanické epizody.

Adam: Mánie? To je ten stav, kdy má člověk pocit, že může všechno?

Eliška: Přesně. Je plný energie, má obrovské sebevědomí, zrychlené myšlení a skoro nepotřebuje spát. A pak se to zase přehoupne do deprese. To střídání fází je pro diagnózu klíčové.

Adam: Pojďme k něčemu, co možná zažívá v mírnější formě víc lidí – úzkost. Jaký je vlastně rozdíl mezi strachem a úzkostí?

Eliška: Dobrá otázka! Strach je reakce na konkrétní, reálné nebezpečí. Vidíš hada, bojíš se. Úzkost je ale neurčitý, plíživý pocit ohrožení bez jasné příčiny. Prostě se cítíš v nebezpečí, ale nevíš proč.

Adam: A kdy se z toho stane porucha? Třeba sociální fobie?

Eliška: Sociální fobie, zařazená do skupiny F40 – Fobické úzkostné poruchy, je intenzivní strach z hodnocení, kritiky nebo pozorování druhými. Nejde jen o trému před prezentací, ale o paralyzující strach, který člověka omezuje v běžném životě.

Adam: A co taková ta „neustálá úzkost“?

Eliška: To by mohla být generalizovaná úzkostná porucha. Tam si člověk dělá přehnané starosti s běžnými věcmi a ta úzkost musí trvat minimálně šest měsíců.

Adam: To zní vyčerpávající. A co posttraumatická stresová porucha, známá jako PTSD?

Eliška: Ta vzniká po prožití extrémně traumatizující události. Typické jsou flashbacky, kdy se člověku událost vrací, vyhýbání se všemu, co ji připomíná, a neustálá podrážděnost. Aby se dala diagnostikovat, musí příznaky trvat déle než jeden měsíc.

Adam: A poslední z této skupiny – agorafobie?

Eliška: To je strach z otevřených prostor, davů, nebo obecně míst, odkud by bylo těžké uniknout nebo kde by nebyla dostupná pomoc. Často to vede k tomu, že se lidé bojí vycházet z domova.

Adam: S úzkostí si často spojujeme i obsedantně kompulzivní poruchu, OCD. Jaký je rozdíl mezi obsesí a kompulsí?

Eliška: To je naprosto klíčové. Obsese jsou vtíravé, nechtěné myšlenky nebo představy, které vyvolávají úzkost. Třeba myšlenka: „Mám na rukou miliony bakterií.“

Adam: A kompulse je reakce na to?

Eliška: Přesně. Kompulse je nutkavé chování, takový rituál, který má tu úzkost snížit. Takže si jdeš po padesáté umýt ruce. Obsese vyvolá úzkost, kompulse ji dočasně zmírní. Ale je to začarovaný kruh.

Adam: To musí být strašné. Pojďme teď k poruchám osobnosti. Média jsou plná „narcistů“ a „psychopatů“. Co to znamená z klinického hlediska?

Eliška: Ano, média to trochu zpopularizovala. Narcistická porucha osobnosti se projevuje přehnaným pocitem vlastní důležitosti, neustálou potřebou obdivu a hlavně nedostatkem empatie vůči ostatním.

Adam: A ten „psychopat“?

Eliška: V psychiatrii používáme termín disociální porucha osobnosti. Ta je charakterizována bezohledností, porušováním pravidel, impulzivitou, agresivitou a absencí pocitu viny. Tito lidé často manipulují s okolím a nerespektují autority.

Adam: Takže to není jen filmová postava. A co zvláštní případ, kdy jeden člověk „nakazí“ druhého bludem?

Eliška: To je fascinující, i když vzácný jev. Jmenuje se to indukovaná porucha s bludy, dříve známá jako *folie à deux* – šílenství ve dvou. Jde o přenos bludného přesvědčení z jedné dominantní osoby na druhou, která je s ní v úzkém vztahu. V MKN-10 má kód F24.

Adam: Teď k něčemu, o čem se mluví hlavně ve škole. ADHD. Jaké jsou základní symptomy?

Eliška: Jsou tři hlavní: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita. Dříve se tomu někdy říkalo lehká mozková dysfunkce, ale dnes je správný název ADHD. Je to neurovývojová porucha související se zráním centrální nervové soustavy.

Adam: A co když se k tomu přidá i problémové chování?

Eliška: Pak mluvíme o hyperkinetické poruše chování. To je kombinace příznaků ADHD a poruchy chování, jako je třeba agresivita nebo nerespektování pravidel.

Adam: Existuje i porucha chování, která je vázaná na partu?

Eliška: Ano, to je socializovaná porucha chování. Tam se jedinec začlení do skupiny, typicky party, která má patologické normy, a přejímá její hodnoty. Problémové chování se děje ve skupině, kde je jedinec jinak dobře přijatý.

Adam: A co mentální retardace? Jaký je rozdíl oproti demenci?

Eliška: To je velmi důležité rozlišovat. Mentální retardace, dnes spíše intelektové postižení, je trvalé narušení rozumových schopností, které vzniká už na začátku vývoje. Je to stav, který je vrozený nebo vzniklý v raném dětství.

Adam: Kdežto demence...

Eliška: Demence je získaný úbytek kognitivních funkcí, který nastává po období normálního vývoje. Typicky ve stáří. Člověk, který byl celý život v pořádku, postupně ztrácí paměť, úsudek a orientaci.

Adam: Pojďme na poslední velkou kapitolu – závislosti. Co je to vlastně abúzus?

Eliška: Abúzus znamená škodlivé užívání návykových látek, které vede k poškození zdraví, ať už fyzického nebo psychického. Je to rizikové chování, ale ještě to nemusí být plně rozvinutá závislost.

Adam: A kdy už mluvíme o syndromu závislosti?

Eliška: Pro diagnózu musí být splněny alespoň tři ze šesti specifických příznaků, a to během posledních dvanácti měsíců. Patří tam třeba silná touha po látce, ztráta kontroly nebo odvykací stav.

Adam: Jak je to s akutní intoxikací? To je prostě „být pod vlivem“?

Eliška: Přesně. Je to přechodný stav po požití psychoaktivní látky. Má rychlý nástup, trvá krátce a ovlivňuje vnímání, chování, náladu...

Adam: A co závislosti, které nesouvisí s látkami? Třeba gambling?

Eliška: Ano, patří do skupiny návykových a impulzivních poruch, což je v MKN-10 skupina F63. Patologické hráčství, s kódem F63.0, je porucha kontroly impulzů, kdy člověk hraje i přes drtivé negativní následky.

Adam: Poslední okruh: poruchy příjmu potravy. Anorexie a bulimie. Co mají společného?

Eliška: Společný je patologický vztah k jídlu, tělu a váze. Je tam intenzivní strach z tloušťky a naprosto narušené vnímání vlastního těla. V MKN-10 je najdeme ve skupině F50.

Adam: A jaká jsou specifická kritéria pro bulimii?

Eliška: Bulimie, kód F50.2, je typická opakovanými záchvaty přejídání, po kterých následuje kompenzační chování. Nejčastěji je to vyvolané zvracení, ale může to být i hladovění nebo nadměrné cvičení. Pro diagnózu se to musí dít minimálně jednou týdně po dobu tří měsíců.

Adam: Páni, to bylo hodně informací. Ale mám pocit, že teď ty souvislosti dávají mnohem větší smysl. A hlavně, ten rozdíl mezi psychiatrií a psychopatologií už mi z hlavy nevypadne.

Eliška: Tak to je hlavní! A pamatujte, stres, tedy psychická nebo fyzická zátěž, je normální součástí života, zvlášť před zkouškami. Důležité je vědět, kdy už zátěž přerůstá v problém, který je potřeba řešit.

Adam: Skvělý závěr. Děkujeme, Eliško. A vás posluchače čeká další téma, tentokrát z úplně jiného soudku.

Eliška: Než se ale úplně rozloučíme, Adame, mám tu ještě jedno rychlé, ale super důležité téma pro budoucnost medicíny. A tím je MKN-11.

Adam: Jedenáctá verze Mezinárodní klasifikace nemocí. Slyšel jsem, že nahrazuje tu starou "desítku". V čem je ten hlavní upgrade? Je to jen hezčí?

Eliška: Nejen hezčí. Ten klíčový rozdíl je pojem "informatizace". A pozor, to není to samé jako digitalizace. Mnoho lidí to zaměňuje.

Adam: Dobře, v čem je tedy ten fígl?

Eliška: Představ si, že digitalizace je jako mít naskenovanou papírovou mapu v telefonu. Pořád se v ní musíš orientovat sám.

Adam: Jasně, jen na ni nekoukám na papíře, ale na displeji.

Eliška: Přesně. Ale informatizace... to už je jako mít Google Mapy. Propojený systém, který ti ukazuje cestu, hlásí zácpy a navrhuje alternativy v reálném čase.

Adam: Páni, to je skvělá metafora! Takže MKN-11 není jen seznam diagnóz, ale chytrý nástroj, co propojuje data a pomáhá doktorům v praxi?

Eliška: Bingo! Lépe se propojuje s elektronickou dokumentací a celý systém je efektivnější. Je to prostě medicína pro 21. století.

Adam: Perfektní. Děkuji ti za všechny dnešní postřehy, Eliško. Opravdu to otevřelo oči.

Eliška: I já děkuji za skvělé otázky. A vám, milí studenti, držíme palce u zkoušek. Pamatujte, máte na to!

Adam: Přesně tak. Učte se chytře, ne jen tvrdě. Mějte se krásně a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu!